21 Cdo 3791/2023 — Nejvyšší soud

21 Cdo 3791/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 2. 2025 Spisová značka:21 Cdo 3791/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:21.CDO.3791.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Mzda (a jiné obdobné příjmy) Odměna Smlouva Zastoupení Vady řízení Dotčené předpisy:§ 113 odst. 1 předpisu č. 262/2006 Sb. § 1731 - 1745 o. z. § 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř. § 243e odst. 1 a 2 věta první o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:13. 3. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 3791/2023-488 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobce J. M., zastoupeného Mgr. Ing. Radkem Matoušem, advokátem se sídlem v Praze 8, Pobřežní č. 394/12, proti žalované Dopravnímu podniku měst Chomutova a Jirkova a.s. se sídlem v Chomutově, Školní č. 999/6, IČO 64053466, zastoupené Mgr. Ing. Vlastimilem Němcem, advokátem se sídlem v Chomutově, Kadaňská č. 3550/39, o 301 450,25 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 28 C 234/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. června 2023, č.j. 10 Co 61/2023-463, takto: I. Dovolání žalobce v části směřující proti výrokům II a III rozsudku krajského soudu se odmítá II. Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Ústí nad Labem k dalšímu řízení Odůvodnění: 1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou u Okresního soudu v Chomutově dne 10. 10. 2017 (v průběhu řízení se souhlasem soudu rozšířenou) se žalobce domáhal po žalované zaplacení 337 500 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % od 1. 7. 2017 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že účastníci uzavřeli dne 23. 10. 2014 dohodu, na jejímž základě žalovaná žalobci poskytne „provizi“ z důvodu jeho „klíčového přínosu“ pro případný úspěch žalované se získáním výnosu od města Bílina spojeného s veřejnou zakázkou na zajištění veřejné linkové dopravy MHD ve městě Bílina, kterou město Bílina zrušilo. Žalovaná odmítá žalobci „provizi“ vyplatit, i když město Bílina již žalované částku ve výši 1 350 000 Kč dle uzavřené dohody o narovnání uhradilo. Žalobci vznikl nárok na „provizi“ ve výši 25 % z částky 1 350 000 Kč, tj. 337 500 Kč. 2. Žalovaná uvedla, že nárok žalobce neuznává, neboť z „Dohody o poskytnutí provize J. M.“ vyplývá, že by měla být uzavřena se souhlasem představenstva žalované uděleného na zasedání dne 23. 10. 2014, což však žalobce nedoložil. Vznik nároku z dohody byl vázán na splnění konkrétních podmínek: i) klíčový podíl žalobce na soudním úspěchu a získání značného finančního výnosu, ii) soudní „uznání“ uplatněných nároků jako nároků opodstatněných a vyhovění jim v plném (příp. zkráceném) rozsahu, iii) pravomocné rozsudky o nárocích „v podobě v plném či částečném rozhodnutí o důvodnosti“, s odkládací podmínkou pro výplatu provize v podobě faktického příjmu vysouzených prostředků na účet žalované. Podmínku v podobě osobní angažovanosti žalobce na úspěchu ve věci je podle žalované nutné vyloučit, neboť působení žalobce u žalované bylo ukončeno k žádosti samotného žalobce v květnu 2015, a nelze dovodit ani naplnění dalších dvou podmínek, neboť k soudnímu přiznání nároků nikdy nedošlo. 3. Okresní soud v Chomutově rozsudkem ze dne 4. 3. 2021, č. j. 28 C 234/2017-286, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 301 450,25 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 301 450,25 Kč od 16. 8. 2017 do zaplacení (výrok I), žalobu co do částky 36 049,75 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,05 % z částky 337 500 Kč od 1. 7. 2017 do 15. 8. 2017 a z částky 36 049,75 Kč od 16. 8. 2017 do zaplacení zamítl (výrok II) a rozhodl o povinnosti žalované k náhradě nákladů řízení (výrok III). Soud prvního stupně dospěl k závěru, že podmínky platně uzavřené dohody k vyplacení „provize“ byly splněny. Její výši stanovil tak, že od plnění přijatého žalovanou od města Bílina v částce 1 350 000 Kč v souladu s dohodou o poskytnutí „provize“ odečetl náklady soudního vymáhání 144 199 Kč a z výsledné částky následně vypočetl dohodnutých 25 %, tj. 301 450,25 Kč. 4. K odvolání žalované (směřujícímu proti výrokům I a III rozsudku soudu prvního stupně) Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 14. 12. 2021, č. j. 10 Co 199/2021-316, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I a III zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 5. Okresní soud v Chomutově poté rozsudkem ze dne 8. 11. 2023, č. j. 28 C 234/2017-411, opraveným usnesením téhož soudu ze dne 25. 7. 2023, č. j. 28 C 234/2017-470, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 301 450,25 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 16. 8. 2017 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I) a povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 309 216,33 Kč (výrok II). Soud prvního stupně vyšel zejména ze zjištění, že žalobce na základě pracovní smlouvy v době od 23. 4. 2007 do 6. 5. 2015 pracoval u žalované jako generální ředitel. Podle mzdového výměru ze dne 11. 3. 2011 mohla být žalobci vedle měsíční mzdy 60 000 Kč a výkonnostní odměny ve výši až 280 000 Kč za rok poskytnuta též mimořádná odměna, jejíž výši a splatnost schvaluje představenstvo žalované. Dne 23. 10. 2014 uzavřeli žalobce a žalovaná (za kterou jednali předseda představenstva J. Ř. a člen představenstva R. Š.) „Dohodu o poskytnutí provize M.“, kterou se stanovuje výše „provize“ žalobce ve výši 25 % „z případných budoucích výnosů DPCHJ a. s. vyplývajících ze soudních sporů DPCHJ a. s. jako strany žalující a města Bíliny jako strany žalované, ve věci poškozování dobrého jména DPCHJ a. s., ušlého zisku a zmařené investice DPCHJ a. s., spojené s veřejnou zakázkou na zjištění veřejné linkové dopravy MHD ve městě Bílina, ve které DPCHJ a. s. zvítězil a kterou město Bílina zrušila“, jejímž důvodem je „klíčový podíl J. M. na případném úspěchu DPCHJ a. s. u soudů a získání značného finančního výnosu ve prospěch DPCHJ a. s.“, s tím, že „od výnosů pro výpočet provize budou odečteny náklady DPCHJ a. s. spojené s vymáháním žalovaných částek neuhrazených žalovanou stranou“; podle dohody „nárok na provizi vznikne tím, že soudy uznají žaloby DPCHJ a. s. jako ‚opodstatnělé‘ a vyhoví jim v plném (příp. zkráceném) rozsahu, a dále, že rozsudky soudů budou pravomocné“, přičemž „odkládací podmínkou pro výplatu provize je příjem takto vysouzených prostředků na účet DPCHJ a. s.“ Dohoda byla podepsána poté, co ji na svém zasedání konaném dne 23. 10. 2014 schválilo představenstvo žalované. Dne 26. 6. 2017 uzavřela žalovaná a město Bílina dohodu o narovnání sporných nároků ze zrušené veřejné zakázky „Zajištění veřejné městské hromadné dopravní obslužnosti ve městě Bílina v režimu veřejné linkové dopravy“, na základě které město Bílina dne 17. 7. 2017 zaplatilo žalované 1 350 000 Kč. Žalovaná následně žalobci provizi podle dohody ze dne 23. 10. 2014 nezaplatila. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že dohoda o poskytnutí „provize“ ze dne 23. 10. 2014 je dohodou o poskytnutí mimořádné odměny podle § 113 odst. 1 zákoníku práce, kterou se žalovaná „rozhodla ocenit mimořádné úsilí žalobce spojené s jeho klíčovým podílem na případném úspěchu žalované u soudů a získání značného finančního prospěchu pro žalovanou“. Nárok na odměnu („provizi“) byl vázán na splnění tří podmínek [„prvá spočívá v přisouzení nároků žalované ve dvou soudních řízeních proti městu Bílina (o ochranu dobré pověsti a o náhradu škody), druhá v nabytí právní moci vyhovujících (zcela či částečně) rozsudků a třetí v připsání přisouzených částek na účet žalované], které byly splněny, a žalobci proto vzniklo právo na její vyplacení. 6. K odvolání žalované Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 28. 6. 2023, č. j. 10 Co 61/2023-463, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že „se žaloba o zaplacení částky 301 450,25 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ode dne 16. 8. 2017 do zaplacení zamítá“ (výrok I) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované k rukám jejího advokáta Mgr. Ing. Vlastimila Němce na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 351 211 Kč (výrok II) a na náhradě nákladů odvolacího řízení 37 704 Kč (výrok III). Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně. Uvedl, že žalobcem požadovaná odměna „je nenárokovou složkou mzdy a žalobci na ni vzniká právo, až když prokáže, že došlo k řádné dohodě účastníků pracovně právního vztahu o poskytnutí plnění podle této dohody“. Narozdíl od soudu prvního stupně však dohodu účastníků o poskytnutí „provize“ ze dne 23.