Trestní zákon správní · 88/1950 Sb. · § 12 · Trestní právo
Stručně: Paragraf 12 zákona 88/1950 stanoví, že při určování výše trestu za přestupek se musí zohlednit, jak moc je přestupek nebezpečný pro společnost, a to na základě způsobu jeho provedení, následků, míry zavinění, osoby pachatele, možnosti jeho nápravy a přitěžujících či polehčujících okolností.
§ 12 Výměra trestu.
Při výměře trestu se přihlédne k stupni nebezpečnosti přestupku pro společnost, zejména s hlediska způsobu provedení přestupku, jeho následků, míry zavinění, osoby pachatele, možnosti jeho nápravy a okolností přitěžujících i polehčujících.
Paragraf 12 zákona 88/1950 stanoví, že při určování výše trestu za přestupek se musí zohlednit, jak moc je přestupek nebezpečný pro společnost, a to na základě způsobu jeho provedení, následků, míry zavinění, osoby pachatele, možnosti jeho nápravy a přitěžujících či polehčujících okolností.
Co to znamená v praxi
Při rozhodování o trestu se nebude postupovat mechanicky, ale bude se vždy posuzovat konkrétní situace a okolnosti daného přestupku a pachatele.
Orgán ukládající trest musí zvážit, jak velkou újmu nebo ohrožení přestupek způsobil, a to i s ohledem na to, jak byl proveden.
Důležitou roli hraje i to, zda pachatel jednal úmyslně, z nedbalosti, nebo zda jeho zavinění bylo menší.
Trest by měl být přizpůsoben i osobě pachatele, s ohledem na to, zda je možné ho napravit a zabránit tak dalším přestupkům.
Na co si dát pozor
Přitěžující okolnosti, jako je spáchání přestupku z nízkých pohnutek nebo jeho opakování, mohou vést k vyššímu trestu.
Polehčující okolnosti, například jednání v silném duševním rozrušení nebo snaha napravit následky, mohou naopak vést k mírnějšímu trestu.