§ 2 Zákon o integračním sociálním podniku – Zaměstnávání osob se specifickými potřebami

§ 2 Zaměstnávání osob se specifickými potřebami (1) Integrační sociální podnik musí zaměstnávat v průměrném čtvrtletním přepočteném počtu nejméně 30 % osob se specifickými potřebami podle § 3 z celkového počtu svých zaměstnanců. Maximální délka doby, po kterou je zaměstnanec pro účely plnění této povinnosti hodnocen jako osoba se specifickými potřebami, činí 2 roky od vzniku pracovního poměru, s výjimkou osob podle § 3 písm. a) bodu 6 a písm. b). (2) Integrační sociální podnik poskytuje zaměstnancům podle § 3 podporu odpovídající jejich specifickým potřebám. Tato podpora spočívá zejména v pomoci se začleněním na trh práce a do společnosti formou poskytování informací o aktuální situaci na trhu práce, poradenství a doprovázení při vyřizování záležitostí nezbytných pro začlenění na trh práce a integraci do společnosti. (3) Integrační sociální podnik provádí pro zaměstnance podle § 3, s výjimkou zaměstnanců podle § 3 písm. a) bodu 1, vstupní diagnostiku bariér bránících těmto zaměstnancům získat zaměstnání u zaměstnavatele, který není zaměstnavatelem uznaným za zaměstnavatele na chráněném trhu práce podle § 78 zákona o zaměstnanosti nebo integračním sociálním podnikem, na základě které zpracuje individuální plán zaměstnance s hodnotitelným cílem a způsobem jeho naplňování. Kontrolu plnění individuálního plánu provede integrační sociální podnik jednou ročně. (4) Integrační sociální podnik zajistí prostřednictvím sociálního pracovníka podporu podle § 35 odst. 1 zákona o sociálních službách svým zaměstnancům, jejichž situace to vyžaduje a kteří jsou osobami se specifickými potřebami podle § 3 písm. a) bodu 2, 4 a 5 a písm. c) až e).