54 Co 160/2023-1124 — Krajský soud v Brně

1. Soud prvního stupně rozhodl rozsudkem o vypořádání dříve zaniklého společného jmění manželů (dále též jen „SJM“) tak, že žalobkyni přikázal do vlastnictví částku 63 552,60 Kč (výrok I.), žalovanému přikázal movité věci, obchodní podíl o velikosti 50 % ve společnosti , jméno FO, , s. r. o., finanční prostředky ve výši 2 446,75 Kč na účtu č. , č. účtu, (výrok II.) a každému z účastníků řízení v rozsahu jedné poloviny přikázal k zaplacení zůstatek hypotečního úvěru ze smlouvy č. , hodnota, uzavřené s , právnická osoba, . (výrok III.). Dále soud prvního stupně žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni vypořádací podíl ve výši 1 616 641,40 Kč ve lhůtě do 3 měsíců od právní moci rozsudku (výrok IV.), žalobu zamítnul v části týkající se vypořádání nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví č. , hodnota, pro katastrální území , adresa, (výrok V.), a zamítnul vzájemný návrh žalovaného na vypořádání osobního automobilu Škoda Fabia, VIN , VIN kód, , kuchyňské linky včetně spotřebičů a tří postelí , právnická osoba, v domě na adrese , adresa, (výrok VI.). Závěrem soud prvního stupně nepřiznal žádnému z účastníků řízení právo na náhradu nákladů (výrok VII.) a každému z účastníků řízení uložil povinnost zaplatit České republice-Okresnímu soudu v , adresa, náhradu nákladů řízení ve výši 45 911,75 Kč (výroky VIII. a IX.)2. Své rozhodnutí v odvoláními napadených částech (blíže viz. odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu níže) soud prvního stupně odůvodnil následovně. Vyšel ze zjištění, že vypořádání podléhal majetek nabytý účastníky řízení za dobu od uzavření sňatku dne 5. 2. 2005 do dne 23. 6. 2016, kdy nabyl právní moci rozsudek Okresního soudu v , adresa, , č. j. , spisová značka, , o zrušení společného jmění účastníků. Po rozsáhlém dokazování dospěl soud prvního stupně k závěru, že bývalí manželé do SJM nabyli majetek v hodnotě 3 648 960 Kč, tj. movité věci v hodnotě 35 500 Kč, obchodní podíl v hodnotě 126 000 Kč, zůstatek na účtu žalovaného ve výši 2 446,75 Kč, zůstatek na účtu ze stavebního spoření žalobkyně ve výši 63 552,60 Kč. Dále do aktiv SJM zahrnul investici do rekonstrukce kuchyně žalovaného ve výši 147 228 Kč, investici na úhradu výlučných dluhů žalovaného: 1) ve výši 193 708,02 Kč na úvěr u Moneta Money , jméno FO, , a. s. v nominální výši 160 000 Kč, 2) ve výši 245 983,06 Kč na úvěr u , právnická osoba, . v nominální výši 190 000 Kč, 3) ve výši 285 942 Kč na půjčku od Lesní společnosti v nominální výši 1 000 000 Kč, 4) ve výši 2 548 600 Kč na úvěr od Volksbank CZ, a. s., později , právnická osoba, . Soud prvního stupně dále zohlednil vnos žalovaného do SJM představující úhrady z jeho výlučných prostředků na: 1) společný úvěr účastníků řízení u UniCredit , jméno FO, Republic and Slovakia, a. s. ve výši 52 530 Kč, dále 2) hypoteční úvěr u , právnická osoba, . ve výši 235 370 Kč a 3) záporný zůstatek na běžném účtu u UniCredit , jméno FO, ve výši 522,99 Kč a 4) záporný zůstatek na běžném účtu u , právnická osoba, . ve výši 149 Kč. , adresa, hodnota SJM tak po odečtení vnosů žalovaného činila částku 3 360 388 Kč. Soud prvního stupně v daném případě neshledal negativní či pozitivní okolnosti odůvodňující přiznání rozdílné výše podílů účastníků řízení při vypořádání SJM, a to ani ve vztahu k rekonstrukci kuchyně žalovaného realizované po rozpadu společné domácnosti. Tento závěr soud prvního stupně odůvodnil tak, že opuštění společné domácnosti samo o sobě není negativní skutečností odůvodňující disparitu podílu, stejně tak nepovažoval investici do kuchyně za tak výrazné navýšení majetku v SJM a tedy významnou zásluhovost žalovaného, aby bylo možné o disparitě uvažovat. Dále soud prvního stupně uvedl, že žalovaný nevysvětlil původ prostředků použitých na úhradu výlučných či společných úvěrů, a proto nelze ani v tomto ohledu uvažovat o zvýšeném úsilí žalovaného a disparitě podílů. Podíl náležející žalobkyni ze zaniklého společného jmění tak činil částku 1 680 194 Kč a podíl žalovaného po připočtení jeho vnosů částku 1 968 766 Kč. Po odečtení hodnot přikázaných věcí žalobkyni náležel vypořádací podíl ve výši 1 616 641,40 Kč. K tomu soud prvního stupně uvedl, že žalovaný ze zaniklého SJM nabyl movité věci, obchodní podíl, zůstatek na běžném účtu a především investice do jeho výlučného majetku ze společných prostředků (tj. částky použité na úhradu jeho výlučných dluhů). Při vypořádání dluhu z hypotečního úvěru postupoval soud prvního stupně podle pravidel uvedených v rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 22 Cdo 753/2020 a neshledal důvod, proč by společný dluh přikázal pouze k úhradě žalovanému. K valorizaci vnosu do výlučného majetku žalovaného soud nepřistoupil, neboť žádná dohoda týkající se valorizace nebyla uzavřena (dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 22 Cdo 1172/2022). Kromě toho zastával soud prvního stupně názor, že se žalobkyně v průběhu soužití se žalovaným zčásti na nepřehledných finančních tocích jako účetní uvedené obchodní společnosti podílela, když bylo mj. prokázáno, že platila v hotovosti splátku úvěru u Volksbank CZ, a. s. Dále soud prvního stupně uvedl, že bývalí manželé v průběhu manželství hojně využívali k úhradám svých potřeb úvěry a půjčky uzavírané zpravidla pouze žalovaným, kdy žalobkyně věděla o celé řadě úvěrů a znala pořizovací ceny vybavení domácnosti, akceptovala úhradu dovolené z půjčky či nákup vánočních dárků z úvěru ve výši 100 000 Kč. Podle soudu prvního stupně tak žalovaným převzaté závazky do 150 000 Kč tvořily součást SJM, neboť nepřesahovaly míru přiměřenou jejich majetkovým poměrům. Tyto četné půjčky především od Moneta Money , jméno FO, , a. s. byly za trvání manželství splaceny a soud se jimi při vypořádání dále nezabýval. Výjimku představoval úvěr u Unicredit , jméno FO, v nominální výši 101 000 Kč ze dne 9. 12. 2006, který nebyl za trvání manželství splacen, a proto soud prvního stupně zohlednil při určení vypořádacího podílu úhrady splátek po zániku společného jmění manželů z výlučného majetku žalovaného. Za výlučné závazky žalovaného prvostupňový soud naopak považoval úvěr u Volksbank CZ, a. s. v původní výši 7 527 369,98 Kč, dále úvěr u , právnická osoba, . v původní výši 190 000 Kč, úvěr u Moneta Money , jméno FO, , a. s. v původní výši 160 000 Kč, půjčku od , právnická osoba, . ve výši 1 000 000 Kč, úvěr od společnosti , jméno FO, Group, a. s. Soud prvního stupně uvedl, že se tyto dluhy týkaly majetku ve výlučném vlastnictví žalovaného. Nicméně vzhledem k tomu, že žalovaný neprokázal původ finančních prostředků použitých na jednotlivé splátky a setrval na negativních tvrzeních, zohlednil tyto jako investice ze společného jmění manželů. K investici do kuchyňské linky soud prvního stupně uvedl, že její instalace v době, kdy ještě nebylo společné jmění zrušeno, byla prokázána na základě kupní smlouvy, faktur a dodacích listů. Linka byla zabudována a stala se tak součástí bytu ve výlučném vlastnictví žalovaného. Obranou žalovaného, že na linku mu poskytli rodiče dar 80 000 Kč se soud prvního stupně nezabýval, neboť žalovaný toto tvrzení uvedl po koncentraci řízení. Soud prvního stupně na základě smlouvy o úvěru ze dne 26. 6. 2006 u Volksbank CZ, a. s. dospěl k závěru, že z tohoto vztahu dlužníkem nebyl pouze otec žalovaného, nýbrž také žalovaný sám. Po analýze výpisů z úvěrového účtu vedeného společností Volksbank CZ, a. s. dospěl dále k závěru, že tento úvěr splácel zpočátku od roku 2006 do roku 2009 otec žalovaného ze svého účtu, následně od ledna do března 2010 byl úvěr hrazen z účtu obchodní společnosti , jméno FO, , s. r. o., v dalším období byly platby různě kombinovány včetně vkladů z účtu otce žalovaného či jeho platbami v hotovosti, případně hotovostními vklady neidentifikované osoby, dále také žalobkyní a žalovaným. V součtu tak žalovaný ze svého osobního účtu č. , č. účtu, uhradil na uvedený úvěr celkem částku 1 538 600 Kč a v hotovosti na zmíněný úvěr zaplatil částku 1 010 000 Kč. Vklady od neidentifikované osoby dosáhly částky 763 581,50 Kč. Nabytí obchodního podílu do SJM odůvodnil soud prvního stupně tak, že obchodní společnost byla založena v roce 2009, tedy za trvání manželství, a žalovaný splatil základní vklad z půjčky od svého otce v průběhu manželství. K tomuto závěru soud dospěl na základě svědectví otce žalovaného.3. Žalobkyně ve svém odvolání napadla výrok IV. rozsudku soudu prvního stupně a tedy správnost vyčíslené výše jí náležejícího vypořádacího podílu. Podle žalobkyně soud prvního stupně nesprávně vyhodnotil, že věděla, resp. musela vědět o úvěrech sjednaných pouze žalovaným. Naopak žalovaný po dobu manželství ani v průběhu tohoto řízení nechtěl jakékoliv informace o majetku či závazcích tvořících společné jmění manželů žalobkyni či soudu poskytnout a jeho obrana spočívala na tom, že vše financoval nebo mu daroval či půjčil jeho otec. Žalobkyně se teprve dodatečně o některých úvěrech sjednaných žalovaným dozvěděla, to znamená, že v době jejich sjednání k nim nedala souhlas. Následně ani nevěděla, na co byly peníze použity. Pod