12 C 31/2019-217 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Žalobce se v tomto řízení po opakovaných změnách žaloby připuštěných soudem domáhá jednak určení, že došlo k neoprávněnému zásahu do autorského práva žalobce (určovací nárok), dále uložení povinnosti žalovanému zdržet se prezentování díla totožného s jejich předchozím společným dílem jako svého výhradního díla (eventuálně prezentování tohoto díla, které je zpracovaným dílem jejich předchozího společného díla jako svého původního díla, eventuálně prezentování částí tohoto díla, která jsou shodná s jejich předchozím společným dílem, jako svého výhradního díla), dále zdržet se prezentování tohoto díla v seznamu své publikační činnosti jako svého vlastního díla (negatorní nároky zčásti ve formě eventuálního žalobního petitu), dále povinnosti žalovanému zveřejnit ve dvou časopisech a v deníku Lidové noviny omluvu žalovaného žalobci (satisfakční nárok). Původně požadoval ještě další nárok, a to uložit žalovanému vyvracet všechny zmínky o svém výhradním autorství ke spornému dílu (odstraňovací nárok), tento nárok vzal žalobce v průběhu řízení (v reakci na posouzení tohoto nároku odvolacím soudem za nepřiměřený) zpět a soud o něm řízení částečně zastavil. Své nároky odůvodňuje tím, že žalobce se společně s žalovaným zabýval výzkumem hmotné kultury venkovského obyvatelstva v raném novověku v prostoru jihočeských schwarzenberských dominií. Výsledkem výzkumu bylo autorské dílo Hmotná kultura a projevy mentality venkovské společnosti (jižní Čechy, 17. - 18. století), Český lid 96, 2009, s. 1-34, The mentality of the rural population in the light of material culture (south Bohemia, seventeenth and eighteenth centuries), přičemž výše uvedené dílo bylo publikováno (v českém a anglickém jazyce) v časopise Český lid č. 6 a Historika č. 14 (dále jen„ dílo II“). V roce 2014 žalovaný zveřejnil shodné autorské dílo pouze pod vlastním jménem, a tedy zamlčel autorství žalobce. Předmětný text žalovaný publikoval v knize„ Wealth and Poverty in European Rural Societies from the Sixteenth to Nineteenht Century“ na stranách 81-116 pod názvem„ The material Culture in south Bohemian rural society in the seventeenth and eighteenth centuries“ (dále jen„ dílo III“), který je podle žalobce plagiátem díla II. Plagiát sice není absolutně totožný s původním textem, avšak jediné úpravy provedené v plagiátu oproti společnému dílu se týkají úvodního historiografického přehledu (avšak i tento historiografický přehled v podstatných věcech vychází z autorského díla). Ve stati nejsou kromě banálních stylistických úprav (např. změně singuláru v plurál a naopak a v užívání synonym a zkrácení) provedeny fakticky žádné změny a je naprosto zjevné, že plagiát je téměř totožný s předcházejícím dílem (ač se žalovaný snaží tuto skutečnost účelově zakrýt). Strukturování plagiátu, uspořádání kapitol, dílčích témat a sdělení je naprosto shodné s původním dílem. Výsledkem předmětné studie (plagiátu) nejsou žádné nové poznatky, její závěr je opět zcela shodný jako závěr společného autorského díla. Na výzvu soudu žalobce doplnil, že naléhavý je právní zájem na určení existence neoprávněného zásahu do svých autorských práv jednáním žalovaného (požadovaný žalobní petit pod bodem 1) spatřuje v tom, že žalovaný porušil autorská práva žalobce, ale toto porušení sám popírá, proto je třeba, aby toto porušení bylo konstatováno soudem. Současně došlo k porušení práva žalobce na určení jeho autorství. Žalovaný neoprávněně užívá autorská díla žalobce a dochází ke každodenním zásahům do těchto práv. K námitce promlčení vznesené žalovaným žalobce uvedl, že autorskoprávní nároky promlčení nepodléhají. Dále argumentoval, že žalovaným uplatněná námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy proto, že„ je nutné pohlížet na otázku zneužití práv duševního práva citlivěji v akademickém prostředí, než je tomu u běžné populace“, zohlednění námitky promlčení by bylo při zohlednění okolností případu pro žalobce hrubě nespravedlivé, vyslalo by vůči akademické obci negativní signál tolerance neprofesionálního a protiprávního jednání žalovaného, které je též v rozporu s etikou akademické obce. Žalobce neuplatnil své nároky včas proto, že v minulosti působil v témže akademickém prostředí a podání této žaloby by zapříčinilo„ praktickou nemožnost žalobce v akademické obci nadále působit“. 2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Předně vznesl námitku promlčení uplatněných nároků s odůvodněním, že ze samotné žaloby vyplývá, že o domnělém porušení svých práv se žalobce dozvěděl již v lednu 2016, když se dopisem z 25.1.2016 obracel na rektora [anonymizováno] univerzity s argumentací shodnou jako v žalobě. Nejpozději tehdy začala běžet subjektivní tříletá promlčecí lhůta, která uběhla v lednu 2019, žaloba byla podána až v prosinci 2019, tedy po uplynutí tříleté subjektivní promlčecí lhůty. Žalovaný dále popíral věcnou aktivní legitimaci žalobce jako spoluautora díla II, když příspěvek žalovaného ke vzniku díla spočíval pouze v poskytnutí technického nebo dokumentačního materiálu ve smyslu § 8 odst. 2 autorského zákona, tedy v daném případě jako archivář pouze poskytoval archiválie, ale materiálně spoluautorem není. Žalovaný žalobce sice uvedl jako spoluautora tohoto díla, činil tak proto, že se jej snažil podpořit jako externího doktoranda a začínajícího historika. Sporné dílo III je odbornou studií, která představuje písemnou verzi ústního referátu předneseného žalovaným na konferenci„ Wealth and Poverty in European Rural Societies from the Middle Ages to the present day. Standars of living, material culture and consumption patterns“, a to pod názvem„ The picture of wealth in South Bohemian rural society in the 17th and 18th centuries“ (dále jen dílo I). Žalovaný dále odmítá tvrzení žalobce o faktické shodě mezi dílem II a dílem III na úrovni 98 %. Žalovaný provedl srovnání shody obou textů systémem používaným pro odhalování plagiátů „odevzdej.cz“. Výsledkem srovnání bylo zjištění o shodě v rozsahu 13 %. Žalovaný dále nechal posoudit obě tato díla renomovanou historičkou [titul] [jméno] [příjmení], [titul], z jejího odborného vyjádření vyplývá, že dílo II je studií popisnou, kdežto dílo III je studií analytickou. Závěrem posouzení je, že dílo III není plagiátem díla II. 3. Soud prvního stupně o žalobě poprvé rozhodl rozsudkem ze dne 8.9.2020, č.j. 12 C 31/2019-112, ve kterém dospěl k těmto závěrům: 1) většina nároků je promlčena (nárok určovací, nároky satisfakční /na omluvu/ a nárok na vyvracení zmínek o autorství), 2) žalobce je ve věci aktivně věcně legitimován, neboť je spoluautorem díla II., 3) díla II. a III. nejsou identická a proto žalobce není spoluautorem díla III., 4) při vytvoření díla III. žalovaný porušil autorská práva žalobce jako spoluautora díla II. tím, že bez jeho svolení použil části společného díla k vytvoření díla III (neoprávněné užití společného díla a neoprávněný zásah do integrity společného díla). Přesto, že shledal zásah do autorských práv žalobce, nemohl vyhovět negatorním nárokům, neboť tyto byly formulovány tak, že zakazovaly žalovanému neoprávněné nakládání s dílem II. spočívající v „ prezentování“ díla III. jako svého výlučného díla, neboť soud výše uzavřel, že žalovaný skutečně je výlučným autorem díla III. (viz odstavec 27 odůvodnění předchozího rozsudku). 4. Odvolací soud usnesením ze dne 5.1.2022, č.j. 3 Co 114/2020-152 napadený rozsudek zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Závěry soudu prvního stupně označil za z části nesprávné a z části předčasné. První (určovací) nárok je sice nárokem, který se promlčuje, ale vytkl tomuto soudu, že se nezabýval námitkou rozporu námitky promlčení s dobrými mravy, bez toho nelze učinit definitivní závěr o promlčení. Dále uvedl, že„ závěr soudu prvního stupně o tom, že když nejsou díla II a III zcela totožná, nelze hovořit o porušení práv autora (spoluautora), je závěrem nesprávným“ (z předchozího odstavce však vyplývá, že soud prvního stupně dospěl k opačnému závěru o existenci zásahu).„ Pokud žalobce požaduje, aby se žalovaný zdržel neoprávněného nakládání s dílem tak, že prezentuje dílo III jako dílo výlučně vlastní a aby vyvracel všechny zmínky o svém výhradním autorství, pak tento požadavek má opět oporu v postavení autora/spoluautora jako osoby, která má právo na uvedení/uveřejnění informace o svém autorství/spoluautorství (§ 11 odst. 2 AZ), což se logicky týká i děl, která vzniknou spojením s dílem jiným (§ 8 odst. 4 AZ).“ Dále uvedl, že„ v novém řízení se soud prvního stupně bude zabývat především otázkou samotné existence spoluautorství žalobce u díla II, čímž se dosud k námitce žalovaného, který tvrdil, že přínos žalobce ke vzniku díla byl pouze organizační (§ 8 odst. 2 AZ), dostatečně nezabýval a ani ho nepoučil podle § 118a odst. 3 o.s.ř. o nedostatku důkazů k tomuto tvrzení. Vyšel pouze z tvrzení a důkazů předložených žalobcem, přestože žalobci svědčila zákonná domněnka autorství podle § 6 AZ.“ Dále uložil soudu prvního stupně, aby se zabývat otázkou, zda dílo II. bylo bez souhlasu žalobce jako spoluautora použito druhým