§ 193a zákoník práce – Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti…
Zákoník práce · 65/1965 Sb. · Ostatní právní předpisy · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf § 193a stanoví, že náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti z téhož důvodu jsou dva odlišné nároky, které nelze uplatňovat současně. Pokud je zaměstnanec v pracovní neschopnosti z důvodu pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, má nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu této neschopnosti. (§ 193a zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, stav k 7. 10. 2026)
Klíčová fakta
- Znění: aktuální úplné znění podle Sbírky zákonů (e-Sbírka), stav databáze k
- Zdroj: e-Sbírka, 65/1965 Sb.
Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti z téhož důvodu jsou samostatné nároky, které nepřísluší vedle sebe.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Pokud je zaměstnanec v pracovní neschopnosti z důvodu pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, má nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu této neschopnosti.
- Po skončení pracovní neschopnosti, pokud zaměstnanec stále nemůže dosahovat stejného výdělku jako před úrazem či nemocí, má nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti.
- Tyto dva typy náhrad se vzájemně vylučují, což znamená, že zaměstnanec nemůže pobírat obě náhrady za stejné období.
- Cílem je zabránit dvojímu plnění za stejnou ztrátu na výdělku, ale zároveň zajistit, aby zaměstnanec dostal náhradu v každé fázi, kdy je jeho výdělek ovlivněn úrazem či nemocí.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.