Druhy náhrad – kdy máte nárok?

Paragraf 271a zákoníku práce upravuje náhradu za ztrátu na výdělku, která náleží zaměstnanci v době, kdy je v pracovní neschopnosti z důvodu pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, a to jako rozdíl mezi jeho průměrným výdělkem před úrazem/nemocí a součtem náhrady mzdy/platu/odměny z dohody a nemocenského.

Zdroj: § 271a zákoník práce – plné znění s výkladem. Odpověď je generovaná z textu zákona, orientační.

• Tato náhrada se vypočítá tak, že se od průměrného výdělku před úrazem/nemocí odečte to, co zaměstnanec dostává jako náhradu mzdy/platu/odměny z dohody a nemocenské.
• Nárok na tuto náhradu trvá i v případě opakované pracovní neschopnosti, pokud je způsobena stejným pracovním úrazem nebo nemocí z povolání.
• Pokud zaměstnanci již před další pracovní neschopností náležela náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, pak se náhrada v době další pracovní neschopnosti poskytne maximálně do výše této dřívější náhrady.

Podle ustanovení § 271a odst. 1 zák. práce náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a plnou výší náhrady mzdy nebo platu podle § 192 nebo odměny z dohody podle § 194 a plnou výší nemocenského.

21 Cdo 2270/2023 · Nejvyšší soud · 29. 8. 2024

Zde zákon (srov. § 371 odst. 3 zák. práce) stanoví fikci, že za výdělek po zjištění nemoci z povolání se považuje výdělek ve výši minimální mzdy (podle právní úpravy účinné od 1.10.2018 ovšem nikoli v její aktuální výši, nýbrž ve výši platné v den prvního zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání - srov. § 271a odst. 3 zák. práce ve znění účinném od 1.10.2018).

21 Cdo 1462/2020 · Nejvyšší soud · 22. 9. 2020

Druhou otázkou je, zda tato zastřená peněžitá plnění je třeba zahrnout do průměrného výdělku zaměstnance podle § 351 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákoník práce"), a tedy i pro účely určení výše náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti (§ 271a zákoníku práce), náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (§ 271b zákoníku práce) a odstupného příslušejícího vedlejšímu účastníkovi od stěžovatelky podle § 67 odst. 2 zákoníku práce.

II.ÚS 3239/24 · Ústavní soud · 25. 3. 2025

Výňatky z odůvodnění rozhodnutí, která toto ustanovení citují. Celý kontext najdete v textu rozhodnutí.

§ 271a Druhy náhrad

(1) Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a plnou výší náhrady mzdy nebo platu podle § 192 nebo odměny z dohody podle § 194 a plnou výší nemocenského.

(2) Náhrada za ztrátu na výdělku podle odstavce 1 přísluší zaměstnanci i při jeho další pracovní neschopnosti z důvodu téhož pracovního úrazu nebo nemoci z povolání. Průměrným výdělkem před vznikem škody podle věty první je průměrný výdělek zaměstnance před vznikem této další škody. Jestliže před vznikem této další škody příslušela zaměstnanci náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, náhrada za ztrátu na výdělku podle odstavce 1 se zaměstnanci poskytne do výše částky, do které by mu příslušela náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, kdyby nebyl neschopen práce. Za výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání se považuje náhrada mzdy nebo platu podle § 192 nebo odměny z dohody podle § 194 a nemocenské.

Paragraf s výkladem a judikaturou

Zákoník práce – přehled paragrafůPracovní právoVšechny právní otázky

Řešíte konkrétní dopis či spor? Analýza dokumentu