Vyhláška Státní plánovací komise a Státní arbitráže Československé socialistické republiky o hmotném bilancování a projednávání dodavatelsko-odběratelských vztahů v plánovacím procesu

(1) Dovozní odbytovou gescí se rozumí soustředěné provádění odbytu výrobků z dovozu, zpravidla hromadně nebo sériově vyráběných a určených pro širší okruh odběratelů, jedinou tuzemskou organizací (dovozním gestorem). Na hospodářských úsecích řízených v působnosti orgánů republik mohou být dovozní odbytové gesce zřízeny samostatně pro území každé republiky.

(2) Dovozní odbytová gesce se zpravidla vztahuje na všechny dovážené výrobky určeného druhu. Je-li to účelné, může se vztahovat pouze na výrobky dovážené z některých států, zejména u dovozů prováděných v rámci mezinárodní specializace a kooperace; její předmět může být vymezen i s ohledem na jiná důležitá hlediska. Cílem zřízení dovozní odbytové gesce je aktivně působit na účelnější vynakládání devizových prostředků a jejich úsporu a zabezpečit racionalizac odbytových cest.

(3) Dovozní gestor nakupuje všechny dovážené výrobky určeného druhu a z určených států od příslušných organizací zahraničního obchodu a dodává je tuzemským odběratelským organizacím. Vztahuje-li se dovozní odbytová gesce na dovozy z nesocialistických států, převádějí devizové krytí na dovozního gestora jednotliví odběratelé, nebude-li stanoven plánovaný dovozní limit dovoznímu gestorovi přímo.

(4) Veškeré požadavky na dovoz výrobků, u kterých je zřízena dovozní odbytová gesce (bez ohledu na to, zda se týká jen dovozu ze socialistických států nebo z nesocialistických států), se uplatňují u organizací zahraničního obchodu výhradně prostřednictvím dovozního gestora. K dovozům z nesocialistických států u výrobků, pro které je zřízena pouze dovozní odbytová gesce ze socialistických států, se gestor vyjadřuje, a to zejména z hlediska jejich možné zaměnitelnosti.

(5) O zřizování a zrušování dovozních odbytových gescí, jejich předmětu a rozsahu rozhodují a dovozní gestory určují ústřední orgány jim nadřízené a to po projednání s federálním ministerstvem zahraničního obchodu a hlavními odběratelskými ústředními orgány a se souhlasem Státní plánovací komise a plánovacích komisí republik. Podnět ke zřízení a zrušení dovozní odbytové gesce mohou dát všechny zainteresované ústřední orgány, popřípadě Státní banka československá.

(6) Zřízení a zrušení dovozních odbytových gescí oznámí ústřední orgány nadřízené dovoznímu gestoru Státní plánovací komisi, plánovacím komisím republik a dalším zainteresovaným ústředním orgánům.

(1) Projednávání dodavatelsko-odběratelských vztahů v investiční výstavbě se zaměřuje především na jejich soustavné a postupné vyjasňování, zejména v souladu s postupem plánovacích prací a v návaznosti na postup prací na dokumentaci staveb. Pro účely přípravy prováděcích plánů se výsledky projednání zpřesňují na základě úkolů pro přípravu návrhů plánů.

(2) Výsledky projednání dodavatelsko-odběratelských vztahů musejí zabezpečovat přípravu, zahájení a postup výstavby ve shodě se závaznými úkoly, termíny a limity státního plánu a úkoly pro jeho přípravu.

(3) Tato část upravuje jednak postupy při vyjasňování budoucí spolupráce v etapě přípravy staveb (§ 25 odst. 2, 4 až 6) a jednak upravuje povinné projednávání dodavatelsko-odběratelských vztahů31) mezi

a) investorem a dodavateli, přicházejícími v úvahu jako dodavatelé přípravné a projektové dokumentace a jako dodavatelé hmotných dodávek pro stavbu a dodavateli hmotných dodávek pro stavbu,

b) organizací, přicházející v úvahu jako generální projektant, a všemi organizacemi, přicházejícími v úvahu jako dodavatelé částí projektové dokumentace,

c) vyššími dodavateli navzájem a jejich rozhodujícími dodavateli.

O výsledcích projednání pořídí organizace protokol (§ 7 odst. 1), ve kterém uvedou též identifikační znak podle číselníku jednotných metodických pokynů o organizačním členění pro předkládání návrhu plánu investiční výstavby.

(4) U staveb, pro které je stanovena zvláštní forma řízení,32) považují se za projednání dodavatelsko-odběratelských vztahů závěry učiněné podle zvláštních předpisů33) pro jednotlivá časová období.

(5) Ustanoveními této části nejsou dotčeny postupy stanovené u výrobků, které jsou předmětem hmotného bilancování podle § 11 až 15. U dodávek z dovozu jsou organizace povinny dbát též postupů podle části páté.

(1) Za období přípravy stavby se považuje období od vydání investičního záměru do závěru prací na úvodním projektu.

(2) V případě, že investor nebude sám zpracovávat přípravnou dokumentaci, projedná možnosti a způsob jejího zpracování s budoucím zpracovatelem.

(3) S organizací, která přichází v úvahu jako generální projektant, projedná investor možnosti, způsob zabezpečení projektové dokumentace v příslušném časovém rozvržení a požadavky generálního projektanta na rozsah spolupráce v úvahu přicházejících dodavatelů. U závazných úkolů státního plánu a centralizovaných staveb tak učiní v souladu s úkoly pro přípravu návrhů plánů a s rozpisem úkolů plánu projektových prací.

(4) Mají-li být na stavbě použity výsledky řešení úkolů plánu rozvoje vědy a techniky, projedná investor využití řešení s budoucími řešiteli.

(5) V průběhu prací na projektovém úkolu investor projedná a zpřesní požadavky na vývoj a požadavky na dodávky z dovozu a na dovoz licencí, pokud tak neučinil již dříve.

(6) U staveb připravovaných k zahájení, které jsou v době projednávání dodavatelsko-odběratelských vztahů (§ 7 odst. 1) ve stadiu před počátkem prací na projektovém úkolu, se projednání zaměřuje na vyhledávání v úvahu přicházejících dodavatelů, na projednání rozsahu jejich spolupráce na vypracování projektového úkolu a úvodního projektu a na možnosti a způsob dodavatelského zajištění stavby. U strojírenských vyšších dodávek se přitom vychází z jejich seznamů vydaných opatřeními příslušných dodavatelských ústředních orgánů. Nepodaří-li se dodavatele přicházející v úvahu vyhledat a jde-li o

a) stavby jmenovitě uvedené ve státním plánu pro přípravu k zahájení nebo k zahájení nebo v úkolech pro přípravu návrhu státního plánu,

b) stavby komplexní bytové výstavby ve vládou Československé socialistické republiky stanovených krajích, kryté rozpisem vládou Československé socialistické republiky stanoveného limitu dodávek stavebních prací od dodavatelských stavebních organizací,34)

je ústřední orgán investora oprávněn žádat o jeho určení a ústřední orgán dodavatele je povinen bez zbytečného odkladu dodavatele určit.

(7) U staveb stanovených jako závazný úkol státního plánu pro přípravu k zahájení nebo k zahájení nebo v úkolech pro přípravu návrhu státního plánu, které jsou v době projednávání dodavatelsko-odběratelských vztahů (§ 7 odst. 1) v závěru prací na projektovém úkolu, nebo v etapě zahájení prací na úvodním projektu, se projednávání zaměří především na zabezpečení vládou Československé socialistické republiky stanovených termínů a na rozsah dodavatelského zabezpečení stavby. U ostatních staveb uvedených jmenovitě ve státním plánu se postupuje obdobně; dohody však jsou bez časové závaznosti. Dohodnuté dodavatelské zabezpečení stavby jsou příslušné organizace a orgány hospodářského řízení povinny zahrnout, popřípadě uplatnit v hmotných bilancích, popřípadě v jejich návrhu.

(8) Dohodnuté dodavatelské zabezpečení stavby se zpřesňuje při dalších jednáních v závěru prací na úvodním projektu (§ 26) a po rozpisu prováděcího plánu (§ 27).

(9) Zjistí-li investor, že dodatečně nastaly okolnosti, které mu znemožní dodržet dohody uzavřené podle odstavců 6 a 7, je povinen o tom dodavatele neprodleně informovat a navrhnout mu projednání změny.

(10) Zjistí-li dodavatelé, že dodatečně nastaly skutečnosti, které by jim znemožnily dodržet dohody uzavřené podle odstavců 6 a 7, jsou povinni o tom bez zbytečného odkladu vyrozumět investora a navrhnout mu projednání změny.

(11) Pro projednání dodavatelsko-odběratelských vztahů mezi vyššími dodavateli navzájem a mezi vyššími dodavateli a jejich rozhodujícími poddodavateli platí obdobně ustanovení odstavců 6 až 10.

Odběratelé se svými dodavateli projednají v závěru prací na úvodním projektu35) objemy hmotných dodávek, které jsou nutné k zabezpečení realizace stavby na celé období výstavby v časovém rozvržení na jednotlivé roky výstavby, a to v případech, že zahájení stavby je v souladu s rozpisem úkolů státního plánu. Ústřední orgány jsou však v těchto případech povinny rozhodovat rozpory (§ 7 odst. 2 a 4) jen u staveb uvedených v § 25 odst. 6.

(1) Objemy hmotných dodávek projednané v časovém rozvržení na jednotlivé roky výstavby podle § 26 se každoročně zpřesňují na základě úkolů pro přípravu návrhů plánů, rozpisu úkolů prováděcího státního a hospodářského plánu a podle projednaných režimů staveb.

(2) Zpřesňování objemů hmotných dodávek podle odstavce 1 musí být prováděno v souladu s postupem projednávání dodavatelsko-odběratelských vztahů.

(3) U staveb, pro které je stanovena zvláštní forma řízení32) jsou organizace povinny zabezpečovat práce a dodávky podle síťového grafu úvodního projektu, nebo režimu stavby a zabezpečovat termínové ukazatele plánu.

(4) Ústřední orgány jsou povinny rozhodovat rozpory (§ 7 odst. 3 a 4) jen u staveb uvedených v § 25 odst. 6.

(1) Při projednávání dodavatelsko-odběratelských vztahů jsou organizace povinny dbát, aby byly zabezpečeny dodávky a práce pro stavby v tomto základním pořadí:

a) závazné úkoly státního plánu,

b) ostatní stavby

- rozestavěné,

- zahajované.

(2) Nedojde-li mezi organizacemi k dohodě o objemu dodávek, musí být rozpor v protokole podrobně objasněn,36) a to se stanovisky odběratele i dodavatele a s návrhy na jeho řešení. Protokoly předkládané nadřízeným orgánům vždy po dodavatelské i odběratelské linii musí obsahovat potřebný souhrn v ukazatelích příslušných formulářů jednotných metodických pokynů.

(3) V protokolech o jednání na úrovni ústředních orgánů musejí být potvrzeny roční objemy dodávek a prací pro stavby stanovené jako závazné úkoly prováděcího státního plánu, a to v návaznosti na výsledky síťové analýzy v režimech staveb, popřípadě v projektové dokumentaci staveb zahajovaných.

(1) Jednání o dodavatelsko-odběratelských vztazích jsou zaměřena především na vyjasnění základních proporcí dodavatelsko-odběratelských vztahů, na přípravu a na zajištění závazků včetně závazků, týkajících se specializace a kooperace, z dlouhodobých obchodních dohod a jiných mezistátních dohod, jakož i ostatních hospodářských závazků vůči zahraničí a na hlubší konkretizaci vztahů při plnění vývozních a dovozních úkolů plánu. Na úseku vývozu se projednávání dodavatelsko-odběratelských vztahů zaměřuje i na další důležité otázky dodavatelsko-odběratelských vztahů, jako vyjasnění požadavků na vyšší technickou úroveň výrobků, jejich kvalitu, nové druhy zboží a obměny sortimentů, zlepšení adjustace, úroveň balení, jakož i na případná další specifika, pokud to bude organizace zahraničního obchodu požadovat.

(2) Protokoly o výsledcích projednávání dodavatelsko-odběratelských vztahů na úseku vývozu a dovozu pořizují organizace zahraničního obchodu a další organizace oprávněné k zahraničně obchodní činnosti (dále jen „organizace zahraničního obchodu“)37) zpravidla s dodavatelskými a odběratelskými orgány středního článku řízení, popřípadě bilančním gestorem.

(3) Organizace zahraničního obchodu mají v procesu projednávání dodavatelsko-odběratelských vztahů postavení orgánu středního článku řízení.

(4) K zajištění závazků přijatých při jednáních o mezinárodních hospodářských vztazích orgány k tomu zmocněnými musejí být vydány plánovací akty, pokud toto zjištění nebylo již provedeno uzavřením hospodářských smluv.

(5) Ustanoveními této části nejsou dotčeny postupy stanovené u výrobků, které jsou předmětem hmotného bilancování podle § 11 až 15. U dodávek pro investiční výstavbu jsou organizace povinny dbát též postupů podle části čtvrté.

(1) Za účelem sortimentního vyjasňování dodávek výrobků pro vývoz, které stanoví úkoly pro přípravu návrhů plánů a státní plány rozvoje národního hospodářství v souhrnném hodnotovém vyjádření, uzavírají organizace smlouvy o přípravě dodávek.

(2) Ve smlouvách o přípravě dodávek uzavíraných za účelem zabezpečování vývozních úkolů státního plánu sjednávají organizace sortimentní skladbu předpokládaných budoucích dodávek, zejména na základě výsledků průzkumu zahraničních trhů cílevědomě zaměřených na dosahování efektivnosti při vývozu.

(3) Neuzavřou-li organizace smlouvu o přípravě dodávek pro vývoz na celý objem úkolů pro přípravu návrhů plánů, anebo státního plánu shodně na ně rozepsaných v souhrnném hodnotovém vyjádření, nebo neuzavřou-li smlouvy o přípravě dodávek vůbec a dojde-li k rozporům o věcné náplni rozpisu, řeší tyto rozpory nadřízené orgány. Nedojde-li k dohodě těchto orgánů, je rozpis prováděcího státního plánu v souhrnném hodnotovém vyjádření nepokrytý smlouvami o přípravě dodávek plánovacím aktem, na jehož základě budou dodávky uskutečňovány ve stejném poměru zbožové struktury a časovém členění jako dosud.

(4) Plánovací akt vznikne též v tom případě, jestliže nadřízené orgány rozepíší úkol prováděcího státní plánu stanovený v souhrnném hodnotovém vyjádření zcela nebo zčásti shodně po dodavatelské i odběratelské linii na své podřízené organizace v hrubším sortimentním členění, než stanoví § 47 odst. 2, a jestliže takový rozpis shodně označí jako plánovací akt.

(1) Za účelem sortimentního vyjasňování dodávek výrobků z dovozu, které stanoví úkoly pro přípravu návrhů plánů, organizace uzavírají smlouvy o přípravě dodávek.

(2) Uzavřené smlouvy podle odstavce 1 jsou podkladem pro uvolňování devizového krytí.

(3) Pokud v době, kdy organizace jsou povinny projednat dodavatelsko-odběratelské vztahy, jsou již potvrzeny návrhy na dovoz, nahrazují potvrzené návrhy na dovoz protokol o projednání dodavatelsko-odběratelských vztahů podle této vyhlášky.

(4) U dodávek z dovozu do tržních fondů odběratelské orgány středního článku řízení obchodu a organizace zahraničního obchodu dohodnou v protokolech (§ 29 odst. 2) sortimentní náplň na předpokládané objemy dovozů a ročních protokolů o výměně zboží. Pokud si to vyžádá odchylné znění dlouhodobých dohod či ročních protokolů o výměně zboží nebo úkolů státního plánu dovozu, upraví organizace při uzavírání smluv o dodávce příslušným způsobem sjednané objemy dodávek. Toto ustanovení se nepoužije v případech, na které se vztahuje § 33.

(1) Organizace projednávají dodavatelsko-odběratelské vztahy na úseku vývozu investičních celků za účelem konkretizovat a naplnit vývozní úkoly schválených dlouhodobých koncepcí, střednědobých a prováděcích plánů jednak v termínech stanovených pro projednávání dodavatelsko-odběratelských vztahů a jednak neprodleně po obdržení poptávky ze zahraničí apod. na vývozní investiční celek s cílem zabezpečit včasné předložení vyhovující nabídky zahraničnímu zákazníkovi.

(2) Projednávání dodavatelsko-odběratelských vztahů na úseku vývozu investičních celků se zaměřuje na jejich soustavné a postupné vyjasňování v souladu se stupněm informací získaných při jednáních se zahraničním zákazníkem a s postupem projektové přípravy v tuzemsku; tomu se přizpůsobuje i obsah protokolů. Z tohoto hlediska se projednávání vývozního odběratele a hlavního dodavatele, jakož i hlavního dodavatele s jeho dodavateli a mezi dalšími dodavateli a odběrateli na nižších dodavatelských stupních zaměří:

a) ve stadiu počátečních jednání se zahraničním zákazníkem na vzájemné vyjasnění podmínek a předpokladů spolupráce dodavatelů a na poskytování informací o vývoji jednání se zahraničním zákazníkem,

b) ve stadiu projektové přípravy na vymezení předpokládaného rozsahu budoucích dodávek a na zajištění spolupráce dodavatelů při zpracovávání projektu,

c) ve stadiu závěrečných jednání se zahraničním zákazníkem na zabezpečení hmotných dodávek (hlavního dodavatele, finálních dodavatelů a finálních poddodavatelů a rozhodujících dalších poddodávek) a na vytvoření předpokladů pro urychlené uzavření smluv,

d) ve stadiu rozpracovanosti zakázky na ověřování postupu zajišťování dodávek a na případné úpravy vztahů, které z toho plynou.

(3) Projednávání dodavatelsko-odběratelských vztahů s vývozním odběratelem se na žádost hlavního dodavatele zúčastní současně s ním a na jeho straně i jeho finální dodavatelé a popřípadě další dodavatelé.

(4) Určení hlavní dodavatelé jsou povinni vést s organizací zahraničního obchodu jednání o dodavatelsko-odběratelských vztazích v rozsahu celé poptávky ze zahraničí, bez ohledu na to, zda uvažovaná plnění budou zabezpečována z tuzemska či ze zahraničí. V návaznosti na to je hlavní dodavatel povinen předložit vývoznímu odběrateli nabídku na dodávku vývozního investičního celku v celém rozsahu jeho závazné poptávky. To platí obdobně i pro vztahy organizací, na jejichž dodávky se vztahuje § 332 hospodářského zákoníku.

(5) Pokud při projednávání dodavatelsko-odběratelských vztahů na základě poptávky ze zahraničí nedojde k dohodě ani na úrovni orgánů středního článku řízení, jsou tyto orgány povinny neprodleně předložit rozpor svým nadřízeným ústředním orgánům. Nadřízené ústřední orgány jsou povinny rozpor vyřešit ve lhůtě umožňující včasné předložení nabídky zahraničnímu zákazníkovi. Pokud je to zapotřebí, nadřízené ústřední orgány uloží předložení závazné nabídky.

(6) Požádá-li federální ministerstvo zahraničního obchodu o projednání poptávky došlé ze zahraničí, jsou příslušné dodavatelské ústřední orgány povinny neprodleně projednat možnost takovou zakázku převzít. Pokud se při tomto jednání dohodnou na vypracování nabídky pro zahraničního zákazníka, uloží za tím účelem úkoly svým podřízeným organizacím.

(7) Organizace, která při projednávání dodavatelsko-odběratelských vztahů potvrdí zabezpečení dodávek, nesmí na žádost odběratele odmítnout uzavření smlouvy na dodávku, pokud je v rámci dohodnutého rozsahu.

(8) Dodavatelské ústřední orgány jsou povinny zabezpečovat přednostně poddodávky pro vývozní investiční celky a pokud se organizace nedohodnou na uzavření smluv, jsou zásadně povinny uložit uzavření těchto smluv v takových lhůtách, aby bylo zajištěno plnění závazků ze smlouvy o dodávce vývozního investičního celku.

(1) Na úseku vývozu do států a dovozu ze států, které určí federální ministerstvo zahraničního obchodu v dohodě se Státní plánovací komisí, jsou smlouvy o přípravě dodávek uzavírány za účelem přípravy a přejímání závazků při jednáních o mezinárodních hospodářských vztazích orgány k tomu zmocněnými. Organizace uzavírají tyto smlouvy ve lhůtách, které stanoví federální ministerstvo zahraničního obchodu v dohodě se Státní plánovací komisí.

(2) Pro předkládání smluv uzavřených podle odstavce 1 platí obdobně § 34. Organizace, které dodávají výrobky pro vývoz nebo odebírají výrobky z dovozu, jsou povinny spolu s předloženými smlouvami podle odstavce 1 předložit svým nadřízeným orgánům středního článku řízení i případné rozpory, které se nepodařilo odstranit při uzavírání smluv podle odstavce 1.

(3) Spolu s údaji podle odstavce 2 jsou organizace zahraničního obchodu a dodavatelské orgány středního článku řízení povinny předložit svým nadřízeným ústředním orgánům případné rozpory, které se nepodařilo odstranit na úrovni orgánů středního článku řízení.

(4) Pokud v době, kdy organizace jsou povinny projednat dodavatelsko-odběratelské vztahy, jsou již uzavřeny smlouvy podle odstavce 1, nahrazují tyto smlouvy protokol o projednání dodavatelsko-odběratelských vztahů podle této vyhlášky.

(5) Smlouvy uzavřené podle odstavce 1 jsou organizace povinny upravovat tak, aby v rozsahu úprav státního plánu provedených po vyhodnocení závazků přijatých při jednáních o mezinárodních hospodářských vztazích orgány k tomu zmocněnými byly s těmito závazky v souladu.

(6) Státní plánovací komise může v případě naléhavé potřeby stanovit odchylný postup od ustanovení odstavců 2 až 4.

Organizace zahraničního obchodu předají protokoly pořízené podle § 29 odst. 2, popřípadě smlouvy podle § 33, spolu se zprávou o zajištění vývozních a dovozních úkolů federálnímu ministerstvu zahraničního obchodu; dodavatelské a odběratelské orgány středního článku řízení předají tyto protokoly se zprávou nadřízeným ústředním orgánům. Ve zprávách musí být podrobněji osvětleno především zajištění závazků z dlouhodobých obchodních dohod, včetně závazků týkajících se specializace a kooperace, a ostatních hospodářských závazků vůči zahraničí.

(1) V období přípravy státních plánů projednají dodavatelské a odběratelské ústřední orgány základní proporce dodávek pro tržní fondy. Současně mohou dohodnout okruh dalších ukazatelů (sortimentních položek, popřípadě jejich skupin), které stanoví shodně po dodavatelské i odběratelské linii jako úkoly, popřípadě orientační ukazatele svých hospodářských plánů.

(2) Na základě úkolů pro přípravu návrhů plánů projednají odběratelské organizace s dodavatelskými organizacemi jak celkové objemy dodávek, tak jejich sortimentní skladby, a to v hloubce a struktuře odpovídající

a) připravovaným úkolům a orientačním ukazatelům státního plánu,

b) připravovaným úkolům a orientačním ukazatelům hospodářských plánů dohodnutým nadřízenými ústředními orgány,

c) jednotné klasifikaci průmyslových oborů a výrobků nebo jednotné klasifikaci výrobků v zemědělství a v lesnictví.

Současně se projednají i další důležité otázky dodavatelsko-odběratelských vztahů, jako vyjasnění požadavků a nabídek na nové druhy zboží a obměnu sortimentu (např. doplnění a odměny kolekcí), zvyšování kvality, zlepšení adjustace, spotřebitelského balení.

(3) Ustanoveními této části nejsou dotčeny postupy stanovené u výrobků, které jsou předmětem hmotného bilancování podle § 11 až 15.

(4) Příslušné ministerstvo obchodu v dohodě s hlavními dodavatelskými ústředními orgány stanoví, které dodávky jsou rozhodující pro povinné projednávání dodavatelsko-odběratelských vztahů.

(1) Protokoly o výsledcích projednání dodavatelsko-odběratelských vztahů38) (§ 35 odst. 4) musejí obsahovat závěry v hloubce a struktuře § 35 odst. 2. Protokoly musejí navazovat na příslušné formuláře jednotných metodických pokynů.

(2) Dodavatelské i odběratelské orgány středního článku řízení a obdobně též organizace řízené přímo ústředními orgány, pořídí souhrnné protokoly, obsahující celkový přehled výsledků jednání jim podřízených organizací i jednání vlastních a převedou je do příslušných formulářů podle jednotných metodických pokynů, popřípadě resortních dodatků k nim. Tyto formuláře, doložené protokoly v případech rozporů, předloží svým nadřízeným ústředním orgánům, a to se zprávou obsahující příslušný komentář, přitom uvedou přehled rozporů, které je nutno rozhodnout spolu s návrhem na řešení.

(3) Dodavatelsko-odběratelské vztahy se projednávají na všech stupních řízení důsledně v odběratelském členění podle republik z hlediska určení dodávek.

(1) Na základě úkolů pro přípravu návrhů plánů projednají odběratelské organizace s dodavatelskými organizacemi jak celkové objemy dodávek, tak i sortimentní skladbu rozhodujících dodávek náhradních dílů a dalších rozhodujících dodávek pro zajišťování vybraných oborů služeb, opravárenských prací a zakázkové výroby, zejména pro obyvatelstvo.

(2) Ustanovením této části nejsou dotčeny postupy stanovené u výrobků, které jsou předmětem hmotného bilancování podle § 11 až 15.

(3) Příslušné ministerstvo vnitra po projednání s krajskými národními výbory, Národním výborem hlavního města Prahy a Národním výborem hlavního města Slovenské socialistické republiky Bratislavy a příslušný svaz výrobních družstev v dohodě s hlavními dodavatelskými ústředními orgány stanoví, které dodávky jsou rozhodující pro povinné projednání dodavatelsko-odběratelských vztahů.

Dodavatelsko-odběratelské vztahy jsou povinny mezi sebou projednávat všechny organizace nebo orgány, které se podílejí na řešení státních, resortních a oborových úkolů rozvoje vědy a techniky (řešitelé) a organizace nebo orgány, které výsledky řešení uskutečňují (realizátoři); organizace nebo orgány, které mají rozhodující podíl na zabezpečení společenského využití realizovaných výsledků (rozhodující uživatelé) jsou povinny jednat s realizátory o otázkách podle § 40.

(1) Řešitel a realizátor jsou povinni projednávat dodavatelsko-odběratelské vztahy k zabezpečení navrhovaných úkolů plánu technického rozvoje (státního, resortního a oborového) na podkladě úkolů pro přípravu střednědobých plánů.

(2) Na základě úkolů pro přípravu prováděcích plánů jsou řešitelé a realizátoři povinni zpřesnit dodavatelsko-odběratelské vztahy projednané podle odstavce 1, popřípadě projednat úkoly neobsažené ve střednědobém plánu, ale navrhované k zařazení teprve do příslušného prováděcího plánu.

(3) Protokoly o projednání dodavatelsko-odběratelských vztahů musejí obsahovat podrobnosti nezbytné pro vypracování návrhu plánu rozvoje vědy a techniky. Protokoly týkající se navrhovaných úkolů státního plánu technického rozvoje předkládají příslušné organizace nebo orgány koordinačním ústředním orgánům jako přílohy k návrhům na zařazení úkolu do státního plánu.

(4) Řešitel může projednání dodavatelsko-odběratelských vztahů podmínit tím, že realizátor projedná dodavatelsko-odběratelské vztahy s rozhodujícími uživateli podle § 40.

(5) Postup uvedený pro projednávání úkolů v odstavcích 1 a 2 platí i pro projednávání poddodávek (dílčí úkoly, etapy, popřípadě části řešení úkolů) pro tyto úkoly.

Za účelem zavedení výsledků výzkumu a vývoje do společenské praxe jsou organizace přicházející v úvahu jako rozhodující uživatelé povinny projednat dodavatelsko-odběratelské vztahy, pokud o projednání žádá realizátor, v kterémkoli stadiu řešení nebo realizace úkolu státního, resortního nebo oborového plánu technického rozvoje.

Zjistí-li kterákoli z organizací nebo orgánů, které projednaly dodavatelsko-odběratelské vztahy, že se změnily možnosti nebo předpoklady společenského užití realizovaných výsledků, je povinna o tom neprodleně informovat další zúčastněné organizace a orgány.

Ústřední orgány přepravců projednají v období přípravy úkolů pro přípravu návrhů plánů s ústředními orgány dopravy39) předběžně předpokládané objemy přepravních požadavků na veřejnou dopravu podle hlavních plánovacích skupin, popřípadě podskupin zboží a podle oblastí odeslání zásilek; u rozhodujících substrátů40) též podle cílových oblastí. Federální ministerstvo zahraničního obchodu projedná s ústředními orgány dopravy předpokládaný souhrn přepravních požadavků na dovoz a vývoz jen v členění podle druhů dopravy.

(1) Na základě úkolů pro přípravu návrhů plánů projednají organizace přepravců s příslušnými organizacemi veřejné dopravy své přepravní požadavky v rozsahu nutném pro vypracování návrhů plánů přepravy dopravních organizací. Protokol o tomto projednání v rozsahu, ve kterém není rozporný, je podkladem pro uzavření hospodářských smluv o přípravě přeprav podle příslušných předpisů,41) popřípadě pro vypracování návrhů plánů přepravy dopravních organizací.

(2) Ústřední orgány a orgány středního článku řízení přepravců i dopravy působí k tomu, aby jimi řízené organizace uzavíraly včas hospodářské smlouvy o přípravě přepravy.

(1) Organizace i orgány hospodářského řízení přepravců jsou povinny již při projednávání dodavatelsko-odběratelských vztahů týkajících se dodávek surovin, paliv a materiálů a výrobků minimalizovat své přepravní požadavky, zdůvodňovat je propočty vycházejícími z plánu výroby nebo jeho návrhu a respektovat zásady hospodárného využívání dopravy. Dále jsou povinny vytvářet předpoklady k tomu, aby vůči dopravě nebyly uplatňovány požadavky ekonomicky neodůvodněné (přepravy protisměrné, duplicitní, zbytečně daleké, přepravy neupravených substrátů s velkým podílem balastu, přepravy nevhodným dopravním prostředkem se zřetelem k povaze zásilek a k nákladům dodání apod.), aby dodávky byly uskutečňovány v expedičních množstvích umožňujících řádné využití dopravních prostředků a zařízení a co nejrovnoměrnější časové i směrové rozvržení zásilek, popřípadě i účelné předzásobení v obdobích nižšího využívání dopravních kapacit.

(2) Orgány hospodářského řízení jsou povinny prověřovat, zda podřízené orgány a organizace splnily své povinnosti podle odstavce 1. Zjistí-li porušení, uloží provést změny v projednaných dodavatelsko-odběratelských vztazích, popřípadě v uzavřených smlouvách.42)

(3) Dopravce je oprávněn vyžadovat od příslušných přepravců aktivní spolupráci při řešení otázek snižování přepravní náročnosti, především cestou odstranění ekonomicky neodůvodněných požadavků na přepravu.

Organizace přepravců i dopravy podávají nadřízeným orgánům zprávy o průběhu a výsledcích projednávání přepravních požadavků s návrhy na řešení zbývajících rozporů a k posouzení stupně zabezpečení dodavatelsko-odběratelských vztahů přepravními výkony, jakož i odůvodněnosti a přiměřenosti přepravních požadavků a dodržování zásad hospodárnosti přepravy.

(1) Dodavatelsko-odběratelské vztahy u ostatních dodávek, zejména dodávek pro výrobu, kompletaci a údržbu, které nejsou předmětem hmotného bilancování podle § 11 až 15, či povinného projednávání podle § 4 odst. 5 nebo 6, se projednávají diferencovaně s ohledem na povahu výrobků, o které jde (výrobky hromadné, velkosériové, nestandardní – kusové, stavební práce, náhradní díly), zejména s ohledem na výrobní a dodávkové cykly a stabilitu vztahů a se zvláštním zřetelem na zabezpečení úkolů státních plánů.

(2) Požádá-li v případech podle odstavce 1 odběratelský (dodavatelský) orgán středního článku řízení nejpozději do konce prvního čtvrtletí běžného roku o souhrnné projednání důležitých dodavatelsko-odběratelských vztahů za všechny podřízené organizace na příští rok, je dodavatelský (odběratelský) orgán středního článku řízení povinen tomuto požadavku vyhovět. Podle povahy jednotlivých případů mohou být tímto souhrnným projednáváním pověřeny podřízené organizace. U přímo řízených organizací může požádat nebo být požádán o souhrnné projednání příslušný ústřední orgán.

(3) Dodavatelsko-odběratelské vztahy podle odstavce 1 se projednávají v rámcové hloubce a struktuře, na které se organizace dohodnou. Základním východiskem přitom je Seznam surovin, materiálů a výrobků stanovený pro vypracování návrhů prováděcích plánů nebo jiná přiměřená nomenklatura odpovídající podmínkám a povaze daných vztahů.

(4) Výsledky projednání dodavatelsko-odběratelských vztahů podle odstavce 2 musejí být dovedeny na podřízené organizace, pro které jsou závazné.

Podle konkrétních podmínek a potřeb orgány hospodářského řízení vydávají plánovací akty pro podřízené dodavatelské organizace

a) při rozpisu úkolů pro vypracování návrhů plánů, rozpisu úkolů státních plánů a hospodářských plánů, rozpisu státních, ústředních a podnikových bilancí,

b) po rozpisu podle písmena a), jsou-li pro to důležité důvody; v těchto případech musí být doklad o tom vydaný výslovně označen jako plánovací akt.

Orgány hospodářského řízení, popřípadě bilanční gestoři, informují oprávněné odběratele o vydání, změně nebo zrušení plánovacích aktů podle § 48 a provedení rozpisů nebo uložení úkolů podle § 49, není-li již informovanost odběratelů zabezpečena rozpisem plánu.

Vyžádají-li si to zvláštní podmínky jednotlivých hospodářských odvětví a úseků, vydají ústřední orgány ve vzájemné dohodě podrobnější pokyny pro projednávání dodavatelsko-odběratelských vztahů.43) O vydání těchto pokynů informují ústřední orgány Státní plánovací komisi, Státní arbitráž Československé socialistické republiky, plánovací komise republik a státní arbitráže republik.

Zrušuje se vyhláška Státní plánovací komise a Státní arbitráže Československé socialistické republiky č. 33/1975 Sb., o projednávání dodavatelsko-odběratelských vztahů v plánovacím procesu.

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. května 1980.

Hlavní arbitr

Československé socialistické republiky:

Doc. JUDr. Vaněk CSc. v. r.

Ministr

a místopředseda Státní plánovací komise:

Ing. Janza v. r.

1) § 2 odst. 2 a 3 zákona č. 145/1970 Sb., o národohospodářském plánování.

2) § 8 odst. 2 nařízení vlády ČSSR č. 91/1974 Sb., o organizaci výrobních hospodářských jednotek a o jejich statutech.

3) Zejména v organizačním opatření vlády pro vypracování návrhu plánu apod.

4) § 2 odst. 1 zákona č. 145/1970 Sb.

5) Úkoly plánu se rozumějí úkoly plánu uložené podle § 23 odst. 1 zákona č. 145/1970 Sb.

6) § 119 odst. 2 a § 51 a následující hospodářského zákoníku.

7) § 17 odst. 1 písm. a) zákona č. 145/1970 Sb.

8) Symboly pro obranu a bezpečnost.

9) Obvykle stanovené v jednotných metodických pokynech a na ně navazujících opatřeních příslušných dodavatelských ústředních orgánů.

10) § 321 hospodářského zákoníku.

11) Vládou Československé socialistické republiky, vládami republik a příslušnými ústředními orgány.

12) § 119 odst. 3 hospodářského zákoníku.

13) Např. § 3 odst. 1 vyhlášky č. 104/1973 Sb., kterou se vydávají základní podmínky dodávky stavebních prací, § 8 odst. 1 vyhlášky č. 44/1977 Sb., kterou se vydávají základní podmínky strojírenských vyšších a některých dalších dodávek pro tuzemskou investiční výstavbu.

14) § 29 odst. 2 zákona č. 145/1970 Sb.

15) Včetně výrobků pro vlastní výrobu a vlastní investiční výstavbu.

16) Přichází v úvahu především u státních bilancí.

17) Zejména dodávky pro obranu a bezpečnost a pro federální hmotné rezervy.

18) Položky označené v jednotných metodických pokynech symbolem „S“.

19) § 17 odst. 2 zákona č. 145/1970 Sb.

20) Položky označené v jednotných metodických pokynech symbolem „U“.

21) Položky označené v jednotných metodických pokynech symbolem „V“.

22) Podrobnější členění se netýká obrany a bezpečnosti.

23) Týká se pouze organizací zahraničního obchodu.

24) Týká se pouze organizací vnitřního obchodu.

25) Generální, hlavní a finální dodavatelé, finální poddodavatelé vždy z hlediska kompletace na úrovni finální dodávky nebo finální poddodávky.

26) O hloubce konkrétního propojení u dodávek do tržních fondů se dohodnou příslušné ústřední dodavatelské a odběratelské orgány.

27) Jednotné metodické pokyny, příloha IV.

28) Rozumí se lhůta stanovená vládou Československé socialistické republiky nebo orgánem jí k tomu zmocněným.

29) Rozumí se rozsah a lhůty stanovené státním plánem.

30) § 27 a 28 zákona č. 145/1970 Sb.

31) U staveb stanovených jako závazné úkoly státního plánu se pro tato jednání využije i kontrolních porad podle § 9 odst. 3 vyhlášky č. 157/1976 Sb., o režimech staveb.

32) Vyhláška č. 157/1976 Sb., o režimech staveb a vyhláška č. 128/1978 Sb., o režimech komplexní bytové výstavby a investic, které komplexní bytovou výstavbu podmiňují.

33) § 2 odst. 3 vyhlášky č. 157/1976 Sb. a § 2 odst. 7 vyhlášky č. 128/1978 Sb.

34) Obvykle stanoveny v jednotných metodických pokynech.

35) § 38 a 39 vyhlášky č. 163/1973 Sb., o dokumentaci staveb.

36) U rozestavěných staveb stanovených jako závazné úkoly státního plánu musí být rozpor doložen rozporovými listy o jednotlivých činnostech (§ 7 vyhlášky č. 157/1976 Sb.).

37) Vyhláška č. 121/1968 Sb., o oprávnění k zahraničně obchodní činnosti, ve znění vyhlášky č. 164/1969 Sb.

38) § 34e vyhlášky č. 135/1964 Sb., ve znění vyhlášky č. 57/1972 Sb. a § 53 a 54 vyhlášky č. 45/1978 Sb.

39) Pro dopravu železniční, vodní a leteckou federální ministerstvo dopravy, pro veřejnou automobilovou dopravu příslušný KNV, popřípadě ministerstva vnitra republik.

40) Týká se skupin 0 až 5 uvedených v jednotných metodických pokynech.

41) Vyhláška č. 157/1971 Sb., o hospodářských závazcích v železniční přepravě vozových zásilek, vyhláška č. 152/1971 Sb., o hospodářských závazcích v silniční nákladní dopravě, vyhláška č. 156/1971 Sb., o hospodářských závazcích ve vnitrostátní vodní nákladní dopravě, směrnice federálního ministerstva dopravy č. 128/39-40/1979 publikovaná v Přepravním a tarifním věstníku.

42) § 118 hospodářského zákoníku.

43) § 19 odst. 1 písm. f) zákona č. 145/1970 Sb.