Stručně: Paragraf § 193a stanoví, že náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti z téhož důvodu jsou dva odlišné nároky, které nelze uplatňovat současně.
§ 193a
Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti z téhož důvodu jsou samostatné nároky, které nepřísluší vedle sebe.
Paragraf § 193a stanoví, že náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti z téhož důvodu jsou dva odlišné nároky, které nelze uplatňovat současně.
Co to znamená v praxi
Pokud je zaměstnanec v pracovní neschopnosti z důvodu pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, má nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu této neschopnosti.
Po skončení pracovní neschopnosti, pokud zaměstnanec stále nemůže dosahovat stejného výdělku jako před úrazem či nemocí, má nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti.
Tyto dva typy náhrad se vzájemně vylučují, což znamená, že zaměstnanec nemůže pobírat obě náhrady za stejné období.
Cílem je zabránit dvojímu plnění za stejnou ztrátu na výdělku, ale zároveň zajistit, aby zaměstnanec dostal náhradu v každé fázi, kdy je jeho výdělek ovlivněn úrazem či nemocí.
Hlídat změny § 193a – pošleme e-mail, když se paragraf novelizuje.