Zákon o některých služebních poměrech vojáků

(1) Vojákům z povolání propuštěným ze služebního poměru podle § 26 odst. 1 písm. a) až c) a e) až g) a odst. 2 písm. a) až c) náleží odchodné ve výši

a) jednonásobku platu, pokud konali službu po dobu méně než 10 let,

b) dvojnásobku platu, pokud konali službu po dobu nejméně 10 let,

c) trojnásobku platu, pokud konali službu po dobu nejméně 15 let,

d) čtyřnásobku platu, pokud konali službu po dobu nejméně 20 let,

e) pětinásobku platu, pokud konali službu po dobu nejméně 25 let,

f) šestinásobku platu, pokud konali službu po dobu nejméně 30 let.

(2) Vojákům z povolání, jejichž služební poměr zanikl z jiného než v odstavci 1 a v § 33b uvedeného důvodu, náleží odchodné ve výměře jedné čtvrtiny částek uvedených v odstavci 1.

(3) Pro nárok na odchodné a jeho výši se započítává skutečně vykonaná doba činné služby v ozbrojených silách, doba služby v ozbrojených bezpečnostních sborech a doba hodnocená jako doba služby podle předpisů o soudních a mimosoudních rehabilitacích.17)

(4) Vojákům z povolání v působnosti federálního ministerstva vnitra, kteří jsou bezprostředně po skončení služebního poměru přijati do služebního poměru podle zvláštního zákona, odchodné nenáleží, jestliže jim tento zvláštní zákon nárok na odchodné zachovává.

(5) Bylo-li vojáku z povolání při předcházejícím propuštění ze služebního poměru vojáka z povolání, policisty nebo příslušníka ozbrojeného bezpečnostního sboru vyplaceno odchodné, vyplatí se při novém propuštění ze služebního poměru odchodné, snížené o částku odchodného, vyplacenou při předcházejícím propuštění.

(1) Zanikne-li služební poměr vojáka z povolání úmrtím, náleží pozůstalému manželovi úmrtné ve výši odchodného, které by voják z povolání jinak obdržel podle § 33a odst. 1. Každému pozůstalému dítěti s nárokem na sirotčí důchod náleží úmrtné ve výši jednoho platu.

(2) Není-li pozůstalého manžela, poskytuje se úmrtné, které by jinak náleželo manželovi, pozůstalým dětem, a to každému dítěti stejným dílem.

(3) Není-li pozůstalého manžela ani dětí s nárokem na úmrtné podle odstavců 1 a 2, vyplatí se úmrtné, které by jinak náleželo manželovi, v poloviční výši rovným dílem osobám v tomto pořadí:

a) družce,

b) rodičům,

c) sourozencům,

d) osobám, které zemřelého vojáka z povolání nebo jeho děti vychovaly nebo o něj pečovaly před úmrtím.

(1) Výsluhový příspěvek a úmrtné v působnosti federálního ministerstva obrany přiznává a vyplácí Vojenský úřad sociálního zabezpečení. O odvolání proti rozhodnutí tohoto úřadu rozhoduje federální ministerstvo obrany.

(2) Odchodné v působnosti federálního ministerstva obrany přiznává velitel, který vojákovi z povolání přiznal plat. Odchodné vyplácí útvar, který vojákovi z povolání vyplatil poslední plat. O odvolání proti rozhodnutí o nároku na odchodné rozhoduje přímý nadřízený velitele, který rozhodl o tomto nároku.

(3) O výsluhovém příspěvku v působnosti federálního ministerstva vnitra rozhoduje a tuto dávku vyplácí orgán určený federálním ministerstvem vnitra. Odvolacím orgánem ve věcech výsluhového příspěvku je nejbližší nadřízený orgánu určeného federálním ministerstvem vnitra.

(4) O odchodném a úmrtném v působnosti federálního ministerstva vnitra rozhoduje velitel útvaru, v němž voják z povolání naposledy konal službu. Odvolacím orgánem ve věcech odchodného a úmrtného je služební funkcionář nejblíže nadřízený veliteli útvaru, který rozhodl o nároku na dávku.

(5) Pokud v tomto zákoně nebo v prováděcích předpisech není stanoveno jinak, platí pro organizaci a řízení o dávkách podle tohoto zákona obecně závazné právní předpisy o organizaci a řízení v sociálním zabezpečení.16)

(1) Pro vyměření dávek podle tohoto zákona je rozhodný platový tarif a pravidelné příplatky náležející vojákovi z povolání v posledním kalendářním měsíci trvání služebního poměru a měsíční průměr proměnlivých příplatků, odměn a prémií vyplacených v kalendářním roce předcházejícím dni skončení služebního poměru, pokud podléhají dani ze mzdy. Skončí-li služební poměr posledním dnem kalendářního roku, zjišťuje se uvedený měsíční průměr z tohoto kalendářního roku.

(2) Pro posuzování nároků na dávky podle tohoto zákona, jejich dodatečné přiznání, změny výše, zánik nároku na dávku a jejich výplatu, omezení výplaty a snížení dávek, lhůty pro výplatu dávek, zaokrouhlování výše dávek, výplatu dávek oprávněným a jiným příjemcům, nárok na dávky a jejich poskytování ve vztahu k cizině, postoupení a srážky z dávek se použijí ustanovení obecně závazných právních předpisů o sociálním zabezpečení,16) pokud v tomto zákoně nebo v prováděcích předpisech k němu není stanoveno jinak.

(3) Povinnosti a odpovědnost příjemců dávek se řídí ustanoveními obecně závazných právních předpisů o sociálním zabezpečení.16)

(4) Dohody o srážkách z dávek mohou být uzavřeny též pro pohledávky vojenských útvarů a útvarů federálního ministerstva vnitra.

(5) Dávky přiznané podle tohoto dílu zákona se nezdaňují.

(6) Ministr obrany České a Slovenské Federativní Republiky a ministr vnitra České a Slovenské Federativní Republiky mohou v oboru své působnosti odstraňovat tvrdosti, které by se vyskytly při provádění ustanovení tohoto dílu zákona.

(7) Federální ministerstvo obrany a federální ministerstvo vnitra stanoví obecně závazným právním předpisem podrobnosti o peněžitých dávkách a organizaci a řízení o nich.

(1) Voják v činné službě (dále jen „voják“) je oprávněn při výkonu pořádkové, strážní, eskortní a dozorčí služby se střelnou zbraní ji použít jen v těchto případech:

a) aby v případě nutné obrany odvrátil útok vedený proti jeho osobě nebo mu bezprostředně hrozící anebo útok na život jiné osoby,

b) aby odvrátil nebezpečný útok, který ohrožuje střežený objekt nebo stanoviště, po marné výzvě, aby bylo upuštěno od útoku,

c) aby zamezil útěku osoby ozbrojené nebo důvodně podezřelé ze spáchání zvlášť závažného trestného činu, kterou nelze jiným způsobem zadržet,

d) je-li třeba zneškodnit zvíře ohrožující život nebo zdraví osob.

(2) Voják je povinen, jestliže je to s ohledem na okolnosti případu možné, před použitím střelné zbraně vyzvat k upuštění od útoku či útěku zvoláním „Stůj“, „Stůj nebo střelím“ a podle okolností užít i výstražného výstřelu. Při použití střelné zbraně je povinen dbát nutné opatrnosti, neohrožovat život a nezpůsobit zranění jiným osobám a co nejvíce šetřit život osoby, proti níž zákrok směřuje.

(3) Voják je povinen, pokud to ohrožení dovoluje, před použitím střelné zbraně užít domluvy, napomenutí nebo použít hmatů a chvatů sebeobrany, služebního psa a úderu střelnou zbraní.

(4) Voják je oprávněn použít toho z prostředků uvedených v odstavcích 1, 2, 3, který umožňuje splnění povinností a přitom co nejméně ohrožuje život a zdraví osob, proti nimž zakročuje. Zároveň dbá, aby tohoto prostředku bylo použito jen způsobem přiměřeným a aby případná škoda nebyla ve zřejmém nepoměru k významu chráněného zájmu.

(5) Při zákroku nesmí být použito střelné zbraně, úderu střelnou zbraní a služebního psa proti ženě, jejíž těhotenství je zjevně patrné, osobě vysokého věku, osobě se zjevnou tělesnou vadou nebo nemocí a dítěti s výjimkou případu, kdy to povaha útoku vedeného těmito osobami proti chráněnému zájmu nebo mimořádnost vzniklé situace podle odstavce 1 písm. a) a b) nezbytně vyžaduje.

(6) Použití střelné zbraně, služebního psa, hmatů a chvatů sebeobrany a úderu střelnou zbraní je voják povinen neprodleně po jejich použití hlásit nadřízenému a o těchto zákrocích se sepíše u útvaru záznam.

(1) Stát odpovídá za škodu způsobenou osobou nebo osobě, která poskytla pomoc vojákovi v činné službě při výkonu pořádkové, strážní, eskortní a dozorčí služby nebo vojenskému policistovi nebo ve prospěch Vojenského obranného zpravodajství na jejich žádost nebo s jejich vědomím. Stát se této odpovědnosti může zprostit jen tehdy, byla-li škoda osobou způsobena úmyslně.

(2) Došlo-li u poškozeného k újmě na zdraví nebo ke smrti, postupuje se podle předpisů o odškodňování pracovních úrazů pracovníků. Vláda České a Slovenské Federativní Republiky může stanovit obecně závazným právním předpisem, ve kterých případech a v jakém rozsahu:

a) náleží poškozenému vedle nároků podle pracovněprávních předpisů jednorázové mimořádné odškodnění;

b) se zvyšuje jednorázové odškodnění náležející podle pracovněprávních předpisů pozůstalým po poškozeném a kdy lze takové odškodnění přiznat osobám, které byly na poškozeného odkázány výživou.

(3) Stát hradí i škodu, kterou poškozený způsobil v souvislosti s pomocí poskytnutou podle odstavce 1.

(4) Poškozenému se hradí též škoda na věcech, která mu vznikla v souvislosti s poskytnutím pomoci podle odstavce 1. Přitom se hradí skutečná škoda, a to uvedením v předešlý stav; není-li to možné nebo účelné, hradí se škoda v penězích. Poškozenému může být přiznána též úhrada nákladů spojených s pořízením nové věci náhradou za věc poškozenou nebo zničenou.

(5) Stát odpovídá i za škody způsobené vojáky v činné službě v souvislosti s plněním jejich úkolů stanovených zákonem.

(6) Náhradu škody poskytuje za vojáky v činné službě, osobám a za osoby uvedené v odstavci 1 v zastoupení státu federální ministerstvo obrany a federální ministerstvo vnitra.

Ministr národní obrany a ministr vnitra Československé socialistické republiky mohou upravit ve vzájemné dohodě vztahy mezi vojáky v činné službě a příslušníky Státní bezpečnosti a Veřejné bezpečnosti.

(1) Služební poměr poddůstojníků z povolání podle zákona č. 44/1949 Sb. zaniká dnem 30. září 1960.

(2) Poddůstojníci z povolání, pokud splňují podmínky pro přijetí za vojáky z povolání podle § 23 tohoto zákona, budou na svou žádost podanou do 10. června 1960 přijati ode dne 1. října 1960 za praporčíky z povolání.

(3) Poddůstojníci z povolání, kteří nepožádají o přijetí za praporčíky z povolání nebo kteří podmínky pro přijetí nesplňují, jsou povinni splnit svůj závazek k další službě.

(4) Podrobnosti stanoví ministr národní obrany a ministr vnitra Československé socialistické republiky.

Vojákům, kteří dosáhli hodnosti „staršina“, přísluší ode dne 1. října 1960 hodnost „rotmistr“.

Pokud byl podle dosavadních nebo dřívějších předpisů výsluhový příspěvek vyměřen vyšší, než jaký náleží při zápočtu doby zaměstnání podle § 33 odst. 9, nebo pokud byl podle dosavadních nebo dřívějších předpisů výsluhový příspěvek vyměřen, ačkoliv při zápočtu doby zaměstnání podle § 33 odst. 9 nenáleží, sníží se ode dne účinnosti tohoto zákona tento příspěvek na výši odpovídající zápočtu doby zaměstnání podle § 33 odst. 9 nebo se jeho výplata zastaví. Nové vyměření sníženého příspěvku se provede nejpozději do 31. října 1995; do nového vyměření příspěvku se jeho výplata pozastavuje.

Výše výsluhového příspěvku, na který vznikne nárok po 31. prosinci 1995, nesmí být nižší než výše výsluhového příspěvku, která by náležela, kdyby výsluhový příspěvek byl přiznán podle předpisů platných ke dni 31. prosince 1995, a to včetně zvýšení, která by náležela k tomuto výsluhovému příspěvku pouze k tomuto dni.

Zrušují se

1. s účinností od 1. května 1960

a) zákon č. 72/1946 Sb., o úpravě některých právních poměrů důstojníků a rotmistrů z povolání a o převzetí některých osob do československé branné moci,

b) zákon č. 29/1947 Sb., o likvidaci tak zvaného vládního vojska, jakož i o umísťování a jiném zaopatření jeho zaměstnanců,

c) zákon č. 60/1947 Sb., jímž se mění zákon ze dne 6. března 1946 č. 72 Sb., o úpravě některých právních poměrů důstojníků a rotmistrů z povolání a o převzetí některých osob do československé branné moci,

d) zákon č. 116/1947 Sb., o úpravě některých právních poměrů důstojníků, rotmistrů a poddůstojníků aspirantů v záloze,

e) zákon č. 134/1948 Sb., jímž se prodlužuje platnost předpisů o úpravě některých právních poměrů důstojníků a rotmistrů z povolání a o převzetí některých osob do československé branné moci,

f) zákon č. 59/1949 Sb., o odnětí vojenské hodnosti některým důstojníkům, rotmistrům a poddůstojníkům vojska mimo činnou službu,

g) zákon č. 199/1949 Sb., o propůjčování titulů vyšších vojenských hodností,

h) zákon č. 85/1950 Sb., o opatřeních souvisících s úpravou kázeňského práva příslušníků ozbrojených sborů,

i) § 4 zákona č. 88/1952 Sb., o materiálním zabezpečení příslušníků ozbrojených sil,

j) §§ 3 až 5 zákona č. 286/1948 Sb., o národní bezpečnosti;

2. s účinností od 1. října 1960

a) zákon č. 44/1949 Sb., o úpravě právních poměrů souvisících s reorganizací velitelského sboru vojska,

b) § 5 zákona č. 88/1952 Sb., o materiálním zabezpečení příslušníků ozbrojených sil.

Tento zákon nabývá účinnosti ode dne 1. května 1960, s výjimkou ustanovení § 4, které nabývá účinnosti ode dne 1. října 1960; provedou jej ministr národní obrany a ministr vnitra Československé socialistické republiky.

Novotný v. r.

Fierlinger v. r.

Široký v. r.

generál armády Lomský v. r.

Barák v. r.

3) § 197 odst. 1 písm. a) až e) zákoníku práce.

1) Např. zákon České národní rady č. 200/1990 Sb., o přestupcích, zákon Slovenské národní rady č. 372/1990 Sb., o přestupcích, zákon č. 528/1990 Sb., devizový zákon.

2) Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).

1) Zákon č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích.

2) Zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů.

Zákon č. 308/1991 Sb., o svobodě náboženské víry a postavení církví a náboženských společností.

Zákon č. 161/1992 Sb., o registraci církví a náboženských společností.

3) Např. zákon č. 172/1990 Sb., o vysokých školách, zákon č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích.

4) Zákon č. 172/1990 Sb.

5) § 116 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

6) § 91 odst. 1 zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů.

7) Např. zákon č. 93/1951 Sb., o státních svátcích, o dnech pracovního klidu a o památných a významných dnech, ve znění pozdějších předpisů.

8) Příloha k vyhlášce federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 18/1991 Sb., o jiných úkonech v obecném zájmu.

11) § 37 odst. 3 zákona č. 92/1949 Sb., branný zákon, ve znění pozdějších předpisů.

12) Např. § 29 tohoto zákona.

13) § 2 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon).

14) § 15 a § 107 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění.

15) Např. zákon č. 334/1991 Sb., o služebním poměru policistů zařazených ve Federálním policejním sboru a Sboru hradní policie, zákon č. 100/1970 Sb., o služebním poměru příslušníků Sboru národní bezpečnosti, ve znění pozdějších předpisů, zákon SNR č. 410/1991 Sb., o služebním poměru příslušníků Policejního sboru Slovenské republiky.

16) Zákon č. 100/1988 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Vyhláška federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 149/1988 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů.

17) § 25 odst. 1 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci.

§ 24 odst. 1 až 3 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích.