408/2010 Sb. · 25 paragrafů
Určuje-li tak smlouva, je příjemce oprávněn ponechat si poskytnutý finanční kolaterál i po splnění závazku, který odpovídá zajištěné pohledávce finančního charakteru, pro účely zajištění jiných pohledávek finančního charakteru. Obsahem takového ujednání může být rovněž dohoda stran, že po dobu, po kterou je příjemce oprávněn ponechat si poskytnutý finanční kolaterál, není povinen podle § 13 nahrazovat zastavený finanční kolaterál, se kterým nakládal.
(1) Náleží-li do finančního kolaterálu úvěrová pohledávka, která byla zastavena nebo postoupena příjemci a která je plněna ve splátkách, plní dlužník jednotlivé splátky dluhu včetně příslušenství po dobu trvání finančního zajištění nadále poskytovateli.
(2) Smlouva, kterou se finanční zajištění sjednalo, může však v takových případech určit, že dlužník plní jednotlivé splátky dluhu včetně příslušenství po dohodnutou dobu příjemci; o takovém ujednání je poskytovatel povinen podat zprávu dlužníkovi. Dokud toto ujednání není poskytovatelem oznámeno dlužníkovi, nebo dokud příjemce takové ujednání dlužníkovi neprokáže, plní dlužník jednotlivé splátky dluhu poskytovateli. Pokud není dohodnuto jinak, hledí se na splátky dluhu přijaté příjemcem jako na doplnění zajištění.
(3) O uplynutí doby, po kterou měl dlužník na základě ujednání podle odstavce 2 plnit jednotlivé splátky dluhu včetně příslušenství příjemci, je příjemce povinen podat zprávu dlužníkovi. Dokud tato skutečnost není příjemcem oznámena dlužníkovi, nebo dokud poskytovatel tuto skutečnost dlužníkovi neprokáže, plní dlužník jednotlivé splátky dluhu nadále příjemci.
(1) Dojde-li k prodlení s plněním zajištěné pohledávky finančního charakteru, nebo nastane-li jiná skutečnost určená ve smlouvě, kterou se sjednává finanční zajištění, nebo dohodnutá v rámci závěrečného vyrovnání4), může se příjemce uspokojit způsobem, o němž se dohodl s poskytovatelem; v ostatních případech se uspokojí, s ohledem na právní povahu finančního zajištění,
a) z výtěžku zpeněžení finančního kolaterálu; neurčuje-li způsob zpeněžení smlouva, zpeněží se způsobem, který odpovídá zvyklostem na příslušném finančním trhu, nebo
b) započtením hodnoty finančního kolaterálu proti své pohledávce, kterou má vůči poskytovateli, a to i v rámci zahrnutí takové hodnoty do závěrečného vyrovnání4).
(2) Ponecháním zastaveného finančního kolaterálu se může příjemce uspokojit pouze, pokud byl tento způsob ujednán a pokud byla zároveň dohodnuta cena za ponechání nebo dohodnut způsob jejího určení, přičemž způsob určení ceny musí odpovídat zvyklostem na příslušném finančním trhu.
(3) Pokud příjemce vybral k uspokojení zajištěné pohledávky finančního charakteru pouze některé úvěrové pohledávky zapsané na seznam a zbývající úvěrové pohledávky již nezajišťují žádnou další pohledávku finančního charakteru, seznam se ruší; § 15 tím není dotčen.
(4) Pokud v důsledku výkonu práva na uspokojení z finančního kolaterálu příjemce nabude pohledávku na výplatu peněz nebo úvěrovou pohledávku, je poskytovatel povinen o této skutečnosti podat zprávu dlužníkovi, jehož závazek takové pohledávce odpovídá. Oznamuje-li dlužníkovi tuto skutečnost příjemce, který pohledávku nabyl, je dlužník oprávněn požadovat, aby mu nabytí pohledávky prokázal.
Neurčí-li smlouva jinak, na vykonání práva na uspokojení z finančního kolaterálu se nepoužijí právní předpisy, pokud stanoví, aby
a) příjemce předem oznámil zpeněžení finančního kolaterálu poskytovateli nebo jiné osobě,
b) výkon práva na uspokojení z finančního kolaterálu povolil soud, správní orgán nebo jiná osoba,
c) finanční kolaterál byl zpeněžen ve veřejné dražbě nebo jiným stanoveným způsobem, nebo
d) před vykonáním práva na uspokojení z finančního kolaterálu uplynula určitá lhůta.
Pokud příjemce prokáže dlužníkovi, jehož závazek odpovídá úvěrové pohledávce nebo pohledávce na výplatu peněz nabytí této pohledávky, zprostí se dlužník závazku pouze plněním příjemci. Postačuje, jestliže příjemce dlužníkovi prokáže, že daná úvěrová pohledávka byla zapsána na seznam.
Dlužník, jehož závazek odpovídá dané úvěrové pohledávce, kdy věřitelem je osoba uvedená v § 7 odst. 1 písm. a), b) nebo t) nebo v § 7 odst. 2 písm. d), anebo zahraniční osoba s obdobnou činností jako některá z osob uvedených v § 7 odst. 1 písm. a) nebo b), může prohlásit, že se proti této úvěrové pohledávce vzdává práva na započtení jakékoliv pohledávky, kterou má nebo bude mít vůči věřiteli a každému pozdějšímu oprávněnému, který úvěrovou pohledávku získá postoupením nebo z jiného právního důvodu; tohoto práva se může dlužník vzdát ještě před vznikem nároku na započtení.
(1) Rozhodnutí nebo jiný úkon soudu nebo správního orgánu, který se dotýká práv třetích osob a byl učiněn za účelem udržení nebo ozdravení finanční situace poskytovatele nebo příjemce, popřípadě zákazu nebo omezení provedení určitých obchodů nebo převodu finančních prostředků poskytovatelem nebo příjemcem7), nemá vliv na výkon práv a splnění povinností vyplývajících z ujednání o finančním zajištění za podmínek stanovených tímto zákonem nebo srovnatelných podmínek zahraničního právního předpisu, zejména na právo příjemce dosáhnout uspokojení z finančního kolaterálu, jestliže finanční zajištění bylo sjednáno a vzniklo před přijetím rozhodnutí nebo provedením jiného úkonu. To platí i v případě, že finanční zajištění bylo sjednáno nebo vzniklo v den přijetí rozhodnutí nebo provedení jiného úkonu soudu nebo správního orgánu, avšak finanční zajištění bylo sjednáno nebo vzniklo až poté, co tato skutečnost nastala, ledaže příjemce o takové skutečnosti věděl nebo vědět měl a mohl.
(2) Odstavec 1 se neuplatí pro účinky úkonů spojených se zahájením insolvenčního řízení, výkonem rozhodnutí, exekučním řízením, vstupem do likvidace nebo zavedením nucené správy poskytovatele nebo příjemce anebo s uplatněním opatření k řešení krize nebo odpisu a konverze odepisovatelných kapitálových nástrojů podle zákona upravujícího ozdravné postupy a řešení krize na finančním trhu nebo srovnatelného zahraničního právního předpisu vůči poskytovateli nebo příjemci; vyloučení těchto účinků upravují jiné zákony. Odstavec 1 se dále neuplatní pro účinky úkonů spojených s uplatněním opatření podle hlavy V kapitoly III oddílu 3 nebo hlavy V kapitoly IV nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/238).
Právní účinky převodu finančního kolaterálu se řídí ustanoveními tohoto zákona a v jeho mezích ujednáními o finančním zajištění bez ohledu na obecnou úpravu zástavního práva a převodu věcí ve prospěch věřitele. Ustanoveními tohoto zákona se také bez ohledu na obecnou právní úpravu řídí právní vztahy související s použitím seznamu a s právem vzdání se práva na započtení. Nedotčena zůstávají ostatní ustanovení občanského zákoníku upravující podmínky účinnosti postoupení nebo zastavení pohledávky vůči dlužníkovi a zachování námitek proti pohledávce, které dlužník mohl uplatnit v době jejího postoupení.
V důsledku zahrnutí úvěrové pohledávky do finančního kolaterálu nesmí dojít ke zhoršení právního postavení dlužníka, jehož závazek této úvěrové pohledávce odpovídá.
Tímto zákonem se řídí i právní vztahy vzniklé přede dnem nabytí jeho účinnosti; vznik těchto právních vztahů, jakož i nároky z finančního zajištění, které trvají ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, se však posuzují podle dosavadní právní úpravy.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2011.
Němcová v. r.
Klaus v. r.
Nečas v. r.
1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/47/ES ze dne 6. června 2002 o dohodách o finančním zajištění, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/44/ES.
Čl. 9 směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/26/ES ze dne 19. května 1998 o neodvolatelnosti zúčtování v platebních systémech a v systémech vypořádání obchodů s cennými papíry, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/44/ES.
2) § 2 odst. 1 písm. f) a l) zákona č. 695/2004 Sb., o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů a o změně některých zákonů.
3) Čl. 2 odst. 1 nařízení Komise (ES) č. 1287/2006 ze dne 10. srpna 2006, kterým se provádí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/39/ES, pokud jde o evidenční povinnosti investičních podniků, hlášení obchodů, transparentnost trhu, přijímání finančních nástrojů k obchodování a o vymezení pojmů pro účely zmíněné směrnice, ve znění opravy tohoto nařízení ze dne 19. listopadu 2009.
4) § 193 zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění zákona č. 409/2010 Sb.
6) Čl. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/48/ES ze dne 14. června 2006 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o jejím výkonu (přepracované znění), ve znění směrnic Komise 2007/18/ES a 2010/16/EU.
7) Například § 28 odst. 1 písm. a) až c) zákona č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatřeních s tím souvisejících a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákona č. 100/2000 Sb., zákona č. 280/2004 Sb., zákona č. 57/2006 Sb. a zákona č. 120/2007 Sb., § 43 odst. 1 zákona č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem a o změnách některých zákonů souvisejících s jeho zavedením, ve znění zákona č. 170/1999 Sb., zákona č. 36/2004 Sb. a zákona č. 57/2006 Sb.
8) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/23 ze dne 16. prosince 2020 o rámci pro ozdravné postupy a řešení krize ústředních protistran a o změně nařízení (EU) č. 1095/2010, (EU) č. 648/2012, (EU) č. 600/2014, (EU) č. 806/2014 a (EU) 2015/2365 a směrnic 2002/47/ES, 2004/25/ES, 2007/36/ES, 2014/59/EU a (EU) 2017/1132.