COTIF

Výbory si mohou stanovit vlastní jednací řád.

Článek 9

Ústřední úřad pro mezinárodní železniční přepravu vykonává funkci sekretariátu Organizace.

Ústřední úřad zejména

a) plní úkoly, které mu uloží jiné orgány organizace;

b) připravuje k projednání návrhy na změny Úmluvy, k čemuž si v případě potřeby přizve znalce;

c) svolává výbory;

d) včas postupuje členským státům potřebné dokumenty pro zasedání různých orgánů;

e) udržuje v aktuálním stavu a zveřejňuje seznamy tratí uvedené v článku 3 § 2;

f) přijímá sdělení členských států a dopravních podniků a dává je v případě potřeby na vědomí ostatním členským státům a dopravním podnikům;

g) udržuje v aktuálním stavu a zveřejňuje přehled soudních rozhodnutí;

h) vydává periodický časopis;

i) zastupuje Organizaci u jiných mezinárodních organizací příslušných pro otázky souvisící s posláním Organizace;

j) zpracovává návrh ročního rozpočtu Organizace a předkládá jej ke schválení Správnímu výboru;

k) spravuje finanční záležitosti Organizace v rámci schváleného rozpočtu;

l) na žádost členského státu nebo dopravního podniku nabídkou svých dobrých služeb usiluje o urovnání sporů mezi dotčenými státy nebo podniky o výklad nebo používání Úmluvy;

m) na požádání zúčastněných stran – členských států, dopravních podniků nebo uživatelů vydává znalecké posudky při sporech o výklad nebo používání Úmluvy;

n) spolupůsobí při řešení sporů v rozhodčím řízení podle oddílu III;

o) usnadňuje finanční vztahy mezi dopravními podniky vyplývající z mezinárodní dopravy, jakož i splácení nezaplacených pohledávek.

Periodický časopis obsahuje sdělení potřebná pro používání Úmluvy, jakož i pojednání, soudní rozhodnutí a informace důležité pro výklad, provádění a rozvoj železničního přepravního práva; časopis se vydává v pracovních jazycích.

Článek 10

Členské státy zasílají Ústřednímu úřadu svá sdělení o zápisu nebo výmazu tratí v seznamech podle článku 3 § 2.

Pokud v článku 2 § 2 uvedené linky spojují členské státy, zapisují se do seznamu jen po souhlasu těchto států; pro výmaz takové linky stačí sdělení jednoho z těchto států.

Ústřední úřad sdělí všem členským státům zapsání nebo výmaz tratě (linky).

Na trať se vztahují ustanovení Úmluvy po uplynutí jednoho měsíce ode dne oznámení Ústředního úřadu o jejím zápise.

Na trať se přestanou vztahovat ustanovení Úmluvy po uplynutí jednoho měsíce ode dne oznámení Ústředního úřadu o jejím výmazu, s výjimkou přeprav již započatých, které musí být dokončeny.

Článek 11

Výši výdajů Organizace stanoví pro každý rok Správní výbor na základě návrhu Ústředního úřadu.

Výdaje Organizace hradí členské státy v poměru délek zapsaných tratí. U mořských a vnitrozemských říčních linek se však počítá pouze polovina jejich délek; u jiných tratí (linek) provozovaných za zvláštních podmínek může být po dohodě mezi dotyčnou vládou a Ústředním úřadem a s výhradou schválení Správním výborem příspěvek snížen nejvýše o jednu polovinu.

Současně s postoupením jednatelské zprávy a ročního závěrečného účtu žádá Ústřední úřad členské státy, aby uhradily svůj příspěvek na výdaje za uplynulý rok v co nejkratší době, nejpozději však do 31. prosince roku postoupení.

Po tomto dnu se dlužné částky zúročují 5 % ročně.

Neuhradí-li členský stát svůj příspěvek od tohoto dne do dvou let, pozastavuje se jeho hlasovací právo do okamžiku, kdy splní svou platební povinnost.

Po uplynutí další dvouleté lhůty zváží Valné shromáždění, zda má být postoj tohoto státu považován za mlčky projevenou výpověď Úmluvy, přičemž případně stanoví den, k němuž má výpověď nabýt účinnosti.

Splatné příspěvky zůstávají dluhem v případě výpovědi podle § 2 a podle článku 25, stejně jako v případě pozastavení hlasovacího práva.

Nezaplacené částky se mají podle možnosti krýt úvěrem Organizace; mohou být rozděleny na čtyři roční správní období. Celý nedoplatek se zúčtuje na zvláštní účet vrubem ostatních členských států členů Úmluvy v době neplacení; zatížení se provede v poměru délek jejich tratí zapsaných v době otevření zvláštního účtu.

Stát, který Úmluvu vypověděl, může se stát opět členským státem přístupem za podmínky, že zaplatil dlužné částky.

Organizace vybírá náhradu krytí zvláštních výdajů vyplývajících z činností uvedených v článku 9 § 2 l) až n); v případech uvedených v článku 9 § 2 l) a m) stanoví výši této náhrady Správní výbor na návrh Ústředního úřadu; v případě uvedeném v článku 9 § 2 n) se použije článek 15 § 2.

Soulad obchodních knih s účetními doklady prověřuje švýcarská vláda, která předkládá zprávu Správnímu výboru.

ODDÍL III

Článek 12

Spory mezi členskými státy o výklad nebo uplatňování Úmluvy, jakož i spory mezi členskými státy a Organizací o výklad nebo uplatňování Protokolu o výsadách a imunitách, mohou být na žádost jedné ze stran předloženy rozhodčímu soudu. Strany stanoví podle volného uvážení složení rozhodčího soudu a proceduru rozhodčího řízení.

Spory

a) mezi dopravními podniky,

b) mezi dopravními podniky a uživateli,

c) mezi uživateli,

vzniklé při provádění Jednotných právních předpisů CIV a Jednotných právních předpisů CIM, pokud nejsou smírně urovnány nebo nejsou předloženy k rozhodnutí řádným soudům, mohou být se souhlasem zainteresovaných stran předloženy rozhodčímu soudu. Pro složení rozhodčího soudu a proceduru rozhodčího řízení platí články 13 až 16.

Každý stát si může při podpisu Úmluvy nebo při uložení listin o její ratifikaci, o jejím přijetí, schválení nebo o přístupu k Úmluvě vyhradit právo nepoužít zcela nebo zčásti ustanovení § 1 a 2.

Každý stát, který vznesl výhradu podle § 3, může kdykoliv oznámit depozitární vládě, že výhradu ruší. Zrušení výhrady nabývá účinnosti jeden měsíc po dni, kdy o tom depozitární vláda zpravila smluvní státy.

Článek 13

Strany uzavírají rozhodčí dohodu, v níž se uvádí zejména:

a) předmět sporu;

b) složení soudu a lhůty dohodnuté pro jmenování jednoho nebo více rozhodců;

c) místo dohodnuté pro sídlo soudu.

Rozhodčí dohoda se zašle Ústřednímu úřadu, který plní funkce kanceláře soudu.

Článek 14

Seznam rozhodců sestavuje a běžně doplňuje Ústřední úřad. Každý členský stát může dát zapsat do seznamu rozhodců dva své státní příslušníky, kteří jsou odborníky pro mezinárodní přepravní právo.

V souladu s rozhodčí dohodou tvoří rozhodčí soud jeden, tři nebo pět rozhodců.

Rozhodci se volí z osob zapsaných do seznamu rozhodců podle § 1. Pokud však rozhodčí dohoda předvídá pět rozhodců, může si každá ze stran zvolit jednoho rozhodce neuvedeného v seznamu.

Předvídá-li rozhodčí dohoda jediného rozhodce, zvolí se vzájemnou dohodou stran.

Předvídá-li rozhodčí dohoda tři nebo pět rozhodců, zvolí každá strana jednoho, popřípadě dva rozhodce; tito rozhodci určí vzájemnou dohodou třetího nebo pátého rozhodce, který rozhodčímu soudu předsedá.

Nedohodnou-li se strany na určení jediného rozhodce, nebo nesjednotí-li se zvolení rozhodci na určení třetího nebo pátého rozhodce, určí ho generální ředitel Ústředního úřadu.

Nemají-li strany stejnou státní příslušnost, musí mít jediný, třetí nebo pátý rozhodce jinou státní příslušnost než strany.

Vstup třetí strany do sporu nemá vliv na složení rozhodčího soudu.

Článek 15

Rozhodčí soud vede řízení s přihlédnutím zejména k těmto ustanovením:

a) zkoumá a posuzuje spory na základě přednesu stran, aniž by byl při svém rozhodnutí o právních otázkách vázán výkladem podávaným stranami;

b) nemůže přisoudit více a nic jiného, než žalobce požaduje, a ne méně, než co žalovaný uznal jako svůj dluh;

c) rozhodčí výrok, náležitě zdůvodněný, formuluje rozhodčí soud a stranám jej zašle Ústřední úřad;

d) nestanoví-li kogentní normy právního řádu platného v místě sídla rozhodčího soudu jinak a s výhradou opačné dohody stran, je rozhodčí výrok konečný.

Honoráře rozhodců stanoví generální ředitel Ústředního úřadu. Rozhodčí výrok stanoví poplatky a výlohy a určuje způsob jejich rozdělení, stejně jako honorářů rozhodců, mezi strany.

Článek 16

Zahájení rozhodčího řízení má na přerušení promlčení stejný účinek, jaký předvídá hmotné právo pro vznesení žaloby před řádným soudem.

Výrok rozhodčího soudu vůči dopravním podnikům a uživatelům se stává v každém členském státě vykonatelným, jakmile ve státě, kde má být výrok vykonán, jsou splněny všechny předepsané formality. Věcné přezkoušení případu není přípustné.

ODDÍL IV

Článek 17

Věřitelský dopravní podnik, který má pohledávky z přeprav podléhajících Jednotným právním předpisům, může oznámit Ústřednímu úřadu přehled pohledávek se žádostí o pomoc při jejich vymáhání; za tímto účelem vyzve Ústřední úřad dlužnický dopravní podnik, aby dlužnou částku zaplatil nebo sdělil důvody pro odmítnutí platby.

Uzná-li Ústřední úřad, že odmítnutí je dostatečně zdůvodněno, navrhne stranám, aby se obrátily na příslušný soud nebo na rozhodčí soud podle článku 12 § 2.

Je-li Ústřední úřad názoru, že částka je zcela nebo zčásti dluhem, může po případném vyslechnutí znalce prohlásit, že dluhující dopravní podnik je povinen dlužnou částku zcela nebo částečně složit u Ústředního úřadu; složená částka zůstane deponována, dokud nebude příslušným soudem nebo rozhodčím soudem vydáno konečné rozhodnutí.

Nesloží-li podnik během dvou týdnů částku stanovenou Ústředním úřadem, bude znovu vyzván k jejímu zaplacení s poukazem na následky svého odmítnutí.

Nebude-li ani této druhé výzvě do dvou měsíců vyhověno, zašle Ústřední úřad členskému státu, jemuž podnik přísluší, zdůvodněnou žádost o přijetí opatření a zejména o přezkoumání, zda mají být i nadále ponechány v seznamu tratě dluhujícího dopravního podniku.

Prohlásí-li členský stát, že i přes neplacení trvá na zapsání tratí tohoto podniku, nebo neodpoví-li do šesti týdnů na sdělení Ústředního úřadu, vzniká právní domněnka, že přebírá záruku za úhradu všech pohledávek z přeprav podléhajících Jednotným právním předpisům.

Článek 18

Jakmile rozsudky, jakož i rozsudky pro zmeškání vynesené příslušným soudem na základě ustanovení Úmluvy se staly vykonatelnými podle práva platného pro tento soud, stávají se vykonatelnými v každém dalším členském státě po splnění formalit předepsaných státem, v němž má dojít k výkonu rozhodnutí. Věcné přezkoušení případu není přípustné.

Toto ustanovení se nevztahuje na rozsudky vykonatelné pouze prozatímně ani na rozsudky ukládající žalobci z důvodů zamítnutí jeho žaloby kromě úhrady nákladů sporu též náhradu škody.

Prvý odstavec se vztahuje rovněž na soudní smíry.

Pohledávky jednoho dopravního podniku vzniklé z mezinárodní přepravy vůči jinému dopravnímu podniku, který nepřísluší témuž státu, mohou být postiženy zadržením nebo zabavením jen podle rozhodnutí soudů členského státu, jemuž přísluší podnik, který je věřitelem pohledávky, jež má být zabavena.

Vozový park železnice, jakož i předměty všeho druhu náležející železnici a sloužící přepravě, jako kontejnery, nakládací zařízení a plachty, mohou být zadrženy nebo zabaveny v jiném členském státě než ve státě, jemuž přísluší vlastnická železnice, jen podle rozhodnutí soudů tohoto státu.

Vozy přepravců, jakož i předměty všeho druhu sloužící přepravě, které se v nich nacházejí a patří vlastníku vozu, mohou být zadrženy nebo zabaveny v jiném členském státě než v tom, v němž má vlastník vozu své sídlo, jen podle rozhodnutí soudů tohoto státu.

U žalob podle Úmluvy nelze požadovat složení jistoty na úhradu nákladů řízení.

ODDÍL V

Článek 19

Členské státy postupují své návrhy na změnu Úmluvy Ústřednímu úřadu, který o tom bez odkladu uvědomuje členské státy.

Valné shromáždění rozhoduje o návrzích na změnu ustanovení Úmluvy neuvedených v § 3 a 4.

Návrh na změnu může být dán na pořad jednání zasedání Valného shromáždění jen se souhlasem jedné třetiny členských států.

Při projednávání návrhu na změnu Valným shromážděním může toto rozhodnout většinou podle článku 6 § 5, že takový návrh úzce souvisí s jedním nebo několika ustanoveními, k jejichž změně je podle § 3 příslušný Revizní výbor. V takovém případě je Valné shromáždění příslušné rozhodnout též o změně tohoto nebo těchto ustanovení.

S výhradou rozhodnutí Valného shromáždění podle § 2 třetího odstavce rozhoduje Revizní výbor o návrzích na změnu těchto ustanovení:

a) Jednotné právní předpisy CIV:

– Článek 1 § 3; článek 4 § 2; články 5 (kromě § 2), 6, 9 až 14, 15 (kromě § 6), 16 až 21, 22 § 3; články 23 až 25, 37, 43 (kromě § 2 a 4), 48, 49, 56 až 58, 61;

– částky vyjádřené ve zúčtovacích jednotkách, uvedené v článcích 30, 31, 38, 40 a 41, má-li změna vést k jejich zvýšení;

b) Jednotné právní předpisy CIM:

– Článek 1 § 2; článek 3 § 2 až 5; články 4, 5, 6 (kromě § 3), 7, 8, 11 až 13, 14 (kromě § 7), 15 až 17, 19 (kromě § 4), 20 (kromě § 3), 21 až 24, 25 (kromě § 3), 26 (kromě § 2), 27, 28 § 3 a 6, články 29, 30 (kromě § 3), 31, 32 (kromě § 3), 33 (kromě § 5), 34, 38, 39, 41, 45, 46, 47 (kromě § 3), 48 – pokud se navrhuje jen přizpůsobení mezinárodnímu námořnímu přepravnímu právu –, 52, 53, 59 až 61, 64, 65;

– částka vyjádřená ve zúčtovacích jednotkách v článku 40, má-li změna vést k jejímu zvýšení;

– Řád pro mezinárodní železniční přepravu vozů přepravců (RIP), Příloha II;

– Řád pro mezinárodní železniční přepravu kontejnerů (RICo), Příloha III;

– Řád pro mezinárodní železniční přepravu spěšnin (RIEx), Příloha IV.

Výbor znalců rozhoduje o návrzích na změny ustanovení Řádu pro mezinárodní železniční přepravu nebezpečného zboží (RID), Příloha I k Jednotným právním předpisům CIM.

Článek 20

Změny, o nichž rozhodlo Valné shromáždění, se shrnou do protokolu, který podepíší zástupci členských států. Tento protokol podléhá ratifikaci, přijetí nebo schválení; ratifikační listiny a listiny o přijetí nebo schválení se ukládají u depozitární vlády co nejdříve.