Zákon ČNR o Bezpečnostní informační službě České republiky

(1) Zřizuje se Bezpečnostní informační služba České republiky (dále jen „Bezpečnostní informační služba“) jako ozbrojená bezpečnostní služba.

(2) Bezpečnostní informační služba je státním orgánem České republiky, který plní úkoly ve věcech bezpečnosti státu a jeho ústavního zřízení v rozsahu vymezeném tímto zákonem.

(3) Bezpečnostní informační služba se ve své činnosti řídí ústavními zákony, zákony a ostatními obecně závaznými právními předpisy.

(4) Bezpečnostní informační služba je rozpočtovou organizací se samostatným vztahem ke státnímu rozpočtu České republiky.1)

(5) Práva a svobody občanů lze prostředky Bezpečnostní informační služby omezit jen v rozsahu a způsobem stanoveným tímto zákonem.

Tento zákon upravuje

a) postavení a činnost Bezpečnostní informační služby a jejích příslušníků,

b) služební poměr příslušníků Bezpečnostní informační služby (dále jen „příslušníci“).

(1) Úprava služebního poměru v tomto zákonu uvedená se vztahuje na příslušníky, kteří jsou ve služebním poměru k Bezpečnostní informační službě.

(2) Jménem Bezpečnostní informační služby činí právní úkony ve věcech služebního poměru ředitel Bezpečnostní informační služby (dále jen „ředitel“) a v rozsahu jím stanoveném též vedoucí organizačních útvarů Bezpečnostní informační služby (dále jen „služební orgány“).

(1) Bezpečnostní informační služba získává, soustřeďuje a vyhodnocuje informace

a) o činnosti cizích zpravodajských služeb,

b) týkající se organizovaného terorismu,

c) důležité pro ochranu ústavního zřízení,

d) o činnosti proti bezpečnosti státu,

e) důležité pro ochranu významných ekonomických zájmů státu.

(2) Bezpečnostní informační služba spolupůsobí při ochraně státního tajemství.

(3) Bezpečnostní informační služba v oboru své působnosti plní další úkoly, pokud tak stanoví mezinárodní smlouva, jíž je Česká republika vázána, pokud tak určí vláda České republiky.

Bezpečnostní informační služba

a) navrhuje vládě České republiky opatření vedoucí k upevňování bezpečnosti státu a k řešení rozhodujících otázek této bezpečnosti,

b) koordinuje svou činnost s ostatními státními orgány a institucemi v oblasti bezpečnosti.

(1) Bezpečnostní informační služba předává

a) písemně prostřednictvím ředitele zprávy z oboru své působnosti vládě České republiky, k nimž byla úkolována podle § 7 odst. 4, a zprávy, které ředitel považuje pro vládu České republiky za významné,

b) příslušným státním orgánům nezbytné dílčí informace, které tyto orgány potřebují k zamezení protiústavní a protiprávní činnosti; bližší podrobnosti pro předávání informací stanoví ředitel.

(2) Ředitel předkládá České národní radě nejméně jednou ročně zprávu o činnosti Bezpečnostní informační služby současně s návrhem rozpočtu Bezpečnostní informační služby. Zpráva je rozdělena na část veřejnou a tajnou, přičemž veřejná část je projednávána na schůzi České národní rady a tajná část pouze ve výboru příslušném ve věcech bezpečnosti. Návrh rozpočtu se dělí na část tajnou, projednávanou na neveřejném jednání České národní rady, a přísně tajnou, projednávanou pouze ve výboru příslušném ve věcech bezpečnosti.

(3) Bezpečnostní informační služba neposkytuje uchovávané informace jiným subjektům, než které jsou uvedeny v odstavcích 1 a 2, pokud tento zákon nestanoví jinak.

(1) Předsednictvo České národní rady jmenuje ředitele na návrh vlády České republiky a po projednání ve výboru České národní rady příslušném ve věcech bezpečnosti a odvolává ho na návrh vlády České republiky, nebo na návrh České národní rady podaný z podnětu kontrolního orgánu (§ 8) nebo v souvislosti se zprávou podle § 6 odst. 2.

(2) Ředitel jmenuje a odvolává náměstka.

(3) Ředitel je z výkonu své funkce odpovědný vládě České republiky.

(4) Vláda České republiky prostřednictvím svého předsedy ukládá písemně Bezpečnostní informační službě úkoly v rozsahu její působnosti.

(5) Vláda České republiky stanoví početní stav Bezpečnostní informační služby.

(6) Vnitřní organizaci Bezpečnostní informační služby upravuje statut, který na návrh ředitele schvaluje vláda České republiky.

(1) Kontrolu činnosti Bezpečnostní informační služby vykonává Česká národní rada, která k tomuto účelu zřizuje zvláštní kontrolní orgán (dále jen „kontrolní orgán“).

(2) Kontrolní orgán se skládá ze sedmi členů. Členem kontrolního orgánu může být pouze poslanec České národní rady.

(3) Pokud zákon nestanoví jinak, vztahuje se na jednání kontrolního orgánu a na práva a povinnosti jeho členů přiměřeně zvláštní předpis.2)

(1) Členové kontrolního orgánu mohou vstupovat v doprovodu ředitele nebo jím pověřeného příslušníka do objektů Bezpečnostní informační služby.

(2) Ředitel předkládá kontrolnímu orgánu

a) statut Bezpečnostní informační služby,

b) návrh rozpočtu Bezpečnostní informační služby,

c) písemná zadání úkolů uložených vládou České republiky podle § 7 odst. 4,

d) podklady potřebné ke kontrole plnění rozpočtu Bezpečnostní informační služby,

e) vnitřní předpisy, jimiž blíže upravuje

1. zaměření, organizaci a početní stavy Bezpečnostní informační služby,

2. vztahy nadřízenosti a podřízenosti a výkon služby,

3. používání zpravodajských prostředků,

4. druhy a způsob evidence osob,

5. vztahy součinnosti a spolupráce s dalšími bezpečnostními složkami.

(3) Ředitel předkládá kontrolnímu orgánu na jeho požádání

a) zprávu o činnosti Bezpečnostní informační služby podle § 6 odst. 1,

b) zprávu o použití zpravodajských prostředků, a to pouze ve věcech a případech, ve kterých Bezpečnostní informační služba svou činnost již ukončila,

c) souhrnnou informaci obsahující zaměření a počet případů a věcí, v nichž je Bezpečnostní informační služba činná; v informaci odliší případy a věci podle jednotlivých písmen uvedených v § 4 odst. 1.

(4) Kontrolní orgán není oprávněn zasahovat do personálních pravomocí vedoucích pracovníků Bezpečnostní informační služby a nahrazovat jejich řídící činnost.

(1) Má-li kontrolní orgán za to, že činnost Bezpečnostní informační služby nezákonně omezuje nebo poškozuje práva a svobody občanů, je oprávněn požadovat od ředitele potřebné vysvětlení.

(2) Každé porušení zákona příslušníky Bezpečnostní informační služby, které kontrolní orgán zjistí při své činnosti, je povinen oznámit řediteli a generálnímu prokurátorovi České republiky.

(1) Příslušníci plní úkoly Bezpečnostní informační služby a jsou k ní ve služebním poměru.

(2) Příslušníci jsou povinni při plnění úkolů dbát cti, vážnosti a důstojnosti osob i své vlastní, jakož i toho, aby osobám v souvislosti s činností příslušníků nevznikla škoda nebo jiná újma zřejmě nepřiměřená charakteru služebního úkolu.

(3) Příslušníci jsou oprávněni v případě, pokud se domnívají, že jim nařízená činnost přesahuje působnost Bezpečnostní informační služby vymezenou ustanoveními § 4 až 6, nebo je jinak nezákonná, obrátit se na kontrolní orgán.

(1) Příslušníci podléhají pravomoci vojenských soudů a ustanovením o trestných činech vojenských.

(2) Trestné činy příslušníků vyšetřují vyšetřovatelé inspekce Bezpečnostní informační služby (dále jen „vyšetřovatelé“), které jmenuje a odvolává ředitel.

(3) Vyšetřovatelé jsou ve věcech, které vyšetřují, vázáni pouze ústavou, zákony a ostatními obecně závaznými právními předpisy a v rozsahu stanoveném trestním řádem též pokyny prokurátora.

Příslušníci prokazují svou příslušnost k Bezpečnostní informační službě služebním průkazem s evidenčním číslem a ústním prohlášením: „Bezpečnostní informační služba“.

(1) Příslušník je oprávněn nosit střelnou zbraň a použít ji v mezích tohoto zákona

a) v případě nutné obrany,3)

b) za podmínek krajní nouze,4)

c) nelze-li jinak odvrátit nebezpečný útok, který ohrožuje chráněný objekt nebo uzavřený střežený prostor, po předchozí marné výzvě, aby bylo od útoku upuštěno.

(2) Při použití střelné zbraně je příslušník povinen dbát nutné opatrnosti, aby zejména neohrozil život jiných osob a co nejvíce šetřil život osoby, proti níž použití střelné zbraně směřuje.

(1) V oboru své působnosti (§ 4 až 6) je Bezpečnostní informační služba oprávněna používat zpravodajských prostředků, jimiž jsou:

a) zpravodajská technika,

b) osoby jednající ve prospěch Bezpečnostní informační služby,

c) krycí doklady,

d) sledování.

(2) Bezpečnostní informační služba je povinna zabezpečit ochranu zpravodajských prostředků uvedených v odstavci 1 písm. a), c) a d) před vyzrazením, zneužitím, poškozením nebo zničením a ochranu osob uvedených v odstavci 1 písm. b) před vyzrazením nebo před způsobením újmy na cti, životě nebo zdraví.

(1) Pro účely tohoto zákona se zpravodajskou technikou rozumí zejména elektronické, fototechnické, chemické, fyzikálně chemické, radiotechnické, optické, mechanické a jiné technické prostředky a zařízení nebo jejich soubory, používané utajovaným způsobem při

a) vyhledávání, otevírání a zkoumání dopravovaných zásilek a provádění jejich vyhodnocení za využití kriminalistických metod,

b) odposlouchávání a zaznamenávání telekomunikačního a radiokomunikačního provozu,

c) pořizování obrazových, zvukových nebo jiných záznamů v případě, že jsou užívány způsobem, kterým je zasahováno do práv fyzické osoby.

(2) Vztahy mezi Bezpečnostní informační službou a jinými orgány nebo organizacemi, vyplývající z činností uskutečňovaných podle odstavce 1, budou upraveny zvláštními dohodami.

(1) Zpravodajskou techniku může Bezpečnostní informační služba v oboru své působnosti podle § 4 až 6 použít jen na základě předchozího písemného povolení k použití zpravodajské techniky (dále jen „povolení“) vydaného vrchním soudem a pouze v případech, kdy odhalování a dokumentování činnosti, pro něž má být použita, je jiným způsobem neúčinné nebo podstatně ztíženo.

(2) Použití zpravodajské techniky smí omezit nedotknutelnost obydlí, listovní tajemství a tajemství dopravovaných zpráv jen v nezbytně nutné míře.

Žádost o povolení se vrchnímu soudu předkládá písemně a musí obsahovat zejména

a) druh zpravodajské techniky, která má být použita, místo jejího použití, navrhovanou dobu trvání jejího použití, údaje o osobě, ke které má být zpravodajská technika použita, a číslo telefonní stanice, pokud z ní má být pořizován zvukový záznam; jde-li o osobu, která je ústavním činitelem, musí být tato informace součástí žádosti,

b) informaci o předchozím neúčinném nebo podstatně sníženém odhalování a dokumentování činnosti, pro niž je použití zpravodajské techniky vyžadováno,

c) důvody k použití zpravodajské techniky,

d) informaci o jakémkoliv předchozím požadavku na použití zpravodajské techniky ve vztahu k osobě uvedené v písmenu a) včetně rozhodnutí příslušného vrchního soudu o tomto požadavku.

(1) Povolení vydává předseda senátu vrchního soudu.

(2) V povolení musí být výslovně uvedeno odůvodnění, druh zpravodajské techniky, která může být použita, místo použití, doba trvání jejího použití, údaje o osobě, vůči které může být zpravodajské techniky použito, a číslo telefonní stanice, pokud z ní může být pořizován zvukový záznam.

(3) Předseda senátu vrchního soudu stanoví dobu trvání použití zpravodajské techniky nejdéle na dobu šesti měsíců; tuto dobu může na základě nové žádosti prodloužit, pokaždé však nejvýše o dalších šest měsíců. V takovém případě platí obdobně § 17 a 18 a ustanovení odstavců 1 a 2.

(4) Pokud se povolení týká ústavního činitele, musí být o jeho vydání bezodkladně informován kontrolní orgán.

(1) Předseda senátu vrchního soudu, který vydal povolení, sleduje, zda důvody pro použití zpravodajské techniky trvají. Zjistí-li, že důvody pro její použití pominuly, povolení odejme.

(2) O ukončení používání zpravodajské techniky informuje Bezpečnostní informační služba předsedu senátu vrchního soudu, který povolení vydal.

(3) Informace získané použitím zpravodajské techniky podle tohoto zákona mohou být využity pouze v souladu s § 4 až 6 a § 25 až 27.

(4) Záznamy pořízené použitím operativní techniky je nutno při neprokázání předpokládané činnosti předepsaným způsobem zničit.

Ředitel stanoví bližší podrobnosti používání zpravodajské techniky.

(1) Osobou jednající ve prospěch Bezpečnostní informační služby se pro účely tohoto zákona rozumí fyzická osoba, která dobrovolně, utajeným způsobem poskytuje služby Bezpečnostní informační službě při plnění úkolů v její působnosti (§ 4 až 6).

(2) Ředitel upraví bližší podrobnosti poskytování služeb osobami jednajícími ve prospěch Bezpečnostní informační služby.

(3) Na osobu uvedenou v odstavci 1 se vztahuje ustanovení § 31 tohoto zákona.

(1) Pro účely tohoto zákona se krycími doklady rozumějí listiny a předměty sloužící k utajení skutečné totožnosti příslušníka, který plní úkoly v oboru působnosti Bezpečnostní informační služby. Krycími doklady nesmějí být průkazy poslanců zákonodárných sborů a služební průkazy soudců a prokurátorů.

(2) Krycí doklady vydává Bezpečnostní informační služba jen na základě rozhodnutí ředitele.

(3) Bezpečnostní informační služba vede evidenci krycích dokladů.

(4) Ředitel stanoví vnitřním předpisem bližší podrobnosti pro vydávání, používání a vedení evidence krycích dokladů.

(1) O použití sledování Bezpečnostní informační službou k plnění úkolů v oboru její působnosti (§ 4 až 6) rozhoduje ředitel anebo jím pověřený příslušník.

(2) Ředitel upraví vnitřním předpisem způsob sledování a jeho evidenci.

(1) V oboru své působnosti je Bezpečnostní informační služba oprávněna uchovávat a využívat údaje o osobách ve svých evidencích, jestliže

a) existují podložená podezření vůči těmto osobám ze snah nebo činností uvedených v § 4,

b) je to potřebné ke zjištění a zhodnocení snah nebo činností uvedených v § 4.

(2) Údaje o nezletilých osobách mladších 15 let nesmějí být vkládány do evidencí. Údaje o nezletilých osobách starších 15 let musí být po dvou letech od vložení přezkoumány a nejpozději po pěti letech uloženy tak, aby k nim nikdo jiný než soud neměl přístup, ledaže by po dovršení zletilosti těchto osob k nim získala Bezpečnostní informační služba v oboru své působnosti další poznatky.

Pro každou evidenci ředitel stanoví vnitřním předpisem

a) označení evidence,

b) účel evidence,

c) oprávnění přístupu,

d) způsob protokolování.

Bezpečnostní informační služba je povinna zabezpečit ochranu údajů obsažených v evidencích osob před vyzrazením, zneužitím, poškozením anebo zničením.

(1) Ředitel má právo účastnit se jednání vlády České republiky.

(2) Bezpečnostní informační služba při plnění svých úkolů spolupracuje zejména s Policií České republiky a orgány státní správy České republiky.

(1) Bezpečnostní informační služba je oprávněna při plnění svých úkolů požadovat od státních orgánů a dalších orgánů v oblastech přenesené působnosti výkonu státní správy účinnou spolupráci a informace související se zabezpečením a plněním úkolů těchto orgánů v oboru jejich působnosti.

(2) Státní orgány České republiky a další orgány v oblastech přenesené působnosti výkonu státní správy jsou povinny požadovanou spolupráci a informace poskytnout.

(1) Došlo-li u kohokoli k poškození zdraví nebo k jeho smrti v souvislosti s pomocí, kterou poskytl Bezpečnostní informační službě nebo jejím příslušníkům na jejich žádost nebo s jejich vědomím, uhradí škodu tím vzniklou stát obdobně podle předpisů o odškodňování pracovních úrazů pracovníků. Vláda České republiky může nařízením stanovit, ve kterých případech a v jakém rozsahu

a) náleží tomu, kdo poskytl pomoc, vedle nároků na náhradu škody podle pracovněprávních předpisů i jednorázové mimořádné odškodnění,

b) se zvyšuje jednorázové odškodnění náležející podle pracovněprávních předpisů pozůstalým po tom, kdo poskytl pomoc, a kdy lze takové odškodnění přiznat osobám, které byly na toho, kdo poskytl pomoc, odkázány výživou.

(2) Každému, kdo poskytl pomoc uvedenou v odstavci 1, stát nahradí též škodu na věcech, která mu vznikla v souvislosti s poskytnutím pomoci. Přitom se hradí skutečná škoda i jiná škoda, a to uvedením v předešlý stav; není-li to dobře možné nebo účelné, hradí se v penězích.

(3) Stát uhradí i škodu způsobenou osobou uvedenou v odstavci 2 jinému v souvislosti s pomocí poskytnutou Bezpečnostní informační službě nebo jejím příslušníkům.

(4) Právo státu na náhradu škody vůči tomu, kdo za ni poškozenému odpovídá podle občanského zákoníku, není předchozími ustanoveními dotčeno.

(5) Odpovědnost za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem příslušníka upravuje zvláštní předpis.5)

(6) Náhradu škody podle odstavců 1 až 3 a odstavce 5 poskytuje v zastoupení státu Bezpečnostní informační služba.

(1) Příslušníci a každý, kdo plní úkoly na základě tohoto zákona, jsou povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o kterých se dověděli v souvislosti s činností Bezpečnostní informační služby; povinnost zachovávat mlčenlivost není časově omezena.

(2) Ředitel může zprostit mlčenlivosti osoby uvedené v odstavci 1.

(3) Ustanoveními předchozích odstavců nejsou dotčeny předpisy o ochraně státního tajemství.6)

Povinnost zachovávat mlčenlivost uložená členům kontrolního orgánu podle zvláštního předpisu2) se nevztahuje na případy, kdy kontrolní orgán podává oznámení podle § 10 odst. 2. Skutečnosti, o nichž se členové kontrolního orgánu dovědí při výkonu své funkce, oznamují v míře nezbytné pro dosažení účelu kontroly podle tohoto zákona.

(1) Do služebního poměru může být po přijímacím řízení přijat občan České republiky starší 21 let, který o přijetí písemně požádá (dále jen „uchazeč“) a

a) je bezúhonný,

b) je fyzicky a duševně způsobilý pro výkon služby,

c) splňuje kvalifikační předpoklady pro výkon funkce, do které má být ustanoven; výjimku lze učinit pouze na základě rozhodnutí ředitele,

d) vykonal základní nebo náhradní vojenskou službu, pokud podléhá branné povinnosti.

(2) Do funkce vyšetřovatele může být jmenován jen příslušník, který dosáhl nejméně 25 let a má ukončené vysokoškolské právnické vzdělání.

(3) O výsledku přijímacího řízení musí být uchazeč písemně vyrozuměn do 90 dnů od podání žádosti o přijetí do služebního poměru.

(4) Podrobnosti o přijímacím řízení stanoví ředitel.

(1) Služební poměr se zakládá dnem uvedeným v rozhodnutí služebního orgánu o přijetí uchazeče do služebního poměru.

(2) Rozhodnutí o přijetí uchazeče do služebního poměru musí obsahovat údaj o dni vzniku služebního poměru, jinak je neplatné. Dále musí obsahovat ustanovení do funkce, jmenování do hodnosti, ustanovení o zkušební době podle § 36 a místo služebního působiště.

(3) Služební poměr nevznikne, pokud uchazeč nenastoupí službu v den určený v rozhodnutí o přijetí do služebního poměru, aniž mu v tom bránila překážka ve službě (§ 83), nebo do týdne neuvědomí o této překážce služební orgán, který vydal rozhodnutí o přijetí do služebního poměru.

(4) Rozhodnutí o přijetí do služebního poměru musí být vydáno písemně a doručeno uchazeči, jinak je neplatné.

(1) Příslušník skládá při nástupu do služby služební přísahu.

(2) Služební přísaha zní:

„Slavnostně slibuji, že budu věrný České republice. Budu čestným, statečným, ukázněným a nestranným příslušníkem Bezpečnostní informační služby České republiky. Služební povinnosti budu plnit podle svých nejlepších schopností a ve své činnosti se budu řídit ústavou a zákony a budu chránit ústavní zřízení České republiky, jakož i práva občanů. K tomu jsem připraven vynaložit všechny síly a schopnosti a nasadit i svůj život. Tak přísahám!“.

(3) Odmítne-li příslušník složit služební přísahu, skončí jeho služební poměr dnem, kdy k odmítnutí došlo.

(1) Při přijetí do služebního poměru se stanoví zkušební doba, a to nejdéle na 12 měsíců.

(2) Stanovenou zkušební dobu lze se souhlasem příslušníka zkrátit, dosahuje-li příslušník v průběhu zkušební doby velmi dobrých výsledků ve výkonu služby.

(3) Doba, po kterou byl příslušník uznán dočasně neschopným služby pro nemoc nebo úraz, se započítává do zkušební doby v rozsahu nejvýše deseti dnů.

Stanoví se tyto hodnosti příslušníků:

a) praporčické:

rotný, strážmistr, nadstrážmistr, praporčík,

b) důstojnické:

poručík, kapitán, major, podplukovník, plukovník.

c) generálské:

generálmajor, generálporučík.

Při přijetí do služebního poměru je příslušník jmenován do hodnosti rotného. Ukončil-li studium na střední škole maturitní zkouškou,7) je jmenován do hodnosti strážmistra. Ukončil-li vysokoškolské studium nebo alespoň ucelenou část vysokoškolského studia,8) je jmenován nejméně do hodnosti poručíka.

(1) Příslušník má nárok na povýšení do vyšší hodnosti, splňuje-li současně tyto podmínky:

a) je ustanoven ve funkci, pro kterou je stanovena vyšší hodnost, než kterou skutečně má, a dosahuje dobrých výsledků ve výkonu služby,

b) od jeho posledního povýšení nebo jmenování do hodnosti uplynula stanovená doba výsluhy let v hodnosti,

c) splňuje kvalifikační předpoklad vzdělání stanovený pro vykonávanou funkci.

(2) Příslušník v praporčické hodnosti má nárok na

a) povýšení do vyšší praporčické hodnosti, dosáhl-li úplného středního vzdělání,

b) jmenování do hodnosti poručíka, ukončil-li vysokoškolské studium nebo alespoň jeho ucelenou část.8)

(1) Příslušníky jmenuje a povyšuje do praporčických a důstojnických hodností ředitel a jím určené služební orgány.

(2) Ředitel stanoví bližší podmínky pro jmenování a povyšování do praporčických a důstojnických hodností.

(3) Ředitele povyšuje do důstojnických nebo jmenuje do generálských hodností na návrh vlády České republiky předsednictvo České národní rady.