27 CO 183/2022-123 — Krajský soud v Brně

1. V řízení zahájeném dne [datum] domáhal se původní žalobce [právnická osoba], [IČO], po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (13,49% úroky a zákonnými 10% úroky z prodlení, obojí od [datum] do zaplacení) s tím, že se jedná o nároky ze smlouvy o hotovostním úvěru [číslo] kterou se žalovaným uzavřel původní věřitel [právnická osoba] (později [právnická osoba]), [IČO], dne [datum]. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky. Žalobce v žalobě podrobně popsal průběh kontraktačního procesu. Úvěr byl sjednán ve výši [částka] a požadované finanční prostředky byly v souladu se smluvními ujednáními zaslány na bankovní účet žalovaného (fakticky bylo žalovanému zasláno [částka], neboť úvěrovaná částka byla ponížena o poplatek za poskytnutí úvěru ve výši [částka]). Žalovaný se zavázal úvěr splácet ve [anonymizováno] měsíčních splátkách po [částka] (prvního splátka byla splatná [datum]). Úroky byly smlouvou sjednány ve výši 13,49 % ročně. Žalovaný v období od června [rok] do října [rok] zaplatil v [anonymizováno] splátkách celkem [částka]. Do prodlení se dostal od [anonymizováno] splátky splatné v měsíci listopadu [rok]. V souladu se smlouvou byla žalovanému účtována smluvní pokuta za prodlení ve výši [anonymizováno] Kč/měsíčn – smluvní pokuta mohla být účtována maximálně šestkrát ročně. Dne [datum] zaslal věřitel žalovanému výzvu před zesplatněním. Dluh věřitel zesplatnil dne [datum], kdy také doporučeným dopisem vyzval žalovaného vrácení celého dluhu ve lhůtě 30 dnů. Žalobce v žalobě rovněž podrobně popsal proces zkoumání tzv. úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy. Žalobou uplatněná částka [částka] sestává z dlužné jistiny ve výši [částka], úroků kapitalizovaných částkou [částka] a smluvní pokuty ve výši [částka]. 2. Žalovaný, který se dostavil k jednání soudu prvního stupně potvrdil přijetí částky [částka] od žalobce dne [anonymizována dvě slova] [rok], jakož i to, že žalobci zaplatil [částka]. Uvedl, že při uzavírání smlouvy musel zaslat potvrzení o příjmu od zaměstnavatele a kopii občanského průkazu. Na nájem nebo inkaso se ho nikdo neptal. Dodal, že žalobou uplatněný nárok uznává. Ke své současné majetkové situaci uvedl, že jeho měsíční příjem činí [částka], nájemné platí ve výši [částka] měsíčně a nemá žádnou vyživovací povinnost. Potvrdil, že by byl schopen na dluh splácet měsíčně [anonymizována dvě slova] až [částka]. 3. V záhlaví označeným rozsudkem uložil soud prvního stupně žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s 10% úroky z prodlení od [datum] do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách po [částka] – pod ztrátou výhody splátek (I. výrok), žalobu zamítl co do částky [částka], 13,49% úroků z částky [částka] od [datum] do zaplacení, 10% úroků z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení (II. výrok) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (III. výrok). Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že v průběhu řízení došlo k fúzi původního žalobce se společností [právnická osoba], v jejímž důsledku původní žalobce zanikl a do jeho práv a povinností vstoupila tato nástupnická společnost. O procesním nástupnictví na straně žalobce rozhodl soud prvního stupně usnesením ze dne [datum rozhodnutí], čj. [číslo jednací]. Vztah mezi účastníky posuzoval podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ-III“). Soud prvního stupně dále uvedl, že ač žalovaný žalobou uplatněný nárok uznal, ve vztahu se žalobcem vystupoval jako spotřebitel, bylo tedy nutno posoudit, zda případné rozhodnutí věci rozsudkem pro uznání (§ 153a odst. 1 o. s. ř.) by nebylo v rozporu s právními předpisy. Uzavřel, že vzhledem k tomu, že: 1) soudy jsou povinny z úřední povinnosti zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy řádně posoudil úvěruschopnost úvěrovaného a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr, že žalovaný bude schopen poskytnutý úvěr řádně splácet, 2) žalovaný uvedl, že po něm při sjednávání úvěru žádné doklady o jeho výdajích úvěrující nepožadoval, nelze věc rozsudkem pro uznání rozhodnout. K otázce posuzování úvěruschopnosti žalovaného tedy vedl dokazování a uzavřel, že žalobce předloženými listinnými důkazy neprokázal, že by v rámci posuzování úvěruschopnosti žalovaného posuzoval na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací výdaje žalovaného. Nesplnil tedy povinnost danou mu § 86 ZSÚ-III a smlouva o úvěru je proto neplatná (§ 87 ZSÚ-III). Plnění poskytnuté žalobcem žalovanému je proto plněním bez právního důvodu, které je žalovaný povinen vrátit. Žalovaného proto zavázal k povinnosti vrátit žalobci částku [částka]; při stanovení její výše vycházel z toho, že původní věřitel poskytl žalovanému fakticky částku [částka], žalovaný v mezi dobí zaplatil [částka] – žalovanému uložená povinnost je tedy rozdílem mezi těmito dvěma částkami. S poukazem na § 1970 občanského zákoníku žalovaného dále zavázal k povinnosti zaplatit žalobci i úroky z prodlení (v zákonné výši 10 % ročně) s tím, že do prodlení se žalovaný dle názoru soudu prvního stupně dostal nejpozději dnem následujícím po doručení žaloby, což bylo [datum]. Přihlédl ke sdělení žalovaného, že je schopen dluh splácet po [částka] měsíčně (částka přiměřená možnostem žalovaného), proto mu uloženou povinnost v těchto splátkách stanovil. Ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl a s poukazem na § 142 odst. 2 o. s. ř. rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo (úspěch každého z nich byl toliko částečný). 4. Proti II. a III. výroku rozsudku podal odvolání žalobce. Vytýkal soudu prvního stupně, že na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a že věc nesprávně právně posoudil. Poukazoval na to, že při posuzování úvěruschopnosti byl verifikovaný příjem žalovaného v nižší výši, než jakou žalovaný deklaroval. Věřitel proto vycházel z nižší částky. Pokud žalovaný uvedl své výdaje v celkové výši [částka], tyto byly verifikovány porovnáním s normativními náklady na bydlení a životním minimem. V databázích NRKI a BRKI věřitel nezjistil žádný aktivní závazek žalovaného a rovněž údaje z databáze SOLUS a insolvenčního rejstříku o žalovaném nebyly pozitivní. Zjištěný disponibilní příjem tak činil [částka] měsíčně, měsíční splátka úvěru činila [částka]. Žalobce je přesvědčen, že úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána řádně, a to včetně pasivní stránky, žalovaný byl tedy v době uzavírání smlouvy způsobilý úvěr splácet. Následné okolnosti, které vedly žalovaného k zastavení plateb nemají svůj základ v době, kdy žalobce jeho úvěruschopnost posuzoval. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadené části zrušil a věc soudu prvního stupně vrátil k novému projednání. 5. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil. 6. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu odpovídajícímu odvolání žalobce a po projednání při jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání žalobce není ve své podstatě důvodné. 7. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že úvěruschopnost žalovaného nebyla před uzavřením smlouvy řádně zkoumána (zejména pak, pokud jde o výdajovou stránku žalovaného), i s jeho právním hodnocením věci, a pro stručnost odkazuje na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, s nímž se ztotožňuje. 8. Odvolací soud však nesouhlasí se soudem prvního stupně, pokud jde o stanovení počátku prodlení k okamžiku doručení žaloby žalovanému. 9. Při jednání, které se konalo v nepřítomnosti obou účastníků, v souladu s § 213 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 213a odst. 1 o. s. ř. proto zopakoval dokazování výzvou žalobce žalovanému k zaplacení dluhu ze dne [datum] a historií zásilky z aplikace PodáníOnline k této výzvě se vážící. 10. Z výzvy žalovanému datované dne [datum] a z historie zásilky vyplývá, že jí byl žalovaný vyzván k vrácení dluhu ze smlouvy o hotovostním úvěru [číslo] ve výši [částka], a to ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení. Výzva byla adresována žalovanému a dne [datum] odeslána (č. zásilky [anonymizováno]) na adresu žalovaného známou věřiteli ze smlouvy o úvěru. Jelikož nebyl adresát v místě doručování dne [datum] zastižen, byla zásilka uložena a dne [datum] po uplynutí úložní lhůty vrácena odesílateli. 11. Na rozdíl od soudu prvního stupně je odvolací soud toho názoru, že žalovaný byl k vrácení částky, která je předmětem tohoto řízení (byť jako důvodná je shledána v nižší výši) žalobcem vyzván již dne [datum]. Tato výzva k plnění byla žalovanému odeslána dne [datum], a v důsledku nezastižení adresáta uložena u provozovatele poštovních služeb dne [datum]. Tento d