37/2021 Sb. · 66 paragrafů
(1) Automatickým průpisem podle § 37 nebo 38 není dotčena možnost, aby byly podle hlavy III nebo IV této části platné údaje vymazány s nahrazením novými údaji.
(2) Den zápisu nebo výmazu skutečnosti ve veřejném rejstříku nebo v registru osob působící automatický průpis se automaticky propíše jako den, od kterého nebo do kterého je fyzická osoba skutečným majitelem; tento údaj nepůsobí nesrovnalost ani porušení povinnosti podle § 9 odst. 1.
(1) Byl-li skutečný majitel zapsán podle hlavy III nebo IV této části, § 38 se nepoužije.
(2) Evidující osoba, která zajistila zápis podle hlavy III nebo IV této části, může navrhnout soudu nebo požádat notáře, aby byl její skutečný majitel napříště automaticky propsán podle § 38; ustanovení upravující řízení o zápisu nebo zápis notářem se použijí přiměřeně.
(3) Je-li u korporace, u které se neuplatní § 38, určen skutečný majitel pouze podle § 4 odst. 5 nebo § 5 odst. 1, může tato korporace v rámci návrhu na zápis navrhnout soudu nebo v rámci žádosti o zápis požádat notáře, aby byla jako její skutečný majitel automaticky propisována každá fyzická osoba, která je ve veřejném rejstříku nebo registru osob zapsána jako člen jejího statutárního orgánu nebo fyzická osoba v obdobném postavení nebo osoba zastupující právnickou osobu v tomto orgánu.
(1) Má-li orgán veřejné moci důvodně za to, že při výkonu své činnosti zjistil nesrovnalost, oznámí ji soudu příslušnému k zápisu; to neplatí, pokud by oznámení nesrovnalosti mohlo ohrozit činnost orgánu veřejné moci.
(2) Oznámení nesrovnalosti musí být doloženo skutečnostmi nebo písemnostmi, které nesrovnalost osvědčují.
(3) Povinné osoby oznamují nesrovnalost za podmínek stanovených zákonem upravujícím některá opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu.
Soud, který je příslušný k zápisu, evidující osobu usnesením vyzve k odstranění nesrovnalosti nebo k jejímu vyvrácení; určí jí přitom k tomu přiměřenou lhůtu. Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
(1) Soud, který je příslušný k zápisu, zahájí řízení o nesrovnalosti, je-li to vhodné k ochraně práv třetích osob, a to na základě oznámení nesrovnalosti podle § 42 nebo i z vlastního podnětu. Soud řízení o nesrovnalosti zahájí zpravidla až po marné výzvě podle § 43.
(2) Řízení o nesrovnalosti se zahajuje usnesením o zahájení řízení o nesrovnalosti, které soud doručí účastníkům řízení do vlastních rukou.
(3) Účastníkem řízení o nesrovnalosti je evidující osoba a popřípadě také ten, o němž má soud za to, že v rozporu s § 10 neposkytl evidující osobě potřebnou součinnost.
(4) Proti usnesení o zahájení řízení o nesrovnalosti není odvolání přípustné.
(1) Soud spolu s vydáním usnesení o zahájení řízení o nesrovnalosti zapíše do evidence skutečných majitelů poznámku o nesrovnalosti; soud zápis poznámky provede, aniž by o tom vydával rozhodnutí.
(2) Byla-li evidující osoba vyzvána k odstranění nesrovnalosti spočívající v tom, že do evidence skutečných majitelů nebyl zajištěn zápis žádného údaje, zapíše soud poznámku o nesrovnalosti, aniž by o tom vydával rozhodnutí, již po marné výzvě podle § 43.
(3) V rámci poznámky o nesrovnalosti se zapíše, v čem je nesrovnalost spatřována, a den zahájení řízení o nesrovnalosti.
Soud řízení o nesrovnalosti přeruší, probíhá-li řízení o zápisu nebo vyřizuje-li se žádost o zápis, které mohou mít význam pro rozhodnutí soudu v řízení o nesrovnalosti.
K potvrzení nebo vyvrácení nesrovnalosti provede soud i jiné důkazy, než byly účastníkem navrhovány. Důkazy ke zjištění skutečného stavu však provede, jen vyplývají-li z obsahu spisu.
(1) Soud rozhodne o nesrovnalosti zpravidla bez jednání. Soud nařídí jednání, považuje-li to za potřebné k potvrzení nebo vyvrácení nesrovnalosti.
(2) Soud v rozhodnutí uvede den vzniku nesrovnalosti a které údaje v evidenci skutečných majitelů neodpovídají nebo neodpovídaly skutečnému stavu, popřípadě uvede údaje odpovídající skutečnému stavu, vyšly-li v řízení najevo. Lze-li skutečný den vzniku nesrovnalosti zjistit jen s velkými obtížemi nebo nelze-li jej zjistit vůbec, uvede soud jako den vzniku nesrovnalosti den, ve kterém nesrovnalost s přihlédnutím ke zjištěným skutečnostem existovala nejdříve.
(3) Vyplyne-li to v řízení o nesrovnalosti najevo, soud rozhodne také o tom, že důvodem nesrovnalosti je neposkytnutí potřebné součinnosti evidující osobě ze strany skutečného majitele nebo osoby, jejímž prostřednictvím právnická osoba nebo právní uspořádání jsou vlastněny nebo kontrolovány.
(1) Je-li nesrovnalost vyvrácena, soud po nabytí právní moci rozhodnutí
a) zapíše v rámci poznámky o nesrovnalosti, jak bylo v řízení rozhodnuto, a
b) vymaže poznámku o nesrovnalosti z evidence skutečných majitelů.
(2) Je-li nesrovnalost potvrzena, soud po nabytí právní moci rozhodnutí
a) zapíše v rámci poznámky o nesrovnalosti, jak bylo v řízení rozhodnuto, den vzniku nesrovnalosti a dobu trvání nesrovnalosti, vyšla-li v řízení najevo,
b) vymaže nesprávné platné údaje a
c) zapíše údaje odpovídající skutečnému stavu, vyšly-li v řízení najevo.
(3) Soud zápis podle odstavce 1 nebo 2 provede, aniž by o tom vydával rozhodnutí.
Zastaví-li soud řízení o nesrovnalosti, poznámku o nesrovnalosti vymaže. Soud výmaz poznámky provede, aniž by o tom vydával rozhodnutí.
(1) Pokud do evidence skutečných majitelů nebyl evidující osobou zajištěn zápis žádného údaje, soud o tom po marné výzvě podle § 43 vyrozumí správní orgán příslušný k projednání přestupků podle tohoto zákona.
(2) Soud po nabytí právní moci rozhodnutí, kterým byla nesrovnalost potvrzena, zašle jeho opis správnímu orgánu příslušnému k projednání přestupků podle tohoto zákona, ledaže soud již vyrozuměl správní orgán podle odstavce 1.
Práva a povinnosti z právního jednání zastírajícího osobu skutečného majitele, které vznikly v době, kdy není skutečný majitel zapsán v evidenci skutečných majitelů, nelze vymáhat; to platí bez ohledu na to, kterým právním řádem se právní jednání řídí.
(1) Není-li skutečný majitel obchodní korporace zapsán v evidenci skutečných majitelů, nesmí tato obchodní korporace vyplatit podíl na zisku, jiných vlastních zdrojích nebo likvidačním zůstatku jemu, ani právnické osobě nebo právnímu uspořádání, jejichž je rovněž skutečným majitelem; to neplatí v případě skutečného majitele, který jím je podle § 5 odst. 1 a 3 na základě svého postavení osoby ve vrcholném vedení.
(2) Obchodní korporace nesmí vyplatit podíl na zisku, jiných vlastních zdrojích nebo likvidačním zůstatku také právnické osobě nebo právnímu uspořádání, jež nemá v evidenci skutečných majitelů zapsaného žádného skutečného majitele.
(3) Právo na podíl na zisku nebo jiných vlastních zdrojích, který nebyl podle odstavce 1 nebo 2 vyplacen do konce účetního období, ve kterém bylo rozhodnuto o jeho výplatě, zaniká.
(1) Není-li skutečný majitel obchodní korporace zapsán v evidenci skutečných majitelů, nesmí při rozhodování nejvyššího orgánu této obchodní korporace vykonávat hlasovací práva nebo rozhodovat jako její jediný společník on, ani právnická osoba nebo ten, kdo jedná na účet právního uspořádání, jejichž je rovněž skutečným majitelem; to neplatí v případě skutečného majitele, který jím je podle § 5 odst. 1 a 3 na základě svého postavení osoby ve vrcholném vedení.
(2) Vzniklo-li postavení skutečného majitele v období 30 dnů přede dnem rozhodování nejvyššího orgánu nebo jediného společníka, odstavec 1 se na toto rozhodování nepoužije.
(3) Hlasovací práva v obchodní korporaci nesmí při rozhodování nejvyššího orgánu vykonávat nebo jako její jediný společník rozhodovat také právnická osoba nebo ten, kdo jedná na účet právního uspořádání, jež nemají v evidenci skutečných majitelů zapsaného žádného skutečného majitele.
(4) Rozhodl-li jediný společník v rozporu s odstavcem 1 nebo 3, lze se dovolávat pouze neplatnosti tohoto rozhodnutí podle pravidel o neplatnosti rozhodnutí jediného společníka rozhodujícího v působnosti nejvyššího orgánu podle zákona upravujícího právní poměry obchodních korporací.
(1) Evidující osoba se dopustí přestupku tím, že
a) nezajistí ani v přiměřené lhůtě stanovené soudem podle § 43 zápis žádného údaje do evidence skutečných majitelů, nebo
b) nezajistí ani do 15 dnů od právní moci rozhodnutí podle § 48, aby byly do evidence skutečných majitelů zapsány nové údaje, vymazal-li soud nesprávné údaje bez náhrady.
(2) Skutečný majitel a osoba, jejímž prostřednictvím právnická osoba nebo právní uspořádání jsou vlastněny nebo kontrolovány, se dopustí přestupku tím, že v rozporu s § 10 neposkytne potřebnou součinnost evidující osobě a toto porušení povinnosti potvrdil soud podle § 48 odst. 3.
(3) Za přestupky podle odstavce 1 nebo 2 lze uložit pokutu do 500 000 Kč.
(1) Promlčecí doba přestupku podle § 55 odst. 1 písm. b) činí 1 rok.
(2) Evidující osoba není odpovědná za přestupek podle § 55 odst. 1 písm. b), pokud
a) ode dne následujícího po dni vzniku nesrovnalosti, který je uveden v rozhodnutí podle § 48, do dne zahájení řízení o této nesrovnalosti soudem uplynula doba alespoň 2 let, nebo
b) skutečný majitel a osoba, jejímž prostřednictvím právnická osoba nebo právní uspořádání jsou vlastněny nebo kontrolovány, v rozporu s § 10 neposkytl potřebnou součinnost evidující osobě a toto porušení povinnosti potvrdil soud podle § 48 odst. 3.
Přestupky podle tohoto zákona projednává obecní úřad obce s rozšířenou působností, v jejímž územním obvodu má sídlo nebo bydliště podezřelý z přestupku. Má-li podezřelý z přestupku bydliště nebo sídlo mimo území České republiky, je příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností, v jehož správním obvodu je soud, který rozhodl podle § 43 nebo 48.
Není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, použijí se na řízení o zápisu a řízení o nesrovnalosti ustanovení zákona upravujícího zvláštní řízení soudní.
(1) Evidence údajů o skutečných majitelích podle zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů, ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se dnem nabytí účinnosti tohoto zákona považuje za evidenci skutečných majitelů podle tohoto zákona.
(2) K údajům, které byly vedeny v evidenci údajů o skutečných majitelích podle zákona č. 304/2013 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, a které se podle tohoto zákona nezapisují nebo nepropisují do evidence skutečných majitelů, se ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona nepřihlíží. Soud tyto údaje vymaže bez řízení; ustanovení části třetí hlavy II se nepoužijí.
(3) Údaje o skutečném majiteli zaniklé právnické osoby nebo zaniklého právního uspořádání, které nebyly vymazány z evidence údajů o skutečných majitelích podle zákona č. 304/2013 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se dnem nabytí účinnosti tohoto zákona automatickým průpisem vymažou z evidence skutečných majitelů bez náhrady.
(4) Údaje zapsané do evidence údajů o skutečných majitelích podle § 118f písm. d) zákona č. 304/2013 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se dnem nabytí účinnosti tohoto zákona považují za údaje o skutečnostech zakládajících postavení skutečného majitele podle tohoto zákona.
(5) Údaj o dni, k němuž byl proveden zápis skutečného majitele do evidence údajů o skutečných majitelích podle zákona č. 304/2013 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se dnem nabytí účinnosti tohoto zákona považuje za údaj o dni, od kterého je fyzická osoba skutečným majitelem podle tohoto zákona.
(1) Evidující osoba, která není obchodní korporací a nezajistila zápis žádného údaje o svém skutečném majiteli nebo skutečném majiteli právního uspořádání do evidence údajů o skutečných majitelích podle zákona č. 304/2013 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, splní povinnost podle § 9 do 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
(2) Evidující osoba, která není obchodní korporací a zajistila zápis údajů o svém skutečném majiteli nebo skutečném majiteli právního uspořádání do evidence údajů o skutečných majitelích podle zákona č. 304/2013 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zajistí do 1 roku ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, aby platné údaje odpovídaly požadavkům tohoto zákona.
(3) Evidující osoba, která je obchodní korporací a která zajistila zápis údajů o svém skutečném majiteli do evidence údajů o skutečných majitelích podle zákona č. 304/2013 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, do 1. ledna 2019, vznikla-li do 31. prosince 2017, nebo do 15 dnů od svého vzniku, vznikla-li od 1. ledna 2018, zajistí do 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, aby platné údaje odpovídaly požadavkům tohoto zákona.
(1) Byl-li skutečný majitel zapsán do evidence údajů o skutečných majitelích podle zákona č. 304/2013 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, § 38 se nepoužije.
(2) Evidující osoba, která zajistila zápis údajů o svém skutečném majiteli do evidence údajů o skutečných majitelích podle zákona č. 304/2013 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, může navrhnout soudu nebo požádat notáře, aby byl její skutečný majitel napříště automaticky propsán postupem podle § 38; ustanovení upravující řízení o zápisu nebo zápis notářem se použijí přiměřeně.
Na evidující osobu, která nezajistila zápis žádného údaje o svém skutečném majiteli do evidence údajů o skutečných majitelích podle zákona č. 304/2013 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, a která se podle zákona č. 304/2013 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, považuje za neaktivní, se ustanovení části třetí hlavy VI a části čtvrté nepoužijí.
Zrušuje se část pátá zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů.
Zákon č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů, ve znění zákona č. 87/2015 Sb., zákona č. 192/2016 Sb., zákona č. 298/2016 Sb., zákona č. 368/2016 Sb., zákona č. 460/2016 Sb., zákona č. 303/2017 Sb., zákona č. 287/2018 Sb. a zákona č. 33/2020 Sb., se mění takto:
1. V § 65e odst. 4 se věta druhá nahrazuje větou „Ministerstvo spravedlnosti umožní dálkový přístup na žádost po prokázání totožnosti fyzické osoby, která má k údajům přistupovat, s využitím elektronické identifikace podle zákona upravujícího elektronickou identifikaci, nebo v případě orgánu veřejné moci také prostřednictvím ohlášení agendy podle zákona upravujícího základní registry.“.
2. V § 65e odstavec 5 zní:
„(5) Žádost o zřízení dálkového přístupu podle odstavce 4 lze Ministerstvu spravedlnosti zaslat pouze v elektronické podobě na formuláři, který Ministerstvo spravedlnosti uveřejní na svých internetových stránkách; žádost obsahuje
a) označení žadatele,
b) právní důvod pro zřízení dálkového přístupu,
c) jméno, adresu místa pobytu a datum a místo narození fyzické osoby, která má k údajům přistupovat,
d) popřípadě začátek nebo konec platnosti oprávnění fyzické osoby, která má k údajům přistupovat, ne delší než 2 roky ode dne jeho zřízení.“.
3. V § 65e se doplňují odstavce 6 a 7, které znějí:
„(6) Žádá-li o zřízení dálkového přístupu zpravodajská služba, prokázání totožnosti fyzické osoby, která má k údajům přistupovat, se neprovádí a údaje podle odstavce 5 písm. c) se do žádosti neuvádí.
(7) Podrobnosti náležitostí, formu a datovou strukturu formuláře žádosti o zřízení dálkového přístupu stanoví Ministerstvo spravedlnosti vyhláškou.“.
4. V § 65e se doplňují odstavce 8 až 10, které znějí:
(1) Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem čtvrtého kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení.
(2) Ustanovení § 17 odst. 5 až 7 pozbývají účinnosti dnem 1. února 2022.
(3) Ustanovení § 65e odst. 8 až 10 zákona č. 304/2013 Sb. pozbývají účinnosti dnem 1. února 2022.
Vondráček v. r.
Zeman v. r.
Babiš v. r.
1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/849 ze dne 20. května 2015 o předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 648/2012 a o zrušení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES a směrnice Komise 2006/70/ES.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/843 ze dne 30. května 2018, kterou se mění směrnice (EU) 2015/849 o předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu a směrnice 2009/138/ES a 2013/36/EU.
2) Čl. 22 odst. 1 a čl. 24 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1132 ze dne 14. června 2017 o některých aspektech práva obchodních společností, v platném znění.
Čl. 31a směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/849, v platném znění.
3) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 ze dne 17. prosince 2013 o společných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti, Evropském zemědělském fondu pro rozvoj venkova a Evropském námořním a rybářském fondu, o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti a Evropském námořním a rybářském fondu a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1083/2006, v platném znění.
4) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1306/2013 ze dne 17. prosince 2013 o financování, řízení a sledování společné zemědělské politiky a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 352/78, (ES) č. 165/94, (ES) č. 2799/98, (ES) č. 814/2000, (ES) č. 1290/2005 a (ES) č. 485/2008, v platném znění.