70 Co 125/2025-298 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 600 000 Kč s 10 % úrokem z prodlení od 15. 4. 2023 do zaplacení (I. výrok). Žalobu naopak zamítl v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení úroků z prodlení ve výši 10 % z částky 600 000 Kč od 29. 2. 2020 do 14. 4. 2023 (II. výrok). Současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (III. výrok), žalobkyni uložil povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu Brno-venkov náklady řízení ve výši 144,74 Kč (IV. výrok) a žalovanému povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu náklady řízení ve výši 513,18 Kč (V. výrok).2. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že nebylo prokázáno uzavření smlouvy o zápůjčce mezi , jméno FO, a žalovaným (na základě které měl pan , jméno FO, návazně pohledávku postoupit žalobkyni) či mezi žalobkyní a žalovaným. Konstatoval, že se logickým jeví tvrzení, že částka 600 000 Kč byla žalovanému poskytnuta v souvislosti s budováním aquaponické farmy. Soud prvního stupně ale nemohl rozhodnout o zamítnutí žaloby, jelikož žalovaný neprokázal, že má ve vztahu k žalobkyni nárok na zaplacení částky 600 000 Kč. Žalovaný by musel prokázat, že se s žalobkyní dohodl na podstatných náležitostech smlouvy, tj. jaké konkrétní práce bude provádět a za jakou cenu. Přitom sám žalovaný připouštěl, že částka 600 000 Kč byla poskytnuta jako záloha, avšak k uzavření samotné smlouvy nikdy nedošlo. Vzhledem k tomu, že nebylo možné dospět k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva (o dílo, příp. jiná), stala se částka 600 000 Kč bezdůvodným obohacením, které je žalovaný povinen žalobkyni vydat. Pokud žalovaný tvrdil, že částka 600 000 Kč byla použita na provedení stavebních prací ve prospěch žalobkyně, pak přichází v úvahu nárok žalovaného na vydání bezdůvodného obohacení vůči žalobkyni z titulu provedení těchto prací, avšak žalovaný by musel řádně tvrdit a prokázat, jaké konkrétní práce byly provedeny, v jaké hodnotě, že provedením těchto prací došlo k bezdůvodnému obohacení právě na straně žalobkyně a nárok na vydání bezdůvodného obohacení z titulu provedení těchto prací by musel započíst vůči nároku žalobkyně na zaplacení částky 600 000 Kč. Soud prvního stupně nepřiznal úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, neboť nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaného k zaplacení částky vyzvala. Žalovaný byl tak k plnění vyzván až doručením žaloby, tj. dne 13. 4. 2023, a počínaje dnem 15. 4. 2023 byl se zaplacením dluhu v prodlení.3. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalobkyně, přičemž následně specifikovala, že odvolání směřuje do II., III. a IV. výroku napadeného rozsudku. Žalobkyně měla za to, že si lze jen velmi těžce představit, že by pan , jméno FO, podepsal smlouvu o zápůjčce, aniž by si přečetl její znění. Při svém výslechu pan , jméno FO, výslovně potvrdil, že podepsal smlouvu, přičemž finanční prostředky ve výši odpovídající dluhu žalovanému předal. Totéž potvrdila také žalobkyně, tj. zapůjčila finanční prostředky panu , jméno FO, coby svému partnerovi, který následně zapůjčil peníze žalovanému, sepsal s ním písemnou smlouvu a dokonce výzvou k plnění před podáním žaloby ze dne 21. 12. 2022 vyzval žalovaného k vrácení finančních prostředků. Soud prvního stupně měl k dispozici rovněž úřední záznam o podání vysvětlení ze dne 2. 8. 2023, č. j. KRPB-93916-11/TČ-2023-061281-NŠ, z něhož jasně vyplývá, že pan , jméno FO, zapůjčil žalovanému finanční prostředky ve výši odpovídající dluhu. Žalobkyně tvrzení pana , jméno FO, a žalovaného vyvrátila řadou listinných důkazů, kterými bylo jasně prokázáno, že smlouva mezi panem , jméno FO, a žalovaným byla uzavřena a následně rovněž došlo k postoupení pohledávky ze smlouvy ve prospěch žalobkyně. Dluh rozhodně nebyl poskytnut z titulu zálohy na budoucí smlouvu o dílo a nejedná se tedy o „zálohu“ na plnění, které následně nebylo poskytnuto. Žalobkyně měla za to, že jí měl být přiznán zákonný úrok z prodlení z částky 600 000 Kč ode dne 29. 2. 2020 a náhrada nákladů řízení v plné výši.4. Proti I., III. a V. výroku napadeného rozsudku podal odvolání žalovaný. Uvedl, že soud prvního stupně neprovedl v potřebném rozsahu všechny navrhované důkazy. Správně posoudil otázku neexistence údajně uzavřené smlouvy o zápůjčce mezi žalovaným a svědkem , jméno FO, , případně mezi žalovaným a žalobkyní. Žalovaný se však neztotožňuje se závěry soudu prvního stupně v bodech 24 a 25 napadeného rozsudku. Žalovaný dostatečně prokázal, že s žalobkyní uzavřel dohodu s vymezením předmětu tak, jak to bylo v daném okamžiku možné. Nesouhlasil s tím, že by jeho tvrzení byla neurčitá. Bylo přesně řečeno, jaké práce a za jakým účelem budou prováděny, striktní určení ceny v okamžiku uzavření kontraktu není jeho nutnou náležitostí. Svědek , jméno FO, taktéž potvrdil, že sama žalobkyně poté, co byly zkonzumovány poskytnuté peníze provedením prací, od záměru aquaponické farmy odstoupila. To potvrdila i sama žalobkyně. Dále žalovaný nesouhlasil s neprovedením výslechu navrhovaného svědka Škody, který mohl být důležitým důkazem k prokázání tvrzení žalovaného o uzavřeném kontraktu. Žalovaný dohodu mohl uzavřít pouze s žalobkyní a s nikým jiným. Pokud by do smluvního ujednání měla následně vstoupit třetí osoba, pak by to v souladu s právním jednáním účastníků nastalo cessí, kdy do práv žalobkyně by vstoupila společnosti , právnická osoba, ., k čemuž však již nedošlo. Dle názoru žalovaného by měl být aplikován § 2993 o. z. Neplnila jen žalobkyně, ale i žalovaný faktickým provedením prací v prokázané výši minimálně v žalované částce. Žalovaný proto uplatnil nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 600 000 Kč a tento svůj nárok započetl proti nároku žalobkyně, kdy účinky započtení nastanou doručením tohoto vyjádření k rukám žalobkyně. Toto právní jednání žalovaný učinil pro případ, že by soud nepřisvědčil jeho argumentaci o existenci uzavřené dohody. Pokud soud prvního stupně uzavřel, že nedošlo k uzavření řádné zápůjčky, pak v souladu s bodem 25 odůvodnění napadeného rozsudku žalovaný nemusí prokazovat, že má nárok na zaplacení, ale naopak žalobkyně by musela prokázat, že má nárok na vydání bezdůvodného obohacení, což neprokazuje, a tudíž neunáší důkazní břemeno. Pokud žalobkyně tvrdí, že netuší, na co poskytnuté peníze měly být použity, pak by je měla požadovat po tom, komu je svěřila, tedy po teoreticky pasivně legitimovaném svědku Vencovském.5. Žalobkyně k odvolání žalovaného uvedla, že k žádnému uzavření smlouvy o dílo nikdy nedošlo a žalovaný nikterak neprokázal, že finanční prostředky mu měly být poskytnuty jako záloha na stavební práce. Sám žalovaný ani neví, s kým by měla být smlouva o dílo uzavřena. Tvrzení, že finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty jako záloha na stavební práce, je ničím nepodložené. Žalobkyně nerozumí tomu, proč soud prvního stupně uzavřel, že nelze mít za prokázané uzavření smlouvy o zápůjčce, a žalobkyně stále trvá na tom, že bylo dostatečně prokázáno, především listinnými důkazy, že smlouva o zápůjčce uzavřena byla a následně došlo k postoupení pohledávky ve prospěch žalobkyně.6. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil.7. Po další změně právního zastoupení na straně žalobkyně podala její nová právní zástupkyně doplnění odvolání a doplnění vyjádření k odvolání žalovaného, v nichž uvedla, že smlouva o zápůjčce je reálný kontrakt a dne 20. 1. 2020 byla platně uzavřena, neboť vydlužitel zápůjčku od zapůjčitele v plné výši převzal, což sám potvrdil. Zapůjčenou částku měl vrátit dne 24. 2. 2020, k čemuž však nedošlo, a žalovaný se tedy dostal s vrácením zapůjčené částky do prodlení. Považovat zápůjčku poskytnutou ať už svědkem , jméno FO, nebo žalobkyní za zálohu na smlouvu o dílo s obchodní společností , právnická osoba, je „fantazírování“. Pokud se v areálu prováděly nějaké práce, byly prováděny načerno, a předloženými doklady nelze prokázat vazbu na žalobkyni. Protokol o součinnosti firem ze dne 27. 4. 2020 neobsahuje žádná konkrétní práva ani povinnosti mezi osobami uvedenými na tomto protokolu.8. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání byla podána k tomu oprávněnými subjekty (§ 201 o. s. ř.), směřují proti rozhodnutí, proti němuž jsou přípustná (§ 201, § 202 o. s. ř.), byla podána včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s ustanovením § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně i nad rámec odvolacích důvodů, a poté dospěl k závěru, že napadený rozsudek není v meritu věci ve své vyhovující části věcně správný. O tom byli účastníci řízení v zájmu předvídatelnosti a s ohledem na zákaz překvapivého rozhodnutí odvolacím soudem předvídatelně poučeni.9. Dle § 555 odst. 1 o. z. právní jednání se posuzuje podle svého obsahu. Dle § 555 odst. 2 o. z. má-li být určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé povahy.10. Dle § 556 odst. 1 o. z. co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu