§ 19 Vyhláška o přípustné úrovni znečišťování a jejím zjišťování a o provedení některých dalších ustanovení zákona o ochraně ovzduší – TEPELNÉ ZPRACOVÁNÍ ODPADU
Vyhláška o přípustné úrovni znečišťování a jejím zjišťování a o provedení některých dalších ustanovení zákona o ochraně ovzduší · 415/2012 Sb. · § 19 · Životní prostředí a zemědělství
Stručně: Paragraf 19 vyhlášky 415/2012 stanovuje, na které stacionární zdroje se vztahují pravidla pro tepelné zpracování odpadu, přičemž vyjmenovává výjimky, na které se tato pravidla nevztahují.
§ 19 TEPELNÉ ZPRACOVÁNÍ ODPADU
Tato část vyhlášky se vztahuje na stacionární zdroje, v nichž je tepelně zpracováván odpad, s výjimkou stacionárních zdrojů, v nichž je tepelně zpracováván pouze odpad spadající pod definici biomasy podle § 2 písm. a), radioaktivní odpad, těla uhynulých zvířat nebo odpad vznikající při průzkumu a těžbě ložisek ropy a zemního plynu z námořních zařízení a spalovaný na palubě těchto zařízení.
Paragraf 19 vyhlášky 415/2012 stanovuje, na které stacionární zdroje se vztahují pravidla pro tepelné zpracování odpadu, přičemž vyjmenovává výjimky, na které se tato pravidla nevztahují.
Co to znamená v praxi
Pravidla pro tepelné zpracování odpadu se týkají všech pevných zařízení, ve kterých dochází k tepelnému zpracování odpadu.
Některé druhy odpadu jsou z těchto pravidel vyňaty, i když jsou tepelně zpracovávány ve stacionárních zdrojích.
Mezi výjimky patří například biomasa, radioaktivní odpad, uhynulá zvířata nebo odpad z těžby ropy a zemního plynu na moři.
Provozovatelé stacionárních zdrojů, které tepelně zpracovávají odpad, musí zkontrolovat, zda jejich odpad nespadá pod některou z uvedených výjimek.
Na co si dát pozor
Je klíčové správně identifikovat, zda zpracovávaný odpad spadá pod definici biomasy nebo jinou výjimku, aby bylo možné určit, zda se na daný stacionární zdroj vztahují pravidla této části vyhlášky.
Definice biomasy je uvedena v § 2 písm. a) této vyhlášky, a je proto nutné ji pro správné posouzení znát.