Zákon o zahraničním obchodu s vojenským materiálem a o doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů

Pro účely udělování licencí k transferu vojenského materiálu v rámci členských států podle této hlavy se rozumí

a) transferem každé přemístění vojenského materiálu od dodavatele v jednom členském státě k příjemci v jiném členském státě,

b) dodavatelem právnická nebo fyzická osoba, které bylo vydáno povolení a která nese odpovědnost za transfer,

c) příjemcem právnická nebo fyzická osoba usazená v některém z členských států, která nese odpovědnost za přijetí transferu,

d) licencí k transferu oprávnění dodavatele k transferu vojenského materiálu příjemci v jiném členském státě,

e) obecnou licencí oprávnění dodavatele provádět transfer, pokud splňuje podmínky uvedené v § 22b.

(1) Právnická nebo fyzická osoba, které bylo vydáno povolení, je oprávněna provádět transfery, pokud

a) příjemce je součástí ozbrojených sil členského státu nebo je veřejným zadavatelem, který provádí nákupy výlučně pro ozbrojené síly členského státu,

b) příjemcem je právnická nebo fyzická osoba certifikovaná podle příslušného právního předpisu členského státu, který zapracovává předpis Evropské unie upravující zjednodušení podmínek transferů vojenského materiálu3c),

c) transfer je uskutečněn pro účely předvádění vzorků zboží, hodnocení nebo výstav, nebo

d) transfer je uskutečněn pro účely údržby nebo opravy vojenského materiálu.

(2) V případě, kdy u obecné licence podle odstavce 1 písm. b) certifikovaný příjemce porušuje podmínky certifikace anebo by mohl být dotčen veřejný pořádek, bezpečnost nebo ochrana obyvatelstva, ministerstvo rozhodne o pozastavení transferu k tomuto příjemci. O přijatém rozhodnutí ministerstvo informuje příslušné orgány ostatních členských států a Evropskou komisi.

(3) Obecná licence podle odstavce 1 písm. c) se vztahuje na poskytování informací při školeních, přednáškách nebo seminářích, při činnostech spojených s výzkumem, vývojem, konstrukcí, projekčními pracemi a výrobou, dále na transfery vojenského materiálu při předvádění, prezentacích, výstavách a veletrzích, testování, zkouškách, účastích ve výběrových řízeních a při průzkumu trhu. Obecná licence neopravňuje dodavatele k prodeji, darování nebo následnému reexportu do zemí mimo Evropskou unii. Není-li předmět transferu při předvádění nebo vystavování zcela spotřebován nebo jinak znehodnocen, musí být vrácen na území České republiky.

(4) Obecná licence podle odstavce 1 písm. d) se vztahuje na

a) vysílání odborníků a na transfery vojenského materiálu při činnostech spojených s výrobou, úpravami, instalací, defektací, opravami, údržbou, servisem, reklamacemi, školením a výcvikem obsluh, použitím a ovládáním vojenského materiálu,

b) transfer vojenského materiálu, který je předmětem údržby a opravy k provedení smluvně ujednaných činností. V případě neopravitelnosti lze vyměnit vadný kus vojenského materiálu za nový, avšak celkový počet kusů vojenského materiálu musí být zachován. Předmět údržby a opravy se musí vrátit na území České republiky v době, která je stanovena ve smlouvě s příjemcem.

(5) Dodavatel, který hodlá vyvážet z území České republiky vojenský materiál na základě obecné licence, je povinen se před uskutečněním prvního transferu zaregistrovat u ministerstva, a to písemně s využitím elektronického formuláře, ve kterém uvede

a) druh obecné licence podle odstavce 1 písm. a) až d), kterou hodlá využít, a dobu jejího využívání,

b) své identifikační údaje

1. u fyzické osoby jméno, popřípadě jména, příjmení, datum narození a adresu místa trvalého pobytu na území České republiky; je-li podnikající fyzickou osobou, uvede též adresu místa podnikání a identifikační číslo, bylo-li přiděleno,

2. u právnické osoby obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, identifikační číslo, bylo-li přiděleno, a předmět podnikání.

(6) Dodavatel je povinen informovat ministerstvo o transferech uskutečněných na základě této obecné licence v kalendářním pololetí vždy do desátého dne měsíce následujícího po uplynutí tohoto kalendářního pololetí, a to v rozsahu údajů podle odstavce 7. Informace se podává písemně, a to s využitím elektronického formuláře.

(7) Dodavatel je u obecné licence podle odstavce 1 písm. a) a b) povinen uchovávat údaje o uskutečněných transferech po dobu 10 let od uskutečnění transferu. Údaje musí obsahovat

a) jméno, obchodní firmu nebo název a adresu příjemce,

b) podrobný popis vojenského materiálu s uvedením množství jednotlivých položek a celkové ceny,

c) dokument dokládající uzavřený smluvní vztah,

d) doklad o konečném užití,

e) potvrzení příjemce, že byl předem seznámen se všemi podmínkami transferu; potvrzení musí obsahovat konkretizaci těchto podmínek.

(8) Dodavatel je u obecné licence podle odstavce 1 písm. b) povinen ještě před prvním transferem ověřit, že příjemce transferu je certifikovaný podle příslušných právních předpisů členského státu příjemce.

(9) Dodavatel zajistí u obecné licence podle odstavce 1 písm. a) a b) před uskutečněním transferu doklad o konečném užití potvrzený příjemcem v členském státě transferu. Doklad o konečném užití nesmí být starší než 12 měsíců a musí obsahovat

a) název členského státu, na jehož území je místo dodání vojenského materiálu,

b) název orgánu, který jej vydal,

c) obchodní firmu nebo název nebo jméno, popřípadě jména, a příjmení a adresu sídla nebo místa podnikání žadatele,

d) přesný popis vojenského materiálu, zejména jeho množství, charakteristiku a hodnotu,

e) datum vydání a

f) antireexportní doložku.

(10) Dodavatel informuje ministerstvo do desátého dne měsíce následujícího po uplynutí pololetí o uskutečněných transferech v rámci této obecné licence.

(11) Dodavatel ještě před uskutečněním každého transferu vypracuje přehled složení dodávky obsahující soupis transferovaného zboží s uvedením názvu, počtu, typového (výrobního, evidenčního) označení a ceny vojenského materiálu, který bude doprovázet zásilku.

(12) Ministerstvo zveřejňuje seznam dodavatelů, kteří využívají obecnou licenci, způsobem umožňujícím dálkový přístup.

(1) Právnická nebo fyzická osoba, které bylo vydáno povolení, je oprávněna provádět na základě souhrnné licence transfery více příjemcům v jednom nebo více členských státech.

(2) Žádost o udělení souhrnné licence musí obsahovat

a) číslo povolení k provádění obchodu s vojenským materiálem,

b) číslo, případně položku nebo podpoložku kombinované nomenklatury celního sazebníku,

c) vymezení vojenského materiálu podle seznamu vojenského materiálu,

d) navrhovanou dobu platnosti licence,

e) název členských států, do kterých má být prováděn transfer vojenského materiálu, a

f) vymezení příjemců a konečných uživatelů vojenského materiálu.

(3) Ministerstvo rozhodne o žádosti o udělení souhrnné licence ve lhůtě 30 dnů ode dne jejího doručení. Ustanovení § 16 se použije obdobně s tím, že závazné stanovisko Ministerstva zahraničních věcí se nevyžaduje. Souhrnná licence se uděluje na dobu 3 let.

(4) Rozhodnutí o udělení souhrnné licence kromě obecných náležitostí obsahuje

a) číslo povolení k provádění obchodu s vojenským materiálem,

b) vymezení vojenského materiálu podle seznamu vojenského materiálu,

c) vymezení příjemců a konečných uživatelů vojenského materiálu,

d) datum, místo vydání a dobu platnosti,

e) případné další bezpečnostní podmínky.

(1) Právnická nebo fyzická osoba, které bylo vydáno povolení, je oprávněna provést transfer na základě individuální licence jednomu určitému příjemci.

(2) Žádost o udělení individuální licence musí obsahovat

a) číslo povolení k provádění obchodu s vojenským materiálem,

b) číslo, případně položku nebo podpoložku kombinované nomenklatury celního sazebníku,

c) specifikaci vojenského materiálu s uvedením jeho názvu podle seznamu vojenského materiálu a množství,

d) navrhovanou dobu platnosti licence,

e) název členského státu, do kterého má být prováděn transfer, obchodní firmu nebo název a sídlo, nebo jméno, popřípadě jména, příjmení a místo podnikání příjemce.

(3) Ministerstvo rozhodne o žádosti o udělení individuální licence ve lhůtě 30 dnů ode dne jejího doručení. Ustanovení § 16 se použije obdobně s tím, že závazné stanovisko Ministerstva zahraničních věcí se nevyžaduje.

(4) Rozhodnutí o udělení individuální licence kromě obecných náležitostí obsahuje

a) číslo a název položky podle kombinované nomenklatury celního sazebníku,

b) název vojenského materiálu podle seznamu vojenského materiálu a jeho množství,

c) název členského státu, na jehož území se nachází sídlo, místo podnikání nebo bydliště příjemce,

d) datum, místo vydání a dobu platnosti licence,

e) případné další bezpečnostní podmínky licence.

(1) Ustanovení § 16 až 19 se pro účely této hlavy použijí obdobně, není-li v této hlavě stanoveno jinak.

(2) Licencím podle této hlavy nepodléhají transfery vojenského materiálu, pokud

a) dodavatelem je Ministerstvo obrany nebo Ministerstvo vnitra, nebo

b) transfer je nezbytný k uplatňování kooperačního zbrojního programu mezi členskými státy.

(1) Certifikace je postup, při kterém ministerstvo zjišťuje spolehlivost příjemce, pokud jde o jeho schopnost dodržet vývozní omezení vojenského materiálu na základě licence k transferu od jiného členského státu.

(2) Splnění stanovených požadavků se potvrzuje vydáním osvědčení o spolehlivosti příjemce (dále jen „certifikát“).

(1) Podmínkou pro vydání certifikátu je, že žadatel

a) je držitelem platného povolení k zahraničnímu obchodu s vojenským materiálem,

b) uvádí na trh pod vlastním názvem nebo obchodní značkou vojenský materiál nebo jeho součásti nebo systémy a subsystémy vojenského materiálu,

c) využívá vojenský materiál přijatý na základě obecných licencí k transferu pro vlastní výrobu a zdrží se jejich opětovného transferu nebo vývozu, vyjma údržby nebo opravy a k tomuto se písemně zaváže,

d) doloží spolehlivost podle odstavce 3.

(2) V žádosti o vydání certifikátu se uvede

a) obchodní firma nebo název a sídlo nebo jméno, popřípadě jména, a adresa žadatele,

b) identifikační číslo žadatele,

c) adresy výrobních jednotek, jsou-li zavedeny,

d) jméno vedoucího pracovníka jako osoby osobně odpovědné za transfery a vývoz.

(3) Žádost o vydání certifikátu pro účely zhodnocení spolehlivosti musí být doložena

a) příslušnými doklady o odpovídající zkušenosti v oblasti činností souvisejících s nakládáním s vojenským materiálem, zejména s ohledem na dodržování vývozních omezení, povolení vyrábět nebo uvádět na trh vojenský materiál a zaměstnávání zkušeného řídícího personálu, dokumentací o příslušné průmyslové činnosti v oblasti vojenského materiálu, zejména schopnost montáže systémů či subsystémů,

b) písemným závazkem žadatele podepsaným oprávněnou osobou, že učiní veškeré nezbytné kroky k dodržení a prosazení všech zvláštních podmínek pro konečné použití a vývoz každé určité součásti či produktu, které byly přijaty,

c) písemným závazkem žadatele podepsaným oprávněnou osobou, že příslušným orgánům s náležitou péčí poskytne podrobné informace týkající se konečných uživatelů či konečného použití všech produktů podnikem vyvážených, přepravovaných či přijatých na základě licence k transferu z jiného členského státu,

d) popisem interního programu dodržování právních norem nebo systému řízení transferů a vývozu uplatňovaného v podniku, podepsaným oprávněnou osobou; popis musí zahrnovat podrobné informace o organizačních, lidských a technických zdrojích vyčleněných na řízení transferů a vývozů, řetězci odpovědnosti ve struktuře podniku, postupech interního auditu, zvyšování informovanosti a odborné přípravě zaměstnanců, opatření k zajištění fyzické a technické bezpečnosti, vedení záznamů a sledovatelnosti transferů a vývozu.

(4) Žádost o vydání certifikátu se podává písemně, a to s využitím elektronického formuláře.

(1) Ministerstvo posoudí, zda žadatel splňuje podmínky pro vydání certifikátu a vyžádá si za tím účelem závazná stanoviska dotčených orgánů, kterými jsou

a) Ministerstvo vnitra z hlediska veřejného pořádku, bezpečnosti a ochrany obyvatelstva,

b) Ministerstvo obrany z hlediska zabezpečování obrany České republiky,

c) Generální ředitelství cel z hlediska dodržování dovozních a vývozních opatření.

(2) Závazné stanovisko vydá dotčený orgán uvedený v odstavci 1 ve lhůtě 20 dnů od doručení stejnopisu žádosti; závazné stanovisko musí obsahovat souhlas nebo nesouhlas dotčeného orgánu s vydáním certifikátu.

(3) Při splnění podmínek ministerstvo vydá do 60 dnů ode dne doručení žádosti certifikát, který kromě obecných náležitostí obsahuje

a) číslo certifikátu,

b) obchodní firmu nebo název a adresu sídla nebo jméno, popřípadě jména, a adresu trvalého pobytu žadatele a identifikační číslo, bylo-li přiděleno,

c) adresy organizačních složek, jichž se certifikace týká,

d) prohlášení o splnění podmínek uvedených v § 22g,

e) dobu platnosti certifikátu,

f) datum vydání certifikátu, razítko a podpis pověřeného pracovníka ministerstva.

(4) Certifikát vydává ministerstvo v českém a anglickém jazyce. Certifikát se vydává na dobu 5 let. Certifikát vydaný v jiném členském státě je platný i na území České republiky.

(1) Držitel certifikátu je povinen splňovat všechny podmínky stanovené pro jeho vydání po celou dobu jeho platnosti.

(2) Držitel certifikátu je povinen ministerstvu neprodleně oznámit a doložit všechny změny, které vyvstaly nebo k nimž došlo po udělení osvědčení, a které mohou ovlivnit platnost nebo obsah osvědčení. Držitel certifikátu oznámí zejména

a) všechny důležité změny své průmyslové činnosti týkající se vojenského materiálu,

b) jakoukoli změnu údajů uvedených v § 22g odst. 2.

(3) Ministerstvo provádí alespoň každé 3 roky kontrolu, zda držitel certifikátu splňuje podmínky stanovené v § 22g. Za účelem kontroly je ministerstvo a jím pověřený kontrolní orgán oprávněno

a) vstupovat do příslušných prostor držitele osvědčení,

b) prověřovat a kopírovat záznamy nebo údaje týkající se výrobků vyvážených, převáděných nebo přijatých na základě licence k transferu od jiného členského státu.

(1) Certifikát zaniká

a) rozhodnutím o úpadku,

b) uplynutím doby platnosti certifikátu,

c) úmrtím fyzické osoby,

d) rozhodnutím ministerstva o zrušení platnosti certifikátu, jestliže

1. certifikát byl udělen na základě nesprávných nebo neúplných údajů,

2. držitel certifikátu přestal splňovat podmínky pro jeho udělení, nebo

3. to vyžadují bezpečnostní zájmy České republiky, zejména jestliže držitel certifikátu porušil závažným způsobem ustanovení tohoto zákona nebo předpis Evropské unie, právní předpis členského státu Evropské unie, nebo vyhlášenou mezinárodní smlouvu, kterou je Česká republika vázána, pokud upravují obchodování nebo nakládání s vojenským materiálem, nebo

e) vrácením certifikátu ministerstvu.

(2) Certifikát je nepřenosný; při zániku právnické osoby nebo úmrtí fyzické osoby nepřechází na jejího právního nástupce.

(3) V případě, že je certifikát zrušen, je příjemce povinen tuto skutečnost neprodleně oznámit svým dodavatelům, kteří používají obecné licence. Ministerstvo o této skutečnosti informuje příslušné orgány ostatních členských států a Evropskou komisi.

(4) Ministerstvo zveřejní a pravidelně aktualizuje seznam držitelů certifikátů a uvědomí o tom Evropskou komisi, Evropský parlament a ostatní členské státy na internetových stránkách Evropské komise.

(1) Ministerstvo kontroluje dodržování tohoto zákona u právnických a fyzických osob, kterým bylo vydáno povolení k obchodu s vojenským materiálem, a u právnických i fyzických osob, o nichž lze důvodně předpokládat, že uskutečňují obchod s vojenským materiálem, a u Ministerstva obrany nebo Ministerstva vnitra, které provádějí obchod s vojenským materiálem podle § 12a (dále jen „osoba“). Ministerstvo o provedené kontrole sepíše protokol o kontrolním zjištění.

(2) Osoby, u kterých je kontrola podle odstavce 1 prováděna, jsou povinny zaměstnancům zmocněným ministerstvem ke kontrole zpřístupnit veškeré doklady a písemnosti vztahující se ke kontrole, jakož i umožnit prohlídku objektů a zboží, a to v rozsahu předem písemně stanoveném ministerstvem; nedotknutelnost obydlí je zaručena. Osoby, kterým bylo vydáno povolení k obchodu s vojenským materiálem, jsou povinny písemně sdělovat ministerstvu ve lhůtě jím stanovené požadované údaje týkající se obchodu s vojenským materiálem, zejména hlásit využívání udělené licence.

(3) Kontrolované osoby mají právo seznámit se s obsahem protokolu o kontrolním zjištění, obdržet jeho stejnopis a vyjádřit se k obsahu protokolu v určené lhůtě.

(4) Ustanoveními předcházejících odstavců nejsou dotčeny kontrolní pravomoci podle zvláštních zákonů.

(1) Celní úřad kontroluje, zda je obchod s vojenským materiálem prováděn pouze osobou, které bylo uděleno povolení podle tohoto zákona, a zda je prováděn v rozsahu a za podmínek stanovených příslušnými licencemi při

a) vývozu vojenského materiálu,

b) dovozu vojenského materiálu,

c) transferu vojenského materiálu z České republiky na území členského státu, který není členským státem Evropské unie, nebo

d) transferu vojenského materiálu do České republiky z území členského státu, který není členským státem Evropské unie.

(2) Celní úřad zapisuje na originál licence podstatné údaje o skutečnostech, které se váží k jejímu využívání. Zápis na originálu licence opatří datem provedení a údajem jednoznačně identifikujícím toho, kdo jej provedl.

(3) Má-li celní úřad důvodné podezření, že obchod s vojenským materiálem není prováděn v souladu s tímto zákonem nebo dalšími právními předpisy nebo podmínkami související licence, neprodleně tuto skutečnost písemně oznámí ministerstvu.

(4) Ministerstvo poskytne Generálnímu ředitelství cel údaje o licencích udělených podle tohoto zákona nezbytné pro účely výkonu působnosti celních úřadů.

(5) Generální ředitelství cel poskytne ministerstvu informace získané při výkonu působnosti podle tohoto zákona a údaje vztahující se k licencím podle tohoto zákona v rozsahu nezbytném pro výkon působnosti ministerstva podle tohoto zákona. Poskytnutí údajů Generálním ředitelstvím cel není porušením mlčenlivosti podle daňového řádu.

(1) Je-li při vývozu, dovozu nebo transferu vojenského materiálu z České republiky na území členského státu, který není členským státem Evropské unie, anebo transferu vojenského materiálu do České republiky z území členského státu, který není členským státem Evropské unie, důvodné podezření, že obchod s vojenským materiálem podle § 2 odst. 1 je prováděn v rozporu s tímto zákonem, vojenský materiál podle § 5 odst. 1 celní úřad nepropustí do navrženého celního režimu a zadrží postupem podle zákona upravujícího Celní správu České republiky a neprodleně oznámí tuto skutečnost ministerstvu.

(2) Zjistí-li celní úřad při výkonu své jiné působnosti skutečnosti nasvědčující tomu, že obchod s vojenským materiálem podle § 2 odst. 1 není prováděn pouze osobou, které bylo uděleno povolení podle tohoto zákona, nebo není prováděn v rozsahu a za podmínek stanovených příslušnými licencemi, vojenský materiál podle § 5 odst. 1 zadrží postupem podle zákona upravujícího Celní správu České republiky a neprodleně informuje ministerstvo.

(3) Ponechá-li vojenský materiál celní úřad osobě, které byl vojenský materiál zadržen, a tato osoba s ním nakládá v rozporu s postupem podle zákona upravujícího Celní správu České republiky, pak právní jednání, kterým byl tento zákaz nakládání porušen, je neplatné.

Celní úřad vrátí zadržený vojenský materiál také, není-li třeba k dalšímu řízení podle tohoto zákona.

(1) Ministerstvo je oprávněno žádat od všech státních orgánů informace o osobách provádějících obchod s vojenským materiálem anebo o osobách žádajících o povolení k tomuto obchodu, jakož i o jejich podnikatelské činnosti, jestliže se vztahuje k obchodu s vojenským materiálem. Poskytování těchto informací se řídí zvláštními právními předpisy5).

(2) Ministerstvo bez zbytečného odkladu poskytuje

a) dotčeným orgánům podle tohoto zákona

1. údaje uvedené v žádosti o vydání povolení nebo o udělení licence,

2. údaje uvedené v pravomocném rozhodnutí o vydání nebo nevydání povolení,

3. údaje uvedené v pravomocném rozhodnutí o neudělení, pozastavení čerpání, zrušení pozastavení čerpání nebo odnětí licence,

4. informace o zániku povolení,

b) Generálnímu ředitelství cel, a jsou-li předmětem zahraničního obchodu zbraně, střelivo nebo munice, také správci centrálního registru zbraní

1. údaje uvedené v pravomocném rozhodnutí o vydání nebo nevydání povolení,

2. údaje uvedené v pravomocném rozhodnutí o udělení, pozastavení čerpání, zrušení pozastavení čerpání nebo odnětí licence,

3. informace o zániku povolení,

c) Ministerstvu obrany kromě údajů a informací uvedených v písmenu a) též údaje o kontrolách obchodování s významným vojenským materiálem a informace o dohledu nebo zajištění vojenského materiálu podle § 23 až 23e,

d) Českému úřadu pro zkoušení zbraní a střeliva informace o vydaných licencích v případech, kdy předmětem zahraničního obchodu jsou výrobky podléhající ověřování podle zvláštního právního předpisu5a).

(1) Právnická osoba se dopustí přestupku tím, že obchoduje s vojenským materiálem bez povolení podle § 6 odst. 1 nebo licence podle § 14 odst. 1.

(2) Právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba, která žádá o vydání povolení, se dopustí přestupku tím, že

a) uvede v žádosti o vydání povolení podle § 9 odst. 1 nesprávný nebo neúplný údaj, který je nezbytný pro vydání povolení, nebo

b) doloží podklady podle § 9 odst. 2 neoprávněně pozměněné nebo padělané.

(3) Právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba, které bylo vydáno povolení, se dopustí přestupku tím, že

a) neoznámí nebo nedoloží ministerstvu změnu podle § 10 odst. 2,

b) nesplní informační povinnost o transferech podle § 10 odst. 3 nebo § 22b odst. 6,

c) pozmění údaje v povolení,

d) provede transfer jednomu určitému příjemci bez individuální licence podle § 22d nebo více příjemcům v jednom nebo více členských státech bez souhrnné licence podle § 22c, nebo

e) provede transfer na základě obecné licence v rozporu s § 22b.

(4) Právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba, které bylo vydáno povolení a která žádá o udělení licence, se dopustí přestupku tím, že

a) uvede v žádosti o udělení licence podle § 15 odst. 3, § 19a odst. 3, § 22c odst. 2 nebo § 22d odst. 2 nesprávný nebo neúplný údaj, který je nezbytný pro udělení licence, nebo

b) doloží podklady podle § 15 odst. 4 nebo § 19a odst. 4 neoprávněně pozměněné nebo padělané.

(5) Právnická osoba, které byla udělena licence, se dopustí přestupku tím, že

a) nesplní informační povinnost o využívání licence podle § 17 odst. 1,

b) pozmění údaje v licenci, včetně záznamů celních orgánů,

c) nesplní povinnost vrátit originál licence podle § 17 odst. 2 nebo informační povinnost podle § 17 odst. 3, nebo

d) nesplní podmínky licence podle § 16 odst. 3 písm. h).

(6) Právnická nebo podnikající fyzická osoba, která žádá o vydání certifikátu podle § 22g odst. 2, se dopustí přestupku tím, že

a) uvede v žádosti o vydání certifikátu nesprávný nebo neúplný údaj, který je nezbytný pro jeho vydání, nebo

b) doloží podklady podle § 22g odst. 3 neoprávněně pozměněné nebo padělané.

(7) Právnická nebo podnikající fyzická osoba, které byl vydán certifikát podle § 22f odst. 1 a 2, se dopustí přestupku tím, že

a) v rozporu s § 22i neoznámí a nedoloží všechny změny, k nimž došlo po udělení certifikátu, a které mohou ovlivnit platnost nebo obsah certifikátu, nebo

b) pozmění údaje v certifikátu.

(8) Za přestupek lze uložit pokutu do

a) 50 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 nebo odstavce 3 písm. d) nebo e),

b) 15 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 3 písm. b) nebo odstavce 5 písm. a), b) nebo d),

c) 5 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 2, odstavce 3 písm. a) nebo c), odstavce 4, odstavce 5 písm. c), odstavce 6 nebo 7.

(1) Promlčecí doba činí 4 roky. Byla-li promlčecí doba přerušena, odpovědnost za přestupek zaniká nejpozději 7 let od jeho spáchání.

(2) Přestupky podle tohoto zákona projednává

a) ministerstvo, jde-li o přestupky podle § 25 odst. 1 až 4, § 25 odst. 5 písm. a) a c) a § 25 odst. 6 a 7, nebo

b) orgán celní správy, jde-li o přestupky podle § 25 odst. 5 písm. b).

(3) Pokus přestupku podle § 25 odst. 1 a § 25 odst. 3 písm. d) a e) je trestný.

Jestliže stanoviska dotčených orgánů podle § 6, 16 a § 19b odst. 1, jakož i informace poskytnuté na základě § 24, obsahují utajované informace2a), uchovávají se části spisu, v nichž jsou tyto informace obsaženy, odděleně mimo spis.

(1) V soudním řízení vedeném na základě žaloby proti rozhodnutí vydanému podle tohoto zákona se dokazování provádí tak, aby byla šetřena povinnost zachovávat mlčenlivost o utajovaných informacích obsažených ve stanoviscích dotčených orgánů poskytnutých podle § 6, 16 a § 19b odst. 1, jakož i informacích poskytnutých na základě § 24. K těmto okolnostem lze provést důkaz výslechem jen tehdy, byl-li ten, kdo povinnost mlčenlivosti má, této povinnosti příslušným orgánem zproštěn; zprostit mlčenlivosti nelze v případě, kdy by mohlo dojít k ohrožení nebo vážnému narušení činnosti zpravodajských služeb nebo Policie České republiky; přiměřeně se postupuje v případech, kdy se důkaz provádí jinak než výslechem.

(2) Orgán, který informace poskytl, označí okolnosti uvedené v odstavci 1, o kterých tvrdí, že ve vztahu k nim nelze zprostit mlčenlivosti, a předseda senátu rozhodne, že části spisu, k nimž se tyto okolnosti váží, budou odděleny, jestliže by jinak mohlo dojít k ohrožení nebo vážnému narušení činnosti zpravodajských služeb nebo Policie České republiky.

(1) Zaměstnanci a příslušníci ve služebním poměru ke správním orgánům uvedeným v § 24 odst. 2, jsou povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech majících povahu obchodního a služebního tajemství, o nichž se dověděli v souvislosti s vydáváním povolení, udělováním licence nebo kontrolou obchodu s vojenským materiálem, a to i když přestali být zaměstnanci těchto orgánů nebo jejich služební poměr k těmto orgánům zanikl. Této povinnosti mohou být zproštěni z vážných důvodů vedoucím správního orgánu uvedeného ve větě první, kterému jsou nebo byli podřízeni.

(2) Zaměstnanci a příslušníci ve služebním poměru ke správním orgánům uvedeným v § 24 odst. 2, kteří se podílejí na provádění tohoto zákona a jsou povinni zachovávat mlčenlivost podle předchozího odstavce, nesmějí být zaměstnáni u právnických osob oprávněných obchodovat s vojenským materiálem po dobu tří let od skončení pracovního nebo služebního poměru.

(1) Platná úřední povolení vydaná podle dosavadních předpisů6) se považují za licence podle tohoto zákona.

(2) Právnické osoby, které ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona jsou držiteli platných úředních povolení pro obchod s vojenským materiálem, mohou pokračovat v provádění tohoto obchodu po dobu šesti měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona; v této lhůtě jsou povinny předložit žádost o povolení podle části druhé tohoto zákona, pro kterou platí ustanovení § 9 odst. 3, i když právnická osoba je zapsána v obchodním rejstříku. V případě, že tak neučiní, dosavadní úřední povolení k obchodu s vojenským materiálem uplynutím této lhůty zanikají.

Ministerstvo v dohodě s Ministerstvem zahraničních věcí, Ministerstvem obrany a Ministerstvem vnitra vydá k provedení § 5 odst. 3, § 12a odst. 6, § 12b odst. 6, § 17 odst. 1, § 20 odst. 4 a § 22 tohoto zákona vyhlášku.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1994.

Uhde v. r.

Havel v. r.

Klaus v. r.

1) § 21 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

1a) Zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů.

1b) Zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

1c) Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů.

1d) Například Smlouva o nešíření jaderných zbraní, vyhlášená pod č. 61/1974 Sb., Úmluva o zákazu vývoje, výroby, hromadění zásob a použití chemických zbraní a o jejich zničení, vyhlášená pod č. 14/2009 Sb. m. s., zákon č. 19/1997 Sb., o některých opatřeních souvisejících se zákazem chemických zbraní a o změně a doplnění zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů, Úmluva o zákazu vývoje, výroby a hromadění zásob bakteriologických (biologických) a toxinových zbraní a o jejich zničení, vyhlášená pod č. 96/1975 Sb., zákon č. 281/2002 Sb., o některých opatřeních souvisejících se zákazem bakteriologických (biologických) a toxinových zbraní a o změně živnostenského zákona, ve znění pozdějších předpisů.

1e) Zákon č. 305/1999 Sb., o zákazu použití, skladování, výroby a převodu protipěchotních min a o jejich zničení a o změně zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákona č. 41/2009 Sb.

1f) Úmluva o zákazu nebo omezení použití některých konvenčních zbraní, které mohou způsobovat nadměrné utrpení nebo mít nerozlišující účinky, vyhlášená pod č. 21/1999 Sb.

2) § 2 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky.

2a) Zákon č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti.

3) § 4 odst. 1 zákona č. 451/1991 Sb.

3a) Nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 ze dne 23. července 1987 o celní a statistické nomenklatuře a o Společném celním sazebníku, ve znění nařízení Komise (ES) č. 2031/2001 ze dne 6. srpna 2001.

3c) Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2009/43/ES ze dne 6. května 2009 o zjednodušení podmínek transferů produktů pro obranné účely uvnitř Společenství.

5) Například zákon č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

5a) Zákon č. 156/2000 Sb., o ověřování střelných zbraní, střeliva a pyrotechnických předmětů a o změně zákona č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o střelných zbraních), ve znění zákona č. 13/1998 Sb., a zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů.

6) Vyhláška Federálního ministerstva zahraničního obchodu č. 560/1991 Sb., o podmínkách vydávání úředního povolení k dovozu a vývozu zboží a služeb, ve znění pozdějších předpisů.

7) Kapitola XIX přílohy II Dohody o Evropském hospodářském prostoru.