§ 3013 občanský zákoník – Náhrada vynaloženého nákladu
Zákon občanský zákoník · 89/2012 Sb. · účinné od 1. 7. 2018 · Občanské právo · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 3013 občanského zákoníku říká, že pokud někdo vynaloží náklady za jinou osobu, která je měla vynaložit sama, má právo požadovat náhradu těchto nákladů. Pokud například zaplatíte za souseda opravu jeho plotu, kterou měl zaplatit sám, můžete po něm požadovat vrácení peněz. (§ 3013 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, znění účinné od 1. 7. 2018)
Klíčová fakta
- Judikatura: na § 3013 odkazují 4 soudní rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Účinnost: znění účinné nejméně od
- Zdroj: e-Sbírka, 89/2012 Sb.
Kdo učiní za druhou osobu náklad, který tato osoba byla povinna učinit sama, má právo požadovat náhradu.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Pokud například zaplatíte za souseda opravu jeho plotu, kterou měl zaplatit sám, můžete po něm požadovat vrácení peněz.
- Jde o situace, kdy jedna osoba plní povinnost, která náleží druhé osobě, a vznikají jí tím náklady.
- Právo na náhradu vzniká, i když jste jednali bez předchozí dohody s druhou osobou.
Na co si dát pozor
- Nárok na náhradu vzniká pouze tehdy, pokud druhá osoba skutečně měla povinnost daný náklad učinit sama.
- Paragraf neřeší situace, kdy náklady vznikly bez úmyslu obstarat cizí záležitost nebo kdy se jedná o obětování věci v nouzi.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 3013
Jak soudy aplikují § 3013
J. Petrov vychází z úpravy nákladu učiněného za jiného v § 3013 o. z., již označuje za duplicitní s úpravou skutkové podstaty plnění za jiného v § 2991 odst. 2 o. z., přičemž se ztotožňuje s možností plnit bez souhlasu dlužníka, v závěrech dochází až k analogii k postoupení pohledávky bez souhlasu dlužníka a dovozuje, že „plnění třetí osoby lze přijmout i bez dlužníkova souhlasu, pokud je možné na ni pohledávku postoupit“ [Petrov, J. In:
… – plnil-li dluh za dlužníka, který měl po právu plnit sám – má právo na vrácení plnění vůči dlužníku a nikoli vůči žalované (§ 1937 odst. 2 o. z.). A i kdyby žalobce plnil bez souhlasu dlužníka (bez dohody s ním), opět by byl pasivně věcně legitimován k vrácení bezdůvodného obohacení dlužník (§ 2991 odst. 1, 2, § 3013 o. z.). Dovolání, kterým žalobce napadl rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné.
To platí i o možném posouzení věci podle § 3013 o. z., které však soud prvního stupně odmítl a žalobkyně o něj ostatně své nároky neopírala; i když toto ustanovení neupravuje limit pro výši náhrady, bylo by při jeho aplikaci třeba použít § 2999 odst. 1 větu první o. z. analogicky (§ 10 odst. 1 o. z.). Daně (které žalobkyně – Česká republika – platila do státního rozpočtu) pak nemohou být plněním, které žalobkyně …