Stručně: Paragraf 205c upravuje situace, kdy zaměstnavatel, který nahradil škodu poškozenému, má právo požadovat tuto náhradu od jiné osoby nebo jiných zaměstnavatelů, kteří za škodu odpovídají.
§ 205c
(1) Zaměstnavatel, který nahradil poškozenému škodu, má nárok na náhradu vůči tomu, kdo poškozenému za takovou škodu odpovídá podle občanského zákoníku, a to v rozsahu odpovídajícím míře této odpovědnosti vůči poškozenému, pokud nebylo předem dohodnuto jinak.
(2) Jde-li o náhradu škody při nemoci z povolání, má zaměstnavatel, který škodu uhradil, nárok na náhradu vůči všem zaměstnavatelům, u nichž postižený zaměstnanec pracoval za podmínek, z nichž vzniká nemoc z povolání, kterou byl postižen, a to v rozsahu odpovídajícím době, po kterou pracoval u těchto zaměstnavatelů za uvedených podmínek.
Paragraf 205c upravuje situace, kdy zaměstnavatel, který nahradil škodu poškozenému, má právo požadovat tuto náhradu od jiné osoby nebo jiných zaměstnavatelů, kteří za škodu odpovídají.
Co to znamená v praxi
Pokud zaměstnavatel zaplatí náhradu škody svému zaměstnanci, ale za tuto škodu je primárně odpovědná jiná osoba (např. dodavatel, který způsobil vadu na stroji), může zaměstnavatel požadovat tuto náhradu od této třetí osoby.
Rozsah, v jakém může zaměstnavatel požadovat náhradu od třetí osoby, závisí na míře odpovědnosti této třetí osoby vůči poškozenému zaměstnanci.
V případě nemoci z povolání, pokud zaměstnavatel uhradil škodu, může požadovat náhradu od všech předchozích zaměstnavatelů, u nichž zaměstnanec pracoval za podmínek vedoucích k nemoci z povolání.
Náhrada v případě nemoci z povolání se rozděluje mezi tyto zaměstnavatele podle doby, po kterou u nich zaměstnanec pracoval za rizikových podmínek.
Na co si dát pozor
Možnost dohody: U obecné náhrady škody (odstavec 1) je možné se předem dohodnout jinak, než stanoví zákon.
Specifická pravidla pro nemoci z povolání: U nemocí z povolání platí zvláštní pravidlo pro rozdělení odpovědnosti mezi více zaměstnavatelů, které se řídí dobou expozice rizikovým podmínkám.