Nařízení o některých opatřeních k zajištění zemědělské výroby

(1) Uživatel je povinen na zemědělské půdě přikázané mu do užívání řádně hospodařit; náhradu za užívání je povinen platit ve lhůtě a výši stanovených zemědělským odborem rady okresního národního výboru.

(2) Uživatel může provést bez souhlasu vlastníka na zemědělské půdě přikázané mu do užívání úpravy potřebné k zajištění nebo zvýšení zemědělské výroby. Jestliže byly přikázány do užívání usedlost kulaka nebo celé hospodářství malého nebo středního rolníka zemědělskému závodu socialistického sektoru, je uživatel oprávněn zřídit si na půdě usedlosti nebo hospodářství trvalou stavbu (právo stavby), potřebnou k zajištění nebo zvýšení zemědělské výroby uživatele.

(1) Skončí-li doba užívání, prodlouží výkonný orgán místního národního výboru užívání opět nejméně o šest let, jestliže se u vlastníka zemědělské půdy nezměnily poměry odůvodňující přikázání půdy do užívání nebo jestliže vlastník nenahradí náklady, které uživatel vynaložil za účelem zajištění nebo zvýšení zemědělské výroby na zemědělské půdě, po případě provozním zařízení, pokud investice na majetku za tyto náklady opatřené v době skončení užívání ještě trvají. Hospodaří-li uživatel na zemědělské půdě řádně, lze přikázat zemědělskou půdu do užívání jinému uživateli jen se souhlasem dosavadního uživatele. Pro prodloužení přikázání zemědělské půdy do užívání platí obdobně, pokud z povahy věcí neplyne něco jiného, ustanovení o přikázání zemědělské půdy do užívání.

(2) Byly-li přikázány do užívání mrtvý a živý inventář a zásoby, vrátí uživatel při skončení užívání tyto věci v tomtéž počtu a druhu.

Výkonný orgán místního národního výboru zruší po slyšení uživatele užívání před uplynutím doby, na niž byla zemědělská půda přikázána do užívání, jestliže se změnily poměry vlastníka tak, že může zajistit řádné obdělávání své půdy a jestliže nahradí náklady uvedené v § 17.

Zemědělské odbory rad okresních národních výborů v součinnosti s výkonnými orgány místních národních výborů poskytují v zájmu plnění výrobních úkolů pomoc malým a středním rolníkům, zejména tím, že organisují dobrovolnou sousedskou výpomoc pracovními silami, opatřují pracovní síly při špičkových pracích a zprostředkují uzavření smlouvy mezi rolníkem a strojní a traktorovou stanicí o obdělání jeho půdy a o provedení jiných prací.

(1) Nemá-li vlastník zemědělské půdy potřebné hospodářské zařízení, na př. nářadí, stroje a potahy (dále jen „zařízení“), a nemůže si je (po případě včas) opatřit, a nestačí-li k obdělání zemědělské půdy pomoc strojních a traktorových stanic, jsou vlastníci zařízení povinni, a to i když sami nejsou zemědělci, buď tato zařízení přenechat k použití vlastníkům zemědělské půdy na dobu nezbytnou k provedení nutných zemědělských prací, nejvýše však na dobu jednoho hospodářského roku, nebo sami tyto práce provést.

(2) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na nová zařízení, která jsou ve skladech výrobců nebo v prodejnách, na strojní a traktorové stanice, jakož i na vlastníky, kteří potřebují těchto zařízení k provedení zemědělských prací ve svých závodech nebo k výkonu jiné činnosti stanovené hospodářským plánem.

(3) Nedostatek těchto zařízení oznámí vlastníci zemědělské půdy se žádostí o poskytnutí výpomoci výkonnému orgánu místního národního výboru, který rozhodnutím uloží vlastníkům zařízení, aby je přenechali k použití podle odstavce 1.

(1) Nelze-li opatřit zařízení potřebná k provedení zemědělských prací v obvodu místního národního výboru, kde mají tyto práce být vykonány, požádá výkonný orgán místního národního výboru zemědělský odbor rady okresního národního výboru, aby určil, z které obce v jeho obvodu mají být zařízení opatřena; výkonný orgán místního národního výboru této obce učiní pak potřebná opatření podle § 20.

(2) Nelze-li zařízení potřebná k provedení zemědělských prací opatřit v obvodu okresního národního výboru, určí na návrh zemědělského odboru rady tohoto okresního národního výboru zemědělská správa rady krajského národního výboru, z kterého okresu mají být zařízení opatřena; nelze-li zařízení opatřit ani v obvodu krajského národního výboru, určí kraj, v němž se má zařízení opatřit, ministerstvo zemědělství. Opatření podle § 20 učiní zemědělský odbor rady okresního národního výboru, v jehož obvodu jsou zařízení, která mají být přenechána k použití.

(3) Výkonný orgán národního výboru, který učiní opatření o přenechání zařízení k použití, zjistí sám nebo prostřednictvím výkonného orgánu místního národního výboru stav zařízení jak před jeho přenecháním k použití, tak i při jeho vrácení vlastníku.

(1) Zemědělský odbor rady okresního národního výboru stanoví za přenechání zařízení a za práce provedené podle ustanovení § 20 na návrh oprávněných osob náhradu v přiměřené výši podle platných cenových a mzdových předpisů.

(2) Bylo-li přenecháno zařízení v poškozeném stavu a uvedl-li je uživatel do stavu způsobilého k použití, je povinen vlastník zařízení při jeho vrácení nahradit uživateli náklady, které mu tím vznikly; výši náhrady stanoví, nedojde-li k dohodě, zemědělský odbor rady okresního národního výboru.

Ustanovení §§ 20 a 22 lze použít přiměřeně též na hospodářské budovy a jejich části (stodoly, stáje, sklepy a pod.) určené k provozování zemědělské výroby, jestliže se těchto nemovitostí nepoužívá nebo jestliže jich, pokud jsou používány k jinému než původnímu účelu, není účelně využito.

Výkonný orgán okresního národního výboru uzavře s jednotnými zemědělskými družstvy, malými nebo středními rolníky smlouvy na dobu nejméně šesti let o bezplatném obhospodařování ladem ležící půdy nebo málo výnosných luk a pastvin, jde-li o půdu, která je národním majetkem.

Výkonný orgán místního národního výboru může po slyšení vlastníka dát nevyužitou nezemědělskou půdu (na př. stavební pozemky) do bezplatného obhospodařování osobám nebo organisacím, které ji potřebují k pěstování užitečných rostlin (na př. chovatelům drobného hospodářského zvířectva); dobu hospodaření stanoví tak, aby použití pozemku k původnímu účelu nebylo ztíženo.

(1) Ustanovení tohoto nařízení o vlastníku zemědělské půdy, pokud nejde o vlastníka kulacké usedlosti, platí přiměřeně i o nájemcích a jiných uživatelích zemědělské půdy, nevyplývá-li z povahy věci něco jiného.

(2) Zemědělským závodem socialistického sektoru se rozumějí státní statek, výzkumný nebo školní statek anebo jiný zemědělský závod státního socialistického sektoru a jednotné zemědělské družstvo.

(3) Zemědělskou půdou se podle tohoto nařízení rozumí i půda lesní.

O užívání a o ostatních právních poměrech platí, pokud v tomto nařízení není jinak stanoveno, přiměřeně ustanovení občanského zákoníka o smlouvě nájemní. Přikázáním zemědělské půdy nebo hospodářství, které jsou již smluvně pronajaty, do užívání se smluvní nájemní poměr ruší.

Ministerstvo zemědělství vydá v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady předpisy k provedení tohoto nařízení.

Zrušuje se zákon č. 55/1947 Sb., o pomoci rolníkům při uskutečňování zemědělského výrobního plánu, ve znění zákonů č. 132/1948 Sb. a č. 244/1949 Sb.

Povinné nájmy, k nimž došlo podle dosavadních předpisů, se posuzují jako užívání a řídí se napříště ustanoveními tohoto nařízení. Pokud v den účinnosti tohoto nařízení neuplynula tříletá doba, na kterou byla přikázána zemědělská půda do povinného nájmu malým nebo středním rolníkům, skončí doba tohoto přikázání nejdříve uplynutím šesti let ode dne počátku povinného nájmu, nebude-li přikázání do povinného nájmu dříve zrušeno.

Toto nařízení nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede je ministr zemědělství v dohodě se zúčastněnými členy vlády.

Široký v. r.,

též na místě presidenta republiky podle § 72 odst. 2 ústavy.

Smida v. r.