21 Cdo 3349/2024 — Nejvyšší soud

21 Cdo 3349/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 2. 2026 Spisová značka:21 Cdo 3349/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:21.CDO.3349.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada škody zaměstnancem Pracovněprávní vztahy Zavinění Zaměstnanci Právní jednání Forma právních jednání (o. z.) [ Právní jednání (o. z.) ] Výklad právních jednání (o. z.) [ Právní jednání (o. z.) ] Výklad projevu vůle Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 243d odst. 1 písm. a) o. s. ř. § 243e o. s. ř. § 250 odst. 1 předpisu č. 262/2006 Sb. ve znění do 31.12.2017 § 257 odst. 5 předpisu č. 262/2006 Sb. ve znění do 31.12.2017 Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:30. 3. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 3349/2024-263 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobce České pošty, s. p. se sídlem v Praze 1, Politických vězňů č. 909/4, IČO 47114983, zastoupeného JUDr. Tomášem Bělinou, advokátem se sídlem v Praze 8, Pobřežní č. 370/4, proti žalovanému L. S., zastoupenému Mgr. Jakubem Štilcem, advokátem se sídlem v Praze 2, Americká č. 525/23, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 61 C 382/2020, o dovolání žalobce a o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. července 2024, č. j. 23 Co 144/2024-214, takto: I. Dovolání žalovaného se zamítá. II. V části, v níž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby na zaplacení částky 218 673,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 218 673,50 Kč od 16. 9. 2020 do zaplacení, a ve výroku o náhradě nákladů řízení, se rozsudek městského soudu zrušuje a věc se vrací v tomto rozsahu Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 6 dne 15. 12. 2020 se žalobce domáhal proti žalovanému, svému bývalému zaměstnanci, náhrady škody ve výši 760 054,50 Kč. Žalovaný byl zaměstnán na vedoucí pracovní pozici „Ředitel sekce controllingu“, přičemž od 13. 12. 2017 po dobu zástupu a následně od 1. 1. 2018 zastával pozici „Ředitel divize finance“. Dne 19. 12. 2017 žalovaný porušil své pracovní povinnosti, když trval na provedení platby ve výši 47 000 EUR, ačkoli k tomu nebyly splněny předpoklady stanovené interními předpisy. Požadavek na provedení platby žalovaný převzal od domnělého tehdejšího generálního ředitele žalobce M. E.; po realizaci platby vyšlo najevo, že se jednalo o úspěšně provedený tzv. phishingový útok. Zaviněným jednáním žalovaného vznikla žalobci škoda ve výši 42 196,51 EUR (částka 4 803,49 EUR byla žalobci vrácena v důsledku úkonů trestního řízení). 2. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil. Namítal, že nebyl detailně seznámen se všemi interními akty řízení týkajícími se chodu divize finance a že osobou, která dala výslovný pokyn k provedení zahraniční platby, pak nebyl žalovaný, ale J. S., ředitelka sekce účetnictví a daně. Žalovaný proto není osobou, která by svým jednáním porušila své pracovní povinnosti. 3. Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 13. 2. 2024, č. j. 61 C 382/2020-154, zamítl žalobu, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit částku ve výši 760 054,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z uvedené částky od 16. 9. 2020 do zaplacení (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). 4. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalovaný pracoval u žalobce na vedoucí pozici ředitel sekce controllingu. Od 13. 12. 2017 žalovaný zastával také vedoucí pozici ředitele divize financí, jehož přímým nadřízeným je generální ředitel, a jenž (mimo jiné) odpovídá za řízení a zajištění provádění všech plateb. První e-mail od pachatele phishingového útoku otevřel žalovaný cestou do práce ve svém mobilním telefonu, kde se nezobrazovala e-mailová adresa odesílatele, ale zobrazovalo se pouze jméno a příjmení M. E. (tj. jméno a příjmení tehdejšího generálního ředitele žalobce). Žalovaný uvedený den pro komunikaci využíval pouze svůj mobilní telefon. Ve věci komunikoval telefonicky i e-maily s vlastním elektronickým podpisem mj. s S., ředitelkou sekce účetnictví a daně, jejímž byl jako ředitel divize financí přímým nadřízeným, a které mj. přeposlal poslední e-mail od domnělého generálního ředitele s textem „Řekněte jí, že pošlu všechny dokumenty později, když jsem méně zaměstnán. Měla by okamžitě zpracovat platbu.“, k němuž připojil dovětek „J., prosím..“. Následně S. poslala pokyn k provedení platby. 5. Podle soudu prvního stupně žalovaný pouze přeposlal elektronickou komunikaci od domnělého generálního ředitele S. a v žádném z e-mailů od žalovaného není vyjádřen pokyn či příkaz k provedení platby. Poslední e-mail odeslaný žalovaným S. obsahuje pouze slova „J., prosím..“ a připojený e-mail od domnělého generálního ředitele, že potřebné dokumenty (nutné pro splnění požadavků vnitřního předpisu žalobce) zašle později. Na tento e-mail pak reagovala S. e-mailem své podřízené s pokynem k provedení platby, v němž bylo jednoznačně vyjádřeno, že jedná dle dispozic generálního ředitele, nikoli dle pokynu žalovaného, s tím, že generální ředitel svůj požadavek s elektronickým podpisem doplní dodatečně, neboť je vytížen. Soud prvního stupně uvedl, že žalovaný ve své výpovědi jednoznačně popsal, že slovy „J., prosím“ a předáním elektronické komunikace od domnělého generálního ředitele neměl v úmyslu dát S. pokyn k provedení platby, ale pouze ji poprosil, aby se požadavkem generálního ředitele na provedení platby zabývala. Podle soudu nelze samotný text „J., prosím“ považovat za konkrétní projev vůle žalovaného, neboť z tohoto vyjádření nelze seznat, o jakou činnost žádá. Výpověď S., v níž uvedla, že žalovaného upozornila na neobvyklou e-mailovou adresu a nesplnění předpokladů k provedení platby stanovených vnitřními předpisy a že žalovaný jí dal pokyn telefonicky, považoval soud zčásti za nevěrohodnou z důvodu, že motivací S. k tomuto tvrzení mohla být obava z následného postihu zaměstnavatelem. Soud dospěl k závěru, že provedeným dokazováním nebyla odstraněna neurčitost písemného projevu žalovaného, a proto předmětné e-maily s elektronickým podpisem, které žalovaný zaslal S., nelze z důvodu absence požadavku na provedení určité konkrétní činnosti chápat jako pokyn k úhradě. Uzavřel, že žalovaný neporušil svou pracovní povinnost způsobem, který tvrdil žalobce, ale škoda vznikla v důsledku trestného činu spáchaného neznámým pachatelem, a nejsou tak splněny podmínky pro vznik odpovědnosti zaměstnance za škodu. 6. K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 3. 7. 2024, č. j. 23 Co 144/2024-214, změnil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku I tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 541 381 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z uvedené částky od 16. 9. 2020 do zaplacení, a ve zbylé části rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu). 7. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, po doplnění dokazování listinami a výslechem svědků se s ním však ztotožnil pouze částečně. Podle odvolacího soudu nelze e-mail žalovaného adresovaný S. obsahující slova „J., prosím“ posuzovat izolovaně, nýbrž v kontextu dané situace a celé předchozí e-mailové komunikace a telefonických hovorů, které se mezi žalovaným a S. toho dne uskutečnily. Žalovaný e-mailem přeposlal S. e-mailovou komunikaci s domnělým generálním ředitelem, z níž svědkyně S. seznala, že generální ředitel neopatřil požadavek na platbu elektronickým podpisem, avšak že platba má být provedena okamžitě. Ve spojení s telefonickými hovory, v nichž žalovaný naléhal na svědkyni, aby platbu provedla, je podle odvolacího soudu zřejmé, že žalovaný převzal odpovědnost za uskutečnění platby, a jeho jednání nelze vykládat jinak, než jako pokyn S. k provedení platby. Uvedenému odpovídá i snaha žalovaného vyhovět (domnělému) generálnímu řediteli, jak vyplynulo z provedeného dokazování (tvrzení žalovaného ve vyjádření k žalobě, že se snažil domnělému generálnímu řediteli vyhovět, výpověď žalovaného, že pokud zazněl nějaký pokyn generálního ředitele, byla snaha vyhovět v co nejkratším termínu, e-mail, v němž žalovaný domnělému generálnímu řediteli sdělil „Kdyby byl problém, volej a nějak to vyřeším“). Skutečnost, že žalovaný dal S. pokyn k provedení platby, aniž by tento interní pokyn měl všechny povinné náležitosti účetního dokladu (obsah účetního případu, elektronický podpis generálního ředi