Zákon ČNR o cenných papírech

(1) Smlouvou o uložení cenných papírů se zavazuje opatrovatel převzít listinný cenný papír, aby jej uložil a spravoval, a uložitel se zavazuje zaplatit za to úplatu. Není-li úplata ve smlouvě určena, má opatrovatel právo na úplatu obvyklou v době uzavření smlouvy.

(2) Pro smlouvu o uložení cenných papírů platí přiměřeně ustanovení upravující smlouvu o úschově cenných papírů a smlouvu o správě cenných papírů. Opatrovatel je povinen podat každoročně zprávu o stavu uložených listinných cenných papírů.

(3) Je-li listinný cenný papír odevzdán uložiteli na jeho žádost, nemá opatrovatel po dobu, kdy se u něho listinný cenný papír nenachází, povinnost jej spravovat.

(4) Uložitel může omezit závazek opatrovatele na povinnosti, jež vyplývají ze smlouvy o úschově cenných papírů, nebo na povinnosti, jež vyplývají ze smlouvy o správě cenných papírů. Úplata, kterou má uložitel platit, se v tomto případě přiměřeně sníží.

(5) Opatrovatel může předat listinný cenný papír do druhotné úschovy nebo druhotné úschovy a správy jen se souhlasem uložitele. Osoba, která převzala listinný cenný papír do druhotné úschovy a správy, nemůže být zmocněna k výkonu hlasovacího práva spojeného s tímto cenným papírem.

(1) Smlouvou o obhospodařování cenných papírů se zavazuje obhospodařovatel obhospodařovat majetek zákazníka spočívající v cenných papírech nebo v peněžních prostředcích určených ke koupi cenných papírů na základě volné úvahy v rámci smluvního ujednání a zákazník se zavazuje zaplatit za to úplatu. Není-li úplata ve smlouvě určena, má obhospodařovatel právo na úplatu obvyklou v době uzavření smlouvy.

(2) Smlouva podle odstavce 1 musí mít písemnou formu.

(3) Jde-li o obhospodařování investičních instrumentů, může být obhospodařovatelem podle odstavce 1 jen obchodník s cennými papíry, nevyplývá-li z povolení obchodníka s cennými papíry něco jiného.

(4) Obhospodařovatel je povinen obstarávat koupě, prodeje, jakož i prvotní nabytí cenných papírů, a nestanoví-li smlouva jinak, též vykonávat činnosti podle § 34 a 36, a to s cílem zabezpečit dlouhodobě odbornou péči o majetek zákazníka. Zákazník může omezit závazek obhospodařovatele na povinnosti týkající se obstarávání koupě, prodeje a prvotního nabytí cenných papírů. Úplata, kterou má zákazník zaplatit, se v tomto případě přiměřeně sníží.

(5) Ustanovení § 34 odst. 7 se použije obdobně, nevyplývá-li z povahy věci něco jiného.

(6) Pro smlouvu o obhospodařování cenných papírů platí přiměřeně ustanovení upravující komisionářskou smlouvu o obstarání koupě nebo prodeje cenných papírů, mandátní smlouvu21c) a případně též smlouvu o úschově cenných papírů a smlouvu o správě cenných papírů.

(7) Ustanoveními odstavců 1 až 6 není dotčena úprava obhospodařovatelské smlouvy podle zvláštního právního předpisu.21d)

(1) Listinný cenný papír může být vydán jeho předáním do úschovy osobě oprávněné k vedení samostatné evidence podle zákona upravujícího podnikání na kapitálovém trhu, a to na základě smlouvy o hromadné úschově emise cenných papírů uzavřené mezi emitentem a schovatelem. Po dobu, po kterou jsou takto uschovány, jsou takové cenné papíry imobilizovanými cennými papíry. Na nakládání s imobilizovanými cennými papíry se přiměřeně použijí ustanovení o zaknihovaných cenných papírech; na hromadnou úschovu podle první věty se použijí obdobně ustanovení zákona upravujícího podnikání na kapitálovém trhu vztahující se na vedení samostatné evidence investičních nástrojů. Schovatel imobilizovaných cenných papírů vede evidenci emise imobilizovaných cenných papírů; na vedení této evidence se přiměřeně použijí ustanovení o evidenci emisí zaknihovaných cenných papírů. Na imobilizovaných cenných papírech na řad a na jméno se neuvádí jméno vlastníka ani jiných osob oprávněných vykonávat práva k cennému papíru.

(2) Na postup podle odstavce 1 se v případě již vydaného listinného cenného papíru přiměřeně použije ustanovení zvláštního právního předpisu12f).

(3) Vlastník imobilizovaného cenného papíru může požadovat, aby mu byl cenný papír vydán, jen za podmínek stanovených v emisních podmínkách cenného papíru nebo, jde-li o účastnický cenný papír, ve stanovách emitenta. Byly-li však imobilizované cenné papíry nahrazeny hromadnou listinou, může vlastník imobilizovaného cenného papíru požadovat vydání cenného papíru jen, je-li vlastníkem všech cenných papírů, které hromadná listina nahrazuje. Schovatel před vydáním cenného papíru z úschovy doplní na cenném papíru na jméno nebo na řad jméno jeho vlastníka a v případě, že byl cenný papír zastaven, vyznačí též existenci zástavního práva. Právo na vydání zastaveného cenného papíru náleží zástavnímu věřiteli, popřípadě jiné osobě, která prokáže své oprávnění mít jej u sebe.

(1) Smlouva o zastavení cenných papírů se řídí ustanoveními občanského zákoníku23) o zástavním právu, pokud tento zákon nestanoví jinak. Právo podzástavní24) nelze pro účely tohoto zákona použít.

(2) Zástavní právo nemůže být zřízeno k cenným papírům, které jsou zastaveny, ledaže jsou zastaveny podle § 34 odst. 10 nebo § 56 odst. 8.

(1) Zástavní právo, které se zřizuje na základě smlouvy podle § 39 (dále jen „smluvní zástavní právo“), vzniká v případě listinného cenného papíru předáním tohoto cenného papíru zástavnímu věřiteli, pokud tento zákon nestanoví jinak.

(2) Ke vzniku smluvního zástavního práva k listinnému cennému papíru, který je převoditelný rubopisem, je třeba i písemné prohlášení vlastníka cenného papíru učiněné na tomto cenném papíru (dále jen „zástavní rubopis“). Ustanovení § 11 odst. 6 tím není dotčeno. Zástavní rubopis musí obsahovat doložku „k zastavení“ nebo slova stejného významu a označení osoby zástavního věřitele. Zástavní věřitel nesmí cenný papír opatřený zástavním rubopisem dále převádět, pokud ze zvláštního zákona nevyplývá něco jiného.25) Zanikla-li pohledávka zajištěná zástavním právem, má věřitel povinnost vyznačit zánik zástavního práva na tomto cenném papíru škrtnutím zástavního rubopisu.

(1) Smluvní zástavní právo k listinnému cennému papíru může vzniknout i jeho předáním třetí osobě do úschovy nebo do úschovy a správy, pokud je současně předán osobě prvopis nebo úředně ověřená kopie zástavní smlouvy. Tím není dotčeno ustanovení § 40 odst. 2.

(2) Smluvní zástavní právo k listinnému cennému papíru, který byl uložen do úschovy (§ 34), nebo do úschovy a správy (§ 37), vzniká oznámením o zřízení tohoto zástavního práva schovateli nebo opatrovateli. Oznámení může učinit zástavní věřitel, dlužník nebo zástavce. K oznámení je nutno připojit prvopis nebo úředně ověřenou kopii zástavní smlouvy. Tím není dotčeno ustanovení § 40 odst. 2.

(3) Zastavení listinného cenného papíru podle odstavců 1 a 2 musí být vyznačeno v účetní evidenci schovatele nebo opatrovatele. Z této evidence musí být zřejmé, kdo je zástavním věřitelem.

(4) Zastavený listinný cenný papír, který je v samostatné úschově, musí být uložen odděleně od ostatních cenných papírů uschovatele. Totéž platí o zastavených listinných cenných papírech uložených na základě smlouvy o uložení cenných papírů. Zastavený listinný cenný papír nesmí být vrácen bez souhlasu zástavního věřitele.

(1) Smluvní zástavní právo k zaknihovanému cennému papíru vzniká zápisem tohoto zástavního práva k tíži účtu vlastníka v evidenci investičních nástrojů.

(2) Příkaz k zápisu smluvního zástavního práva může dát zástavní věřitel, dlužník nebo zástavce. K tomuto příkazu je třeba přiložit prvopis nebo úředně ověřenou kopii zástavní smlouvy.

(3) Příkaz k zápisu zástavního práva musí obsahovat

a) obchodní firmu nebo název nebo jméno a sídlo nebo místo podnikání nebo bydliště zástavce,

b) identifikační číslo osoby nebo rodné číslo zástavce,

c) ISIN nebo případně jiný údaj identifikující zaknihovaný cenný papír a počet zastavených kusů tohoto cenného papíru,

d) obchodní firmu nebo název nebo jméno, identifikační číslo osoby nebo rodné číslo a sídlo nebo místo podnikání nebo bydliště zástavního věřitele, a

e) výši jistiny pohledávky, pro kterou bylo zástavní právo zřízeno, a dobu její splatnosti, jestliže je známá, nebo druh pohledávek, pro něž bylo zástavní právo zřízeno, maximální částku, do které může být zástavní věřitel uspokojen, a dobu trvání zástavního práva.

(4) Smluvní zástavní právo k zaknihovanému cennému papíru zaniká zápisem zániku tohoto zástavního práva. Příkaz k zápisu zániku smluvního zástavního práva podává zástavní věřitel, dlužník nebo zástavce. K tomuto příkazu je třeba přiložit doklad prokazující, že zajištěná pohledávka zanikla, nebo prokazující jiný důvod zániku zástavního práva; doklad se nepřikládá, dává-li příkaz k zápisu zániku zástavního práva zástavní věřitel.

(1) K účtu vlastníka zaknihovaných cenných papírů vzniká zástavní právo zápisem u příslušného účtu v evidenci cenných papírů. Pro zápis a výmaz zástavního práva se použije § 42 obdobně.

(2) Zástavní právo k účtu vlastníka zaknihovaných cenných papírů se vztahuje na všechny cenné papíry, které jsou na účtu zapsány při vzniku zástavního práva, i na cenné papíry převedené na zastavený účet po dobu trvání zástavního práva. Ustanovení upravující zástavní právo k jednotlivým cenným papírům platí pro cenné papíry zapsané na zastaveném účtu obdobně.

(3) Dojde-li k převodu cenného papíru ze zastaveného účtu s předchozím souhlasem zástavního věřitele, zanikne převodem i zástavní právo k tomuto cennému papíru.

(1) Při nakládání se zastaveným cenným papírem působí zástavní právo i vůči nabyvateli.

(2) Pokud je zastavený listinný cenný papír uložen v úschově, nesmí být vydán uschovateli bez souhlasu zástavního věřitele. Totéž platí o listinném cenném papíru uloženém podle smlouvy o uložení cenných papírů.

(3) Po dobu trvání zástavního práva k cennému papíru se zástavní právo vztahuje i na výnosy ze zastaveného cenného papíru.

(4) Má-li být zastavený cenný papír emitentem vyměněn za jiný cenný papír, vzniká zástavní právo ve stejném rozsahu k cennému papíru, za nějž je cenný papír vyměněn. Vyžaduje-li se ke vzniku zástavního práva zástavní rubopis, podepíše zástavní rubopis na vyměněném cenném papíru za vlastníka emitent.

(5) Zástavní věřitel není oprávněn vykonávat práva spojená se zastaveným cenným papírem, pokud tento zákon nebo zvláštní právní předpis anebo smlouva nestanoví jinak. Vznikne-li ze zastaveného cenného papíru právo na plnění, je emitent povinen plnit zástavnímu věřiteli. Zástavní věřitel započte obdržené plnění proti pohledávce zajištěné zástavním právem, pokud smlouva nestanoví jinak.

(1) Není-li pohledávka zajištěná zástavním právem k cennému papíru řádně a včas splněna, je zástavní věřitel oprávněn zastavený cenný papír prodat prostřednictvím obchodníka s cennými papíry, popřípadě uplatnit právo na plnění ze zastaveného cenného papíru podle § 43 odst. 5. O zamýšleném prodeji je zástavní věřitel povinen předem informovat zástavce.

(2) Obchodník s cennými papíry prodává zastavený cenný papír svým jménem na účet zástavce na regulovaném trhu, jedná-li se o kótovaný cenný papír, nebo zástavní věřitel ve veřejné dražbě, jedná-li se o cenný papír, který není kótovaný. Výnos z prodeje cenného papíru snížený o náklady spojené s jeho prodejem a obvyklou odměnu vydá obchodník s cennými papíry zástavnímu věřiteli. Je-li předmětem prodeje cenný papír opatřený zástavním rubopisem, vyznačí na tomto cenném papíru rubopis znějící na kupujícího po škrtnutí zástavního rubopisu zástavním věřitelem za vlastníka obchodník s cennými papíry.

Nestanoví-li tento zákon jinak a nevylučuje-li to povaha věci, vztahují se ustanovení § 39 až 44 přiměřeně též na zástavní právo, které se zřizuje jinak než na základě smlouvy.

Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), se doplňuje takto:

1. V § 3 odst. 1 písm. c) bod 6 se za slova „burzovních dohodců“ vkládají slova „a makléřů“.

2. V § 3 odst. 2 písm. a) se za slovo „burz“ vkládají slova „organizátorů mimoburzovních trhů, obchodníků s cennými papíry“.

Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění zákona č. 264/1992 Sb., se mění a doplňuje takto:

1. Znění § 37 se označuje jako odstavec 1 a připojuje se odstavec 2 tohoto znění:

„(2) Podnikatelé, kteří nejsou zapsáni v obchodním rejstříku, mohou účtovat místo v soustavě jednoduchého účetnictví v soustavě podvojného účetnictví, pokud v ní budou účtovat po celé účetní období.“.

2. V § 67 odst. 1 se vkládají za slovo „použít“ slova „v rozsahu, v němž je vytvářen podle tohoto zákona povinně,“.

3. V § 67 se nahrazuje odstavec 2 tímto zněním:

„(2) Rezervní fond vytváří povinně společnost s ručením omezeným a akciová společnost z čistého zisku. Rezervní fond může být vytvořen již při vzniku společnosti příplatky společníků nad hodnotu vkladů.“.

4. V § 124 se nahrazuje odstavec 1 tímto zněním:

„(1) Společnost vytvoří rezervní fond (§ 67) v době a ve výši určené ve společenské smlouvě. Není-li rezervní fond vytvořen již při vzniku společnosti, je společnost povinna vytvořit jej z čistého zisku vykázaného v řádné účetní závěrce za rok, v němž poprvé zisk vytvoří, a to ve výši nejméně 10 % z čistého zisku, avšak ne více než 5 % z hodnoty základního jmění. Tento fond se ročně doplňuje o částku určenou ve společenské smlouvě nebo ve stanovách, nejméně však 5 % z čistého zisku, až do dosažení výše rezervního fondu určené ve společenské smlouvě nebo ve stanovách, nejméně však do výše 10 % základního jmění.“.

5. V § 155 odst. 3 se připojuje věta tohoto znění: „Jiné druhy akcií, než které upravuje tento zákon, nesmějí být vydávány.“.

6. V § 187 odst. 1 se za písmeno e) zařazuje nové písmenem f) tohoto znění:

„f) rozhodnutí o přeměně akcií vydaných jako listinné cenné papíry na zaknihované cenné papíry a naopak,“.

Dosavadní ustanovení označené písmenem f) se označuje písmenem g) a ustanovení označené jako písmeno g) se označuje jako písmeno h).

7. V § 217 se nahrazuje dosavadní odstavec 1 tímto zněním:

„(1) Společnost vytvoří rezervní fond (§ 67) v době a ve výši určené stanovami. Není-li rezervní fond vytvořen již při vzniku společnosti, je společnost povinna vytvořit jej z čistého zisku vykázaného v řádné účetní závěrce za rok, v němž poprvé zisk vytvoří, a to ve výši nejméně 20 % z čistého zisku, avšak ne více než 10 % z hodnoty základního jmění. Tento fond se ročně doplňuje o částku určenou stanovami, nejméně však 5 % z čistého zisku, až do dosažení výše rezervního fondu určené ve stanovách, nejméně však do výše 20 % základního jmění.“.

8. Do § 217 se vkládá odstavec 3 tohoto znění:

„(3) Vytváří-li se rezervní fond splácením vyšší částky, než odpovídá upsané jmenovité hodnotě akcií (emisní ážio), a placená částka nestačí na zaplacení jmenovité hodnoty akcií i emisního ážia, započítává se nejprve na plnění povinnosti zaplatit emisní ážio.“.

9. V § 261 odst. 3 se nahrazují písmena a), b) a c) tímto zněním:

„a) mezi zakladateli obchodních společností, mezi společníkem a obchodní společností, jakož i mezi společníky navzájem, pokud jde o vztahy týkající se účasti na společnosti, jakož i vztahy ze smluv, jimiž se převádí podíl společníka,

b) mezi zakladateli družstva a mezi členem a družstvem, pokud vyplývají z členského vztahu v družstvu, jakož i ze smluv o převodu členských práv a povinností,

c) z burzovních obchodů a jejich zprostředkování (§ 642) a dále z úplatných smluv týkajících se cenných papírů.“.

V písmenu d) se nahrazují slova „smlouvy o uložení cenných papírů a jiných hodnot“ slovy „smlouvy o bankovním uložení věci“.

10. Název Dílu XXII, Hlavy II, ČÁSTI TŘETÍ obchodního zákoníku zní:

11. V § 700 se dosavadní text nahrazuje zněním:

Smlouvou o bankovním uložení věci se zavazuje banka převzít určité věci mimo cenných papírů (předmět uložení), aby je uložila a spravovala, a uložitel se zavazuje platit za to úplatu.“.

12. V § 762 se nahrazují slova „smlouvu o uložení cenných papírů nebo jiných hodnot“ slovy „smlouvu o bankovním uložení věci“.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1993.

Uhde v. r.

Klaus v. r.

1) § 155 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění zákona č. 264/1992 Sb.

2) § 176 obchodního zákoníku.

2a) § 204b zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

3) § 11 zákona č. 248/1992 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech.

4) Zákon č. 530/1990 Sb., o dluhopisech.

6) Zákon č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů.

Nařízení vlády ČSFR č. 383/1991 Sb., o vydávání a použití investičních kupónů, ve znění nařízení vlády ČSFR č. 69/1992 Sb.

6a) § 217a obchodního zákoníku.

6b) Zákon č. 219/1995 Sb., devizový zákon, ve znění pozdějších předpisů.

7) Zákon č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový.

8) § 720 obchodního zákoníku.

9) Zejména § 612 obchodního zákoníku.

10) § 528 obchodního zákoníku.

10a) Zákon č. 307/2000 Sb., o zemědělských skladních listech a zemědělských veřejných skladech a o změně některých souvisejících zákonů.

11) Např. § 22 odst. 1 zákona č. 92/1991 Sb.

11a) Např. § 156 obchodního zákoníku.

12) Např. § 155 obchodního zákoníku, § 3 zákona č. 530/1990 Sb., § 23 zákona č. 92/1991 Sb., § 11 zákona č. 248/1992 Sb., § 2 vyhlášky č. 160/1956 Ú. l., o podmínkách přepravy nákladů po moři, § 12 a 3 a násl. zákona č. 530/1990 Sb.

12c) Např. § 168 odst. 3 obchodního zákoníku.

12f) Zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu.

14a) § 261 odst. 3 písm. c) obchodního zákoníku.

14b) § 657 občanského zákoníku.

15) Např. § 18 a 19 zákona č. 191/1950 Sb.

15a) Čl. 1 § 12 odst. 1 a § 16 zákona směnečného a šekového č. 191/1950 Sb.

16) Např. § 156 odst. 3 obchodního zákoníku, § 11 odst. 2 zákona č. 191/1950 Sb.

18) Např. § 16 zákona č. 191/1950 Sb.

19) Např. § 313 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů.

20) § 577 a násl. obchodního zákoníku.

21) § 566 a násl. a § 642 a násl. obchodního zákoníku.

21a) § 136 a násl. občanského zákoníku.

21b) Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů.

21c) § 566 a násl. obchodního zákoníku.

21d) § 5b zákona č. 248/1992 Sb.

23) § 151a a násl. občanského zákoníku.

24) § 151k a násl. občanského zákoníku.

25) Např. § 19 zákona č. 191/1950 Sb.

43) § 5 odst. 1 zákona č. 15/1998 Sb.

44) Zákon č. 248/1992 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech, ve znění pozdějších předpisů.