Odpověď: Paragraf 125 trestního zákoníku definuje, kdo je považován za osobu blízkou pro účely trestního práva, přičemž rozlišuje mezi pevně danými vztahy a vztahy závislými na citovém prožívání újmy.
Za osoby blízké jsou vždy považováni přímí příbuzní (např. rodiče, děti), osvojitelé, osvojenci, sourozenci, manželé a partneři.
Jiné osoby, které nejsou v těchto výslovně uvedených vztazích, mohou být považovány za osoby blízké, pokud by újmu jedné z nich druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní.
Tato definice je důležitá pro posuzování různých situací v trestním právu, například pro posouzení, zda se jedná o trestný čin proti osobě blízké, nebo pro uplatnění práva odepřít výpověď.
Rozšířená definice umožňuje zahrnout i osoby, které nejsou formálně příbuzné, ale mají k sobě silný citový vztah.