Zákon o Veřejném ochránci práv

(1) Veřejný ochránce práv je oprávněn doporučit vydání, změnu nebo zrušení právního nebo vnitřního předpisu a ratifikaci mezinárodní smlouvy upravující práva a povinnosti osob. Doporučení podává úřadu, jehož působnosti se týká, a vládě, jde-li o zákon, mezinárodní smlouvu upravující práva a povinnosti osob anebo nařízení nebo usnesení vlády. Veřejný ochránce práv je rovněž oprávněn vyjadřovat se k materiálům předkládaným vládě, pokud byly předloženy do připomínkového řízení a dotýkají se jeho působnosti.

(2) Úřad je povinen své stanovisko k doporučení podle odstavce 1 věty první sdělit veřejnému ochránci práv do 60 dnů ode dne jeho doručení. Ustanovení § 20 odst. 2 platí obdobně.

(3) Veřejný ochránce práv je oprávněn podávat návrhy a účastnit se soudních řízení před Ústavním soudem, kárným soudem a obecnými soudy v zákonem stanovených případech.

(4) Veřejný ochránce práv je oprávněn navrhovat přísedící k zápisu do seznamu přísedících pro řízení ve věcech soudních exekutorů podle zákona upravujícího řízení ve věcech soudních exekutorů; ustanovení § 1c odst. 1 se nepoužije.

(1) Veřejný ochránce práv podává každoročně do 31. března kalendářního roku Poslanecké sněmovně souhrnnou písemnou zprávu o své činnosti za uplynulý rok. Zprávu současně zasílá na vědomí Senátu, prezidentu republiky, předsedovi vlády, ministerstvům a jiným ústředním správním úřadům, orgánu složenému z představitelů vysokých škol3), popřípadě dalším orgánům veřejné moci podle uvážení veřejného ochránce práv, a současně ji vhodným způsobem uveřejňuje.

(2) Veřejný ochránce práv soustavně seznamuje veřejnost se svou činností podle tohoto zákona a s poznatky, které z jeho činnosti vyplynuly. Zprávy z návštěv zařízení, zprávy ze sledování vyhoštění včetně obdržených vyjádření a vybrané zprávy o ukončených šetřeních v jednotlivých věcech veřejný ochránce práv vhodným způsobem zveřejňuje; § 20 odst. 2 písm. b) platí obdobně.

(1) Veřejný ochránce práv Poslanecké sněmovně předkládá

a) nejméně jednou za 3 měsíce informaci o své činnosti,

b) zprávu o jednotlivých věcech, v nichž nebylo dosaženo dostatečných opatření k nápravě ani postupem podle § 20,

c) doporučení podle § 22, pokud jde o právní předpisy nebo ratifikaci mezinárodní smlouvy upravující práva a povinnosti osob.

(2) Poslanecká sněmovna projednává zprávy a informace předložené veřejným ochráncem práv.

(3) Veřejný ochránce práv je oprávněn zúčastnit se schůze Poslanecké sněmovny a jejího orgánu, jedná-li se o věcech týkajících se jeho působnosti, i když schůze nebo její část byla prohlášena za neveřejnou. Požádá-li o slovo, bude mu uděleno.

(1) Kancelář plní úkoly spojené s odborným, organizačním a technickým zabezpečením činnosti veřejného ochránce práv, ochránce práv dětí a jejich zástupce. Kancelář je organizační složkou státu.

(2) V čele Kanceláře stojí vedoucí Kanceláře. Vedoucího Kanceláře jmenuje a odvolává veřejný ochránce práv po projednání s ochráncem práv dětí a s jejich zástupcem.

(3) Podrobnosti o organizaci a úkolech Kanceláře, o koordinaci, vzájemné součinnosti a řešení sporů při plnění úkolů vyplývajících z působnosti stanovené tímto zákonem, jakož i o podílu ochránce práv dětí na řízení Kanceláře upravuje statut, který vydá veřejný ochránce práv po projednání s ochráncem práv dětí a s jejich zástupcem.

(4) Veřejnému ochránci práv mohou být pro plnění úkolů při výkonu jeho působnosti jmenováni asistenti.

(5) Pracovní poměr asistenta vzniká jmenováním a řídí se zákoníkem práce, pokud tento zákon nestanoví jinak. Asistenta jmenuje a odvolává vedoucí Kanceláře na základě návrhu veřejného ochránce práv.

(6) Asistentem může být jmenován bezúhonný občan, který má vysokoškolské vzdělání v magisterském studijním programu v oblasti práva na vysoké škole a který vykonal přípravnou praxi v Kanceláři po dobu nejméně 12 měsíců. Podmínku bezúhonnosti nesplňuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen za trestný čin, pokud se na něj nehledí, jako by odsouzen nebyl.

(7) Veřejný ochránce práv, ochránce práv dětí a jejich zástupce mohou pověřit zaměstnance Kanceláře plněním úkolů při výkonu jim svěřené působnosti.

(8) Vyžaduje-li plnění úkolu odborné znalosti, které zaměstnanci Kanceláře nemají, může veřejný ochránce práv, ochránce práv dětí a jejich zástupce pověřit jinou vhodnou fyzickou osobu, aby se se zaměstnancem Kanceláře podílela na úkonu, ke kterému nemají zaměstnanci Kanceláře odborné znalosti. Ustanovení § 7 odst. 2 a 3 platí obdobně.

Výdaje na činnost veřejného ochránce práv, ochránce práv dětí, jejich zástupce a Kanceláře jsou hrazeny ze samostatné kapitoly státního rozpočtu.

(1) Platové poměry zaměstnanců Kanceláře se řídí právními předpisy o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě.

(2) Členové poradního orgánu podle § 21b, 21g a 21i, popřípadě jejich zákonní zástupci mají nárok v souvislosti s jejich účastí na jednání poradního orgánu na úhradu cestovních nákladů, a to ve výši a za podmínek stanovených pro zaměstnance v pracovním poměru, s tím, že za pravidelné pracoviště se pro tyto účely považuje bydliště člena poradního orgánu nebo zákonného zástupce.

(3) Náklady na služby osobní asistence a průvodcovské nebo tlumočnické služby spojené s výkonem funkce člena poradního orgánu jsou hrazeny z rozpočtu Kanceláře.

Tento zákon nabývá účinnosti šedesátým dnem po jeho vyhlášení.

Klaus v. r.

Havel v. r.

Zeman v. r.

1) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 492/2011 ze dne 5. dubna 2011 o volném pohybu pracovníků uvnitř Unie (kodifikované znění), v platném znění.

Čl. 4 a čl. 7 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/54/EU ze dne 16. dubna 2014 o opatřeních usnadňujících výkon práv udělených pracovníkům v souvislosti s jejich volným pohybem.

2) Zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů.

2) Úmluva o právech osob se zdravotním postižením, vyhlášená pod č. 10/2010 Sb. m. s.

3) § 92 odst. 1 písm. b) zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách.

5) Zákon č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

12) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1356 ze dne 14. května 2024, kterým se zavádí prověřování státních příslušníků třetích zemí na vnějších hranicích a mění nařízení (ES) č. 767/2008, (EU) 2017/2226, (EU) 2018/1240 a (EU) 2019/817.

13) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1348 ze dne 14. května 2024 o zavedení společného řízení o mezinárodní ochraně v Unii a o zrušení směrnice 2013/32/EU.