Zákon o zmene právomoci súdov a o zmene a doplnení niektorých ustanovení z odboru súdnictva a štátnych notárstiev

Ustanovení §§ 405a, 405b a 405c odst. 1 a § 58 odst. 2 platí obdobně pro uplatnění nároků z členského poměru družstevníků a z jiných právních poměrů obdobných pracovnímu poměru, o němž přísluší rozhodovat soudům, jestliže předpisy vydané příslušným ústředním orgánem stanoví k uspořádání těchto nároků rozhodčí řízení.“

51. § 408a zní:

„Československá právnická osoba může podat žalobu též u soudu svého sídla, týká-li se žaloba právních poměrů založených smlouvou, kterou uzavřela při plnění svých úkolů. Toto ustanovení se nevztahuje na žaloby, které se týkají právních poměrů založených smlouvou pracovní.“

52. Za § 409 se vkládá § 409a, který zní:

Dovolává-li se žalobce jiného než obecného soudu účastníka, proti němuž návrh směřuje, je povinen již v žalobě uvést skutečnosti, o které příslušnost soudu opírá; jinak soud postupuje podle ustanovení § 56.“

53. § 425 zní:

„(1) Je-li v žalobě uplatňován nárok na zaplacení částky nepřevyšující 500 Kčs, může soudce, shledá-li pro to podmínky, vydat bez slyšení žalovaného platební rozkaz, i když není vydání platebního rozkazu žalobcem navrhováno. Je-li v žalobě uplatňován nárok na zaplacení částky vyšší než 500 Kčs, ale nepřevyšující 5000 Kčs, může soudce vydat platební rozkaz, jen navrhl-li to žalobce. V rozkaze žalovanému uloží, aby do patnácti dnů pod exekucí žalobci zaplatil pohledávku žádanou v žalobě s požadovanými úroky a stanovenými náklady, anebo aby v téže lhůtě podal proti tomu odpor u soudu, který rozkaz vydal, a aby v odporu uvedl, z kterých důvodů jej podává. Pro nedostatek odůvodnění nelze odpor odmítnout.

(2) Platební rozkaz se žalobou se doručí žalovanému do vlastních rukou; nepodá-li žalovaný včas proti němu odpor, nabývá účinnosti pravomocného rozsudku.

(3) Podal-li žalovaný včas odpor, ruší se tím platební rozkaz v napadené části a předseda senátu ustanoví rok k ústnímu jednání o žalobě. Uplatňuje-li žalovaný v odporu, že žaloba neměla být podána proti němu, vyrozumí soudce o obsahu odporu žalobce a k jeho návrhu vydá nový platební rozkaz, který doručí pravému žalovanému (§ 415).

(4) Odpor pozdě podaný odmítne soudce bez dalšího jednání.

(5) Ustanovení § 424 se užije obdobně.“

54. § 535 odst. 1 druhá věta zní:

„Zbytek čistého platu se zaokrouhluje na částku dělitelnou 3 Kčs dolů.“

55. § 541 odst. 2 zní:

„(2) Nedosahuje-li dlužníkův plat po dobu jednoho roku částky, která je podrobena exekuci, exekuce zanikne.“

56. § 556 odst. 1 a 2 zní:

„(1) Soud vykoná exekuci vyklizením bytu, jen prokáže-li vymáhající věřitel potvrzením výkonného orgánu místního národního výboru, že pro povinnou stranu a osoby bydlící jen na základě jejího práva v bytě, který má být vyklizen, je právoplatně zajištěn náhradní byt. Jestliže by podle předpisů o hospodaření s byty mohl výkonný orgán místního národního výboru poskytnout náhradní ubytování, stačí, prokáže-li vymáhající věřitel potvrzením výkonného orgánu místního národního výboru, že náhradní ubytování je zajištěno. Není-li výkonný orgán místního národního výboru povinen přidělit náhradní byt ani poskytnout náhradní ubytování, není ani pro výkon exekuce podle soudního exekučního titulu potřebí průkazu o zajištění náhradního bytu nebo poskytnutí náhradního ubytování.

(2) Výkon se provede přestěhováním do zajištěného náhradního bytu, popřípadě za podmínek uvedených v odstavci 1 do objektu poskytnutého jako náhradní ubytování. Není-li třeba poskytnout ani náhradní ubytování, provede se přestěhování na místo, které bylo poskytnuto jako přístřeší.“

57. § 613 odst. 1 a 2 včetně nadpisu zní:

(1) Československému občanu se ustanoví poručník v Československé republice a zde se také vede poručenství. Jestliže však poručenec trvale žije v cizině, může převzít vedení poručenství československý konzulární orgán (generální konzulát, konzulát, konzulární oddělení zastupitelského úřadu), a to v rozsahu působnosti, jaká přísluší orgánům v Československé republice, uznává-li stát, v němž poručenec žije, tuto pravomoc československých konzulárních orgánů. Konzulární orgán (orgán pověřený péčí o mládež) může také upustit zcela nebo zčásti od vedení poručenství, pokud poručenství zřízené cizozemským orgánem stačí k ochraně práv a zájmů poručence. Od péče o jmění československého poručence, který je v cizině, může být upouštěno, je-li v cizině zřízeno zvláštní poručenství, které stačí k ochraně práv a zájmů poručence.

(2) Československý příslušný orgán, v jehož obvodu je nezletilý cizinec, učiní nutná opatření k ochraně jeho osoby a majetku a zpraví o tom úřady jeho domovského státu. Jestliže soud (úřad) domovského státu nezletilce se neujme vedení poručenství v přiměřené době, zřídí poručenství československý orgán pověřený péčí o mládež podle československého práva a vede je až do doby, než se zřídí poručenství v domovském státě poručence.“

58. K § 613 se připojuje odstavec 5, který zní:

„(5) Převzal-li podle odstavce 1 československý konzulární orgán vedení poručenství, rozhoduje o opravných prostředcích proti rozhodnutím a opatřením tohoto orgánu ministerstvo zahraničních věcí.“

59. §§ 624 až 626 včetně společného nadpisu zní:

Pravomoc československých soudů se vztahuje na osoby, které požívají v Československé republice diplomatických výsad a imunit, jen

a) pokud se tyto osoby dobrovolně podrobí zdejším soudům, nebo

b) jestliže předmětem právní věci je jejich nemovitý majetek v Československé republice nebo jejich práva na takových nemovitých věcech patřících jiným osobám, jakož i práva z poměru nájemního k takovým nemovitým věcem, pokud není předmětem řízení placení nájemného.

Soudní úkony, zejména i úkony exekuční, proti osobám požívajícím diplomatických výsad a imunit nebo v budovách a místnostech chráněných diplomatickou imunitou mohou být provedeny jen potud, pokud to mezinárodní právo připouští. Při takových úkonech má právo být přítomen zástupce ministerstva zahraničních věcí.

(1) Doručení osobám požívajícím diplomatických výsad a imunit zprostředkuje ministerstvo zahraničních věcí.

(2) Nelze-li takto doručit, ustanoví soud opatrovníka pro přijímání písemností, popřípadě k obhájení práv.“

60. Za § 628 vkládají se §§ 628a až 628c, které zní:

(1) Písemný styk soudů s cizozemskými soudy a úřady děje se prostřednictvím ministerstva spravedlnosti.

(2) Žádosti o právní pomoc zasílané do ciziny opatří se ověřeným překladem do příslušného cizího jazyka; totéž platí o písemnostech určených k doručení v cizině ve formě, kterou cizozemské právo předpisuje pro písemnosti stejného druhu.

(3) Obsílky a jiné písemnosti určené k doručení v cizině nesmějí obsahovat pohrůžky donucovacími prostředky.

(1) Cizozemská písemnost, určená k doručení osobě bydlící v Československé republice, jež není opatřena ověřeným překladem do českého nebo slovenského jazyka, může být doručena, jen jestliže je příjemce ochoten ji dobrovolně převzít.

(2) Není-li překlad připojen, má být příjemce poučen, že může proto přijetí písemnosti odmítnout, že však nelze předvídat, jaké právní následky takové odmítnutí může v cizině mít.

(1) Žádá-li o to cizozemský soud (úřad), lze svědky, znalce a účastníky vyslechnout i přísežně. Totéž platí, je-li třeba v cizině předložit přísežné prohlášení o skutečnostech rozhodných pro uplatnění nebo zachování nároků.

(2) Přísaha pro svědky a účastníky zní:

„Přísahám na svou čest, že o všem, nač budu soudem tázán, vypovím úplnou a čistou pravdu a nic nezamlčím.“

(3) Přísaha pro znalce zní:

„Přísahám na svou čest, že posudek podám podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.“

(4) Jde-li o přísahu následnou, znění přísahy se přiměřeně pozmění.“

61. § 677 zní:

„Ministr spravedlnosti vydá předpisy potřebné k provedení tohoto zákona.“

62. § 678 zní:

„(1) Ministr spravedlnosti může stanovit, které jednoduché úkony svěřené soudci mohou vykonávat správní zaměstnanci tím pověření.

(2) Soudce, jemuž je jinak věc podle rozvrhu práce přikázána, může si vyhradit vyřizování určitých věcí svěřených správním zaměstnancům, a to buď vůbec nebo v jednotlivých případech.

(3) Rozhodnutí vydanému ve věci vyřízené pověřeným správním zaměstnancem lze odporovat stejným opravným prostředkem jako rozhodnutí soudce. Opravný prostředek předloží se však nejprve soudci, který buď o něm rozhodne, má-li za to, že se mu má vyhovět, nebo jej předloží soudu druhé stolice, aby o něm rozhodl.

(4) Rozhodne-li soudce o opravném prostředku sám podle odstavce 3, považuje se i jeho rozhodnutí za rozhodnutí soudu prvé stolice. Odporovat mu lze podle obecných ustanovení.“

63. Dosavadní § 678 se označí jako § 679.

Článek II

(1) Působnost soudu v poručenských věcech, uvedená v §§ 78, 80, 82, 86, 87, 89 a 90 zákona č. 265/1949 Sb., o právu rodinném, se přenáší na orgán pověřený péčí o mládež příslušný pro obvod, v němž má chráněnec bydliště.

(2) V rozsahu uvedeném v odstavci 1 přenáší se na orgán pověřený péčí o mládež působnost soudu v opatrovnických věcech nad majetkem dítěte, uvedená v § 60 zákona č. 265/1949 Sb., o právu rodinném.

(3) Orgán pověřený péčí o mládež převezme sám poručenství nad nezletilcem, není-li tu vhodných osob povinných poručenství převzít. Převezme-li tento orgán nad nezletilcem poručenství, přezkoumává a schvaluje vyúčtování orgán, který rada okresního národního výboru určí.

(4) Při výkonu působnosti uvedené v odstavcích 1 až 3 řídí se orgán pověřený péčí o mládež a orgán určený podle odstavce 3 zásadami ustanovení §§ 254 až 261 občanského soudního řádu.

(5) Na výkonný orgán okresního národního výboru přenáší se působnost soudu povolovat uzavření manželství osobám nezletilým, osobám stiženým duševní poruchou nebo duševně nedostatečně vyvinutým. Výkonný orgán před rozhodnutím vyslechne takovou osobu, a to v nepřítomnosti jiných osob, aby se přesvědčil o tom, má-li skutečně vůli vstoupit v manželství; vyslechne i druhou osobu hodlající uzavřít manželství a vyšetří osobní vlastnosti obou. V rozhodnutí o povolení uzavřít manželství se uvede jméno a příjmení obou osob, které hodlají uzavřít manželství.

(6) Kde se v jiných předpisech mluví o příslušnosti poručenského soudu, rozumí se tím soud, v jehož obvodu je orgán, který vykonává poručenskou péči nad nezletilcem.

Článek III

Zákon č. 265/1949 Sb., o právu rodinném, se mění a doplňuje takto:

§ 32 zní:

„V rozhodnutí, jímž se rozvádí manželství rodičů nezletilého dítěte, je nutno upravit i práva a povinnosti rodičů stran dítěte a jeho majetku pro dobu po rozvodu.“

Článek IV

Zákonné opatření předsednictva Národního shromáždění č. 57/1955 Sb., kterým se upravuje urychlené vymáhání pohledávek na úhradu osobních potřeb nezletilých dětí, se mění a doplňuje takto:

§ 2 odst. 1 zní:

„(1) Změní-li dlužník zaměstnavatele poté, kdy bylo povoleno zabavení jeho platu pro pohledávky na úhradu osobních potřeb nezletilých dětí, vztahuje se zákaz daný při povolení exekuce dlužníkovu zaměstnavateli (poddlužníkovi), aby dlužníkovi platil, jakož i zákaz daný dlužníkovi, aby jakkoliv nakládal se zabaveným platem, i na dlužníkův plat u každého dalšího zaměstnavatele (poddlužníka).“

Článek V

Zákon č. 116/1951 Sb., o státním notářství, se mění a doplňuje takto:

1. § 15 odst. 1 zní:

„(1) Mají-li být osvědčeny skutečnosti, které by mohly být podkladem pro uplatnění práv nebo kterými by mohly být způsobeny právní následky, zřídí se, s výjimkou případů uvedených v odstavci 3, o zjištění skutečností notářský zápis a žadateli se vydá z něho notářské osvědčení.“

2. V § 15 odst. 2 se škrtá ustanovení pod písm. a) a ustanovení pod písm. b) až h) se označují písmeny a) až g).

3. K § 15 se připojuje odstavec 3, který zní:

„(3) O zjištění skutečností, že někdo listinu vlastnoručně podepsal nebo že podpis vlastnoručně dříve učiněný uznal za vlastní, není třeba zřídit notářský zápis; postup státního notářství v těchto případech se řídí zvláštními předpisy.“

4. Za § 33 se vkládá § 33a, který zní:

„(1) Ministr spravedlnosti může stanovit, které jednoduché úkony svěřené notáři mohou vykonávat správní zaměstnanci tím pověření.

(2) Notář, jemuž je jinak věc podle rozvrhu práce přikázána, může si vyhradit vyřizování určitých věcí svěřených správním zaměstnancům, a to buď vůbec nebo v jednotlivých případech.

(3) Rozhodnutí vydanému ve věci vyřízené pověřeným správním zaměstnancem lze odporovat stejným opravným prostředkem jako rozhodnutí notáře. Opravný prostředek předloží se však nejprve notáři, který buď o něm rozhodne, má-li za to, že se mu má vyhovět, nebo jej předloží příslušnému soudu, popřípadě orgánu, aby o něm rozhodl.

(4) Rozhodne-li notář o opravném prostředku sám podle odstavce 3, považuje se jeho rozhodnutí za rozhodnutí notářství. Odporovat mu lze podle obecných ustanovení.“

Článek VI

Ustanovení § 1 odst. 2 zákona č. 52/1954 Sb., kterým se rozšiřuje působnost státního notářství, zní:

„(2) Na činnost notářství dohlíží předseda lidového soudu, v jehož obvodu je notářství zřízeno.“

Článek VII

Ustanovení tohoto zákona platí, pokud z věci nevyplývá jinak, i pro řízení zahájená před jeho účinností. Právní účinky procesních úkonů, které nastaly před účinností tohoto zákona, zůstávají zachovány. Ustanovení § 405a a 405d občanského soudního řádu se nevztahují na spory zahájené před účinností tohoto zákona.

Článek VIII

Zrušují se ustanovení, která odporují tomuto zákonu. Zejména se zrušuje:

1. § 80 odst. 2 zákona č. 265/1949 Sb., o právu rodinném,

2. § 4 zákona č. 69/1952 Sb., o sociálně právní ochraně mládeže.

Článek IX

Ministr spravedlnosti se zmocňuje, aby upravil a ve Sbírce zákonů vyhlásil úplné znění občanského soudního řádu, jak vyplývá z pozdějších předpisů.

Článek X

Tento zákon nabývá účinnosti ode dne 1. září 1959; provedou jej všichni členové vlády.

Novotný v. r.

Fierlinger v. r.

Široký v. r.

Dolanský v. r.

Kopecký v. r.

Barák v. r.

inž. Šimůnek v. r.

inž. Jankovcová v. r.

dr. Kyselý v. r.

Plojhar v. r.

dr. Šlechta v. r.

David v. r.

Ďuriš v. r.

Krajčír v. r.

Krosnář v. r.

generálplukovník Lomský v. r.

Machačová v. r.

dr. Nejedlý v. r.

Poláček v. r.

Štrougal v. r.

Uher v. r.

Beran v. r.

Jonáš v. r.

dr. Kahuda v. r.

Reitmajer v. r.

dr. Škoda v. r.

dr. Vlasák v. r.

Brabec v. r.

inž. Černý v. r.

dr. Neuman v. r.

Ouzký v. r.

Pospíšil v. r.

inž. Púčik v. r.

*) Úřední české znění vyhlášeno v Příloze Sbírky zákonů na straně 47.