Zákon o spotřebních daních

(1) Osoba, která hodlá v rámci své podnikatelské činnosti prodávat lihoviny uvedené do volného daňového oběhu za cenu nižší, než je cena odpovídající výši součtu částky daně a jí odpovídající částky daně z přidané hodnoty, je povinna 15 dnů před zahájením prodeje takový prodej oznámit správci daně.

(2) Oznámení podle odstavce 1 musí obsahovat tyto údaje:

a) obchodní firmu nebo jméno, sídlo a daňové identifikační číslo osoby, která hodlá prodávat lihoviny,

b) množství a objem jednotkových balení lihovin s uvedením objemového procenta lihu, v členění podle

1. jednotlivých druhů a skupin podle právního předpisu upravujícího potraviny a tabákové výrobky,

2. kategorií podle přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího definici a popis lihovin,

c) obchodní firmu nebo jméno, sídlo a daňové identifikační číslo osoby, od které byly lihoviny nakoupeny,

d) označení výrobce lihovin,

e) místo a den zahájení prodeje,

f) důvody pro prodej lihovin.

(1) Plátcem není fyzická osoba, která spolu s osobami tvořícími s ní společně hospodařící domácnost vyrobí v zařízení pro domácí výrobu piva, pro vlastní spotřebu, pro spotřebu členů její společně hospodařící domácnosti, osob jí blízkých nebo jejích hostů, pivo v celkovém množství nepřesahujícím 2000 l za kalendářní rok, za podmínky, že nedojde k jeho prodeji.

(2) Fyzická osoba, která vyrábí pivo podle odstavce 1, je povinna bezodkladně oznámit správci daně datum zahájení výroby, místo výroby a předpokládané množství vyrobeného piva za kalendářní rok.

(1) Předmětem daně z piva je pivo; pivem se pro účely spotřebních daní rozumí

a) výrobek uvedený pod kódem nomenklatury 2203 obsahující více než 0,5 % objemových alkoholu, nebo

b) směsi výrobku uvedeného v písmenu a) s nealkoholickými nápoji uvedené pod kódem nomenklatury 2206 obsahující více než 0,5 % objemových alkoholu.

(2) Koncentrace piva se vyjadřuje v hmotnostních procentech jako procentní obsah extraktu původní mladiny, který se stanoví výpočtem podle velkého Ballingova vzorce.

(3) Prováděcí právní předpis stanoví velký Ballingův vzorec a metody určení extraktu původní mladiny. Pro účely metody určení extraktu původní mladiny se berou v potaz všechny složky piva, včetně složek přidaných po skončení kvašení.

(1) Malým nezávislým pivovarem se pro účely spotřebních daní rozumí pivovar,

a) v němž množství piva vyrobeného za kalendářní rok (dále jen „roční výroba piva“) nepřekročí 200 000 hl,

b) jehož provozovatel ani vlastník nejsou právně ani hospodářsky závislí na provozovateli ani vlastníkovi jiného pivovaru,

c) který není výrobně závislý na jiném pivovaru a

d) kde se nevyrábí pivo v licenci.

(2) Podmínky podle odstavce 1 musí být splněny po celou dobu zdaňovacího období, za které je uplatňována snížená sazba daně z piva pro malé nezávislé pivovary.

(3) Právně závislými na provozovateli nebo vlastníkovi jiného pivovaru jsou pro účely spotřebních daní provozovatel nebo vlastník pivovaru,

a) na které nebo ve kterých může provozovatel nebo vlastník jiného pivovaru přímo nebo nepřímo uplatňovat převažující vliv,

b) kteří mohou na provozovatele nebo vlastníka jiného pivovaru nebo v provozovateli nebo vlastníkovi jiného pivovaru přímo nebo nepřímo uplatňovat převažující vliv,

c) na něž nebo v nichž může přímo nebo nepřímo uplatňovat převažující vliv osoba, která může přímo nebo nepřímo uplatňovat převažující vliv na provozovatele nebo vlastníka nebo v provozovateli nebo vlastníkovi jiného pivovaru, nebo

d) pokud provozují více než jeden pivovar nebo vlastní většinový podíl ve více než jednom pivovaru.

(4) Hospodářsky závislými na provozovateli nebo vlastníkovi jiného pivovaru jsou pro účely spotřebních daní provozovatel nebo vlastník pivovaru, kteří byli omezeni ve schopnosti samostatně přijímat obchodní rozhodnutí zejména proto, že tento provozovatel nebo vlastník anebo osoba, která může přímo nebo nepřímo uplatňovat převažující vliv na tohoto provozovatele nebo vlastníka nebo v tomto provozovateli nebo vlastníkovi, uzavřeli s provozovatelem nebo vlastníkem jiného pivovaru anebo osobou, která může přímo nebo nepřímo uplatňovat převažující vliv na provozovatele nebo vlastníka jiného pivovaru nebo v provozovateli nebo vlastníkovi jiného pivovaru, dohodu podle zákona upravujícího ochranu hospodářské soutěže nebo jednají tak, že je omezena jejich schopnost samostatně přijímat obchodní rozhodnutí.

(5) Převažující vliv na provozovatele nebo vlastníka pivovaru nebo v provozovateli nebo vlastníkovi pivovaru uplatňuje osoba vždy, pokud

a) vlastní většinový podíl tohoto provozovatele nebo vlastníka pivovaru,

b) disponuje většinou hlasovacích práv tohoto provozovatele nebo vlastníka pivovaru, nebo

c) se podílí na obchodním vedení tohoto provozovatele nebo vlastníka pivovaru.

(6) Výrobně závislým na jiném pivovaru je pro účely spotřebních daní pivovar,

a) jehož provozní nebo skladovací prostory jsou technologicky nebo jinak propojeny s prostorami tohoto jiného pivovaru, nebo

b) jemuž chybí některá část hlavního výrobního provozního souboru.

(7) Hlavním výrobním provozním souborem se pro účely spotřebních daní rozumí

a) varna, spilka a ležácký sklep, nebo

b) varna a cylindrokonické tanky nebo obdobné zařízení.

(8) Na pivovary, jejichž provozovatelé nebo vlastníci jsou vzájemně právně nebo hospodářsky závislí anebo ve kterých se vyrábí pivo v licenci poskytnuté provozovatelem nebo vlastníkem jiného pivovaru nebo v licenci, ve které se vyrábí pivo ve více pivovarech, se pro účely spotřebních daní hledí jako na malé nezávislé pivovary,

a) splňuje-li souhrnná výroba piva všech těchto pivovarů podmínku roční výroby piva podle odstavce 1 písm. a) a

b) nejsou-li výrobně závislé na jiném pivovaru ani mezi sebou.

(9) Pro účely určení sazby daně z piva vyrobeného v pivovaru, na který se na základě odstavce 8 hledí jako na malý nezávislý pivovar, se za roční výrobu piva tohoto pivovaru považuje souhrnná roční výroba piva podle odstavce 8 písm. a).

(1) Povinnost daň přiznat a zaplatit vzniká také osobě podle § 80 odst. 1 dnem porušení podmínek stanovených v § 80 odst. 1 a týká se množství piva vyrobeného od 1. ledna kalendářního roku, ve kterém povinnost daň přiznat a zaplatit vznikla.

(2) Pokud je pivo určeno pro přímou spotřebu v prostorách pivovaru nebo místech k němu přilehlých, musí být z pivovaru dopravováno do místa přímé spotřeby pouze v přepravních nebo spotřebitelských obalech. Pokud je pivo do místa přímé spotřeby dopravováno přímo z výčepního tanku, je správce daně oprávněn stanovit další podmínky pro vedení evidence.

Základem daně je množství piva vyjádřené v hektolitrech.

(1) Základní sazba daně z piva a snížené sazby daně z piva pro malé nezávislé pivovary za 1 hektolitr a každé celé hmotnostní procento extraktu původní mladiny, které bylo stanoveno podle § 81 odst. 2, jsou stanoveny takto:

Kód

nomenklaturySazba daně v Kč/hl za každé celé hmotnostní procento extraktu původní mladinyZákladní

sazbaSnížené sazby pro malé nezávislé pivovaryVelikostní skupina podle výroby v hl ročnědo 10 000

včetněnad 10 000

do 50 000

včetněnad 50 000

do 100 000

včetněnad 100 000

do 150 000

včetněnad 150 000

do 200 000

včetně2203, 220632,00 Kč16,00 Kč19,20 Kč22,40 Kč25,60 Kč28,80 Kč

(2) Ke zlomkům procent (desetinným místům) extraktu původní mladiny se nepřihlíží.

(3) Výše daně u piva konkrétní koncentrace, které bylo uvedeno do volného daňového oběhu, se vypočítá jako součin množství tohoto piva v hektolitrech, příslušné výše procenta koncentrace piva a základní nebo snížené sazby.

(4) Koncentrace piva vyjádřená v hmotnostních procentech extraktu původní mladiny je pro účely tohoto zákona považována za koncentraci vyjádřenou ve stupních Plato (°P).

(5) Sníženou sazbu daně z piva pro malé nezávislé pivovary lze uplatnit na pivo vyrobené v malém nezávislém pivovaru.

(6) Sníženou sazbu daně z piva pro malé nezávislé pivovary lze uplatnit také na pivo, které je dopraveno z jiného členského státu na daňové území České republiky, pokud je vyrobeno osobou podle právních předpisů jiného členského státu obdobnou provozovateli malého nezávislého pivovaru,

a) které bylo příslušným orgánem jiného členského státu vydáno osvědčení podle právních předpisů tohoto jiného členského státu obdobné osvědčení podle § 132 odst. 1, na dokladu, se kterým byla uskutečňována doprava z jiného členského státu, byla uvedena skutečnost, že pivo bylo vyrobeno takovou osobou, a toto osvědčení bylo přílohou oznámení o přijetí vybraných výrobků, nebo

b) pokud na dokladu, se kterým byla uskutečňována doprava z jiného členského státu, byla uvedena skutečnost, že pivo bylo vyrobeno takovou osobou, a byly splněny podmínky samoosvědčení podle prováděcího nařízení Komise, kterým se stanoví pravidla, pokud jde o certifikaci a samoosvědčení malých nezávislých výrobců alkoholických nápojů78).

(1) Od daně je také osvobozeno pivo

a) pro výrobu octa uvedeného pod kódem nomenklatury 2209,

b) pro výrobu a přípravu léčiv,

c) pro výrobu přísad při výrobě potravin a nápojů, jejichž obsah alkoholu nepřesahuje 1,2 % objemových, nebo

d) pro výrobu potravinářských výrobků, pokud obsah alkoholu v nich nepřekročí 8,5 litru alkoholu ve 100 kg výrobku u čokoládových výrobků nebo 5 litrů alkoholu ve 100 kg výrobku u ostatních výrobků.

(2) Výší technicky zdůvodněné částečné ztráty se pro účely osvobození od daně z piva při částečné ztrátě, ke které došlo v důsledku povahy piva při jeho výrobě, rozumí výše technicky zdůvodněné ztráty, kterou určí správce daně na základě posouzení charakteru činnosti daňového subjektu a obvyklé výše ztráty, ke které došlo v důsledku povahy piva při jeho výrobě obdobnými daňovými subjekty při stejné činnosti.

(3) Od daně je dále osvobozeno pivo, které je vyrobeno fyzickou osobou v zařízení pro domácí výrobu piva výhradně pro vlastní spotřebu její a osob s ní tvořících společně hospodařící domácnost, osob jí blízkých nebo jejích hostů, až do množství, které nepřesáhne 2000 l za kalendářní rok, za podmínky, že nedojde k jeho prodeji.

(4) Od daně je dále osvobozeno pivo, které bylo v odůvodněných případech zničeno za přítomnosti úředních osob správce daně.

(5) Od daně je dále osvobozeno pivo určené k použití jako vzorky pro povinné rozbory53), nezbytné výrobní zkoušky, vědecké nebo analytické účely anebo jako vzorky odebrané správcem daně. Dále je osvobozeno pivo určené k použití pro vědecký výzkum.

(6) Evidence piva osvobozeného od daně dle tohoto ustanovení se vede odděleně. Evidence se uchovává po dobu 3 let od konce kalendářního roku, ve kterém byla tato evidence vyhotovena.

Pivo osvobozené od daně podle § 86 odst. 3 a 5 lze přijímat a užívat bez povolení k přijímání a užívání piva osvobozeného od daně.

V daňovém dokladu podle § 5 odst. 2 musí být uvedeno množství piva v členění podle jednotlivých sazeb spotřební daně z piva a příslušné koncentrace piva vyjádřené v hmotnostních procentech extraktu původní mladiny.

(1) Jestliže provozovatel malého nezávislého pivovaru hodlá uplatňovat sníženou sazbu daně z piva pro malé nezávislé pivovary, je ve lhůtě pro podání daňového přiznání za zdaňovací období, ve kterém zahájil výrobu, povinen oznámit správci daně předpokládanou roční výrobu piva tohoto pivovaru a odpovídající velikostní skupinu podle § 85 odst. 1 (dále jen „velikostní skupina“). Předpokládaná roční výroba piva musí odpovídat minimálně dvanáctinásobku podílu předpokládané výroby od zahájení výroby do konce kalendářního roku a počtu měsíců výroby v kalendářním roce včetně měsíce, v němž provozovatel zahájil výrobu.

(2) Jestliže provozovatel malého nezávislého pivovaru, který byl v bezprostředně předcházejícím kalendářním roce plátcem daně z piva v základní sazbě, hodlá uplatňovat sníženou sazbu daně z piva pro malé nezávislé pivovary, je povinen oznámit správci daně předpokládanou roční výrobu piva tohoto pivovaru a odpovídající velikostní skupinu do 31. ledna daného kalendářního roku.

(3) Jestliže výroba piva v malém nezávislém pivovaru v průběhu kalendářního roku překročí horní mez poslední oznámené velikostní skupiny, je provozovatel tohoto pivovaru ve lhůtě pro podání daňového přiznání za zdaňovací období, ve kterém tato skutečnost nastala, povinen oznámit správci daně tuto skutečnost a podat dodatečné daňové přiznání za každé zdaňovací období tohoto kalendářního roku; tato daň je splatná ve lhůtě, ve které je splatná daň za zdaňovací období, ve kterém nastala tato skutečnost. Pro kalendářní rok, ve kterém nastala tato skutečnost, se použije sazba daně odpovídající nově předpokládané roční výrobě piva.

(4) Jestliže skutečná roční výroba piva v malém nezávislém pivovaru za uplynulý kalendářní rok byla nižší než dolní mez původně oznámené velikostní skupiny, je jeho provozovatel po uplynutí kalendářního roku oprávněn pro účely uplatnění nižší sazby daně podat dodatečné daňové přiznání za každé zdaňovací období tohoto uplynulého kalendářního roku. Vratitelný přeplatek se vrací bez žádosti.

(5) Jestliže má být malý nezávislý pivovar oproti předchozímu kalendářnímu roku zařazen do jiné než původně oznámené velikostní skupiny, učiní jeho provozovatel do 31. ledna vůči správci daně oznámení o předpokládané roční výrobě piva tohoto pivovaru a odpovídající velikostní skupině. Tento pivovar může být zařazen do velikostní skupiny vyšší nebo o jeden stupeň nižší, než do které byl zařazen podle skutečné výroby v předchozím kalendářním roce.

(1) Distribučním daňovým skladem piva může být jen sklad, jehož roční odbyt piva, případně předpokládaný roční odbyt piva je nejméně 5 000 hl piva.

(2) Ročním odbytem piva se pro účely tohoto zákona rozumí množství piva, které opustilo v kalendářním roce sklad podle odstavce 1.

(3) Pivo osvobozené od daně podle § 86 odst. 3 nesmí být vyráběno v pivovaru.

(4) Správce daně může v odůvodněných případech rozhodnout na návrh provozovatele daňového skladu, který uvedl pivo do volného daňového oběhu na daňovém území České republiky, o opětovném uvedení tohoto piva do režimu podmíněného osvobození od daně za účelem jeho likvidace nebo přepracování. Toto pivo může být do režimu podmíněného osvobození od daně opětovně uvedeno pouze umístěním do daňového skladu provozovatele, který uvedl toto pivo do volného daňového oběhu; pokud tento provozovatel provozuje více daňových skladů, uvede v tomto návrhu daňové sklady, do kterých má být toto pivo umístěno. Provozovateli daňového skladu vzniká dnem opětovného uvedení piva do režimu podmíněného osvobození od daně nárok na vrácení daně.

(5) Správce daně může v odůvodněných případech rozhodnout na návrh provozovatele daňového skladu o opětovném uvedení piva do režimu podmíněného osvobození od daně za účelem jeho likvidace nebo přepracování, pokud tento provozovatel dopravil v režimu podmíněného osvobození od daně toto pivo z daňového území České republiky do jiného členského státu, ve kterém bylo toto pivo uvedeno do volného daňového oběhu, a tento provozovatel přijal toto pivo ve volném daňovém oběhu z jiného členského státu zpět na daňovém území České republiky. Toto pivo může být do režimu podmíněného osvobození od daně opětovně uvedeno pouze umístěním do daňového skladu provozovatele, který přijal toto pivo ve volném daňovém oběhu na daňovém území České republiky; pokud tento provozovatel provozuje více daňových skladů, uvede v tomto návrhu daňové sklady, do kterých má být toto pivo umístěno. Provozovateli daňového skladu vzniká dnem opětovného uvedení piva do režimu podmíněného osvobození od daně nárok na vrácení daně.

Celkové zajištění daně za jeden daňový sklad činí nejvýše 80 000 000 Kč, jestliže provozovatel daňového skladu poskytne zajištění daně složením nebo převodem peněžních prostředků na depozitní účet pro zajištění daně zřízený správcem daně.

Správce daně může rozhodnout o tom, že evidence piva vedená podle § 37 a 38 bude vedena společně za ty daňové sklady, které provozuje stejný provozovatel a pro které je místně příslušný.

(1) Pokud je pivo dováženo, je zdaňováno základní sazbou daně.

(2) Při dovozu piva vyrobeného v malém nezávislém pivovaru je pivo zdaňováno sníženou sazbou daně, pokud je prokázáno potvrzením vydaným příslušnými úřady státu původu piva, že pivo bylo vyrobeno v malém nezávislém pivovaru s roční výrobou nepřesahující 200 000 hl. Na tomto potvrzení se uvede roční výroba piva v hektolitrech. Pokud není původ piva z malého nezávislého pivovaru prokázán, pivo je zdaňováno základní sazbou daně.

(3) Koncentrace dovážených piv vyjádřená ve stupních Plato (°P) je pro účely tohoto zákona považována za koncentraci piva vyjádřenou v hmotnostních procentech extraktu původní mladiny.

(1) Plátcem není fyzická osoba, která na daňovém území České republiky vyrábí výhradně tiché víno (§ 93 odst. 3), za podmínky, že celkové množství vyrobeného tichého vína za kalendářní rok nepřesáhne 2 000 litrů.

(2) Tiché víno vyrobené fyzickou osobou na daňovém území České republiky za podmínky uvedené v odstavci 1 nemůže být dopravováno ve volném daňovém oběhu mezi členskými státy.

(3) Tiché víno vyrobené fyzickou osobou na daňovém území České republiky za podmínky uvedené v odstavci 1 nemůže být uvedeno do režimu podmíněného osvobození od daně.

(1) Předmětem daně pro účely tohoto zákona jsou víno a meziprodukty; vínem a meziprodukty se pro účely spotřebních daní rozumí vína a meziprodukty uvedené pod kódy nomenklatury 2204, 2205, 2206, které obsahují více než 1,2 % objemových alkoholu, nejvýše však 22 % objemových alkoholu.

(2) Šumivým vínem se pro účely tohoto zákona rozumí všechny výrobky, které jsou plněny do lahví s hřibovitou zátkou pro šumivé víno, která je upevněná zvláštním úchytným zařízením, nebo které při uzavřeném obsahu při 20 °C mají přetlak 3 bary a více, který lze odvodit z přítomnosti rozpuštěného oxidu uhličitého, a které jsou uvedené pod následujícími kódy nomenklatury:

a) 2204 10, 2204 21 06, 2204 21 07, 2204 21 08, 2204 21 09, 2204 29 10 a 2205, jejichž skutečný obsah alkoholu podle nařízení Evropského parlamentu a Rady upravujícího společnou organizaci trhů se zemědělskými produkty60) (dále jen „skutečný obsah alkoholu“) přesahuje 1,2 % objemových, ale nepřesahuje 15 % objemových, je-li alkohol, který je obsažený v hotovém výrobku, plně kvasného původu bez přídavku lihu,

b) 2206 00 31, 2206 00 39 a pod kódy nomenklatury 2204 10, 2204 21 06, 2204 21 07, 2204 21 08, 2204 21 09, 2204 29 10, 2205, pokud nejsou zahrnuty pod písmenem a), jejichž skutečný obsah alkoholu přesahuje 1,2 % objemových, ale nepřesahuje 13 % objemových, nebo

c) 2206 00 31, 2206 00 39, jejichž skutečný obsah alkoholu přesahuje 13 % objemových, ale nepřesahuje 15 % objemových, je-li alkohol, který je obsažený v hotovém výrobku, plně kvasného původu bez přídavku lihu.

(3) Tichým vínem se pro účely tohoto zákona rozumí výrobky, které nejsou šumivým vínem vymezeným v odstavci 2 a které jsou uvedené pod následujícími kódy nomenklatury:

a) 2204 a 2205, jejichž skutečný obsah alkoholu přesahuje 1,2 % objemových, ale nepřesahuje 15 % objemových, je-li alkohol, který je obsažený v hotovém výrobku, plně kvasného původu bez přídavku lihu,

b) 2204 a 2205, jejichž skutečný obsah alkoholu přesahuje 15 % objemových, ale nepřesahuje 18 % objemových, pokud byly vyrobeny bez jakéhokoliv obohacování a je-li alkohol, který je obsažený v hotovém výrobku, plně kvasného původu bez přídavku lihu,

c) 2204 a 2205, nejsou-li uvedeny v písmenu a) nebo b), a 2206, nepodléhají-li dani z piva, jestliže skutečný obsah alkoholu u takových výrobků přesahuje 1,2 % objemových, ale nepřesahuje 10 % objemových, nebo

d) 2206, pokud nepodléhají dani z piva, jejichž skutečný obsah alkoholu přesahuje 10 % objemových, ale nepřesahuje 15 % objemových, je-li alkohol, který je obsažený v hotovém výrobku, plně kvasného původu bez přídavku lihu.

(4) Vínem se pro účely spotřebních daní rozumí šumivé a tiché víno a s výjimkou části čtvrté také fermentovaný nápoj.

(5) Meziprodukty se pro účely tohoto zákona s výjimkou části čtvrté rozumí všechny výrobky, které jsou uvedené pod kódy nomenklatury 2204, 2205 a 2206, jejichž skutečný obsah alkoholu přesahuje 1,2 % objemových, ale nepřesahuje 22 % objemových, které nejsou šumivým ani tichým vínem nebo nepodléhají dani z piva.

(1) Při uvedení tichého vína vyrobeného fyzickou osobou na daňovém území České republiky do volného daňového oběhu povinnost daň přiznat a zaplatit nevzniká, pokud jsou splněny podmínky uvedené v § 92.

(2) Povinnost daň přiznat a zaplatit vzniká fyzické osobě podle § 92 odst. 1 dnem porušení podmínek stanovených v § 92, a týká se množství tichého vína vyrobeného od 1. ledna kalendářního roku, ve kterém povinnost daň přiznat a zaplatit vznikla.

Základem daně je množství vína a meziproduktů vyjádřené v hektolitrech.

Sazby daně jsou stanoveny takto:

Text Sazba daně Šumivá vína podle § 93 odst. 22 340 Kč/hl Tichá vína podle § 93 odst. 30 Kč/hl Meziprodukty podle § 93 odst. 52 340 Kč/hl

(1) Od daně je také osvobozeno víno a meziprodukty

a) pro výrobu octa uvedeného pod kódem nomenklatury 2209,

b) pro výrobu a přípravu léčiv,

c) pro výrobu přísad při výrobě potravin a nápojů, jejichž obsah alkoholu nepřesahuje 1,2 % objemových, nebo

d) pro výrobu potravinářských výrobků, pokud obsah alkoholu v nich nepřekročí 8,5 litru alkoholu ve 100 kg výrobku u čokoládových výrobků nebo 5 litrů alkoholu ve 100 kg výrobku u ostatních výrobků.

(2) Výší technicky zdůvodněné částečné ztráty se pro účely osvobození od daně z vína a meziproduktů při částečné ztrátě, ke které došlo v důsledku povahy vína nebo meziproduktů při jejich výrobě, rozumí výše technicky zdůvodněné ztráty, kterou určí správce daně na základě posouzení charakteru činnosti daňového subjektu a obvyklé výše ztráty, ke které došlo v důsledku povahy vína nebo meziproduktů při jejich výrobě obdobnými daňovými subjekty při stejné činnosti.

(3) Od daně je dále osvobozeno víno a meziprodukty určené k použití jako vzorky pro povinné rozbory,53) nezbytné výrobní zkoušky, nebo jako vzorky odebrané správcem daně.

(4) Od daně je dále osvobozeno víno a meziprodukty, které byly v odůvodněných případech zničeny za přítomnosti úředních osob správce daně.

(5) Evidence vína a meziproduktů osvobozených od daně dle tohoto ustanovení se vede odděleně. Evidence se uchovává po dobu 3 let od konce kalendářního roku, ve kterém byla tato evidence vyhotovena.

(1) Tiché víno osvobozené od daně podle § 97 odst. 1 lze přijímat a užívat bez povolení k přijímání a užívání vína osvobozeného od daně.

(2) Víno a meziprodukty osvobozené podle § 97 odst. 3 lze přijímat a užívat bez povolení k přijímání a užívání vína osvobozeného od daně.

(1) Vznikne-li povinnost daň přiznat a zaplatit osobě, která vyrábí tiché víno podle § 99 odst. 3 nebo § 100a, daňové přiznání se podává do dvacátého pátého dne po skončení zdaňovacího období, ve kterém tato povinnost vznikla, a tato daň je splatná čtyřicátý den po uplynutí zdaňovacího období, ve kterém vznikla povinnost daň přiznat a zaplatit.

(2) Nevznikne-li osobě, která vyrábí tiché víno podle § 99 odst. 3, ve zdaňovacím období daňová povinnost, nejsou tyto osoby povinny sdělit tuto skutečnost správci daně.

(1) Distribučním daňovým skladem vína může být jen sklad, jehož roční odbyt, případně předpokládaný roční odbyt vína je nejméně 100 hl nebo roční odbyt, případně předpokládaný roční odbyt meziproduktů je nejméně 100 hl. Toto omezení neplatí pro sklady, které víno a meziprodukty odesílají do jiného členského státu, popřípadě tyto výrobky z jiného členského státu přijímají.

(2) Ročním odbytem vína nebo meziproduktů se pro účely tohoto zákona rozumí množství vína nebo meziproduktů, které opustilo v kalendářním roce sklad podle odstavce 1.

(3) Právnická nebo fyzická osoba, která není malým výrobcem vína podle § 100a a která vyrábí v jednom prostorově ohraničeném místě tiché víno, nemusí toto víno vyrábět ve výrobním daňovém skladu, pokud zároveň v tomto místě nevyrábí šumivé víno nebo meziprodukty a pokud toto tiché víno není určeno pro dopravu do jiného členského státu v režimu podmíněného osvobození od daně nebo pokud nejsou do tohoto místa z jiného členského státu víno nebo meziprodukty v režimu podmíněného osvobození od daně přijímány.

(4) Pokud právnická nebo fyzická osoba podle odstavce 3 nebo podle § 100a podá návrh na vydání povolení k provozování daňového skladu, je povinna provést inventuru zásob tichého vína za přítomnosti úřední osoby správce daně. V den, kdy rozhodnutí o povolení k provozování daňového skladu nabude právní moci, se tyto zásoby tichého vína (§ 93 odst. 3) považují za uvedené do režimu podmíněného osvobození od daně.

(5) Tiché víno vyrobené fyzickou osobou uvedenou v § 92 odst. 1 nesmí být vyráběno ve výrobním daňovém skladu.

(6) Vedlejší produkty vznikající při výrobě tichého vína osobou podle § 99 odst. 3 nebo § 100a, které jsou předmětem daně z vína a mají být odstraněny v souladu se zákonem o vinohradnictví a vinařství, se na daňovém území České republiky dopravují s dokladem, který je osoba, která tyto produkty dopravuje, na vyžádání povinna předložit správci daně, a to dokladem podle § 100a odst. 4 nebo dodacím listem obsahujícím tyto náležitosti:

a) obchodní firmu nebo jméno, sídlo nebo místo pobytu a daňové identifikační číslo, bylo-li přiděleno, osoby, která tyto produkty vyrobila,

b) obchodní firmu nebo jméno, sídlo nebo místo pobytu a daňové identifikační číslo, bylo-li přiděleno, kupujícího, nebo pokud vedlejší produkty nejsou dopravovány za účelem prodeje, adresu místa určení a v případě, že to není možné, jiné údaje určující polohu místa určení,

c) druh a množství dopravovaných vedlejších produktů,

d) datum vystavení dokladu.

(7) V daňovém skladu mohou být společně s vínem a meziprodukty umístěny tiché víno (§ 93 odst. 3) nebo vedlejší produkty podle odstavce 6 vyrobené malým výrobcem vína podle § 100a nebo právnickou nebo fyzickou osobou podle § 99 odst. 3, dále tiché víno vyrobené malým výrobcem vína v jiném členském státě. Takové tiché víno nebo vedlejší produkty se považují za uvedené do režimu podmíněného osvobození od daně.

(1) Tiché víno podle § 93 odst. 3 lze v režimu podmíněného osvobození od daně na daňovém území České republiky dopravovat bez dokladu uvedeného v § 27 nebo 27c, pokud se nejedná o dopravu mezi členskými státy (§ 25).

(2) Při dopravě tichého vína (§ 93 odst. 3) v režimu podmíněného osvobození od daně bez dokladu podle odstavce 1 je osoba dopravující tiché víno povinna na vyžádání předložit správci daně doklad provázející tiché víno při dopravě podle nařízení Komise v přenesené pravomoci upravujícího průvodní doklady pro přepravu vinařských produktů75) nebo průvodní doklad pro přepravu vinařského produktu, která se uskutečňuje výlučně na území České republiky, podle zákona o vinohradnictví a vinařství.

(1) Malým výrobcem vína se pro účely daně z vína rozumí právnická nebo fyzická osoba, která

a) vyrábí výhradně tiché víno,

b) vyrábí v průměru méně než 1 000 hl tichého vína za každý vinařský rok; tento průměr se v souladu s nařízením Komise v přenesené pravomoci upravujícím průvodní doklady pro přepravu vinařských produktů75) určí na základě průměrné roční produkce po dobu nejméně 3 po sobě jdoucích vinařských roků, a

c) nevyrábí tiché víno v daňovém skladu.

(2) Pokud je tiché víno vyrobené malým výrobcem vína dopravováno do daňového skladu na daňovém území České republiky, nepoužije se doklad prokazující zdanění podle § 5, ale doklad podle odstavce 4.

(3) Pokud je tiché víno vyrobené malým výrobcem vína dopravováno do daňového skladu v jiném členském státě, použije se doklad podle odstavce 4.

(4) Při dopravě tichého vína do daňového skladu podle odstavců 2 a 3 se použije doklad o dopravě podle nařízení Komise v přenesené pravomoci upravujícího průvodní doklady pro přepravu vinařských produktů75). Malý výrobce tichého vína je povinen tento doklad na vyžádání předložit správci daně.

(5) Malý výrobce vína je povinen před zahájením dopravy tichého vína do daňového skladu uvědomit správce daně místně příslušného místu, kde se tiché víno vyrábí, skladuje, zpracovává, přijímá nebo odesílá.

(6) Nevznikne-li malému výrobci vína ve zdaňovacím období daňová povinnost (§ 8 odst. 2), není tento malý výrobce vína povinen sdělit tuto skutečnost správci daně.

(7) Pokud je na daňové území České republiky dopraveno tiché víno vyrobené výrobcem vína podle právních předpisů jiného členského státu obdobným malému výrobci vína, je příjemce takového vína povinen do 5 dnů ode dne přijetí tohoto vína správci daně místně příslušnému podle místa přijetí vína oznámit přijetí tohoto vína předložením dokladu podle odstavce 4.

Správce daně může rozhodnout o tom, že evidence vína vedená podle § 37 a 38 bude vedena společně za ty daňové sklady, které provozuje stejný provozovatel a pro které je místně příslušný.

Plátce je také právnická nebo fyzická osoba, která poruší zákaz prodeje cigaret konečnému spotřebiteli za cenu vyšší, než je cena pro konečného spotřebitele uvedená na tabákové nálepce (§ 112).

(1) Předmětem daně z tabákových výrobků jsou tabákové výrobky.

(2) Tabákovými výrobky se pro účely spotřebních daní rozumí cigarety, doutníky, cigarillos a tabák ke kouření.

(3) Pro účely tohoto zákona se rozumí

a) cigaretami

1. tabákové provazce, které se kouří v nezměněném stavu a nejsou doutníky ani cigarillos podle písmene b),

2. tabákové provazce, které se jednoduchou neprůmyslovou manipulací vloží do dutinek z cigaretového papíru, nebo

3. tabákové provazce, které se jednoduchou neprůmyslovou manipulací zabalí do cigaretového papíru,

b) doutníky a cigarillos tabákové smotky, které se kouří v nezměněném stavu a s ohledem na jejich vlastnosti a očekávaní běžného spotřebitele jsou v nezměněném stavu určeny výhradně ke kouření a obsahují

1. krycí list ze surového tabáku, nebo

2. trhanou tabákovou náplň, s krycím listem v obvyklé barvě doutníku z rekonstituovaného tabáku, jenž kryje celý výrobek, případně i filtr, avšak nikoli náustek v případě doutníků s náustkem, činí-li jejich jednotková hmotnost bez filtru nebo náustku nejméně 2,3 g a nejvýše 10 g a je-li obvod nejméně jedné třetiny délky alespoň 34 mm,

c) tabákem ke kouření

1. tabák řezaný, popřípadě jinak dělený, kroucený nebo lisovaný do desek, a který je možné kouřit bez dalšího průmyslového zpracování,

2. tabákový odpad upravený pro prodej konečnému spotřebiteli, který nespadá pod písmeno a) nebo b) a který je možné kouřit,

3. tabák ke kouření obsahující více než 25 % hmotnosti tabákových částic s šířkou řezu menší než 1,5 mm; jedná se o jemně řezaný tabák určený pro ruční výrobu cigaret, nebo

4. tabák do vodní dýmky.

(4) Cigaretami se pro účely tohoto zákona rozumí také výrobky, které obsahují zcela nebo částečně i jiné látky než tabák a které splňují ostatní podmínky uvedené v odstavci 3 písm. a) s výjimkou výrobků uvedených v odstavci 9.

(5) Doutníky a cigarillos se pro účely tohoto zákona rozumí také výrobky, které obsahují částečně i jiné látky než tabák a které splňují ostatní podmínky uvedené v odstavci 3 písm. b).

(6) Tabákem ke kouření se pro účely tohoto zákona rozumí také výrobek, který obsahuje zcela nebo částečně i jiné látky než tabák a který splňuje ostatní podmínky uvedené v odstavci 3 písm. c) s výjimkou výrobků uvedených v odstavci 9, nebo výrobek neuvedený v odstavci 3 písm. c), pokud je určen k jinému účelu než ke kouření a současně je možné tento výrobek kouřit a je upravený pro prodej konečnému spotřebiteli.

(7) Tabákovým odpadem se pro účely tohoto zákona rozumí zbytky z tabákových listů a zbytky vzniklé při zpracování a výrobě tabákových výrobků.

(8) Tabákem do vodní dýmky se pro účely spotřebních daní rozumí tabák, který lze užívat pouze za použití vodní dýmky, a to tak, že uvolňované emise prochází před vdechnutím kapalinou.

(9) Za tabákové výrobky se nepovažují výrobky, které neobsahují tabák, splňují podmínky uvedené v odstavci 3 písm. a) nebo c), používají se výlučně k lékařským účelům a potvrzení o této skutečnosti vydá Ministerstvo zdravotnictví nebo jím pověřená instituce.

Povinnost daň přiznat a zaplatit vzniká také dnem porušení zákazu prodeje cigaret konečnému spotřebiteli za cenu vyšší, než je cena pro konečného spotřebitele uvedená na tabákové nálepce (§ 112).

(1) Základem daně pro procentní část daně u cigaret je cena pro konečného spotřebitele podle § 103.

(2) Základem daně pro pevnou část daně u cigaret je množství vyjádřené v kusech.

(3) Základem daně u doutníků a cigarillos je množství vyjádřené v kusech a u tabáku ke kouření množství vyjádřené v kilogramech zaokrouhlené na 3 desetinná místa nahoru.

Místně příslušným správcem daně ve věci zveřejnění ceny pro konečného spotřebitele, ohlašovací povinnosti při prvním dovozu tabákových výrobků v rámci podnikatelské činnosti, snížení ceny pro konečného spotřebitele a objednávání, odběru, distribuce, hrazení nebo zajištění hodnoty, inventury, vracení nebo snížení úhrady tabákových nálepek je Celní úřad pro Středočeský kraj (dále jen „pověřený správce daně“).

(1) Cenou pro konečného spotřebitele se pro účely spotřebních daní rozumí cena pro jednotkové balení cigaret určené k přímé spotřebě se stejným obchodním názvem a o stejném počtu kusů včetně spotřební daně z tabákových výrobků a daně z přidané hodnoty, za kterou má být takové jednotkové balení cigaret prodáváno konečnému spotřebiteli a která byla pověřeným správcem daně zveřejněna.

(2) Pro účely objednávání a odběru tabákových nálepek se cenou pro konečného spotřebitele rozumí také cena pro jednotkové balení cigaret určené k přímé spotřebě se stejným obchodním názvem a o stejném počtu kusů včetně spotřební daně z tabákových výrobků a daně z přidané hodnoty, za kterou má být takové jednotkové balení cigaret prodáváno konečnému spotřebiteli a která nebyla pověřeným správcem daně zveřejněna.

(3) Cena pro konečného spotřebitele nesmí být nižší, než součet

a) spotřební daně z tabákových výrobků za jednotkové balení cigaret určené k přímé spotřebě, pro které má být cena pro konečného spotřebitele zveřejněna, při použití minimální sazby daně a

b) daně z přidané hodnoty vypočtené jako součin spotřební daně podle písmene a) a sazby daně z přidané hodnoty.

(4) Váženým cenovým průměrem se pro účely tohoto zákona rozumí vážený průměr cen cigaret pro konečného spotřebitele přepočtený na jeden kus, který stanoví Ministerstvo financí na základě výsledků inventur tabákových nálepek za předchozí kalendářní rok.

(5) Pro cigarety, které nejsou značeny tabákovými nálepkami, je cena pro konečného spotřebitele totožná s cenou pro konečného spotřebitele pro cigarety, které musí být značeny tabákovou nálepkou, se stejným obchodním názvem a o stejném počtu kusů v jednotkovém balení. Nelze-li určit cenu pro konečného spotřebitele podle věty první, je cenou pro konečného spotřebitele vážený cenový průměr.

(6) Vážený cenový průměr slouží k výpočtu výše sazeb daně z cigaret v souladu s právním předpisem Evropské unie61a).

(7) Cigarety lze uvádět do volného daňového oběhu pouze s tabákovou nálepkou s uvedenou cenou pro konečného spotřebitele, která je účinná.

(8) Za cigarety uvedené do volného daňového oběhu s tabákovou nálepkou s uvedenou cenou pro konečného spotřebitele v jiném období, než pro které byla tato cena účinná, se nepovažují cigarety uvedené do volného daňového oběhu

a) v den, ve kterém nabyla účinnosti nová cena pro konečného spotřebitele, pokud jsou tyto cigarety značeny tabákovou nálepkou s uvedenou cenou pro konečného spotřebitele odpovídající ceně pro konečného spotřebitele účinné ke dni bezprostředně předcházejícímu tomuto dni,

b) v den bezprostředně předcházející dni, ve kterém má nabýt účinnosti nová cena pro konečného spotřebitele, pokud jsou tyto cigarety značeny tabákovou nálepkou s uvedenou cenou odpovídající této nové ceně pro konečného spotřebitele.

Pověřený správce daně zveřejní cenu pro konečného spotřebitele pouze na základě návrhu na zveřejnění ceny pro konečného spotřebitele (dále jen „návrh na zveřejnění ceny“).

(1) Návrh na zveřejnění ceny může podat pouze provozovatel daňového skladu tabákových výrobků, oprávněný příjemce tabákových výrobků nebo dovozce tabákových výrobků.

(2) Návrh na zveřejnění ceny je formulářovým podáním, které lze podat pouze elektronicky.

(3) V návrhu na zveřejnění ceny je osoba podle odstavce 1 povinna uvést také

a) cenu pro konečného spotřebitele,

b) obchodní název cigaret,

c) počet kusů cigaret v jednotkovém balení a

d) den, od kterého má být cena pro konečného spotřebitele vůči osobě podle odstavce 1 účinná.

(4) K návrhu na zveřejnění ceny je osoba podle odstavce 1 povinna přiložit vyobrazení jednotkového balení určeného k přímé spotřebě, pro které má být zveřejněna cena pro konečného spotřebitele; to neplatí, pokud se vyobrazení jednotkového balení určeného k přímé spotřebě od posledního podání návrhu na zveřejnění ceny nezměnilo.

(5) Návrh na zveřejnění ceny musí osoba podle odstavce 1 podat nejpozději dvacátý den kalendářního měsíce, ve kterém má být cena pro konečného spotřebitele zveřejněna; tento návrh nelze změnit nebo vzít zpět po uplynutí této lhůty.

(1) Návrh na zveřejnění ceny se stává neúčinným uplynutím lhůty podle § 103b odst. 5, pokud

a) obsahuje vady podání podle daňového řádu, nebo

b) je neúplný nebo nesprávný.

(2) Obsahuje-li návrh na zveřejnění ceny více cen pro konečného spotřebitele, které mají být zveřejněny, a týkají-li se skutečnosti podle odstavce 1 pouze některé z těchto cen, nastává neúčinnost návrhu na zveřejnění pouze v části dotčené těmito skutečnostmi.

(3) Zjistí-li pověřený správce daně, že návrh na zveřejnění ceny nebo jeho část se podle odstavce 1 nebo 2 stanou neúčinnými, pokud nebude návrh na zveřejnění ceny změněn, bezodkladně osobu podle § 103b odst. 1 o možnosti změny návrhu na zveřejnění ceny vyrozumí; to neplatí, pokud je návrh na zveřejnění ceny podán později než 3 pracovní dny přede dnem, ve kterém neúčinnost nastane.

(4) Ve vyrozumění o možnosti změny návrhu na zveřejnění ceny pověřený správce daně uvede skutečnosti, v jejichž důsledku nastane neúčinnost návrhu na zveřejnění ceny nebo jeho části, a poučí osobu podle § 103b odst. 1 o tomto následku.

(5) Stanou-li se návrh na zveřejnění ceny nebo jeho část neúčinnými, pořídí o tom pověřený správce daně úřední záznam a vyrozumí osobu podle § 103b odst. 1. Tuto osobu nemusí pověřený správce daně vyrozumět, pokud byla tato osoba o možnosti změny návrhu na zveřejnění ceny vyrozuměna podle odstavce 3 a neučinila vůči pověřenému správci daně v této věci žádný úkon.

(1) Pověřený správce daně zveřejní cenu pro konečného spotřebitele způsobem umožňujícím dálkový přístup poslední den kalendářního měsíce bezprostředně předcházejícího kalendářnímu měsíci, od kterého má být cena pro konečného spotřebitele účinná.

(2) Zveřejnění ceny pro konečného spotřebitele obsahuje

a) obchodní název cigaret,

b) počet kusů cigaret v jednotkovém balení,

c) cenu pro konečného spotřebitele,

d) označení osoby podle § 103b odst. 1,

e) den, kdy byla cena pro konečného spotřebitele zveřejněna, a

f) den, od kterého je cena pro konečného spotřebitele účinná.

(1) Při změně nebo zrušení ceny pro konečného spotřebitele se ustanovení o zveřejnění ceny pro konečného spotřebitele s výjimkou § 103b odst. 4 použijí obdobně.

(2) Pokud dojde ke změně sazby daně, je cena pro konečného spotřebitele zrušena dnem, kterým nabyla účinnosti nová sazba daně.

Cena pro konečného spotřebitele je vůči osobě podle § 103b odst. 1 účinná od prvního dne kalendářního měsíce bezprostředně následujícího po kalendářním měsíci zveřejnění této ceny do dne zveřejnění její změny nebo zrušení.

(1) Je-li zveřejnění ceny pro konečného spotřebitele nesprávné nebo ji pověřený správce daně nezveřejnil, ačkoli návrh na zveřejnění ceny nebyl neúčinný, může osoba podle § 103b odst. 1 podat pověřenému správci daně stížnost, a to do 15 dnů ode dne, kdy byla nebo měla být cena pro konečného spotřebitele zveřejněna.

(2) Pověřený správce daně vyřídí stížnost podle odstavce 1 do 3 pracovních dnů ode dne, kdy byla podána; tuto lhůtu lze překročit jen tehdy, nelze-li v jejím průběhu zajistit podklady potřebné pro vyřízení stížnosti.

(3) Shledal-li pověřený správce daně stížnost podle odstavce 1 důvodnou nebo částečně důvodnou, provede opatření k nápravě vhodným způsobem, a to v případě

a) zřejmé chyby v psaní, počtech nebo opravy jiné zřejmé nesprávnosti ve zveřejnění ceny pro konečného spotřebitele dodatečným zveřejněním ceny pro konečného spotřebitele,

b) chybného dne zveřejnění ceny pro konečného spotřebitele zveřejněním zrušení původního zveřejnění ceny pro konečného spotřebitele a dodatečným zveřejněním ceny pro konečného spotřebitele se zveřejněním dne, kdy měla být cena pro konečného spotřebitele zveřejněna,

c) zveřejnění ceny pro konečného spotřebitele, ke kterému nemělo dojít, zveřejněním zrušení tohoto zveřejnění ceny pro konečného spotřebitele, nebo

d) nezveřejnění ceny pro konečného spotřebitele dodatečným zveřejněním ceny pro konečného spotřebitele se zveřejněním dne, kdy měla být cena pro konečného spotřebitele zveřejněna.

(4) Pověřený správce daně provede opatření k nápravě podle odstavce 3 nejpozději první pracovní den následující po dni vyřízení stížnosti nebo bezodkladně, pokud toto opatření nelze provést v této lhůtě.

(5) Pro účely uvedení cigaret do volného daňového oběhu se na

a) dodatečné zveřejnění ceny pro konečného spotřebitele, kterým bylo provedeno opatření k nápravě podle odstavce 3, hledí, jako by bylo provedeno řádně a včas,

b) zveřejnění ceny pro konečného spotřebitele, jehož zrušení bylo zveřejněno podle odstavce 3 písm. b) nebo c), od počátku hledí, jako by nebylo provedeno.