Vyhláška Ústřední rady odborů o projednávání a rozhodování pracovních sporů rozhodčími komisemi

(1) Za správné provádění rozhodčího řízení odpovídá komise členské schůzi (konferenci) základní organizace Revolučního odborového hnutí. Při rozhodování je komise vázána pouze právními předpisy.

(2) Činnost komisí metodicky řídí okresní odborové rady, které vedou seznamy ustavených komisí. Ve spolupráci se závodními výbory sledují provádění rozhodčího řízení z hlediska dodržování socialistické zákonnosti.

(1) Komise zanikne, jestliže zanikne základní organizace Revolučního odborového hnutí, v níž byla ustavena, nebo orgán, při němž byla ustavena, anebo uplyne-li její funkční období a nová komise není zvolena do šesti měsíců po uplynutí funkčního období.

(2) Odborový orgán uvedený v § 3 odst. 4 vyrozumí o zániku komise neprodleně kolektiv pracovníků, vedení organizace, okresní soud (okresní soudy) a okresní odborovou radu (okresní odborové rady), které byly vyrozuměny o ustavení komise.

Komise při svém zániku upozorní účastníky na právní důsledky s tímto zánikem spojené a předá spisy o skončených i neskončených sporech okresní odborové radě, v jejímž obvodu působnosti má své sídlo. Po zániku komise tato okresní odborová rada potvrzuje na žádost účastníka vykonatelnost schváleného smíru nebo pravomocného rozhodnutí.

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. července 1975.

Předseda:

Hoffmann v. r.

1) Na uvolňování členů komise se vztahuje § 6 vyhlášky č. 172/1973 Sb., o uvolňování pracovníků ze zaměstnání k výkonu funkce v Revolučním odborovém hnutí.

2) K případným nákladům viz ustanovení § 215 odst. 3 zákoníku: „Organizace, která je účastníkem sporu, je povinna uhradit osobám, které byly přizvány k jednání a nebyly účastníky sporu, výdaje, které jim vznikly účastí na řízení, a poskytnout jim náhradu mzdy, popřípadě znalečné.“

3) K nákladům na jednání stanoví § 215 odst. 1 zákoníku: „Skončí-li rozhodčí řízení schválením smíru, nemá žádný z účastníků sporu právo na náhradu nákladů řízení, pokud ve smíru nebylo o náhradě nákladů ujednáno něco jiného.“

4) K nároku pracovníka na náhradu nákladů stanoví § 215 odst. 2 zákoníku: „Neskončí-li rozhodčí řízení schválením smíru, má pracovník, který měl ve sporu úspěch, vůči organizaci nárok na náhradu nákladů účelně vynaložených k uplatňování svého práva, včetně případných nákladů na zastoupení a náhrady mzdy. Má-li úspěch pouze částečný, má nárok na náhradu poměrné části těchto nákladů; komise mu však může přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch jen v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku. Povinnost k náhradě a výši náhrady stanoví komise v rozhodnutí o sporu.“

5) K zajištění činnosti rozhodčích komisí stanoví odst. 15 usnesení IV. všeodborového sjezdu o závodních výborech základních organizací ROH: „Pro organizační, kulturní, výchovnou a ostatní činnost základní organizace ROH a jejích orgánů vedení organizace poskytuje bezplatně závodnímu výboru v přiměřeném rozsahu místnosti s potřebným vybavením a hradí náklady spojené s jejich výstavbou, údržbou i technickým provozem. To platí i o místnostech, které vedení organizace k těmto účelům najalo.“

6) O doručování stanoví § 266a zákoníku:

„(1) Písemnosti organizace týkající se vzniku a zániku pracovního poměru nebo vzniku, změn a zániku povinností pracovníka vyplývajících z pracovní smlouvy, jakož i rozhodnutí o uložení kárného opatření musí být doručeny pracovníku do vlastních rukou. To platí obdobně o písemnostech, týkajících se vzniku, změn a zániku práv a povinností vyplývajících z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. Písemnosti se pracovníku doručují na pracovišti, v jeho bytě nebo kdekoliv bude zastižen; není-li to možné, lze písemnosti doručit poštou.

(2) Písemnosti doručované poštou zasílá organizace na poslední adresu pracovníka, která je jí známa, jako doporučenou zásilku s doručenkou s poznámkou „do vlastních rukou“.

(3) Povinnost organizace doručit písemnost je splněna, jakmile pracovník písemnost převezme, nebo jakmile byla poštou vrácena odesílající organizaci jako nedoručitelná a pracovník svým jednáním doručení písemnosti zmařil. Účinky doručení nastanou i tehdy, jestliže pracovník přijetí písemnosti odmítne.“