Stručně: Paragraf 189 zákona č. 42/1970 Sb. stanoví, že organizace je povinna nahradit pracovníkovi skutečnou škodu, a to v penězích, pokud ji neodčiní uvedením v předešlý stav, přičemž u škody na zdraví se postupuje podle ustanovení o pracovních úrazech, ale bez jednorázového odškodnění pozůstalým, a výše škody na věci se určuje podle ceny v době poškození.
§ 189 Odpovědnost za škodu při pracovních úrazech a nemocech z povolání
(1) Organizace je povinna nahradit pracovníku skutečnou škodu, a to v penězích, pokud škodu neodčiní uvedením v předešlý stav. Jde-li o škodu na zdraví, platí pro způsob a rozsah její náhrady ustanovení o pracovních úrazech s tím omezením, že jednorázové odškodnění pozůstalým nenáleží.
(2) Při určení výše škody na věci se vychází z ceny v době poškození.
Paragraf 189 zákona č. 42/1970 Sb. stanoví, že organizace je povinna nahradit pracovníkovi skutečnou škodu, a to v penězích, pokud ji neodčiní uvedením v předešlý stav, přičemž u škody na zdraví se postupuje podle ustanovení o pracovních úrazech, ale bez jednorázového odškodnění pozůstalým, a výše škody na věci se určuje podle ceny v době poškození.
Co to znamená v praxi
Pokud organizace způsobí pracovníkovi škodu, musí ji uhradit, a to primárně v penězích.
Organizace může škodu odčinit i tím, že věc uvede do původního stavu (např. opraví poškozenou věc).
V případě škody na zdraví se pro určení způsobu a rozsahu náhrady použijí pravidla pro pracovní úrazy, avšak pozůstalí nemají nárok na jednorázové odškodnění.
Výše náhrady za poškozenou věc se vypočítá podle její ceny v době, kdy k poškození došlo.