Odpověď: Paragraf 1341 občanského zákoníku upravuje situaci, kdy se zástavní právo zřizuje k věci, kterou zástavní dlužník v době zřízení zástavního práva ještě nevlastní; v takovém případě zástavní právo vznikne až okamžikem, kdy se zástavní dlužník stane vlastníkem této věci.
Pokud se někdo zaváže dát do zástavy věc, kterou teprve v budoucnu získá (například koupí), zástavní právo k této věci nevznikne hned, ale až ve chvíli, kdy se stane jejím vlastníkem.
Tento princip platí i v případě, že je pro vznik zástavního práva vyžadován zápis do veřejného seznamu (např. katastr nemovitostí) nebo rejstříku zástav a budoucí zástavní právo tam již bylo zapsáno. I v takovém případě je pro skutečný vznik zástavního práva klíčové nabytí vlastnictví zástavním dlužníkem.
Zástavní věřitel tak získává jistotu až v okamžiku, kdy zástavní dlužník skutečně nabude vlastnictví k zastavované věci.