Zákon o sociálním zabezpečení

(1) Posudkové komise sociálního zabezpečení zřízené jako znalecké orgány při výkonných orgánech okresních a krajských národních výborů provádějících sociální zabezpečení (dále jen „posudkové komise“) podávají posudky nebo návrhy ve všech případech, kde rozhodnutí o dávce (službě) závisí na zdravotním stavu nebo pracovní schopnosti, zejména

a) v řízení o dávkách důchodového zabezpečení,

b) pro pracovní uplatnění osob se změněnou pracovní schopností,

c) pro obnovení a udržení pracovní schopnosti léčením nebo opatřením vhodných pomůcek.

(2) Podrobnosti o organisaci a činnosti posudkových komisí stanoví státní úřad sociálního zabezpečení v dohodě s ministerstvy zdravotnictví a spravedlnosti a s Ústřední radou odborů.

O poskytnutí dávky (služby) se rozhoduje zpravidla na žádost, která se podává u výkonného orgánu okresního národního výboru, v jehož obvodu žadatel bydlí.

(1) Žadatel o dávku (službu) je povinen na vyzvání prokázat skutečnosti rozhodné pro poskytnutí dávky (služby), pro její výši a výplatu. Nelze-li tyto skutečnosti prokázat, lze výjimečně připustit o nich čestné prohlášení.

(2) Je-li přiznání dávky podmíněno nepříznivým zdravotním stavem, je osoba, jejíž zdravotní stav má být zjištěn, povinna podrobit se lékařskému vyšetření.

Výkonná zdravotnická zařízení jsou povinna na požádání orgánů sociálního zabezpečení provést vyšetření zdravotního stavu v řízení o dávkách (službách), podávat lékařské nálezy, posudky a zprávy o průběhu nemoci a vydávat opisy chorobopisů, jichž je třeba k rozhodnutí o dávce (službě).

(1) Věcné a osobní náklady na vyšetření zdravotního stavu pro účely tohoto zákona včetně nákladů na posudkové komise, jakož i náklady na zřízení a udržování výcvikových středisek [§ 53 písm. c)], na provádění výcviku (školení) v nich a ve výcvikových kursech [§ 53 písm. b)] jdou na vrub státu.

(2) Stát též uhrazuje cestovné, stravné a nocležné, po případě i jiné nutné výlohy osobám, jež se na vyzvání podrobí vyšetření zdravotního stavu nebo se dostaví k jednání posudkové komise. Státní úřad sociálního zabezpečení stanoví v dohodě s ministerstvem financí a s Ústřední radou odborů podrobnosti; přitom též stanoví, za jakých podmínek se nahrazuje ušlý výdělek.

(1) Zemřela-li osoba po uplatnění nároku na dávku, vstupují do dalšího řízení a nabývají nároku na částky splatné do dne smrti oprávněného postupně manžel (manželka), děti, otec, matka, druh (družka) a sourozenci, jestliže žili s oprávněným v době jeho smrti ve společné domácnosti. Podmínka společné domácnosti nemusí být splněna u dětí, které mají nárok na sirotčí důchod.

(2) Jde-li o dávky přiznané před smrtí oprávněného, lze splatné částky, které nebyly vyplaceny do dne smrti, vyplatit členům jeho rodiny podle pořadí a za podmínky odstavce 1; budou-li takto vyplaceny, nemohou být předmětem řízení o projednání dědictví.

(1) Zaměstnavatelé jsou povinni vést záznamy o okolnostech rozhodných pro nárok na dávku, zejména o době a druhu zaměstnání, o výši výdělku svých zaměstnanců, jakož i o uzavření pracovního poměru s důchodcem, a hlásit je orgánům sociálního zabezpečení; podrobnosti stanoví státní úřad sociálního zabezpečení vyhláškou v úředním listě. Na vyzvání orgánu sociálního zabezpečení jsou zaměstnavatelé povinni kdykoliv podat hlášení o okolnostech rozhodných pro přiznání dávky. Orgány sociálního zabezpečení mají právo správnost a úplnost hlášení přezkoumat.

(2) Zavinil-li zaměstnavatel nesprávným hlášením nebo neoznámením vstupu důchodce do zaměstnání, že byla poskytnuta dávka neprávem nebo ve vyšší výměře, než náležela, je povinen nahradit neprávem vyplacené dávky. O povinnosti nahradit neprávem vyplacené dávky rozhoduje státní úřad sociálního zabezpečení; od požadování náhrady může zcela nebo zčásti upustit.

(3) Nárok na náhradu se promlčuje do jednoho roku ode dne, kdy orgán sociálního zabezpečení zjistil, že dávka byla poskytnuta neprávem.

Pověření zaměstnanci orgánů sociálního zabezpečení jsou oprávněni vstupovat do závodů a na pracoviště, pokud je toho třeba pro účely tohoto zákona nebo ke zjištění rozhodných skutečností pro nárok na náhradu dávek důchodového zabezpečení. To platí též o členech posudkových komisí, jestliže se prokáží pověřením orgánu sociálního zabezpečení.

(1) Rozhodnutí ve věcech dávek důchodového zabezpečení se vydává vždy písemně.

(2) Poučení o opravném prostředku má obsahovat údaj, zda je rozhodnutí konečné, či zda je možno proti němu podat opravný prostředek, do jaké lhůty a kde. Chybí-li v rozhodnutí poučení o opravném prostředku nebo je-li neúplné, může účastník řízení žádat do 15 dnů ode dne, kdy mu bylo rozhodnutí oznámeno, aby bylo doplněno. Lhůta k opravnému prostředku počíná pak běžet ode dne, kdy bylo účastníkovi oznámeno úplné poučení. Bylo-li dáno poučení nesprávné a účastník proto podal opravný prostředek po lhůtě, považuje se opravný prostředek za podaný včas.

(3) Požádal-li účastník řízení před uplynutím lhůty k opravnému prostředku o sdělení podkladů pro výpočet důchodu, počíná běžet nová lhůta ode dne, kdy byly účastníku tyto podklady doručeny.

(4) O opravných prostředcích proti rozhodnutím státního úřadu sociálního zabezpečení ve věcech upravených tímto zákonem rozhodují soudy; o odvoláních proti rozhodnutím výkonných orgánů národních výborů se rozhoduje ve správním řízení.

(5) Opravný prostředek proti rozhodnutí o odnětí, snížení nebo zastavení výplaty dávky nemá odkladný účinek.

Pokud tento zákon nebo předpisy podle něho vydané nestanoví odchylky od obecných předpisů o řízení ve věcech správních, platí tyto předpisy.

(1) Podle tohoto zákona se posuzují od 1. ledna 1957 i nároky na dávky, jejichž skutkové podmínky se splnily před tímto dnem a nezakládaly nárok na dávky podle dosavadních předpisů.

(2) Nároky na dávky (zaopatřovací požitky), které vznikly do 31. prosince 1956 podle dosavadních předpisů o důchodovém zabezpečení a podle § 81 zákona č. 76/1922 Sb., o vojenských požitcích zaopatřovacích, a o nichž nebylo pravomocně rozhodnuto do počátku účinnosti tohoto zákona, se posuzují podle dosavadních předpisů, pokud tento zákon nebo předpisy podle něho vydané nestanoví jinak; řízení se však provede podle ustanovení tohoto zákona.

(1) Dávky (zaopatřovací požitky) poskytované podle dosavadních předpisů uvedených v § 80 odst. 2 se považují za dávky podle tohoto zákona, a to ve výši, v jaké náležely ke dni 31. prosince 1956, a další trvání nároku na ně se posuzuje podle ustanovení tohoto zákona, pokud tento zákon nebo předpisy podle něho vydané nestanoví jinak.

(2) Z dávek uvedených v odstavci 1 mohou být sníženy nebo odňaty, jen pokud by to připouštěly dosavadní předpisy,

a) úrazové důchody vyplácené podle dosavadních předpisů o důchodovém pojištění,

b) zaopatřovací požitky invalidů vyměřené podle zákona č. 164/1946 Sb. pro ztrátu výdělečné schopnosti do 65 %,

c) zaopatřovací požitky vyměřené podle zákona č. 164/1946 Sb. rodičům a sourozencům a podle § 81 zákona č. 76/1922 Sb. rodičům,

d) přídavek za zranění přiznaný osobě, na niž se vztahuje ustanovení § 81 odst. 4 zákona č. 76/1922 Sb., nebo vojenskému invalidovi ze stavu mužstva z doby před první světovou válkou.

(3) Bude-li poživateli důchodu nebo zaopatřovacích požitků uvedených v odstavci 2 přiznán invalidní nebo částečný invalidní důchod pro zhoršení následků pracovního úrazu nebo poškození zdraví, zanikne nárok na úrazový důchod nebo zaopatřovací požitky. Nastane-li souběh s jiným důchodem podle tohoto zákona, platí ustanovení § 44 odst. 2 obdobně.

(1) Dávky (zaopatřovací požitky) vyplácené ke dni 31. prosince 1956 po srážce daně ze mzdy se po tomto dni považují za dávky vyměřené ve výši, v níž byly takto vypláceny.

(2) Krácení důchodu, prováděné ke dni 31. prosince 1956 podle dosavadních předpisů pro souběh důchodu s výdělkem, zaniká počínajíc splátkou důchodu splatnou v lednu 1957.

(3) Starobní důchod, na nějž vznikl nárok do 30. září 1956, náleží pracujícímu důchodci i za účinnosti tohoto zákona v plné výši. Za dobu zaměstnání, po kterou by podle § 10 odst. 4 a 5 náležel starobní důchod jen ve výši jedné třetiny, se nárok na tento důchod zvyšuje za každý rok zaměstnání o 2 %, 1,5 % nebo 1 % průměru hrubých ročních výdělků, které důchodce měl po 31. prosinci 1956, a to podle toho, v které pracovní kategorii byl v té době zaměstnán; ustanovení o novém vyměření starobního důchodu (§ 18) tu neplatí.

(4) Zjistí-li se přezkoumáním zdravotního stavu, že poživatel invalidního důchodu, na nějž vznikl nárok do 31. prosince 1956, je jen částečně invalidní, sníží se jeho dosavadní důchod, čítajíc v to i nároky uvedené v §§ 83 a 84, na 60 % dosavadní výše; takto snížený důchod se posuzuje nadále jako částečný invalidní důchod podle tohoto zákona.

(1) Nároky získané ve veřejném pensijním zaopatření ke dni 31. března 1950 na zvýšení důchodů podle § 3 odst. 1 a 2 vl. nař. č. 113/1950 Sb., § 3 odst. 1 a 2 vl. nař. č. 114/1950 Sb. a § 7 odst. 1 a 2 vl. nař. č. 115/1950 Sb. se u důchodů, na něž vznikne nárok po 31. prosinci 1956, zachovávají v dosavadní výši, jestliže nepřevyšují 250 Kčs měsíčně, jde-li o důchod starobní nebo invalidní, a 125 Kčs měsíčně, jde-li o důchody pozůstalých; převyšuje-li dosavadní výše těchto nároků uvedené částky, zachovávají se ve výši jedné poloviny, nejméně však ve výši těchto částek. Zvýšení důchodu však nepřísluší k starobnímu důchodu, na nějž vznikl nárok po 30. září 1956 a který náleží ve výši jedné třetiny (§ 10 odst. 4 a 5), ani k částečnému invalidnímu důchodu; tím není dotčeno ustanovení § 82 odst. 4.

(2) Nároky na nejnižší výměru důchodů, zajištěné předpisy § 6 odst. 1 vl. nař. č. 113/1950 Sb., § 6 odst. 1 vl. nař. č. 114/1950 Sb. a § 10 odst. 1 vl. nař. č. 115/1950 Sb., zůstávají nedotčeny; nepříslušejí však, jde-li o starobní důchod, na nějž vznikl nárok po 30. září 1956 a který náleží ve výši jedné třetiny (§ 10 odst. 4 a 5), ani jde-li o částečný invalidní důchod. Ustanovení § 82 odst. 4 není tím dotčeno.

(1) Ustanovení tohoto zákona se nedotýkají nároků, které byly upraveny vládním nařízením č. 18/1954 Sb., o úpravě nároků z dosavadního pensijního nadlepšení.

(2) Důchody z pensijního nadlepšení vyplácené ke dni 31. prosince 1956 po srážce daně ze mzdy se po tomto dni považují za důchody vyměřené ve výši, v níž byly takto vypláceny; důchody, na něž vznikne nárok za účinnosti tohoto zákona, se nezdaňují.

(3) Důchody z pensijního nadlepšení nepříslušejí k starobnímu důchodu, na nějž vznikl nárok po 30. září 1956 a který náleží ve výši jedné třetiny (§ 10 odst. 4 a 5), ani k částečnému invalidnímu důchodu; tím není dotčeno ustanovení § 82 odst. 4.

(4) Důchody z penzijního nadlepšení se nezapočítávají do nejvyšší výměry starobního a invalidního důchodu zaměstnance I. pracovní kategorie (§ 19 odst. 1). Důchody z penzijního nadlepšení zaměstnanců II. a III. pracovní kategorie se snižují o částku, o niž úhrn důchodu z důchodového zabezpečení (pojištění) a důchodu z penzijního nadlepšení převyšuje 85 % průměrného ročního výdělku. Pozůstalým po zaměstnanci, který by měl nárok na důchod z penzijního nadlepšení snížený podle předchozí věty, náležejí z penzijního nadlepšení důchody pozůstalých vypočtené ze sníženého důchodu; to platí též pro důchody pozůstalých po důchodci.

Státní úřad sociálního zabezpečení stanoví v dohodě s Ústřední radou odborů vyhláškou v úředním listě podrobnosti k provedení tohoto dílu zákona. Přitom může stanovit odchylky od ustanovení § 81 odst. 1; může zejména stanovit, že se některé dávky téhož druhu slučují v jedinou dávku a za které dávky podle tohoto zákona se považují dávky poskytované podle dosavadních předpisů, avšak v tomto zákoně již neupravené.

Státní úřad sociálního zabezpečení v dohodě se zúčastněnými ústředními orgány vyhláškou v úředním listě

a) stanoví, jak se zhodnotí zaměstnancům, členům jednotných zemědělských družstev, členům výrobních družstev a osobám samostatně hospodařícím doba jejich důchodového zabezpečení (pojištění) při přestupu do některého jiného druhu důchodového zabezpečení (pojištění) a jak se zhodnotí doba rozhodná pro nároky na důchodové zaopatření příslušníků ozbrojených sil při jejich přestupu do důchodového zabezpečení (pojištění),

b) upraví souběh důchodů poskytovaných podle tohoto zákona s důchody náležejícími podle jiných předpisů, a to obdobně podle ustanovení § 44,

c) stanoví, které důchody poskytované podle jiných předpisů a za jakých podmínek se zvyšují obdobně podle ustanovení tohoto zákona o zvýšení starobního a invalidního důchodu (§§ 11 a 15), jestliže jejich poživatelé jsou zaměstnáni.

Vláda upraví nařízením pensijní nároky, které rozpočtové a hospodářské organisace státního a družstevního socialistického sektoru plní nebo jsou zavázány plnit podle smluvních ujednání se zaměstnanci nebo jako náhradu škody vzniklé na nárocích zaměstnanců z důchodového zabezpečení (pojištění).

Předseda státního úřadu sociálního zabezpečení může odstraňovat tvrdosti, které by se vyskytly při provádění tohoto zákona.

Státní komise důchodového zabezpečení zřízená ustanovením § 7 zákona č. 102/1951 Sb., o přebudování národního pojištění, se zrušuje.

(1) Vláda upraví nařízením nemocenské a důchodové pojištění členů jednotných zemědělských družstev, nemocenské pojištění a důchodové zabezpečení členů výrobních družstev a důchodové pojištění jednotlivě hospodařících rolníků a jiných osob samostatně hospodařících; přitom může úpravu podrobností svěřit prováděcím předpisům.

(2) Proti rozhodnutím vrcholných orgánů výrobních družstev o pojištění, o vyměřovacím základě, o pojistném a o jiných otázkách pojistného poměru členů výrobních družstev lze podat opravný prostředek k lidovému soudu, v jehož obvodě člen družstva bydlí; přitom platí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu upravující řízení ve sporech z pojištění zaměstnanců.

(1) Zrušují se veškeré předpisy o věcech upravených tímto zákonem. Zejména se zrušují:

a) zákon č. 164/1946 Sb., o péči o vojenské a válečné poškozence a oběti války a fašistické persekuce, ve znění čl. III. zákona č. 242/1949 Sb.,

b) zákon č. 99/1948 Sb., o národním pojištění, ve znění pozdějších předpisů, pokud upravuje důchodové pojištění, vyjma §§ 110 až 112,

c) vládní nařízení č. 173/1949 Sb., o přestupech některých osob, vyňatých před 1. říjnem 1948 z pojistné povinnosti veřejnoprávního důchodového pojištění, do národního pojištění,

d) vládní nařízení č. 174/1949 Sb., jímž se určuje, jakým způsobem se splňuje základní podmínka pro vznik nároků na dávky národního důchodového pojištění u sezónních zaměstnanců v zemědělství a lesnictví,

e) vládní nařízení č. 30/1950 Sb., o přestupech mezi veřejným pensijním zaopatřením a národním (veřejnoprávním) důchodovým pojištěním a o přestupech ve veřejném pensijním zaopatření,

f) vládní nařízení č. 44/1950 Sb., o některých přestupech v sociálním pojištění (zaopatření) před 1. říjnem 1948,

g) vládní nařízení č. 49/1951 Sb., kterým se upravují některé nároky pracujících důchodců národního pojištění,

h) zákon č. 102/1951 Sb., o přebudování národního pojištění, pokud upravuje důchodové zabezpečení,

ch) vládní nařízení č. 101/1952 Sb., o úpravě podmínek pro trvání nároků na některé důchody z důchodového zabezpečení,

i) vládní nařízení č. 22/1953 Sb., o úpravě důchodů z důchodového zabezpečení a zaopatření osob nepřátelských lidově demokratickému zřízení,

j) vládní nařízení č. 25/1953 Sb., o přesunu působnosti v některých věcech důchodového zabezpečení a nemocenského pojištění,

k) ustanovení §§ 6 až 12 vládního nařízení č. 42/1953 Sb., o opatřeních v oboru mezd, důchodů a některých sociálních dávek v souvislosti se zrušením lístkového systému zásobování.

(2) Dokud nebudou vydány předpisy podle tohoto zákona, užije se dosavadních prováděcích předpisů, pokud nejsou v rozporu s tímto zákonem; podmínky a rozsah nároků upravených těmito dosavadními předpisy se však posuzují podle ustanovení tohoto zákona.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1957; provedou jej všichni členové vlády.

Zápotocký v. r.

Fierlinger v. r.

Široký v. r.

Dolanský v. r.

Kopecký v. r.

Ing. Jankovcová v. r.

Poláček v. r.

Barák v. r.

Ing. Šimůnek v. r.

Dr. Kyselý v. r.

Plojhar v. r.

Dr. Šlechta v. r.

Bakuľa v. r.

David v. r.

Ďuriš v. r.

Krajčír v. r.

Krosnář v. r.

Machačová v. r.

Dr. Nejedlý v. r.

Tesla v. r.

Uher v. r.

Beran v. r.

Jonáš v. r.

Reitmajer v. r.

Dr. Škoda v. r.

Bukal v. r.

Dvořák v. r.

Dr. Kahuda v. r.

generál plukovník Lomský v. r.

Dr. Neuman v. r.

Ouzký v. r.

Pospíšil v. r.

Ing. Púčik v. r.

Dr. Vlasák v. r.

Zatloukal v. r.

Příloha k § 16 odst. 3 zákona č. 55/1965 Sb.

Čís. Nemoc z povolání vzniklá v podnicích 1 Onemocnění z olova a jeho sloučenin K č. 1 - 18:

ve kterých látky vedle uvedené se vyrábějí, zpracovávají, používají nebo se vyskytují jako vedlejší výrobky či vůbec jinak 2 Onemocnění z fosforu a jeho sloučenin 3 Onemocnění z fluoru a jeho sloučenin 4 Onemocnění ze rtuti a jejích sloučenin 5 Onemocnění z arsenu a jeho sloučenin 6 Onemocnění z manganu a jeho sloučenin 7 Onemocnění ze sirouhlíku 8 Onemocnění ze sirovodíku 9 Onemocnění z kysličníku uhelnatého 10 Onemocnění z kyanových sloučenin 11 Onemocnění z benzenu a jeho homologů 12 Onemocnění z nitro- a amino- sloučenin benzenu nebo jeho homologů a jejich odvozenin 13 Onemocnění z halogenisovaných uhlovodíků mastné řady 14 Onemocnění z dusičných esterů glycerinu a dusičných esterů jiných látek mastné řady 15 Onemocnění z látek bojových 16 Onemocnění z ionisujícího záření a ze záření s obdobným účinkem 17 Poškození elektromagnetickým zářením o vlnové délce řádu cm 18 Onemocnění kožní rakovinou nebo kožními změnami, majícími sklon k přechodu v rakovinu, způsobená látkami vyvolávajícími rakovinu, kde škodlivina je v příčinné souvislosti s výkonem zaměstnání 19 Kožní onemocnění účinkem škodlivin, která jsou v příčinné souvislosti s výkonem zaměstnání a kde onemocnění nutí ke změně zaměstnání K č. 19 a 20:

v nichž jsou zaměstnanci vydáni tomuto nebezpečí 20 Onemocnění rakovinou plic z radioaktivních látek nebo počasný chorobný stav, který způsobuje odůvodněné podezření z tohoto onemocnění 21 Onemocnění přenosnými a parasitárními nemocemi Na všech zdravotnických pracovištích, kde prokazatelný styk s infekčně nemocnými nebo s infekčním materiálem je součástí výkonu zaměstnání 22 Nemoci přenosné se zvířat na lidi buď přímo nebo prostřednictvím přenašečů v nichž jsou zaměstnanci vydáni tomuto nebezpečí anebo kde onemocnění vzniklo prokazatelně výkonem zaměstnání 23 Onemocnění vyvolané prací ve stlačeném vzduchu v nichž se používá kesonů, potápěcích zvonů nebo skafandrů 24 Onemocnění kostí, kloubů, svalů, cév a nervů končetin způsobené při práci otřesy o vysokých frekvencích K č. 24 - 25:

v nichž jsou zaměstnanci vydáni tomuto nebezpečí 25 Onemocnění dolních dýchacích cest a plic způsobené hliníkovým prachem a prachem z hliníkových slitin (zaprášení plic hliníkem - fibrosa plic 26 Onemocnění dolních cest dýchacích a plic z berylia a jeho sloučenin K č. 26 - 28:

v nichž jsou zaměstnanci vydáni tomuto nebezpečí 27 Onemocnění zaprášením plic prachem obsahujícím kysličník křemičitý (silikosa): a) při kterém jsou zjištěny typické rtg znaky a klinicko-funkcionální poruchy z tohoto onemocnění; poruchy funkce způsobené současnou inaktivní tuberkulosou se hodnotí tak, jakoby byly způsobeny silikosou b) ve spojení s aktivní tuberkulosou 28 Onemocnění zaprášením plic asbestovým prachem (asbestosa): a) při kterém jsou zjištěny typické rtg znaky a klinicko-funkcionální poruchy z tohoto onemocnění, b) ve spojení s plicní rakovinou 29 Onemocnění dolních dýchacích cest a plic škodlivými účinky Thomasovy moučky jež dopravují nebo zpracovávají Thomasovu strusku nebo zpracovávají, uskladňují nebo dopravují Thomasovu moučku 30 Onemocnění z chromových sloučenin v nichž se tyto sloučeniny vyrábějí, zpracovávají nebo kde se jich používá 31 Onemocnění hluchotou nebo těžkou nedoslýchavostí v nichž jsou zaměstnanci vydáni nadměrnému hluku 32 Onemocnění šedým zákalem v nichž jsou zaměstnanci vydáni nadměrnému působení krátkovlnných tepelných paprsků 33 Onemocnění nystagmem v těžkých a složitých tvarech v dolech 34 Onemocnění nervu loketního otlakem v brusírnách skla 35 Rozedma plic foukačů skla v nichž jsou zaměstnanci vydáni tomuto nebezpečí 36 Profesionální nedomykavost hlasivek nebo uzlíky na hlasivkách, nutící ke změně zaměstnání; u zpěváků a herců z povolání a učitelů v divadlech a školách