Co znamená „Neúčinnost úmyslně zkracujících právních úkonů“ podle zákona?
Klíčová fakta
- Právní základ: § 242 zákona č. 182/2006 Sb. (Insolvenční zákon) – úřední znění z e-Sbírky
- Judikatura: na § 242 odkazuje 167 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS a krajské soudy ve správních věcech), nejnovější z 29. 4. 2026
- Týká se: dlužník, věřitel
- Účinnost: znění účinné nejméně od ; novela předpisu účinná od 10. 1. 2030 tento § nemění
- Aktualizováno: (stav databáze zákonů a judikatury)
Paragraf 242 insolvenčního zákona umožňuje insolvenčnímu správci zneplatnit právní úkon dlužníka, kterým dlužník úmyslně poškodil věřitele, pokud o tomto úmyslu věděla i druhá strana.
V praxi
- Je nutné prokázat, že dlužník měl úmysl zkrátit věřitele a že druhá strana o tomto úmyslu věděla, nebo to s ohledem na okolnosti musela vědět.
- Pokud byl úmyslně zkracující právní úkon učiněn ve prospěch osoby blízké dlužníkovi nebo osoby tvořící s dlužníkem koncern, předpokládá se, že tato osoba o úmyslu dlužníka věděla.
- Takový právní úkon lze napadnout, pokud byl učiněn v posledních pěti letech před zahájením insolvenčního řízení.
Judikatura
Jak soudy aplikují § 242
Insolvenční soud – vycházeje z § 240 a § 242 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – dospěl k následujícím závěrům:
… uvedl, že insolvenční správce může odpůrčí žalobou podle § 235 a § 239 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), napadnout pouze právní jednání dlužníka, ať už jde o právní jednání ve smyslu § 111 insolvenčního zákona, nebo právní jednání předpokládaná v § 240, § 241 a § 242 insolvenčního zákona.
Odvolací soud – vycházeje z § 7, § 225 odst. 1 až 3 a § 242 insolvenčního zákona, z § 588 o. z. a z označené judikatury Nejvyššího soudu – po přezkoumání napadeného rozhodnutí přitakal závěru insolvenčního soudu o absolutní neplatnosti darovacích smluv pro společný úmysl jednajících stran zkrátit uzavřením smluv dlužníkovy věřitele.
Co říká § 242 – Insolvenční zákon
§ 242 Neúčinnost úmyslně zkracujících právních úkonů
(1) Odporovat lze rovněž právnímu úkonu, kterým dlužník úmyslně zkrátil uspokojení věřitele, byl-li tento úmysl druhé straně znám nebo jí se zřetelem ke všem okolnostem musel být znám.
(2) Má se za to, že u úmyslně zkracujícího právního úkonu učiněného ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern21), byl dlužníkův úmysl této osobě znám.
(3) Úmyslně zkracujícímu právnímu úkonu lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení.
Výklad paragrafu
Související otázky
Navazující ustanovení
Insolvenční zákon – přehled paragrafůInsolvence a exekuceVšechny právní otázky