Odpověď: Paragraf 112 zákoníku práce definuje zaručený plat jako plat, na který má zaměstnanec právo, a stanovuje, že plat nesmí být nižší než příslušná nejnižší úroveň zaručeného platu, která je odstupňována podle složitosti práce do čtyř skupin.
Zaměstnavatel musí zajistit, aby plat zaměstnance dosahoval alespoň stanovené nejnižší úrovně zaručeného platu pro danou skupinu prací.
Pokud plat zaměstnance (bez některých příplatků, jako je přesčas nebo práce ve svátek) nedosáhne této úrovně, zaměstnavatel je povinen doplatit rozdíl.
Výše nejnižších úrovní zaručeného platu je závislá na minimální mzdě a je vyhlašována Ministerstvem práce a sociálních věcí.
Rozdělení prací do jednotlivých skupin podle kvalifikační náročnosti stanoví vláda nařízením.