Zákon občanský zákoník · 89/2012 Sb. · § 3027 · Občanské právo
Stručně: Paragraf 3027 občanského zákoníku stanoví, že pokud zákon dává věřiteli právo na dostatečnou jistotu a strany se nedohodnou na jejím předmětu nebo výši, rozhodne o ní soud s ohledem na povahu a výši pohledávky.
§ 3027 USTANOVENÍ PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ
Zakládá-li tento zákon věřiteli právo na dostatečnou jistotu a neujednají-li věřitel a dlužník nebo jiná osoba poskytující zajištění její předmět nebo výši, rozhodne o dostatečné jistotě soud s přihlédnutím k povaze a výši pohledávky.
HLAVA II
Díl 1
Oddíl 1
Paragraf 3027 občanského zákoníku stanoví, že pokud zákon dává věřiteli právo na dostatečnou jistotu a strany se nedohodnou na jejím předmětu nebo výši, rozhodne o ní soud s ohledem na povahu a výši pohledávky.
Co to znamená v praxi
Pokud zákon přiznává věřiteli právo na zajištění (dostatečnou jistotu), ale věřitel a dlužník (nebo jiná osoba poskytující zajištění) se neshodnou na tom, co má být předmětem této jistoty nebo jaká má být její hodnota, může věřitel požádat soud o rozhodnutí.
Soud v takovém případě určí, co představuje dostatečnou jistotu, a to na základě posouzení konkrétní pohledávky – tedy jakého druhu je a jak vysoká je její hodnota.
Na co si dát pozor
Tento paragraf se uplatní pouze v situacích, kdy zákon výslovně zakládá věřiteli právo na dostatečnou jistotu.
Před podáním návrhu k soudu by se strany měly pokusit o dohodu, neboť soudní řízení je až krajním řešením.
Soud bude při rozhodování zohledňovat individuální okolnosti případu, zejména povahu a výši konkrétní pohledávky.