49 Co 174/2025-172 – Krajský soud v Brně

1. Rozsudkem soudu I. stupně bylo rozhodnuto, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 335.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 335.000 Kč za dobu od , datum, do zaplacení (výrok I.), že se zamítá žaloba v části, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 65.000 Kč s úrokem z prodlení z částky 65.000 Kč ve výši 15 % ročně za dobu od , datum, do zaplacení (výrok II.) a že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 79.008,75 Kč k rukám zástupce žalobce (výrok III.).2. Soud tak rozhodl o žalobě odůvodněné tím, že žalobce přenechal žalovanému částku 400.000 Kč bezhotovostním převodem dne , datum, , s tím, že tato částka bude vrácena až na to žalovaný bude mít. V té době byl jediný společník a jednatel žalovaného manželem dcery žalobce, mezi účastníky existovaly bezvadné rodinné vztahy. Vzhledem k tomu, že doba vrácení peněz byla ponechána na vůli dlužníka (žalovaného), obrátil se žalobce na Městský soud v Brně, který rozsudkem ze dne , datum, , č. j. 61 C 222/2020-61, určil splatnost dluhu třetím dnem po právní moci rozsudku.3. Soud vyšel ze zjištění, že žalobce uhradil na účet žalovaného dne , datum, částku 400.000 Kč, částku 94.246 stejného dne na shodný účet uhradila paní , jméno FO, , z účtu byla v uvedený den zaplacena částka 494.246 Kč ve prospěch , právnická osoba, Dne , datum, byla uzavřena kupní smlouva mezi žalovaným a společností , právnická osoba, týkající se prodeje vozidla , jméno FO, 12A Cosmo A14NET MT6 (dále též jen „automobil“) za částku 544.246 Kč. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne , datum, , který nabyl právní moci dne , datum, , byla určena splatnost částky 400.000 Kč třetím dnem po právní moci rozsudku. Z účtu jednatele žalovaného byla dne , datum, odeslána částka 65.000 Kč ve prospěch účtu žalobce. Automobil byl žalovaným prodán kupujícímu , jméno FO, , jméno FO, za cenu 115.000 Kč na základě kupní smlouvy ze dne , datum, , a dále byla uzavřena k vozidlu kupní smlouva mezi , jméno FO, , jméno FO, jako prodávajícím a , jméno FO, jako kupující s kupní cenou 115.000 Kč. Manželka jednatele žalovaného si vedla rukou psané záznamy o půjčkách, ze dne , datum, je zápis „auto půjčka 335.000 Kč“. Jednatelem a jediným společníkem žalovaného je od , datum, do současnosti , tituly před jménem, , jméno FO, . Dne , datum, byla uzavřena smlouva o půjčce mezi , adresa, a , jméno FO, jako věřiteli a , jméno FO, a , jméno FO, jako dlužníky na částku celkově přesahující 2,5 miliónu Kč. , jméno FO, , dcera manželky žalobce a bývalá manželka jednatele žalovaného , tituly před jménem, , jméno FO, , při své výpovědi uvedla, že koncem roku 2012 zvažovali s bývalým manželem koupi automobilu, a proto kontaktovali její matku (paní , jméno FO, ) a jejího manžela (žalobce), zda by neměli volné finanční prostředky. Bývalý manžel přišel s tím, že bude výhodnější automobil koupit „na firmu“. Automobil používali jako rodina, jezdila s ním , jméno FO, , nyní je automobil v jejím vlastnictví. Svědkyně , jméno FO, uvedla, že v roce 2012 půjčil manžel žalovanému 400.000 Kč. Už předtím dceři a bývalému manželovi půjčovali na stavbu domu, dcera se ptala, zda by jim mohli půjčit nějaké peníze, bývalý manžel přišel s tím, že automobil koupí žalovaný. Půjčku na stavbu spláceli, nebyl důvod nevěřit, že peníze nevrátí.4. Soud dospěl k závěru, že se žalovanému nepodařilo prokázat, že by částka 400.000 Kč byla poskytnuta coby dar jeho bývalé manželce. Nákup tzv. na firmu obsahuje četná úskalí a byl-li žalovaný zapsán jako vlastník vozidla, nelze mít za to, že se vlastníkem stala již v roce 2012 bývalá manželka jednatele žalovaného, byť sama hradila část kupní ceny. Žalovaný se i nadále choval jako vlastník (řešil prohlídky na STK, hradil pojištění, vedl knihu jízd). Je tedy zjevné, že částka 400.000 Kč byla poskytnuta ve prospěch žalovaného a soud nemá důvod nevěřit svědkyním, že byla uzavřena ústní smlouva o půjčce, když byla jasně specifikována výše a ostatně i účel závazku. Ani žalovaný ostatně nezpochybňuje, že částka 400.000 Kč byla žalobcem poskytnuta za účelem koupě automobilu, když sám předložil rukou psané zápisy bývalé manželky se zápisem auto půjčka 335.000 Kč. Skutečnost, že automobil byl užíván bývalou manželkou byla odvozena od vůle statutárního orgánu žalovaného, neboť bylo na něm, jak se rozhodne nakládat s věcí, která je v jeho vlastnictví. Obrana žalovaného je důvodná co do částky 65.000 Kč. Soud nemá důvod nevěřit tomu, že bylo dohodnuto, že bude žalobci uhrazena tzv. vratka DPH, je nasnadě, že právě za účelem využití této výhody automobil zakoupil žalovaný.5. Proti výrokům I. a III. rozsudku soudu I. stupně podal žalovaný odvolání. Uvedl, že soud vycházel ze svědeckých výpovědí , jméno FO, a , jméno FO, , které však podporují tvrzení žalovaného, že finanční prostředky nebyly určeny pro něho, ale že byl pouze platebním místem/prostředníkem, tedy ne osobou, které byla částka ve výši 400.000 Kč určena a se kterou by žalobce uzavřel smlouvu (o půjčce). Svědkyně , jméno FO, jednoznačně potvrdila, že finanční prostředky byly poskytnuty za účelem koupě automobilu pro fyzické osoby – manžele , jméno FO, . , jméno FO, vypověděla, že „jsme (my, tedy manželé , jméno FO, – fyzické osoby, ne žalovaný jako právnická osoba) zvažovali koupi ještě v době, kdy jsme byli manželé, … a tak jsme se zeptali matky a jejího manžela, jestli by neměli nějaké volné finanční prostředky, jestli by nepůjčili nám (tedy manželům , jméno FO, – fyzickým osobám, ne žalovanému jako právnické osobě) peníze.“ Na dotaz soudu pak uvedla, že „peníze vrátíme“ (my, tedy manželé , jméno FO, – fyzické osoby, ne žalovaný jako právnická osoba). Soud se nevypořádal s tvrzeními žalovaného z jakého důvodu (výhodnost koupě) byl jako vlastník automobilu uveden žalovaný, za jakých okolností došlo k poskytnutí částky ve výši 400.000 Kč ze strany žalobce (domluva mezi žalobcem, potažmo manželi , jméno FO, a paní , jméno FO, ), užívání vozidla (pouze paní , jméno FO, , potažmo rodinou , jméno FO, ) a zejména pak s tvrzením, že žalovaný byl pouze prostředníkem/platebním místem. Žalovaný celou dobu tvrdí, že žádnou půjčku ani uzavření jiné (obdobné) smlouvy se žalobcem nikdy nesjednal, finanční prostředky nebyly určeny pro něho, ale pro paní , jméno FO, , potažmo pro rodinu , jméno FO, . Uvedené potvrzují i rukou psané zápisy bývalé manželky se zápisem auto půjčka 335.000 Kč, když předmětný zápis byl učiněn do soupisu půjček, které manželka jednatele žalovaného vedla pro půjčky, které spláceli jednatel žalovaného a jeho bývalá manželka (tedy fyzické osoby – manželé , jméno FO, ) manželům , jméno FO, . Pokud by tato částka byla závazkem žalovaného (právnické osoby) není důvod proč by bývalá manželka jednatele žalovaného tuto částku připočetla k dluhu, které manželé , jméno FO, měli vůči manželům , jméno FO, . Vůle stran je jednoznačná, a to použít finanční prostředky na nákup „rodinného vozu“, avšak s ohledem na finanční výhodnost na jméno žalovaného. Žalobce tak věděl, že finanční prostředky sice poukazuje na účet žalovaného, ale k tomu, aby tento je použil na nákup vozu, který nebude žalovaný používat pro svou potřebu, ale bude sloužit jeho nevlastní dceři a jeho rodině. Uvedené potvrzuje i prodej automobilu přes pana , jméno FO, , kdy , jméno FO, za následný odkup automobilu neuhradila žádnou kupní cenu. Pokud by automobil sloužil a byl kupován za účelem uspokojování potřeb žalovaného, je zcela v rozporu s jeho zájmy, aby za tento vůz neobdržel v rámci jeho následného prodeje žádnou kupní cenu. Naopak je logické, že , jméno FO, za vozidlo žalovanému nic nehradila, když bylo od počátku pořízeno pro její potřebu a již paní , jméno FO, uhrazeno. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl v celém rozsahu.6. Žalobce uvedl, že argument žalovaného, že byl pouze prostředníkem/platebním místem a nikoli vlastníkem automobilu, vyvrací skutečnost, že žalovaný vedl knihu jízd a účetní doklady. Pokud by žalovaný nebyl vlastníkem automobilu, nemohl by ho následně prodat. Ohledně užívání automobilu bylo pouze na žalovaném, komu automobil přenechá k užívání. V obraně žalovaného je nepřekonatelný rozpor, na jedné straně se prezentuje pouze jako platební místo, na druhé straně je nejen formálním vlastníkem automobilu, ale jako vlastník k němu i přistupuje, když řeší DPH, vede knihu jízd, hradím PHM, servis a následně i automobil prodává. Napadený rozsudek vychází ze závěru, že se žalovanému nepodařilo prokázat, že by částka 400.000 Kč byla poskytnuta coby dar bývalé manželce jeho jednatele, s tímto závěrem žalovaný v odvolání ani nepolemizuje. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek v napadené části potvrdil.7. Odvolací soud po zjištění, že objektivně i subjektivně přípustná odvolání žalobkyně a žalovaného (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.) byla podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), a ze způsobilých odvolacích důvodů, přezkoumal rozsudek soudu I. stupně i řízení předcházející jeho vydání (§