Zákon o rozhodčím řízení v mezinárodním obchodním styku a o výkonu rozhodčích nálezů

Rozhodčí nálezy vydané v cizím státě, budou v tuzemsku uznány a vykonány jako tuzemské rozhodčí nálezy, je-li zaručena vzájemnost. Vzájemnost se považuje za zaručenou také v případě, že cizí stát prohlašuje všeobecně cizí rozhodčí nálezy za vykonatelné za podmínky vzájemnosti.

Uznání nebo výkon cizího rozhodčího nálezu bude však odepřen, jestliže

1. rozhodčí nález podléhá podle práva státu, kde byl vydán, opravnému nebo jinému prostředku, který odkládá právní moc nebo vykonatelnost nálezu, nebo

2. rozhodčí nález je stižen vadou uvedenou v § 20, nebo

3. jsou tu jiné důvody, pro které rozhodčí nález odporuje veřejnému pořádku.

Uznání cizího rozhodčího nálezu nevyslovuje se zvláštním rozhodnutím. Cizí rozhodčí nález je uznán tím, že československý soud, jiný státní orgán nebo rozhodce nebo stálý rozhodčí soud jej při rozhodování posuzuje jako rozhodčí nález tuzemský.

Výkon rozhodčího nálezu nařídí předseda senátu příslušného okresního soudu po vykonání potřebných šetření; rozhodnutí o nařízení výkonu musí soud odůvodnit.

Zákon se vztahuje na případy, kde rozhodčí smlouva byla uzavřena po 31. březnu 1964; v ostatních případech se postupuje podle práva dosud platného.

Ustanovení tohoto zákona se použije, jen pokud nestanoví něco jiného mezinárodní smlouva, kterou je Československá socialistická republika vázána.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1964.

Novotný v. r.

Fierlinger v. r.

Lenárt v. r.