Zákon o hospodaření s byty

Za byty ministerstva vnitra se považují byty v obytných domech určených výhradně pro ubytování příslušníků ministerstva vnitra v činné službě a jednotlivé byty, které krajská správa získává z nové bytové výstavby.

Podnikové byty, vojenské byty a byty ministerstva vnitra nepozbývají své povahy, byl-li dům předán do správy domovní správě; v těchto případech je příslušné organizaci, náčelníku nebo krajské správě zachováno právo účastníka soudního řízení v nájemních věcech. Prováděcí předpisy stanoví, která práva, jež ve věcech upravených tímto zákonem náležejí vlastníku domu, příslušejí v těchto případech, jakož i u vojenských bytů uvedených v § 78 odst. 1, organizaci, náčelníku nebo krajské správě.

Při posuzování bytové potřeby významných vědeckých a uměleckých pracovníků a odpovědných veřejných činitelů přihlížejí výkonné orgány místních národních výborů též k tomu, aby výměra bytu odpovídala povaze a společenskému významu jejich práce; to platí zejména při přidělování bytů podle §§ 18 a 19 a při rozhodování podle § 52.

Národní výbory hospodaří s byty ze státní bytové výstavby tak, aby státní bytová výstavba především

1. napomáhala rozvoji těch odvětví a závodů, jejichž provoz je podmíněn přesídlením stálých pracovních sil do blízkosti pracovišť;

2. zabezpečovala ubytování pracovníků nezbytných služeb;

3. poskytovala ubytování rodinám nižších příjmových kategorií, zejména rodinám s více dětmi, v místech se zvýšenou potřebou pracovních sil pro základní průmyslová odvětví.

Příslušníkem rodiny uživatele bytu se rozumí manžel (manželka), příbuzní v přímém pokolení (i z osvojeneckého poměru) a sourozenci.

(1) Za příslušníky domácnosti uživatele bytu se mimo příslušníky jeho rodiny a jeho zetě (snachu) považují též jiné osoby s ním příbuzné nebo sešvagřené, které nemajíce vlastního bytu žijí s uživatelem v jeho bytě a pečují o společnou domácnost nebo jsou na něho odkázány svou výživou nebo vzhledem ke svému zdravotnímu stavu na jeho péči.

(2) Za příslušníky domácnosti považují se též osoby, jež za plat obstarávají domácké nebo jiné práce (hospodyně a ošetřovatelka), jakož i družka (druh) uživatele bytu, je-li matkou (otcem) jeho dítěte nebo žije-li s ním ve společné domácnosti aspoň 3 roky.

Tento zákon se nevztahuje

1. na budovy, jichž užívá cizí stát pro účely svého zastupitelského úřadu nebo pro ubytování jeho představitelů a zaměstnanců, ani na byty těchto osob v jiných domech, pokud tyto osoby nejsou československými občany;

2. na budovy, jichž pro svoje účely užívají orgány mezinárodních organisací a institucí, a na byty členů a zaměstnanců těchto orgánů, pokud těmto orgánům, jejich členům a zaměstnancům příslušejí podle mezinárodního práva, mezinárodních smluv sjednaných s Československou republikou nebo podle zvláštních předpisů diplomatické výhody a imunity;

3. na budovy určené k přechodnému ubytování, na budovy určené pro ubytování mládeže připravující se k povolání a na jiné internáty a na budovy ústavů sociální péče;

4. na vojenské objekty, vojenská sídliště se zvláštním určením a na objekty ozbrojených součástí ministerstva vnitra;

5. na zaměstnanecké byty.

(1) Zaměstnaneckými byty se rozumějí byty zřízené při veřejných nebo provozních budovách, jakož i byty vystavěné při provozních objektech, při zdravotnických zařízeních nebo při ústavech sociální péče a užívané ve všech případech pro ubytování zaměstnanců, kteří jsou pověřeni střežením těchto budov (objektů, ústavů a zařízení), nebo jsou z jiných služebních důvodů povinni v nich bydlet proto, že by jinak byl ohrožen provoz podniku (ústavu, zařízení), nebo znemožněn výkon jejich zaměstnání.

(2) V pochybnostech, zda určitý byt má povahu bytu zaměstnaneckého, rozhodne po projednání s organizací a se závodním výborem základní organizace Revolučního odborového hnutí místní národní výbor.

O bytech v budovách církví a náboženských společností a jejich složek, jakož i o bytech určených v jiných budovách pro ubytování duchovních církví a náboženských společností může místní národní výbor činit opatření podle tohoto zákona jen se souhlasem okresního národního výboru.

Nájemní (podnájemní) a jiné smlouvy o užívání bytů nebo jejich částí, sjednané po počátku účinnosti tohoto zákona proti jeho ustanovením nebo proti prováděcím předpisům k němu vydaným, jsou neplatné.

(1) Zrušují se všechny předpisy, které odporují ustanovením tohoto zákona, zejména se zrušuje zákon č. 138/1948 Sb., o hospodaření s byty. Pokud se právní předpisy dovolávají ustanovení zákona č. 138/1948 Sb. nebo prováděcích předpisů k němu vydaných, rozumějí se tím napříště příslušná ustanovení tohoto zákona a prováděcích předpisů k němu vydaných.

(2) Zrušují se ustanovení § 4 odst. 2 až 5 a §§ 5, 6 a 12 zákona č. 94/1950 Sb., o ubytování branné moci a Sboru národní bezpečnosti.

Ústřední úřad pro věci národních výborů vydá předpisy potřebné k provedení tohoto zákona.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1957, ustanovení §§ 52, 69 a 70 však teprve dnem 1. července 1957; provede jej ministr místního hospodářství v dohodě se zúčastněnými členy vlády.

Zápotocký v. r.

Fierlinger v. r.

Široký v. r.

Dr. Kyselý v. r.

*) Zákon č. 27/1959 Sb., o družstevní bytové výstavbě.