8 CO 907/2021-923 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Okresní soud v Jindřichově Hradci (soud prvního stupně) napadeným rozsudkem nahradil projev vůle žalované uzavřít s žalobci smlouvu o převodu pozemků parc. [číslo] k.ú. [obec], [územní celek]; parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] k.ú. [obec], [územní celek], parc. [číslo] v k.ú. [obec], [územní celek] (výrok I.), zamítl žalobu o nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s žalobci smlouvu o bezúplatném převodu pozemků parc. [číslo] k.ú. [obec] a parc. [číslo] parc. [číslo] oba v k.ú. [obec] (výrok II.) a zavázal žalovanou zaplatit žalobcům 234 771 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobců (výrok III.). 2. Z odůvodnění je zřejmé, že žalobce se domáhal (po částečném zpětvzetí žaloby) nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s ním smlouvu o bezúplatném převodu všech specifikovaných pozemků s odůvodněním, že se k žalobcům při vyřizování jejich restitučních nároků chová liknavě a svévolně. Žalovaná proti tomu popírala liknavé a svévolné chování, tvrdila, že žalobci nebyli dostatečně aktivní a nevěnovali dostatečnou péči a snahu o vypořádání svých restitučních nároků, neúčastnili se veřejných nabídek a pokud, tak pouze formálně, a nakonec rozporovala převoditelnost (některých) náhradních pozemků. 3. [příjmení] bylo, že žalobci jsou jako dědici restitučního nároku po [jméno] [příjmení] oprávněnými osobami každý v rozsahu jedné poloviny. Přechod restitučního nároku na základě rozhodnutí v dědickém řízení sdělili žalované a požádali o zaevidování restitučního nároku v jejich prospěch spolu se zasláním aktuálního přehledu nároku. Soud prvního stupně provedl rozsáhlé dokazování, jehož obsah pojal do rozsudku pod body 7. – 125. a odvolací soud na tuto reprodukční část odůvodnění napadeného rozsudku, pro stručnost odkazuje a z ní bez dalšího vychází, jakož i z toho, že aktuální výše nevyčerpaného restitučního nároku [jméno] [příjmení] je 1 030 208,13 Kč a [jméno] [příjmení] 1 036 247,72 Kč. Soud dále rozvedl, že je-li postup žalovaného při vyřizování restitučního nároku oprávněné osoby liknavý a svévolný, může se oprávněná osoba domáhat svého práva prostřednictvím žaloby na vydání konkrétního pozemku (nahrazení projevu vůle). Postup žalované vůči žalobcům liknavým a svévolným shledal, neboť za dobu téměř třiceti let nebyl nárok žalobců (jejich právních předchůdců) uspokojen, na čemž se podílela řada skutečností. Předně žalovaná o restitučním nároku rozhoduje 26 let, kdy první zamítavé rozhodnutí bylo vydáno 14.5.1992 a poslední 10.4.2018, o restitučním nároku bylo bez zjevného důvodu rozhodováno postupně. Žalovaná nesprávně ocenila restituční nárok žalobců a k přecenění restitučního nároku přistoupila až po urgencích ze strany žalobců, kteří požádali o přecenění nároku s poukazem na konkrétně uvedená rozhodnutí Pozemkového úřadu. O přecenění bylo rozhodováno postupně v několika krocích, dále žalovaná nesprávně evidovala restituční nárok, který až po řadě urgencí převedla z právní předchůdkyně [jméno] [příjmení] na žalobce, žalovaná blokovala žalobcům restituční nárok a tím omezila možnost žalobců účastnit se veřejných nabídek, k odblokování došlo až po opakovaných urgencích. V neposlední řadě byla žalovaná pasivní, co se týče veřejné nabídky pozemků, a to pokud jde o kvalitativní i kvantitativní parametry nabídky, jež byla nedostatečná (k tomu srov. v podrobnostech bod 43). Aktivita žalobců přitom nepostrádala vážnou vůli ani vážný zájem a byla vedena snahou o uspokojení nároku předvídaným způsobem (cestou veřejných nabídek) a okolnost, že nenabídli nejvyšší cenu, případně odstoupili nebo byli odloučeni, nesvědčí o tom, že by neměli reálný zájem. Jednání žalované a její argumenty o náročnosti procedury uspokojování nároku, nedostatečném navýšení nabídek žalobců, o podávání neplatných přihlášek soud hodnotí jako přesouvání povinností žalované na žalobce. Povinností žalované totiž je v co nejkratší době a co nejkomplexněji napravit nežádoucí stav, avšak žalovaná nic zásadního neučinila, přestože žalobci disponují rozsáhlým restitučním nárokem. 4. Dále soud posuzoval převoditelnost nárokovaných náhradních pozemků, a to p. [číslo] v k.ú. [obec] v nesporné hodnotě 30 986 Kč, p. [číslo] v nesporné hodnotě 21 175 Kč, p. [číslo] v nesporné hodnotě 5 471 Kč a p. [číslo] v nesporné hodnotě 1 536 Kč, všechny tři v k.ú. [obec]. Vypořádal se s námitkou, že se nacházejí v CHKO Třeboňsko, což však netvoří překážku převoditelnosti podle ust. § 6 odst. 1 písm. f) zákona o státním pozemkovém úřadu a vydání nebrání ani nevhodnost zemědělského využití, neboť to neznamená jeho nemožnost. V případě pozemku p. [číslo] v k.ú. [obec] v nesporné hodnotě 100 499 Kč byla namítána funkční souvislost se sousedními pozemky a skutečnost, že pozemek nemá samostatnou přístupovou cestu. Soud uvedl, že funkční souvislost se sousedními pozemky je ve smyslu vztahů obou věcí dána tehdy, kdy jedna umožňuje plnit funkci druhé, avšak neshledal, že okolnost, že pozemek má v nájmu vlastník sousední nemovitosti, by bránila vydání, ostatně na možnost jeho převodu bylo poukazováno i v uzavřené nájemní smlouvě a dále bylo prokázáno tvrzení, že žádost [územní celek] o koupi pozemku byla zamítnuta. Vydání pozemku žádná zákonná ani jiná překážka nabrání. 5. Ohledně geometrickým plánem oddělených částí pozemku p. [číslo] v obci a k.ú. [obec] a pozemků p. [číslo] p. [číslo] v obci a k.ú. [obec] shledal závadu v jejich převoditelnosti s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3804/19, neboť část pozemku (nově) vymezená geometrickým plánem nemůže být na oprávněnou osobu převedena, pokud povinná osoba nevyjádří svůj souhlas s rozdělením tohoto pozemku. V tomto rozsahu žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 1 a 2 o.s.ř. tak, že žalované uložil zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení celkem 239 771 Kč (pokud jde o specifikaci přiznaných nákladů viz body 161. – 163.). 6. Rozsudek soudu prvního stupně napadli včasnými a přípustnými odvoláními jak oba žalobci, tak i žalovaná (§ 201, § 202 a § 204 odst. 1 o.s.ř.). Po obsahové stránce obě strany namítaly nesprávné právní posouzení činěné na podkladě nesprávných (neúplného) skutkových zjištění. 7. Žalovaná napadla dotčený rozsudek ve výroku I. a v závislém výroku III., kdy pokud jde o vydané pozemky, směřovala její argumentace pouze proti vydání pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec]. Odvolatelka namítá, že pozemek je funkčně spojen se stavbou ve vlastnictví třetí osoby, což bylo i prokázáno, je užíván jako zahrada stavby stojící na sousedním pozemku na základě doložené nájemní smlouvy a je zde tedy dána překážka dle § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě. Současné uspořádání vztahů k tomuto pozemku je také chráněno dlouhodobým pokojným stavem, pozemek nemá samostatnou přístupovou cestu k veřejné komunikaci a mohlo by dojít ke způsobení dalších křivd, což je v přímém rozporu se smyslem restitucí. Předmětný pozemek tedy k vydání vhodný není. Ve vztahu k nákladům řízení odvolatelka především namítala, že se bránila původní žalobě, kdy z původních třinácti pozemků bylo napadeným rozsudkem rozhodnuto o vydání pouze pěti, žalovaná pak odvoláním nenapadá rozhodnutí ve vztahu ke čtyřem z nich a žalobci tak byli úspěšní pouze v rozsahu 38,45 %, resp. 30,76 % s přihlédnutím k podanému odvolání. Pokud by soud nezohlednil tyto skutečnosti, je namístě aplikovat ve prospěch žalované § 150 o.s.ř. a žalobcům právo na náhradu nákladů řízení odepřít. Z důvodu procesní jistoty poukazuje odvolatelka i na to, že každý z žalobců nabývá spoluvlastnický podíl pouze v rozsahu jedné poloviny, a proto by tarifní hodnota měla vycházet pouze z poloviční hodnoty vydávaných pozemků, tedy 79 847 Kč a odměna za jeden úkon právní služby by tak měla být 3 440 Kč. Žalovaná navrhla změnu napadeného rozsudku, zamítnutí i ve vztahu k pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] s tím, že žalobci jsou povinni žalované zaplatit náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. 8. Žalobci své odvolání směřovali proti výroku II. a III., tedy v meritu věci proti té části rozhodnutí, kde soud prvního stupně zamítl žalobu ohledně pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] a pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] v k.ú. [obec]. Především zdůrazňovali, že nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3804/19, který aplikoval soud prvního stupně, je v rozporu s dosavadní ustálenou rozhodovací praxí Ústavního soudu a dále v doplnění odvolání ze dne 10.11.2021 poukazovali na stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl ÚS st. 54/21 ze dne 12.10.2021 jímž byl zmíněný nález překonán. Soudy mohou v daném řízení rozhodovat o dělení pozemků na základě k rozsudku přiloženého geometrického plánu, a proto soudem akcentované závěry vyplývající z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3804/19 nelze aplikovat a žalobci navrhují změnu napadeného rozsudku ve výroku II. a nahrazení projevu vůle i ve vztahu k pozemkům v něm uvedeným. Odvolací soud by měl změnit i výrok nákladový a žalobcům proti žalované přiznat právo na náhradu nákladů řízení ve výši 375 325,06 Kč včetně DPH. 9. Žalovaná