19 CO 1054/2022-2905 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Napadeným rozsudkem zamítl soud prvního stupně žalobu, kterou se žalobce po žalované domáhal náhrady škody z titulu odpovědnosti žalované za škodu způsobenou vypouštěním škodlivých emisí do ovzduší v roce 2016 odštěpným závodem v [obec], který v roce 2016 vyprodukoval a do ovzduší vypustil 288,661 tun SO2 a 467,360 tun NOx, které škodlivě působí na lesní porosty v konkrétním území lesních správ a lesních závodů, které žalobce spravuje v České republice. Žalobce provedl výpočet imisních škod za období roku 2016 podle § 21 odst. 4 zákona č. 289/1995 Sb. a vyhlášky Ministerstva zemědělství č. 55/1999 Sb. s tím, že podíl žalovaného na škodě byl vypočítán na základě depoziční studie vypracované znalcem z oboru čistota ovzduší, odvětví výpočtu rozptylu emisí, škody způsobené imisemi na lesních porostech. Žalobkyně požadovala po žalované imisní škodu způsobenou jí provozní činností žalované, a to z předčasného smýcení lesního porostu (§ 7 vyhlášky č. 55/1999 Sb.) ve výši 149 Kč, škodu za snížení přírůstku lesního porostu (§ 9 vyhlášky č. 55/1999 Sb.) ve výši 14 643 Kč, škodu ze snížení produkce lesního porostu (§ 10 vyhlášky č. 55/1999 Sb.) ve výši 42 424 Kč, škodu ze snížení kvality lesního porostu způsobenou poškozením stromů imisemi (§ 11 vyhlášky č. 55/1999 Sb.) ve výši 5 359 Kč a škodu z mimořádných nebo nákladově náročnějších opatření (§ 14 vyhlášky č. 55/1999 Sb.) ve výši 7 225 Kč. Soud prvního stupně po provedeném dokazování učinil závěr o tom, že žalobkyně je státním podnikem, právnickou osobou provozující podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 77/1997 Sb. o státním podniku, vlastním jménem a na vlastní odpovědnost podnikatelskou činnost s majetkem státu. Tímto majetkem státu jsou v případě žalobce v souladu s jeho zakládací listinou ve znění změny z 12. 8. 1997 a s výpisy z pozemkové evidence pozemky určené k plnění funkcí lesa (lesní pozemky) vlastněné státem. Proto se na žalobce podle ustanovení § 4 odst. 1 lesního zákona vztahují práva a povinnosti vlastníka lesa podle tohoto zákona a žalobce je aktivně legitimován k uplatnění nároku na náhradu škody, která podle jeho tvrzení na lesním porostu vznikla. Jak vyplývá i z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 325/2002, sp. zn. 25 Cdo 623/2004. Ohledně pasivní legitimace žalované bylo provedeným dokazováním zjištěno, že žalovaná v období roku 2016 provozovala zdroje emisního znečištění v [obec]. Soud prvního stupně učinil závěr o tom, že žalobce neunesl své břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně skutečnosti, že v příčinné souvislosti s provozní činností žalované v roce 2016 vznikla nárokovaná škoda, ačkoliv byl soudem podle ustanovení § 118a odst. 1 o. s. ř. vyzván k doplnění svých tvrzení, byl poučen i o tom, v čem má tvrzení doplnit a jaké jsou následky nesplnění této výzvy. Soud prvního stupně zdůraznil, že se neodchyluje od ustálené rozhodovací praxe, že výši škody je možné určit postupem podle vyhlášky o způsobu výpočtu, tedy že neexistuje prozatím metoda, pomocí níž by bylo možno zcela přesně určit výši škody na lesních porostech na jednotlivých územích ve vztahu k jednotlivým zdrojům znečištění, je výpočet opírající se o rozptylovou studii a Gaussův matematický model plně postačujícím podkladem pro závěr o výši škody, avšak nejedná se o způsob zjištění samotného vzniku škody a příčinné souvislosti. Důvodem zamítnutí žaloby tedy není závěr o tom, že by nebyla prokázána výše škody, či že by soud nevyhodnotil jako dostatečný model pro její výpočet rozptylovou studii založenou na Gaussově modelu, ale fakt, že se žalobci nepodařilo prokázat skutečnosti, které by mohly vést k závěru o vzniku jeho nároku vůbec, tedy samotný vznik škody a příčinnou souvislost mezi touto tvrzenou škodou a provozní činností žalované. Žalobce podle soudu neprokázal, že by vstupní data, která byla do rozptylové studie dodána odpovídala reálně vzniklé škodě a provedené důkazy předložené žalovanou podle soudu spolehlivě vyvrátily závěr o tom, že důkazy předložené žalobcem dostatečně prokazují samotný vznik škody a adekvátní příčinnou souvislost mezi provozní činností žalované a vznikem škody. Posudek [titul] [jméno] [příjmení] předložený žalobkyní pouze rozpočítává, jaká část z celkové imisní škody vypočtené samotným žalobcem připadá podle rozptylové studie na stacionární zdroje znečištění ovzduší provozované žalovanou, aniž by sám znalec jakkoliv ověřoval správnost výpočtu této celkové imisní škody, která tak podle soudu zůstala pouze v rovině žalobcova tvrzení. Soud po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů uzavřel, že hmotněprávní předpoklady pro vznik povinnosti na straně žalované nebyly prokázány, žalobci se v daném případě nepodařilo vznik konkrétní škody za rok 2016 prokázat a prokázat se nepodařila ani příčinná souvislost s jednáním žalované. Znalecký posudek [titul] [jméno] [příjmení] o vzniku škody v důsledku emisí produkovaných žalovanou žádná skutková zjištění nepřináší, neboť škodu a její výši na základě tvrzení žalobce pouze předpokládá a za pomoci zjednodušených matematických modelů (např. zcela bez zřetele na členitý povrch lesního porostu ovlivňující rychlost a směr proudění vzduchu apod.) ji mezi jednotlivé emitenty rozpočítává, když současně s přihlédnutím k jeho výpovědím do značné míry podle soudu rozporuplně na jedné straně dává vznik škody do souvislosti s překročením hodnot tzv. kritické zátěže u obou shora uvedených látek, ale na druhé straně připouští, že k překročení hodnot kritické zátěže oxidu siřičitého již na území ČR nedochází, když zdrojem problému je podle něj nadále pouze překročení hodnot kritické zátěže NOx. Opírat žalovaný nárok o znalecký posudek [titul] [příjmení] bylo za stávající důkazní situace podle soudu předčasné. Znalec, jak bylo shora uvedeno, celkovou imisní škodu nezjišťoval ani nijak neověřoval, žalobce sám eviduje, stanovuje a vypočítává celkovou imisní škodu postupem podle vyhlášky. Soud zjistil, že evidenci škod provádí sami pracovníci žalobce tak, že vizuálně stanovují, který strom byl vytěžen v důsledku emisí, následně probíhá roční sumarizace zjištěného stavu a z této sumarizace vstupních dat (lesní hospodářské evidence), pak žalobce vypočítává celkovou imisní škodu. Na základě této vizuální kontroly revírníci žalobce konkrétně vytvářejí data, z nichž je vypočítávána škoda z předčasného smýcení a ze snížení kvality. Výpočet škody ze snížení přírůstu provádí rovněž sám žalobce za použití administrativně stanovených pásem ohrožení a lesních hospodářských plánů a podle vyhláškových hodnot žalobce vypočítává i škodu ze snížení produkce, která představuje rozdíl mezi hodnotou cílových dřevin a hodnotou dřevin náhradních, které pěstuje na lokalitách, kde v důsledku imisí není (dle jeho tvrzení) možné pěstovat dřeviny jiné. Soud učinil závěr o tom, že je třeba pro rozhodnutí o věci samé zabývat se pravdivostí vstupních dat, které znalec [titul] [příjmení] pro výpočet použil a podle soudu ohledně věrohodnosti těchto vstupních dat poskytnutých žalobcem se nelze bez dalšího dokazování ztotožnit s argumentací znalce, že odborný personál žalobce, který tato data shromáždil je natolik vybaven potřebnými znalostmi a zkušenostmi, aby bezpečně rozpoznal chřadnutí a úhyn lesního porostu, ke kterému došlo právě v důsledku emisí SO2 a NOx. Z dalších znaleckých posudků v řízení provedených i z výpovědí svědků je taková identifikace v terénu bez použití vědeckých metod přinejmenším obtížná a nelze se v tomto ohledu zcela spoléhat ani na viditelné projevy defoliace. Soud prvního stupně zohlednil i to, že znalec [titul] [příjmení] do svého znaleckého posudku nebyl schopen zahrnout vliv ozónu a nezahrnul ani vliv amoniaku, jak připustil při svém výslechu. Závěry znalce o stavu lesních porostů a poměrů vlivů imisí zkoumaných plynů ve srovnání s jinými negativními faktory ovlivňujícími stav lesa za správní nepovažoval, neboť tato oblast nespadá do odbornosti znalce a jednak byly tyto závěry v rozporu s provedenými důkazy a z nich učiněným zjištěním ohledně faktorů ovlivňujících dynamiku zdravotního stavu lesů v odůvodnění rozsudku uvedených. Podle soudu je otázkou nakolik je při současné úrovni vědeckého poznání bez přijetí speciální zákonné úpravy vůbec v možnostech žalobce vznik škody a její příčinnou souvislost právě a jen s emisemi SO2 a NOx prokázat a pokud možno ještě s přiměřenými náklady, zejména správným a průkazným způsobem identifikovat škodu vzniklou právě a jen v důsledku působení emisí SO2 a NOx. Nelze ale pominout, že nárok na náhradu škody nevyplývá automaticky z vyhlášky jakožto podzákonného předpisu, ale ze zákona, z ustanovení § 2925 o. z., které upravuje podmínky pro vznik nároku, a to reálný vznik škody na straně poškozeného, provozní činnost škůdce a vztah příčinné souvislosti mezi nimi a na žalobci bylo, aby naplnění všech těchto tří zákonných předpokladů prokázal. Správný výpočet dílčích škod podle evidence žalobce není důkazem o vzniku skutečné škody. Žalobce tedy neprokázal vznik imisní škody na lesních porostech v roce