Stručně: Paragraf 30 zákona č. 42/1970 Sb., zákoníku práce, stanoví, že pracovní poměr je vždy sjednán na dobu neurčitou, pokud v pracovní smlouvě není výslovně uvedeno, že se jedná o pracovní poměr na dobu určitou.
§ 30
Pracovní poměr je sjednán na dobu neurčitou, pokud nebyla v pracovní smlouvě výslovně určena doba jeho trvání.
Paragraf 30 zákona č. 42/1970 Sb., zákoníku práce, stanoví, že pracovní poměr je vždy sjednán na dobu neurčitou, pokud v pracovní smlouvě není výslovně uvedeno, že se jedná o pracovní poměr na dobu určitou.
Co to znamená v praxi
Pokud v pracovní smlouvě není uvedena konkrétní doba trvání pracovního poměru (např. do 31. prosince 2024), automaticky se předpokládá, že jde o pracovní poměr na dobu neurčitou.
Pro sjednání pracovního poměru na dobu určitou je nezbytné, aby tato skutečnost byla jasně a výslovně uvedena v pracovní smlouvě.
Absence jakéhokoli určení doby trvání v pracovní smlouvě vede k tomu, že pracovní poměr je považován za sjednaný na dobu neurčitou.
Na co si dát pozor
Pokud zaměstnavatel zamýšlí sjednat pracovní poměr na dobu určitou, musí to být jednoznačně formulováno v pracovní smlouvě, jinak se vystavuje riziku, že pracovní poměr bude považován za sjednaný na dobu neurčitou.
Zaměstnanec by si měl v pracovní smlouvě ověřit, zda je uvedena doba trvání pracovního poměru, aby věděl, zda je jeho pracovní poměr na dobu určitou či neurčitou.
Hlídat změny § 30 – pošleme e-mail, když se paragraf novelizuje.