Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. září 1979.
Ministr:
Vondruška v. r.
Příloha k vyhlášce č. 87/1979 Sb.
Čl. 1
(1) Obsah všeobecné státní jazykové zkoušky je zaměřen na běžné otázky denního života, na otázky politického, hospodářského a kulturního dění v Československé socialistické republice i v dané jazykové oblasti a na základní problematiku pracovního oboru kandidáta. Při zkoušce se požaduje dobrá znalost českého nebo slovenského jazyka.
(2) V písemné části zkoušky má kandidát prokázat schopnost samostatně se písemně vyjadřovat o stanovených tématech, dovednost zaznamenávat slyšený projev formou volného zpracování, popřípadě diktátu, a schopnost oboustranného překladu; přitom prokáže i náležité ovládání běžné slovní zásoby, dobrou znalost základní jazykové normy a přiměřenou dovednost ve stylizaci cizojazyčného projevu.
(3) Písemná část zkoušky se skládá:
a) z reprodukce slyšeného souvislého cizojazyčného textu v rozsahu asi 150 slov nebo z diktátu cizojazyčného textu asi o 100 slovech,
b) z překladu cizojazyčného textu asi o 100 slovech do češtiny nebo slovenštiny,
c) z překladu českého nebo slovenského textu asi o 100 slovech do cizího jazyka,
d) z volného zpracování jednoho ze tří stanovených témat podle volby kandidáta (v rozsahu 2 – 3 stránek) zaměřených k aktuálním otázkám politického, hospodářského nebo kulturního života.
Pro vypracování písemné části zkoušky se stanoví doba 4 hodin. Při písemné části zkoušky s výjimkou diktátu lze používat slovníku.
(4) V ústní části zkoušky má kandidát prokázat, že dovede správně a s porozuměním přečíst cizojazyčný text, vyložit jej po stránce obsahové, podle potřeby i jazykové, že rozumí mluvenému nebo reprodukovanému projevu v cizím jazyce a že dovede pohotově a bez obtíží hovořit v cizím jazyce o daném tématu i o vlastní četbě v originále. Ústní část zkoušky se skládá ze čtení a obsahového výkladu, popřípadě překladu cizojazyčného textu spojeného s objasněním důležitých mluvnických jevů a z ústního projevu, který má zpravidla formu rozhovoru, popřípadě rozhovoru o slyšeném nebo reprodukovaném projevu; kandidátovi se poskytne možnost souvislého samostatného projevu v cizím jazyce.
Ústní část zkoušky se vede v cizím jazyce a nemá zpravidla trvat déle než 30 minut.
(5) Konverzační témata a otázky týkající se faktických znalostí z politického, hospodářského a kulturního života dané jazykové oblasti i v Československé socialistické republice se kandidátům určují losem.
Čl. 2
(1) Speciální státní jazykovou zkouškou pro obor překladatelský se ověřuje, že kandidát dovede na základě přesného porozumění cizojazyčnému textu vypracovat písemný překlad tohoto textu do češtiny nebo slovenštiny a naopak převádět české nebo slovenské texty do cizího jazyka; přitom má obsahově i stylisticky přesně vystihnout daný text specifickými prostředky cizího jazyka. Těžiště této zkoušky je v písemném projevu.
(2) V písemné části zkoušky má kandidát prokázat, že se dovede samostatně a pohotově písemně vyjadřovat, že náležitě ovládá slovní zásobu a frazeologii obecného jazyka i odbornou terminologii zejména toho oboru, ve kterém pracuje, že má bezpečnou aktivní znalost mluvnice a pravopisné normy daného cizího jazyka a přiměřenou dovednost ve stylizaci odborného cizojazyčného projevu.
(3) Písemná část zkoušky se skládá:
a) z překladu obtížného obecného, popřípadě odborného cizojazyčného textu asi o 150 slovech do českého nebo slovenského jazyka,
b) z překladu obtížného obecného, popřípadě odborného českého nebo slovenského textu asi o 150 slovech do cizího jazyka,
c) z volného zpracování jednoho ze tří stanovených témat podle volby kandidáta (v rozsahu 2 – 3 stránek).
Pro vypracování písemné části zkoušky se stanoví doba 4 hodin; lze při ní používat slovníku.
(4) V ústní části zkoušky má kandidát prokázat, že dovede správně a s porozuměním přečíst obtížný cizojazyčný text, přeložit jej a vyložit po stránce obsahové i jazykové, že dovede obdobně převádět text z češtiny nebo slovenštiny do cizího jazyka, že rozumí mluvenému projevu v cizím jazyce a bez obtíží hovoří o daném tématu. Ústní část zkoušky se vede v cizím jazyce a nemá zpravidla trvat déle než 45 minut.
Čl. 3
(1) Speciální státní jazykovou zkouškou pro obor tlumočnický se ověřuje, že kandidát dovede pohotově a správně tlumočit ústní projev z cizího jazyka do češtiny nebo slovenštiny a naopak, a to simultánně i konsekutivně. Těžiště této zkoušky je v ústním projevu.
(2) Písemná část zkoušky se skládá:
a) z překladu obtížného obecného, popřípadě odborného českého nebo slovenského textu asi o 150 slovech do cizího jazyka,
b) z cizojazyčné reprodukce českého nebo slovenského textu v rozsahu asi 150 slov, který byl kandidátu přečten,
c) z cizojazyčné reprodukce cizojazyčného textu v rozsahu asi 150 slov, který byl kandidátu přečten.
Pro vypracování písemné části zkoušky se stanoví doba 4 hodin; lze při ní používat slovníku.
(3) V ústní části zkoušky má kandidát prokázat, že dovede stručně shrnout v cizím jazyce obsah obtížného cizojazyčného textu, že dovede oboustranně tlumočit mluvený a reprodukovaný projev, a to simultánně i konsekutivně, a že dovede pohotově hovořit v cizím jazyce na dané téma i o vlastní četbě v originále. Ústní část zkoušky se vede v cizím jazyce a nemá zpravidla trvat déle než 45 minut.
Čl. 4
(1) Během písemné části zkoušky dozírající učitel dohlíží, aby kandidáti pracovali zcela samostatně. Doba pobytu kandidáta mimo zkušební místnost se poznamenává do protokolu o průběhu písemné části zkoušky.
(2) Jestliže se kandidát při písemné části zkoušky dopustí nedovoleného jednání (opisování, používání nedovolených pomůcek apod.), sepíše o tom dozírající učitel záznam, který předloží předsedovi komise pro státní jazykové zkoušky. Kandidát, který se provinil, ve zkoušce nepokračuje a posuzuje se jako kandidát, který u písemné části zkoušky neprospěl.
(3) Při stanovení celkového výsledku písemné části zkoušky se přihlíží ke všem jejím složkám. Celková úroveň písemné části zkoušky kandidáta se zvlášť pečlivě zvažuje, jestliže kandidát z některé její složky neprospěl.
(4) Výsledek písemné části zkoušky sdělí předseda komise pro státní jazykové zkoušky kandidátovi písemně, a to nejméně týden před začátkem ústní části zkoušky; současně sdělí kandidátům, kteří úspěšně vykonali písemnou část zkoušky, termín ústní části zkoušky.
(5) Jestliže kandidát nevyhověl při písemné části zkoušky, nemůže být připuštěn k části ústní. V tom případě předseda komise pro státní jazykové zkoušky vyrozumí kandidáta o možnosti přihlásit se ke státní jazykové zkoušce v některém z dalších zkušebních období (§ 14 vyhlášky).
(6) Ústní část zkoušky se koná nejméně po čtrnáctidenním odstupu od části písemné.
(7) Po zadání otázky k ústní části zkoušky se kandidátovi poskytne potřebný čas (nejvýše 15 minut) na přípravu.
(8) Pro hodnocení ústní části zkoušky je rozhodující praktická znalost cizího jazyka včetně výslovnosti, intonace a dynamiky ústního projevu kandidáta. Znalosti kandidáta z okruhu politického, hospodářského a kulturního života dané jazykové oblasti ovlivňují stupeň prospěchu.
(9) Po ústní části zkoušky hodnotí zkušební komise celkový výsledek státní jazykové zkoušky. Jednání zkušební komise při hodnocení výsledků zkoušky je neveřejné. Při stanovení celkového výsledku státní jazykové zkoušky se přihlédne k výsledkům písemné i ústní části zkoušky. O stupni prospěchu rozhoduje zkušební komise hlasováním. Výsledek státní jazykové zkoušky sdělí kandidátovi předseda zkušební komise před celou komisí v den, kdy kandidát vykonal ústní část zkoušky.
(10) Kandidátovi, který u státní jazykové zkoušky neprospěl, může komise pro státní jazykové zkoušky povolit opakování (§ 15 odst. 6 vyhlášky), a to buď jen části ústní nebo zkoušky celé. Opakování ústní části zkoušky v nejbližším zkušebním období povolí komise pro státní jazykové zkoušky kandidátovi, jehož písemná část zkoušky je klasifikována prvním nebo druhým stupněm prospěchu (výborně, velmi dobře). Opakování celé státní jazykové zkoušky nejdříve za rok povolí komise pro státní jazykové zkoušky kandidátovi, jehož písemná část zkoušky je klasifikována známkou 3 - dobře.
1) § 7 odst. 1 písm. b), § 11 odst. 1 písm. b) zákona České národní rady č. 77/1978 Sb., o státní správě ve školství.
2) Směrnice ministerstva školství ČSR a ministerstva zdravotnictví ČSR o organizaci škol poskytujících střední a vyšší vzdělání včetně zařízení pro výchovu učňů ze dne 31. prosince 1975, čj. 32 474/75-210, uveřejněné ve Věstníku ministerstva školství a ministerstva kultury ČSR, ročník 1976, str. 1, oznámené v částce 1/1976 Sb.
3) Vyhláška č. 94/1978 Sb., o organizaci školního roku na základních a středních školách.
4) § 23 bod 2 písm. b) zákona č. 129/1975 Sb., o působnosti orgánů České socialistické republiky v sociálním zabezpečení.
5) Vyhláška č. 91/1966 Sb., o odměňování některých prací konaných mimo pracovní poměr.