Zákon o veterinární péči

(1) Vznik nákaz a jiných hromadných onemocnění zvířat a podezření z nich musí být ihned ohlášeny národnímu výboru a veterinárnímu středisku, nákazy a onemocnění vyšetřeny odborně způsobilými veterinárními pracovníky a provedena neprodleně ochranná a zdolávací opatření.

(2) Zdolávání hromadných onemocnění zvířat se provádí zpravidla podle ozdravovacích plánů zemědělských závodů schválených okresním národním výborem.

(3) K rozhodování o opatřeních k zdolávání nákaz a jiných hromadných onemocnění zvířat zřizují národní výbory při zemědělské komisi podle potřeby užší (nákazové) komise. Nákazové komise mají 5 až 7 členů, které volí národní výbory ze svých odborných pracovníků, z pracovníků zemědělských závodů, ústavů, zařízení apod. Za předsedu nákazové komise volí národní výbor zpravidla poslance - člena zemědělské komise, za tajemníka komise zpravidla odborně způsobilého veterinárního pracovníka okresního, popřípadě krajského veterinárního zařízení.

(4) Při výskytu velmi nebezpečných nákaz a jiných hromadných onemocnění, zejména hrozí-li nebezpečí z prodlení, může ministerstvo zemědělství, lesního a vodního hospodářství učinit mimořádná opatření k jejich rychlému zdolání.

(1) Jatečná zvířata (skot, prasata, ovce, kozy, koně a ostatní jednokopytníci, drůbež a králíci), jejichž maso je určeno pro veřejné zásobování, podléhají povinnému veterinárnímu vyšetření před poražením, při poražení a po poražení (prohlídka jatečných zvířat a masa).

(2) Jatečná zvířata určená ke spotřebě ve vlastní domácnosti majitele zvířete (tzv. domácí porážka) podléhají rovněž veterinárnímu vyšetření s výjimkou zdravých jehňat a kůzlat do stáří 3 měsíců, králíků a drůbeže.

(3) Maso jatečných zvířat se označí a smí být použito podle výsledku prohlídky; maso nevyšetřené a maso označené podle výsledku prohlídky za nepožívatelné nesmí být uváděno do oběhu.

(4) Zvěřina, ryby a jiná zvířata nebo jejich části, jsou-li určena k výživě nebo ke krmení nebo se zpracovávají pro tyto účely, podléhají veterinárnímu vyšetření, pokud tak stanoví prováděcí předpis.

(1) Jatečná zvířata, jejichž maso je určeno pro veřejné zásobování, musí být porážena na jatkách; nákupní místa pro jatečná zvířata musí být od jatek oddělena.

(2) Nemocná zvířata a zvířata podezřelá z nákazy určená k poražení na jatkách, musí být dopravena do zvláštních jatek (sanitních), popřípadě do sanitních oddělení jatek, pokud ministerstvo zemědělství, lesního a vodního hospodářství v dohodě s ministerstvem potravinářského průmyslu a ostatními zúčastněnými ústředními úřady pro odůvodněné případy nestanoví jinak. Podrobnosti o způsobu dopravy a o úhradě nákladů za dopravu těchto zvířat, stanoví prováděcí předpis.

(1) Ministerstvo zemědělství, lesního a vodního hospodářství v úzké součinnosti s krajskými národními výbory metodicky řídí, kontroluje a napomáhá plnění úkolů veterinární péče a úkolů při prohlídce jatečných zvířat a masa; podle zásad vydaných společně s ministerstvem zdravotnictví řídí, usměrňuje a kontroluje provádění hygienických opatření k zabezpečování zdravotní nezávadnosti potravin a surovin živočišného původu jak při jejich výrobě v zemědělství a dovozu z ciziny, tak i při jejich zpracování, ošetření, úchově, přepravě a skladování, a to až do jejich uvolnění do oběhu. Ministerstvo zemědělství, lesního a vodního hospodářství v případech uvedených v § 9 odst. 4 i veterinární činnost provádí.

(2) Ministerstvo zemědělství, lesního a vodního hospodářství zřizuje k provádění a kontrole úkolů podle odstavce 1 zařízení, ústavy a podniky a stará se v součinnosti s národními výbory o výchovu odborných kádrů.

(3) Okresní národní výbory zabezpečují úkoly veterinární péče a dozírají na jejich plnění, organizují opatření k zdolávání nákaz a jiných hromadných onemocnění, zajišťují prohlídky jatečných zvířat a masa a starají se o odborné léčení zvířat; podle zásad uvedených v odstavci 1 činí opatření k zabezpečování zdravotní nezávadnosti potravin a surovin živočišného původu. Odbornou činnost směřující k plnění těchto úkolů vykonávají odborně způsobilí veterinární pracovníci okresních veterinárních zařízení; tito pracovníci vykonávají také hygienický dozor nad zdravotní nezávadností potravin a surovin živočišného původu, a to vždy v úzké součinnosti s orgány hygienické a protiepidemické služby.

(4) Místní národní výbory dbají o provádění veterinární péče přímo v zemědělských závodech a činí ve stanoveném rozsahu neodkladná opatření k zdolávání nákaz a jiných hromadných onemocnění zvířat; v součinnosti s okresními národními výbory organizují rozšiřování znalostí o všestranné veterinární péči cílevědomou osvětovou činností. Veterinární pracovníci veterinárních zařízení pracují v úzké součinnosti s místními národními výbory a pomáhají jim při uplatňování veterinární péče.

(5) Národní výbory se při řízení a dozoru nad plněním úkolů podle předchozích odstavců plně opírají o účast a iniciativu pracujících a o jejich dobrovolné společenské organizace.

(1) Při plnění úkolů podle ustanovení § 12 mohou národní výbory zejména:

a) udílet odpovědným vedoucím zemědělských závodů, průmyslových, dopravních a jiných podniků, zařízení, ústavů i úřadů a jednotlivým osobám závazné pokyny nutné k uplatnění řádné veterinární péče;

b) nařídit opatření účelná a nutná k ochraně zdraví zvířat, k zamezení šíření nákaz a jiných nemocí zvířat a k jejich zdolávání, popřípadě nařídit usmrcení zvířat, ošetření a v krajním případě i zničení předmětů, které jsou nositeli zárodků nakažlivých nemocí, a izolaci osob nebo jiná omezení v osobním styku;

c) nařídit opatření k ochraně zdraví zvířat před nemocemi, které jsou společné zvířatům i lidem;

d) zakázat výrobu, zpracování a uvádění potravin a surovin živočišného původu a krmiv do oběhu, popřípadě nařídit jejich vyskladnění, jiný způsob jejich použití nebo jejich zneškodnění, jsou-li zdravotně závadné, méněhodnotné nebo hrozí-li nebezpečí dalšího jejich znehodnocení.

(2) Okresní národní výbory mohou pověřit odborně způsobilé veterinární pracovníky svých veterinárních zařízení, aby činili některá opatření uvedená v odstavci 1. O odvolání proti opatřením těchto pracovníků rozhoduje okresní národní výbor.

(3) Odborně způsobilí veterinární pracovníci jsou oprávněni při plnění a kontrole úkolů podle § 12 vstupovat do zemědělských závodů, průmyslových, dopravních a jiných podniků, zařízení, ústavů i úřadů, požadovat doklady a údaje potřebné k provádění své činnosti, odebírat vzorky k vyšetření a požadovat pomoc potřebnou k řádnému výkonu veterinární činnosti. Za odebrané vzorky potřebné k vyšetření se neposkytuje náhrada.

(4) Vedoucí organizací uvedených v odstavci 3, jejich pracovníci, popřípadě i jiné osoby, jejichž účast je při výkonu činnosti odborně způsobilých veterinárních pracovníků nutná, jsou povinni pomáhat při jejich činnosti, poskytnout požadované údaje, věcné prostředky a osobní pomoc při vyšetřování, prohlídce a posouzení zvířat, potravin a surovin živočišného původu. U organizací, ve kterých je nutný trvalý veterinární dozor, jsou vedoucí těchto organizací povinni poskytnout věcnou pomoc a umožnit zejména řádné vyšetření jatečných zvířat a masa a laboratorní zkoušky.

(5) Úkony podle tohoto zákona prováděné odborně způsobilými veterinárními pracovníky jsou bezplatné, pokud zvláštní předpisy nebo ministerstvo zemědělství, lesního a vodního hospodářství nestanoví jinak.

(1) Řízení výroby veterinárních biopreparátů vyráběných v ústavech a jiných zařízeních podléhajících ministerstvu zemědělství, lesního a vodního hospodářství, dozor nad jejich výrobou a distribucí, jakož i dozor nad jejich dovozem přísluší ministerstvu zemědělství, lesního a vodního hospodářství.

(2) Vyrábět, dovážet a do oběhu uvádět sílící prostředky pro zvířata je dovoleno jen se souhlasem ministerstva zemědělství, lesního a vodního hospodářství.

Veterinární péči v útvarech a zařízeních ozbrojených sil upravují předpisy, které vydají ministerstva vnitra a národní obrany. Orgány ozbrojených sil postupují při provádění veterinární péče přiměřeně podle tohoto zákona v úzké součinnosti s národními výbory.

Opatření při nemocech zvířat přenosných na lidi se provádějí vždy v úzké součinnosti s orgány hygienické a protiepidemické služby.

Zvláštní předpisy stanoví, ve kterých případech a za jakých podmínek se poskytují ze státních prostředků podpory k úhradě nebo zmírnění škod způsobených tím, že bylo nařízeno poražení zvířat nebo že zvířata uhynula při nákazách a jiných hromadných onemocněních nebo že byla nařízena ochranná a zdolávací opatření, jakož i náhrady ušlého výdělku nebo výloh vzniklých pracujícím v důsledku izolace nařízené při opatřeních proti nákazám zvířat.

Ministerstvo zemědělství, lesního a vodního hospodářství vydá v dohodě s ministerstvem zdravotnictví a s ostatními zúčastněnými ústředními úřady předpisy k provedení tohoto zákona.

Zrušuje se

1. zákon č. 187/1950 Sb., o zdokonalení živočišné výroby;

2. vládní nařízení č. 99/1952 Sb., o organizaci veterinární služby a o některých veterinárních opatřeních (veterinární řád).

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. října 1961.

Novotný v. r.

Fierlinger v. r.

Široký v. r.