3 As 25/2013 — Nejvyšší správní soud

6 Af 39/2016- 36 - text 12 6 Af 39/2016 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D., a JUDr. Naděždy Treschlové ve věci žalobce: █████ Möllen, advokát sídlem ██████████████████████████████████ republika Německo, insolvenční správce dlužníka VIKTORIAGRUPPE Aktiengesellschaft sídlem ██████████████████, Krailling, Spolková republika Německo, zastoupeného ████████████████████, advokátem sídlem ███████████████████████ proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem ███████████████████████ o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 3. 2016, č.j. 10313/16/5200-10421-707161, takto: I. Žaloba ze zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalobce je povinen do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku zaplatit na účet Městského soudu v Praze soudní poplatek za žalobu ve výši 3.000 Kč. Odůvodnění 1 Žalobce se podanou žalobou domáhal jak vyslovení nicotnosti, eventuelně zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství (dále jen „žalovaný“, kterým je obecně označován i správní orgán 1. stupně, pokud rozlišení nemá význam pro samotný text odůvodnění) ze dne 8. 3. 2016, č.j. 10313/16/5200-10421-707161 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Specializovaného finančního úřadu (dále též „správce daně“) ze dne 18. 6. 2015 č.j. 137433/15/4000-50711-208880 (dále jen „platební výměr“ nebo též „prvostupňové rozhodnutí“), tak rozhodnutí prvostupňového. Prvostupňovým rozhodnutím byla žalobci podle ust. § 147 a ust. § 233 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“) stanovena k přímé úhradě daň z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti za část zdaňovacího období od 1. 1. 2015 do 30. 1. 2015 ve výši 36.810 Kč. 2 Žalobce v podané žalobě rekapituloval, že je insolvenčním správcem dlužníka – společnosti VIKTORIAGRUPPE Aktiengesellschaft, která je zahraniční právnickou osobou podnikající na území České republiky prostřednictvím organizační složky – odštěpného závodu dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“) – VIKTORIAGRUPPE Aktiengesellschaft, organizační složka, se sídlem ██████████████████████████. Žalobce nevznesl věcné námitky, které by zpochybňovaly věcnou (obsahovou) správnost daně z příjmu fyzických osob za část zdaňovacího období od 1. 1. 2015 do 30. 1. 2015 ve výši 36.810 Kč, namítl však procesní vady, které se prolínaly prvostupňovým i odvolacím řízením, a které podle jeho názoru založily nicotnost, případně nezákonnost obou rozhodnutí. 3 Předně žalobce upozornil na to, že VIKTORIAGRUPPE Aktiengesellschaft – organizační složka je odštěpným závodem (do 31. 12. 2013 právně označována jako organizační složka), jehož prostřednictvím dlužník podniká na území České republiky od okamžiku, kdy došlo k jeho zápisu do obchodního rejstříku (tj. dne 8. 10. 2003). Odštěpný závod (dříve organizační složka) však podle žalobce nemá právní subjektivitu, což znamená, že nemůže být nositelem práv a povinností, nemůže mu náležet např. vlastnické právo a nemůže být účastníkem řízení (tzn. nedostatek procesní subjektivity). To jednoznačně a dlouhodobě vyplývá ze soudní judikatury, například z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2003, č.j. 32 ███ 945/2002-82, a též z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 3. 2014, č.j. 3 As 25/2013-46, podle něhož „Nejvyšší správní soud připomíná dlouhodobou rozhodovací praxi (viz rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 3. 1997, sp. zn. 7 A 111/1994), dospívající k závěru, že skutečnost, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně uložilo povinnost někomu, kdo není osobou v právním slova smyslu a není způsobilý mít práva a povinnosti, má za následek nulitu (neexistenci, non negotium) aktu“. Jak však vyplývá z napadeného rozhodnutí, žalovaný nesprávně považuje za daňový subjekt odštěpný závod, což je však nemožné a je nutné proto vydaná rozhodnutí správce daně považovat za nicotná. 4 Dále je žalobce přesvědčen, že správce daně nebyl věcně ani místně příslušný k vydání rozhodnutí. V ust. § 11 zákona č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o finanční správě“) je upravena působnost Specializovaného finančního úřadu. Zákon v tomto ustanovení, resp. v některých jeho částech, používá výslovně pojem „zahraniční“, ne však v případě ust. § 11 odst. 2 písm. a). Navíc, tuto zvláštní působnost žalovaného ve vztahu k zahraničním právnickým osobám zákon o finanční správě v ust. § 11 výslovně spojuje pouze v souvislosti se zahraniční bankou, pobočkou zahraniční pojišťovny či zajišťovny a zahraničním investičním fondem. 5 Z uvedeného vyplývá, že správce daně není vůbec od počátku příslušný (to neplynulo ani z tehdejšího znění ust. § 9a odst. 5 písm. a) zákona č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech.) Příslušným je naopak Finanční úřad pro hlavní město Prahu podle ust. § 12 odst. 1 zákona o finanční správě. Z napadeného rozhodnutí navíc ani nevyplývá, o jakou skutečnost žalovaný opírá své tvrzení, že v případě společnosti VIKTORIAGRUPPE Aktiengesellschaft se má jednat o subjekt, který dosáhl obratu více než 2 mld. Kč. Z tohoto hlediska je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné. 6 Dále žalobce uvádí, že z rozhodnutí správce daně není zřejmé, jestli jej podepsala osoba oprávněná, přičemž rozhodnutí nese podpis (včetně elektronického podpisu) ██████████████, vedoucí Oddělení správy osobních daňových účtů I. Stejně tak není zřejmé, že předmětná úřední osoba byla oprávněna takové rozhodnutí vydat. Z organizačního řádu správce daně, platného v inkriminované době, nic takového neplyne. Žalovaný k tomu uvádí na straně 7 a 8 napadeného rozhodnutí, že rozhodnutí správce daně bylo podepsáno v souladu s čl. 24 odst. 1 písm. g) Podpisového řádu Finanční správy České republiky, č.j. 48991/12-1910, účinného ke dni vydání prvostupňového rozhodnutí. Z toho vyplývá, že žalovaný jakožto odvolací orgán provedl tento podpisový řád v odvolacím řízení jako důkaz dle ust. § 115 odst. 1 daňového řádu, nicméně nedodržel požadovaný procesní postup. Dle ust. § 115 odst. 2 daňového řádu měl žalovaný tento podpisový řád zaslat žalobci k seznámení a dát žalobci lhůtu, aby se k provedenému důkaznímu prostředku vyjádřil, a dále mělo být žalobci umožněno navržení dalších důkazů. 7 Stejně tak dle žalobce z organizačního řádu žalovaného neplyne, že by ředitelka odboru ████████████████████ byla oprávněna vydat napadené rozhodnutí. Podle čl. 116 odst. 1 organizačního řádu Finanční správy ČR ředitel žalovaného stojí v čele žalovaného a je vedoucím správního úřadu, vedoucím služebního úřadu a organizační složky státu, která není účetní jednotkou. Řídí žalovaného a v plném rozsahu odpovídá za jeho činnost, jak vyplývá z organizačního řádu, z něhož žalobce citoval. Organizační řád tak výslovně nepověřuje ředitele odboru žalovaného napadené rozhodnutí vydat a podepsat. 8 Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil tak, že s ní nesouhlasil a navrhoval její zamítnutí, když odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a uváděl věcně tytéž závěry, jako v tomto rozhodnutí. Nad rámec těchto závěrů pak ještě doplnil, že oprávnění podepsat napadené rozhodnutí měla příslušná úřední osoba na základě Podpisového řádu Odvolacího finančního ředitelství v Brně, a to konkrétně čl. 11 Podpisového řádu. 9 Z předloženého správního spisu městský soud zjistil tyto podstatné skutečnosti. 10 Dne 8. 3. 2016 vydalo Odvolací finanční ředitelství rozhodnutí č.j. 10313/16/5200-10421-707161, kterým rozhodlo tak, že zamítlo odvolání žalobce a potvrdilo rozhodnutí Specializovaného finančního úřadu č.j. 137433/15/4000-50711-208880 ze dne 18. 6. 2015. Odůvodnilo to tak, že v posuzovaném případě daňový subjekt za měsíc leden roku 2015 nesplnil povinnost plátce daně vyplývající z ust. § 38h odst. 10 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o daních z příjmů“) a neodvedl úhrn sražených záloh nebo úhrn částek, které měly být jako zálohy na daň sraženy, nejpozději do 20. dne kalendářního měsíce, v němž povinnost srazit zálohy vznikla. V napadeném rozhodnutí je uvedeno, že na základě uvedených skutečností správce daně vydal dne 18. 6. 2015 platební výměr na daň z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti č.j. 137433/15/4000-50711-208880 v souladu se zákonem, když daňovému subjektu stanovil k přímé úhradě daň ve výši 36.810 Kč. 11 V napadeném rozhodnutí je dále osvětleno, že zahraniční právnická osoba má několik možností, jakým způsobem podnikat na území České republiky. Jednou z těchto možností je podnikání prostřednictvím organizační složky (odštěpného závodu), kterou si na území České republiky zřídí. Podniká-li pak zahraniční právnická osoba na území České republiky prostřednictvím své organizační složky (odštěpného závodu), jejímž je zřizovatelem, je