Vyhláška ministerstva financí a ministerstva zahraničního obchodu k zákonu o devizovém hospodářství

(1) Za devizové tuzemce se nepovažují mezinárodní organizace, i když mají své sídlo v tuzemsku.

(2) Za devizové tuzemce se dále nepovažují, i když se zdržují v tuzemsku déle než jeden rok:

a) cizí státní příslušníci - členové diplomatické mise cizích zastupitelských úřadů v Československé socialistické republice (vedoucí mise, členové diplomatického, technického, administrativního a služebního personálu), členové jejich rodin a jejich soukromé služební osoby, jsou-li registrováni u ministerstva zahraničních věcí a je-li vzájemnost zaručena,

b) cizí státní příslušníci náležející k personálu mezinárodních organizací, institucí nebo orgánů, působících na území Československé socialistické republiky a členové jejich rodin,

c) cizí státní příslušníci náležející k personálu representací cizozemských společností (podniků) působících na území Československé socialistické republiky a členové jejich rodin, je-li vzájemnost zaručena,

d) cizí státní příslušníci zdržující se v Československé socialistické republice pouze přechodně a výhradně k provedení určitých prací (montéři, techničtí poradci, znalci apod.), za účelem studia na československých školách, na praxi a školení nebo na léčení.

Devizoví tuzemci, kteří za svého pobytu v cizině získají za práci nebo výkony cizí měnu nebo pohledávky vůči cizině, smějí použít těchto prostředků jen k úhradě přiměřených výdajů spojených s jejich pobytem v cizině (zejména k ubytování, stravování a cestovnému v cizině) a k nákupu předmětů pro přiměřenou osobní potřebu, drobných dárků a upomínkových předmětů.

(1) Devizoví tuzemci smějí, nejde-li o případy uvedené v odstavci 3 nebo o hodnoty ohlášené podle § 21 odst. 1 a 2 zřizovat si účty u zahraničních peněžních ústavů jen s povolením ministerstva financí, popřípadě ministerstva zahraničního obchodu.

(2) Zřízení účtů podle odstavce 1 jsou devizoví tuzemci povinni ohlásit Státní bance a na její žádost sdělovat jí potřebné údaje.

(3) Devizoví tuzemci uvedení v § 14 smějí získanou cizí měnu ukládat za svého pobytu v cizině na účty a vkladní knížky v cizině bez povolení ministerstva financí, popřípadě ministerstva zahraničního obchodu. Tím nejsou dotčeny jejich povinnosti stanovené § 5 a 6 zákona.

(1) Státní bance nemusí být nabídnuty:

a) drahé kovy pro průmyslové, technické nebo spotřební účely, které obhospodařují socialistické hospodářské organizace,

b) drahé kovy ve zlomcích, včetně dříve zpracovaného zlata, stříbra a platiny, pokud pocházejí z výrobků, které sloužily přiměřené osobní potřebě a pokud jsou v držení vlastníků; dříve zpracovaným zlatem, stříbrem a platinou se rozumějí poškozené výrobky z těchto drahých kovů, nikoli však poškozené v takovém stupni, aby mohly být považovány na drahý kov ve zlomcích (zlomku),

c) zlaté a platinové mince neplatné na území Československé socialistické republiky

aa) ve veřejné muzejní sbírce bez omezení,

bb) v soukromé sbírce, jejíž vlastník je řádným členem Československé numizmatické společnosti, v množství nejvýše 3 kusů téhož druhu, letopočtu a provenience,

cc) mající pro jejich držitele hodnotu památkovou v množství nejvýše 3 kusů na osobu,

d) stříbrné mince neplatné na území Československé socialistické republiky

aa) ve veřejné muzejní sbírce bez omezení,

bb) v soukromé sbírce, jejíž vlastník je řádným členem Československé numizmatické společnosti, v množství nejvýše 3 kusů téhož druhu, letopočtu a provenience,

cc) mající pro jejich držitele hodnotu památkovou v množství do 1 kg ryzí váhy na osobu.

(2) S drahými kovy, na které se vztahuje ustanovení odstavce 1, písm. b až d), smí být nakládáno jen takto:

a) neplatné zlaté a stříbrné mince hodnoty sběratelské smějí nabývat od soukromých osob nebo je soukromým osobám prodávat jen podniky, které k tomu obdrží od ministerstva financí zvláštní (numizmatické) povolení; k jiným koupím a prodejům takových mincí je třeba povolení ministerstva financí,

b) neplatné zlaté a stříbrné mince smějí být darovány devizovým tuzemcům,

c) drahé kovy ve zlomcích, dříve zpracované zlato, stříbro a platina a neplatné mince z drahých kovů smějí devizoví tuzemci prodávat prodejnám státního obchodu pověřeným výkupem drahých kovů,

d) z drahých kovů, pokud nejde o zlaté a platinové mince a mince numizmatické, smějí si dát jejich vlastníci zhotovit předměty z drahých kovů.

(1) Povolení ministerstva financí podle ustanovení § 6 odst. 4, 6 a 7 zákona se nevyžaduje v těchto případech:

a) k nákupu, zpracování a prodeji drahých kovů, přidělených socialistickým hospodářským organizacím pro průmyslové, technické nebo spotřební účely,

b) k nákupu a směně zlatých, platinových a stříbrných mincí neplatných na území Československé socialistické republiky organizacemi obhospodařujícími veřejné muzejní sbírky,

c) k postupu pohledávek vůči devizovým cizozemcům Státní bance,

d) k úhradě daní a poplatků z pohledávek devizových cizozemců vůči tuzemsku,

e) k úhradě daní a poplatků z pohledávek devizových tuzemců vůči cizině,

f) k pohoštění devizových cizozemců devizovými tuzemci v jejich domácnosti, k zaplacení příležitostných obědů, večeří apod. devizovými tuzemci za devizové cizozemce; k výdajům organizací na reprezentaci v souvislosti s pobytem devizových cizozemců v tuzemsku, avšak jen do výše stanovené pro státní organizace v předpisech o reprezentaci,

g) k převzetí nebo k uznání závazku vůči cizině poskytovat úhradu osobních potřeb ze zákona v obvyklé a přiměřené výši,

h) k pořizování pro případ smrti o hodnotách, právech a nárocích v tuzemsku i cizině a k jejich nabytí jako dědictví nebo odkazu,

i) k úhradě přiměřené odměny a prokazatelných nutných výloh cizozemským zmocněncům zastupujícím devizové tuzemce při projednávání jejich dědických nároků nebo prodeji jejich nemovitostí v cizině za podmínky, že plná moc pro zmocněnce byla odeslána s povolením ministerstva financí podle § 2 odst. 4 písm. c) zákona,

j) k úhradě dědictví do ciziny devizovým cizozemcům, jestliže jim bude nabytí dědictví v tuzemsku potvrzeno, budou-li uhrazeny notářské poplatky z dědictví, a bude-li současně vzájemnost při provádění úhrad tohoto druhu zaručena,

k) k placení výloh spojených se správou a udržováním cizozemských nemovitostí devizových tuzemců z pohledávek vzniklých v cizině z výnosu těchto nemovitostí, jakož i k placení běžných úroků a kapitálových splátek hypotékárních zápůjček za podmínky uvedené v odstavci 2,

l) k placení nájemného z tuzemských nemovitostí devizových cizozemců na účty nájemného u tuzemských peněžních ústavů nebo jejich správcům, k placení výloh spojených se správou a udržováním nemovitostí, k placení hypotékárních závazků váznoucích na těchto nemovitostech a k převodu čistého výnosu nemovitosti na cizozemský účet vlastníka,

m) k převodu cizozemských účtů mezi tuzemskými peněžními ústavy.

(2) Devizový tuzemec je povinen předložit do 15. dubna každého roku ministerstvu financí nebo organizacím jím pověřeným přehledné sestavení příjmů z cizozemské nemovitosti a vydání za uplynulý rok a dát si uhradit čistý výnos do tuzemska, popřípadě, není-li úhrada možná, ohlásit, kde výnos je uložen.

Cestovní jízdenky pro cizozemský úsek tratí (železniční, lodní, letecké apod.) smějí prodávat československé dopravní podniky (zejména Čedok, československá dopravní kancelář, Československé dráhy, Československé aerolinie) na základě povolení uděleného těmto podnikům ministerstvem financí.

Při používání spojových prostředků jsou devizoví tuzemci povinni ve styku s cizinou zachovávat co největší hospodárnost.

(1) Cizozemským účtem je účet, který se vede v československé nebo cizí měně u tuzemského peněžního ústavu, a to pro devizového cizozemce nebo jímž je oprávněn nebo spoluoprávněn disponovat devizový cizozemec. Takový účet musí být označen jako cizozemský účet a může vzniknout i bez souhlasu vlastníka.

(2) Platy na cizozemské účty a platy z nich se považují za platy ve prospěch (na vrub) devizových cizozemců. K takovým platům je třeba povolení ministerstva financí, popřípadě ministerstva zahraničního obchodu. To neplatí, jde-li o případy uvedené v odstavcích 3 až 7 a v § 17 odst. 1 písm. d), j) a l) nebo jde-li o dobropisy úhrad z ciziny ke krytí dlužného zůstatku cizozemských účtů vedených v československých korunách.

(3) Čisté výnosy nemovitostí v tuzemsku patřících devizovým cizozemcům smějí být skládány na jejich cizozemské účty bez povolení ministerstva financí za podmínky, že peněžnímu ústavu bude předloženo řádné vyúčtování za období, jehož se dobropis týká.

(4) Úhrady dědictví devizových cizozemců v tuzemsku smějí být skládány na cizozemské účty vlastníků bez povolení ministerstva financí na základě usnesení státního notářství a pouze do výše stanovené tímto usnesením.

(5) Devizoví cizozemci mohou mít u Státní banky cizozemské účty, které vznikají bez povolení ministerstva financí, popřípadě ministerstva zahraničního obchodu

a) v cizí měně dotací cizí měny nebo převody z jiných účtů vedených v téže měně,

b) v československých korunách dotací cizí měny přepočtené na československé koruny nebo převody československých korun z clearingových účtů. S kreditními zůstatky smí být volně nakládáno k úhradám do ciziny nebo do tuzemska. O vplatech v jiné cizí měně než je měna účtu nebo v československých korunách, jakož i o úhradách do ciziny v jiné měně než v měně účtu, rozhoduje Státní banka.

(6) Zahraniční banky mohou mít u Státní banky transferové účty vedené v československých korunách. Tyto účty vznikají bez povolení ministerstva financí, popřípadě ministerstva zahraničního obchodu dotací cizí měny dané k dispozici Státní bance, převody z jiných transferových účtů téhož druhu nebo dobropisy na základě povolení ministerstva financí, popřípadě ministerstva zahraničního obchodu. S kreditními zůstatky transferových účtů může být volně nakládáno do tuzemska, ke koupi cizí měny, z níž vznikly a k převodům na transferové účty téhož druhu. O úhradách do ciziny v jiné cizí měně, než jakou byl účet dotován, rozhoduje Státní banka.

(7) Devizoví cizozemci mohou mít u Státní banky cizozemské účty dotované cizí měnou nebo československými korunami, které získali na základě povolení ministerstva financí, popřípadě ministerstva zahraničního obchodu a smějí s těmito účty volně nakládat k úhradám osobních výloh v tuzemsku. O úhradách do ciziny rozhoduje ministerstvo financí, popřípadě ministerstvo zahraničního obchodu. Byl-li takovému účtu při jeho vzniku přiznán charakter transferového účtu, postupuje se podle odstavce 5.

(8) Peněžní ústavy smějí volně zúčtovat na cizozemských účtech své odměny a výlohy spojené s vedením těchto účtů, jakož i odměny a výlohy z běžných bankovních transakcí prováděných pro majitele účtu, pokud byly tyto transakce povoleny nebo povolení nepodléhají a dále smějí na cizozemských účtech volně účtovat závěrečné kontokorentní položky.

(9) Cizozemským účtem je rovněž depozitní účet, který se vede u tuzemského peněžního ústavu pro devizového cizozemce nebo jímž je oprávněn nebo spoluoprávněn disponovat devizový cizozemec, jsou-li předmětem úschovy hodnoty uvedené v § 3 odst. 1 písm. a), § 6 odst. 1 a § 9 odst. 1. Takový účet musí být označen jako cizozemský účet. K otevření, vedení a nakládání tímto cizozemským účtem je třeba předchozího povolení ministerstva financí.

(1) Ministerstvo financí vede evidenci:

a) pohledávek, závazků a nároků na peněžitá plnění z jakéhokoliv důvodu vůči cizině, pokud vznikly po 31. 12. 1948 a náležejí organizacím samostatně devizově plánujícím,

b) nemovitostí v cizině ve správě organizací socialistického sektoru,

c) fondovních hodnot a majetkových účastí devizových tuzemců v cizině a devizových cizozemců v tuzemsku.

(2) Evidenci ostatních hodnot uvedených v § 6 odst. 1 zákona vede Ústřední likvidátor peněžních ústavů a podniků v Praze (dále jen „Ústřední likvidátor“), a pokud jde o evidenci týkající se Slovenska, Oblastní likvidátor peněžních ústavů a podniků v Bratislavě (dále jen „Oblastní likvidátor“). Ministerstvo financí může pověřit tyto organizace vést evidenci i některých hodnot uvedených v odstavci 1.

(3) Hlášení a jiná podání o hodnotách uvedených v § 6 odst. 1 zákona činí devizoví tuzemci u organizací, které vedou o těchto hodnotách evidenci (odst. 1 a 2). To platí i v případech, kdy socialistické organizace těchto hodnot nabyly nebo je převzaly do držby nebo správy na základě zákona, rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu.

(4) Hlášení se podávají na předepsaných tiskopisech, které obsahují bližší ustanovení a pokyny pro hlášení.*)

(5) Evidenci a hlášení pohledávek a závazků spadajících podle zákona do působnosti ministerstva zahraničního obchodu, upravují předpisy tohoto ministerstva.

(1) Devizoví tuzemci jsou povinni ohlásit právní spory, které se dotýkají majetkových hodnot uvedených v § 6 odst. 1 zákona. To neplatí, jde-li o případy patentní, známkové a vzorové ochrany, licenční platy všeho druhu, platy za technickou dokumentaci, zlepšovací návrhy a objevy, jakož i obdobné případy, pro něž je příslušné ministerstvo zahraničního obchodu**) nebo je-li devizovým tuzemcem podnik zahraničního obchodu.

(2) Spory uvedenými v odstavci 1 se rozumí řízení před tuzemskými nebo cizozemskými soudy, rozhodci, správními orgány nebo jinými orgány, v nichž devizový tuzemec vystupuje jako žalobce, žalovaný nebo jiný účastník.

(3) Ohlašovací povinnost je nutno splnit:

a) před zahájením sporu, má-li být spor zahájen z podnětu devizového tuzemce,

b) jakmile se devizový tuzemec doví, že byl zahájen z podnětu devizového cizozemce spor, v němž má vystupovat jako žalovaný nebo jiný účastník.

(4) Hlášení se podávají u Ústředního likvidátora nebo Oblastního likvidátora dopisem, v němž musí být uvedeno též stručné vylíčení skutkové podstaty.

(5) Na výzvu ministerstva financí, učiněnou popřípadě prostřednictvím Ústředního (Oblastního) likvidátora, jsou devizoví tuzemci povinni sdělovat o zahájených majetkoprávních sporech s cizinou bližší údaje.

Devizová působnost ve věcech dopravy (železniční, lodní, letecké, automobilové) s výjimkou povolování a úpravy prodeje jízdenek a lodních lístků do ciziny (§ 18) přísluší ministerstvu zahraničního obchodu.

(1) Ministerstvo financí a ministerstvo zahraničního obchodu v oboru své působnosti mohou socialistické organizaci, která ke své činnosti opětovně vyžaduje povolení podle zákona, udělit je jako povolení všeobecné. Takové povolení musí obsahovat přesně vymezený obsah a rozsah poskytované úlevy, podmínky za kterých se úleva uděluje, zejména podmínky kontrolní, den do kterého povolení platí, a výhradu odvolání.

(2) Platná všeobecná povolení udělená podle § 23 vyhlášky č. 191/1958 Ú. l. považují se za všeobecná povolení udělená podle odstavce 1.

Úkoly příslušejícími podle ustanovení této vyhlášky Státní bance, mohou být pověřena na základě zmocnění podle ustanovení § 7a odst. 3 zákona i jiná místa (např. Živnostenská banka n. p.).

Zrušuje se vyhláška ministra financí č. 191/1958 Ú. l., k zákonu o devizovém hospodářství.

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

První náměstek ministra financí:

Dvořák v. r.

První náměstek ministra zahraničního obchodu:

Hamouz v. r.

*) Vývoz československých peněz a jejich zpětný dovoz se potvrzuje v „Prohlášení o vývozu a zpětném dovozu československých peněz“.

*) Vývoz a zpětný dovoz těchto výrobků se potvrzuje v „Prohlášení o vývozu a zpětném dovozu československých peněz“.

*) T. č. § 22 vyhl. ministerstva zahraničního obchodu č. 82/1961 Sb., kterou se provádí celní zákon č. 36/1953 Sb.

*) Tiskopisy lze obdržet u Státní banky a jejích poboček, Státní spořitelny v sídle kraje, Ústředního likvidátora, Oblastního likvidátora, jakož i v prodejnách Statistického a evidenčního vydavatelství tiskopisů n. p. v Praze a Bratislavě.

**) Hlášení majetkoprávních sporů s cizinou se v těchto případech podává u ministerstva zahraničního obchodu podle § 5 vyhlášky č. 14/1961 Sb.