21 Cdo 418/2011 — Nejvyšší soud

21 Cdo 418/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 5. 2012 Spisová značka:21 Cdo 418/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:21.CDO.418.2011.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Náhrada škody Dotčené předpisy:§ 420 odst. 1 obč. zák. § 420 odst. 2 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:11. 6. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 418/2011 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce České pojišťovny a.s. se sídlem v Praze 1, Spálená č. 75/16, IČO 45272956, proti žalovanému Ing. J. D., zastoupenému JUDr. Josefem Jurasem, advokátem se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Jiráskovo náměstí č. 8, o 900.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 84 C 467/2008, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. září 2010 č.j. 8 Co 307/2010-98, takto: I. Dovolání žalovaného se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 900.000,- Kč s úrokem z prodlení od 16.7.2008 "v aktuální výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů a platné vždy pro první den kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení žalovaného", do zaplacení. Žalobu odůvodnil zejména tím, že zaměstnanec žalovaného P. Š. dne 3.8.2006 ve výrobní hale č. 2 společnosti Siemens Elektromotory s.r.o. ve Frenštátě pod Radhoštěm při pojezdu mostového jeřábu, který chtěl za účelem plnění své "pracovní náplně" použít místo lešení pro montáž kabelových rozvodů k počítačovým sítím, narazil v prostoru skladu logistiky mostem jeřábu na dřevěnou cívku s vodičem o hmotnosti 240 kg, která spadla na zaměstnankyni společnosti Siemens Elektromotory s.r.o. L. B., jež v důsledku toho utrpěla těžké zranění s trvalými následky. Protože žalobce zaplatil za společnost Siemens Elektromotory s.r.o., která odpovídá za škodu vzniklou L. B. pracovním úrazem podle ustanovení § 190 odst. 1 zákoníku práce, na základě zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání L. B. na náhradě škody 1.486.237,- Kč, přešlo na něj podle ustanovení § 11 odst. 1 vyhlášky č. 125/1993 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) právo zaměstnavatele L. B. na náhradu vůči žalovanému, který za škodu vzniklou L. B. odpovídá podle ustanovení § 420 odst. 2 občanského zákoníku. Žalobce s ohledem na ustanovení § 450 občanského zákoníku uplatňuje vůči žalovanému na této náhradě pouze částku 900.000,- Kč. Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 20.4.2010 č.j. 84 C 467/2008-71 uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 900.000,- Kč s úroky z prodlení ve výši a za dobu, jež rozvedl, a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 43.325,90 Kč. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaný odpovídá za škodu vzniklou L. B. úrazem, k němuž došlo dne 3.8.2006 při pojezdu mostového jeřábu prováděném "o své vůli" P. Š., který neměl odbornou způsobilost k obsluze jeřábu, podle ustanovení § 420 odst. 2 občanského zákoníku, neboť škoda byla způsobena zaměstnancem žalovaného při jeho činnosti. Zaměstnanec žalovaného P. Š. měl podle zjištění soudu prvního stupně v prostorách výrobní haly č. 2 společnosti Siemens Elektromotory s.r.o. ve Frenštátě pod Radhoštěm provést výměnu kabelů, což vyžadovalo rovněž zajištění přístupu k místu, kde výměna měla být provedena. Použil-li k tomu mostový jeřáb nacházející se ve výrobní hale, šlo podle názoru soudu prvního stupně o činnost, která "objektivně bezprostředně souvisela s plněním zadaného pracovního úkolu". Soud prvního stupně neshledal důvodnou námitku žalovaného o tom, že by ze strany zaměstnance žalovaného P. Š. šlo o tzv. exces; použití mostového jeřábu P. Š. za účelem splnění pracovního úkolu pokládal za činnost provedenou "ve prospěch a v zájmu žalovaného". Z hlediska odpovědnosti žalovaného za uvedenou škodu soud prvního stupně nepovažoval za rozhodující, že P. Š. "porušil bezpečnostní předpisy, o kterých byl poučen, i pokyny zaměstnavatele, že nesmí používat jeřáb a jinou zvedací techniku společnosti Siemens Elektromotory s.r.o.". Za významnou nepokládal soud prvního stupně ani okolnost, že žalovaný jednal o přistavení jeřábu na požadované místo se společností Siemens Elektromotory s.r.o. K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 2.9.2010 č.j. 8 Co 307/2010-98 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odvolací soud shledal správným závěr soudu prvního stupně o tom, že ke škodě na zdraví L. B. "došlo v rámci činnosti žalovaného jako zaměstnavatele P. Š. a jeho odpovědnost podle ustanovení § 420 odst. 2 občanského zákoníku je tedy dána". Odvolací soud souhlasil se soudem prvního stupně rovněž v tom, že ze strany P. Š. nešlo o tzv. exces, neboť P. Š. se "sám o své vůli" rozhodl použít mostový jeřáb k výměně kabelů uložené mu zaměstnavatelem a šlo tedy o činnost v přímé souvislosti s plněním jeho pracovních úkolů. I když podle odvolacího soudu "není pochyb o tom, že za škodu v tomto případě odpovídá více subjektů", povinnost škůdce, proti kterému byla podána žaloba, k náhradě škody se nesnižuje o podíl připadající na ostatní škůdce, když se v tomto případě jedná o "odpovědnost podle ustanovení § 438 odst. 1 občanského zákoníku solidární". Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítá, že žalovaný prováděl opravu - výměnu kabelů počítačové sítě ve výrobní hale č. 2 společnosti Siemens Elektromotory s.r.o. jako "subdodavatel" na základě smlouvy uzavřené se společností GABEN s.r.o. dne 2.1.2003, podle níž žalovaný pro tuto společnost prováděl "servis rozvodů PC pro snímání dat", poukazuje na ustanovení § 538 obchodního zákoníku, podle něhož při provádění díla jinou osobou má zhotovitel odpovědnost, jako kdyby dílo prováděl sám, a dovozuje, že sice škodu způsobil jeho zaměstnanec, avšak došlo k tomu "při plnění úkolů a tedy v rámci činnosti společnosti GABEN s.r.o., a ve vztahu k poškozené", a že tedy ve vztahu k žalobci "nese odpovědnost" společnost GABEN s.r.o.; svědčí o tom též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27.9.2006 sp. zn. 25 Cdo 3125/2005, podle něhož společnost, která prováděla stavbu obchodního centra, odpovídá za škodu i v případě, že ke škodě došlo při činnosti stroje obsluhovaného osobou, která nebyla jejím zaměstnancem, nýbrž zaměstnancem "subdodavatele". Žalovaná dále odmítá názor soudů, že by pro posouzení jeho odpovědnosti za škodu podle ustanovení § 420 odst. 2 občanského zákoníku nebylo rozhodující, že jeho zaměstnanec P. Š. porušil bezpečnostní předpisy a pokyny zaměstnavatele o tom, že nesmí používat jeřáb a jinou zvedací techniku, a že není právně významné, že přistavení jeřábu měla zajistit společnost Siemens Elektromotory s.r.o. Z legální definice pojmu plnění pracovních úkolů uvedeného v ustanovení § 25 odst. 2 nařízení vlády č. 108/1994 Sb. podle žalovaného vyplývá, že pracovním úkolem není činnost zaměstnance konaná z vlastní iniciativy, potřebuje-li k této činnosti zaměstnanec zvláštní oprávnění (které nemá) nebo koná-li tuto činnost, přestože mu byla zaměstnavatelem zakázána. Žalovaný rovněž namítá, že, nevyčkal-li P. Š. na to, až mu společnost Siemens Elektromotory s.r.o. (jak bylo dohodnuto mezi ní a žalovaným) dopraví jeřáb na místo opravy, ale sám z vlastní iniciativy s jeřábem pojížděl na místo opravy, plnil tak úkol, který měla plnit osoba odlišná od žalovaného; žalovaný se proto domnívá, že takové jednání nepatří do rámce jeho činnosti. Žalovaný dovozuje přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou (účastníkem řízení), přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.). Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvola