49 Co 165/2025-97 — Krajský soud v Brně

1. Rozsudkem soudu I. stupně bylo rozhodnuto o zastavení řízení v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 195 939 Kč od , datum, do , datum, (výrok I.), žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 195 939 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení (výrok II.), a nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 54 700 Kč (výrok III.).2. Soud I. stupně tak rozhodl o žalobě skutkově odůvodněné tím, že dne , datum, zaplatila žalobkyně na účet žalovaného částku 195 939 Kč, a to dle pravomocného rozsudku Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. 13 C 64/2015-346, ve znění rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne , datum, , č. j. 38 Co 12/2019-376, jimiž bylo rozhodnuto o určení vlastnického práva žalovaného k pozemkům v k. ú. , adresa, , žalobkyni uložena povinnost zaplatit žalovanému částku 475 800 Kč, a dále povinnost k náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně ve výši 170 480 Kč a nákladů odvolacího řízení ve výši 25 459 Kč. Nejvyšší soud rozsudkem ze dne , datum, , č. j. 24 Cdo 1348/2020-400, ve znění opravného usnesení ze dne , datum, , č. j. 24 Cdo 1348/2020-426 změnil rozhodnutí soudu I. stupně i odvolacího soudu tak, že žalobu o určení vlastnického práva žalovaného zamítl, zrušil povinnost žalobkyně zaplatit žalovanému částku 475 800 Kč a současně uložil žalovanému zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně částku 49 807,55 Kč, na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 13 228 Kč a na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 18 114 Kč. Ústavní stížnost žalovaného byla usnesením ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 793/21 odmítnuta. Přes zaslání předžalobní výzvy k zaplacení částky 195 939 Kč, doručené žalovanému dne , datum, (zjevnou chybou v psaní uvedeno , datum, ), žalovaný v 7denní lhůtě k plnění částku nezaplatil.3. Při právním hodnocení věci vyšel soud I. stupně z § 2991, § 2993 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) a 243d odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a dospěl k závěru, že rozhodnutím Nejvyššího soudu v dovolacím řízení byl žalovaný zavázán k úhradě nákladů řízení, které vznikly žalobkyni před soudy všech stupňů, neboť po změně rozhodnutí soudu I. stupně i odvolacího soudu se stala procesně úspěšnou žalobkyně. Okamžikem právní moci rozhodnutí Nejvyššího soudu se tak jí poskytnuté plnění v podobě nákladů řízení před soudem I. stupně a před soudem odvolacím stalo bezdůvodným obohacením na straně žalovaného, neboť odpadl právní důvod jejich plnění. Soud I. stupně dospěl k závěru, že není podstatné, že dovolací soud výslovně nezrušil ani nezměnil předchozí nákladové výroky soudů nižšího stupně, ale pouze rozhodl o nákladech žalobkyně v rámci celého řízení, neboť z rozhodnutí dovolacího soudu jednoznačně plyne, že žalobkyně byla úspěšná v celém řízení. Z podstaty věci tak nemůže obstát vedle sebe zcela opačný nákladový výrok Nejvyššího soudu a soudů nižšího stupně. Nárok na úrok z prodlení posoudil soud dle § 1970 o. z. Žalovaný nevrátil dlužnou částku k výzvě žalobkyně v 7denní lhůtě ode dne doručení, tj. do , datum, , od , datum, je tak v prodlení a je povinen hradit žalobkyni zákonný úrok z prodlení. Ohledně úroku z prodlení za období od , datum, do , datum, vzala žalobkyně žalobu zpět, proto soud postupoval dle § 96 odst. 2 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. a § 142 odst. 3 o. s. ř., když neúspěch žalobkyně spočívající v částečném zastavení řízení posoudil jako nepatrný. Převážně úspěšné žalobkyni proto přiznal vůči žalovanému plnou náhradu nákladů řízení.4. Proti rozsudku soudu I. stupně podal žalovaný odvolání. Namítl, že právní důvod pro úhradu nákladů soudního řízení přiznaných v řízení Okresního soudu v , adresa, sp. zn. 13 C 64/2015 ve spojení s řízením vedeným u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 38 Co 12/2019 neodpadl, neboť výroky o nákladech řízení Nejvyšší soud výslovně nezrušil či nezměnil. Jestliže platí, že právo na náhradu nákladů řízení vzniká konstitutivním rozhodnutím soudu, pak toto právo dle žalovaného může zaniknout opět pouze konstitutivním rozhodnutím soudu, které změní či zruší dříve vyhlášené konstitutivní rozhodnutí soudu. Pokud soudy konstituovaly právo žalovaného na náhradu nákladů řízení, dovolací soud toto právo výslovně nezrušil či nezměnil, výroky nalézacích soudů se ve svém rozhodnutí vůbec nezabýval, toto právo nezaniklo konstitutivním rozhodnutím dovolacího soudu a nemůže se tak jednat o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Dovolací soud tak konstituoval nové právo žalobkyně na náhradu nákladů řízení, aniž by tím bylo jakkoli dotčeno právo na straně žalovaného, konstituované nalézacími soudy. Z výše uvedených důvodů žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozhodnutí změnil a žalobě vyhověl, popř. rozhodnutí soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.5. Žalobkyně považovala rozhodnutí soudu I. stupně za správné a navrhla jeho potvrzení.6. Odvolací soud po zjištění, že objektivně i subjektivně přípustné odvolání žalovaného (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.) bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), a ze způsobilých odvolacích důvodů, přezkoumal rozsudek soudu I. stupně i řízení předcházející jeho vydání (§ 206 odst. 3, § 212, § 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.7. Jako správná přejímá odvolací soud skutková zjištění i právní hodnocení věci soudem prvního stupně tak, jak jsou shrnuta v odůvodnění písemného vyhotovení napadeného rozsudku (a v úvodní části tohoto odůvodnění), a pro stručnost na ně odkazuje.8. Předmětem odvolacího přezkumu bylo posouzení právní otázky, zda rozhodnutím dovolacího soudu, jímž došlo ke změně rozhodnutí soudů nalézacích ve věci samé, a současně k novému rozhodnutí o nákladech řízení před soudy všech stupňů, odpadl důvod pro plnění nákladů řízení přiznaných soudy nalézacími, a zda se tedy novým rozhodnutím dovolacího soudu o nákladech řízení před soudy všech stupňů plnění poskytnuté dle předchozích rozhodnutí nalézacích soudů o nákladech řízení stává bezdůvodným obohacením.9. Dle § 243b zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) pro dovolací řízení platí přiměřeně ustanovení o řízení před soudem prvního stupně, není-li stanoveno jinak; ustanovení § 43, 92, 95 až 99 a 107a však pro dovolací řízení neplatí.10. Dle § 243d odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nepostupoval-li podle § 243c, dovolací soud může rozhodnutí odvolacího soudu změnit, jestliže odvolací soud rozhodl nesprávně a jestliže dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout. Dle odstavce 2 tohoto ustanovení změní-li dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu, zruší rozhodnutí vydaná v řízení v prvním stupni nebo v odvolacím řízení, která jsou na změněném rozhodnutí odvolacího soudu závislá. Dozví-li se dovolací soud až dodatečně o tom, že na změněném rozhodnutí odvolacího soudu jsou závislá rozhodnutí vydaná v řízení v prvním stupni nebo v odvolacím řízení, rozhodne o jejich zrušení samostatným usnesením.11. Dle § 224 odst. 2 o. s. ř. změní-li odvolací soud rozhodnutí, rozhodne i o nákladech řízení u soudu prvního stupně.12. Žalobkyně zaplatila žalovanému náklady řízení ve výši 195 939 Kč v souladu s pravomocnými rozhodnutími nižších soudů v řízení, v němž následně Nejvyšší soud postupoval dle § 243d odst. 1 písm. b/ o. s. ř. a rozhodnutí nalézacích soudů změnil a současně rozhodl o zrušení na změněném rozhodnutí závislého, dovoláním nenapadeného, výroku. Vzhledem k tomu, že změnil předchozí rozhodnutí soudů nižší instance, v souladu s § 243b ve spojení s § 224 odst. 2 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. nově rozhodl o nákladech řízení před soudy všech stupňů. Takto dovolací soud postupoval proto, že se po změně rozhodnutí ve věci samé změnil úspěch stran, jenž je pro posouzení otázky, komu právo na náhradu nákladů řízení náleží, podstatný. Dovolací soud tedy postupoval shodně jako postupuje i odvolací soud v případě, že mění rozhodnutí soudu I. stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). Tímto rozhodnutím dovolacího soudu byly předchozí výroky o nákladech řízení odklizeny. Uvedené pravidlo vyplývá mimo jiné i z rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. 29 Odo 820/2005, v němž Nejvyšší soud dovodil, že akcesorický nákladový výrok nižší instance je při změně meritorního výroku vyšší instancí automaticky odklizen a vyšší soud o nákladech rozhoduje znovu. Výslovně pak uvedl, že „[p]odle ustanovení § 224 odst. 2 o. s. ř. totiž platí, že změní-li odvolací soud rozhodnutí, rozhodne i o nákladech řízení u soudu prvního stupně. Jinak řečeno, odvolací soud v takovém případě nepřistupuje k formální změně rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení nebo ke „zrušení“ takového výroku, nýbrž v souvislosti se změnou takového rozhodnutí ve věci samé rozhodne (jak to správně učinil i v této vě