19 CO 1263/2021-317 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Okresní soud v Českých Budějovicích (soud prvního stupně) napadeným rozsudkem nahradil projev vůle žalovaného uzavřít se žalobkyní dohodu o vydání pozemku KN parc. [číslo] v [katastrální uzemí] (dále jen„ předmětný pozemek“). Soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně. 2. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném vydání předmětného pozemku s odůvodněním, že je oprávněnou osobou ve smyslu ust. § 3 písm. b) zák. č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a předmětný pozemek byl právní předchůdkyni žalobkyně odejmut postupem dle zák. č. 142/1947 Sb., o revizi první pozemkové reformy, tedy byl předmětem majetkové křivdy ve smyslu § 5 zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi. 3. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil, namítal, že je naplněna překážka vydání majetku podle § 8 odst. 1 písm. h) zák. č. 428/2012 Sb., neboť předmětný pozemek byl konfiskován podle dekretu prezidenta republiky [číslo] Sb., a to na základě vyhlášky [státní instituce] [anonymizována dvě slova] v [obec] ze dne [datum]. 4. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vyšel ze zjištění, že žalobkyně je právní nástupkyní subjektu [jméno společnosti] [anonymizována dvě slova] a jako taková je právním nástupcem po knihovním vlastníku předmětného pozemku. Pokud jde o postup žalobkyně při uplatnění restitučního nároku, postup žalované, identifikaci parcely KN a původní parcely PK, pak tyto skutečnosti byly mezi účastníky nesporné a vyplynuly rovněž z provedených listinných důkazů. Po zhodnocení provedených důkazů soud prvního stupně dospěl k závěru, že konfiskace zemědělského majetku právní předchůdkyně žalobkyně na základě dekretu prezidenta republiky [číslo] Sb. ještě před rozhodným obdobím není prokázána. O takovém postupu svědčí jediný dokument – konfiskační vyhláška [státní instituce] [anonymizována dvě slova] v [obec] ze dne [datum]. Žádný další dokument ve vztahu ke konfiskaci dohledán nebyl. Naopak je shromážděna celá řada listin, které svědčí o postupu státu podle zák. č. 142/1947 Sb. vůči majetku právní předchůdkyně žalobkyně. Vyhláška [státní instituce] [anonymizována dvě slova] v [obec] byla vydána [datum], vyvěšena [datum] a sejmuta [datum], tedy před počátkem rozhodného období. Soud prvního stupně však dospěl k závěru, že ke konfiskaci majetku nedošlo dle této vyhlášky [státní instituce] [anonymizována dvě slova] v [obec] ze dne [datum], neboť vyhláška nebyla provedena, nesvědčí o tom žádný z důkazů. Naopak proběhl v celé šíři postup podle zák. č. 142/1947 Sb. a stalo se tak navíc v období po [datum], pro něž jsou namístě úvahy o persekuci církevního subjektu. Ministerstvo zemědělství označilo rozhodnutím ze dne [datum] předmětné nemovitosti (ve vztahu k záboru podle zák. č. 215/1919 Sb., o tzv. první pozemkové reformě) za zabrané a vyvlastněné. Dopisem téhož ministerstva ze dne [datum] byla dána [jméno] v [obec] výpověď z hospodaření na nemovitostech. Přídělovou listinou ze dne [datum] rozhodlo Ministerstvo zemědělství o přídělu pozemků [jméno] státnímu podniku určenému k hospodaření na nich. V dané věci tedy došlo k odnětí předmětného pozemku včetně jeho převzetí státem podle zák. č. 142/1947 Sb. Ke stejnému závěru dospěl již správní orgán ve správním řízení. 5. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně právně posoudil podle § 3 písm. b) zák. č. 428/2012 Sb. ve vztahu k oprávněné osobě, podle § 4 psím. b) téhož zákona, pokud jde o povinnou osobu [jméno společnosti] [země], [anonymizováno], dle § 5 písm. a) ve vztahu k majetkově křivdě a dle § 10 odst. 4 pokud jde o včasnost podané žaloby. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně je oprávněnou osobou, neboť bylo prokázáno právní nástupnictví žalobkyně po knihovním vlastníkovi předmětného pozemku a zápis v rejstříku Ministerstva kultury ČR, byl naplněn důvod majetkové křivdy podle § 5 písm. a) citovaného zákona, žaloba byla podána včas podle § 10 odst. 4 tohoto zákona. Soud prvního stupně proto žalobě vyhověl, když zformoval petit v souladu se zněním ust. § 10 odst. 4 zák. č. 428/2012 Sb. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že předmětný pozemek byl postižen postupem státu podle zák. č. 142/1947 Sb., čímž je naplněn důvod majetkové křivdy podle § 5 písm. a) citovaného zákona, bylo prokázáno, že žalobkyně je oprávněnou osobou ve smyslu § 3 písm. b) tohoto zákona. Naopak není dán výlukový důvod dle § 8 odst. 1 písm. h) tohoto zákona, jak namítal žalovaný, neboť nebylo prokázáno, že by ke konfiskaci zemědělského majetku právní předchůdkyně žalobkyně došlo na základě dekretu prezidenta republiky [číslo] Sb. Pokud jde o otázku nezemědělského charakteru předmětného pozemku, byla vyřešena v řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. S těmito závěry soud prvního stupně žalobě jako důvodné vyhověl a podle § 142 odst. 1 o.s.ř. zcela úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení spočívajících v odměně za její právní zastoupení advokátem. 6. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalovaný, napadený rozsudek považuje za věcně nesprávný a nepřezkoumatelný. Své odvolání opírá o odvolací důvod dle § 205 odst. 2 písm. e) o.s.ř., neboť je přesvědčen, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, a dále o důvod dle § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř., když rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalovaný nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že ke konfiskaci majetku nedošlo dle vyhlášky [státní instituce] [anonymizována dvě slova] v [obec] ze dne [datum] s tím, že vyhláška nebyla provedena. Žalovaný se neztotožňuje se závěry uvedenými v nálezu Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. [ústavní nález] a nálezu Ústavního soudu ze dne [datum] sp.zn. [ústavní nález], na které odkazuje soud prvního stupně. Žalovaný naopak zastává právní názor, že vlastnické právo k předmětným nemovitostem nebyl ex lege podle dekretu prezidenta republiky [číslo] Sb. Žalovaný v podaném odvolání polemizuje se závěry shora citovaných nálezů Ústavního soudu, dovozuje, že samotný Ústavní soud je v právním posouzení této věci názorově nejednotný, když odkazuje na usnesen sp. zn. III. ÚS 1852/20 a usnesení sp. zn. IV. ÚS 1990/20. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobou na nahrazení projevu vůle zamítl a přiznal žalovanému plnou náhradu nákladů řízení, případně aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 7. Žalobkyně k odvolání žalovaného uvedla, že se ztotožňuje s odůvodněním rozsudku soudu prvního stupně, pokládá jej za správný a prostý vad. Žalobkyně je přesvědčena, že konfiskace předmětného pozemku postupem podle dekretu prezidenta republiky [číslo] Sb. nebyla účinně provedena, naopak byl předložen ucelený soubor důkazů svědčících o odejmutí předmětného pozemku právnímu předchůdci žalobkyně postupem podle zák. č. 142/1947 Sb., o revizi první pozemkové reformy, který tvoří skutečnost vedoucí k majetkovým křivdám podle ust. § 5 písm. a) zák. č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. Žalobkyně se dále ohrazuje proti tvrzení žalovaného, že byl právní předchůdce žalobkyně státně nespolehlivou osobou. Žalobkyně rovněž nevidí prostor pro polemiku žalovaného s ustálenou rozhodovací praxí Ústavního soudu. Nebylo vydáno žádné rozhodnutí, které by se od uvedených dvou nálezů odchýlilo, nelze tedy ani předjímat budoucí nejednotnou rozhodovací praxi Ústavního soudu. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a přiznal žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení. 8. Krajský soud v Českých Budějovicích (odvolací soud) po zjištění, že odvolání žalovaného bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné. 9. Podle § 3 písm. b) zák. č. 428/2012 Sb. je oprávněnou osobou právnická osoba zřízená nebo založená jako součást registrované církve a náboženské společnosti, za podmínky, že v rozhodném obdobě utrpěla tato osoba nebo její právní předchůdce majetkovou křivdu v důsledku některé ze skutečností uvedených v § 5. 10. Povinnou osobou podle § 4 zák. č. 428/2012 Sb. je [jméno společnosti] [země] [anonymizováno] za podmínky, že tato osoba je oprávněna hospodařit s majetkem státu nebo vykonávat správu majetku státu, který se stal v rozhodném období předmětem majetkové křivdy v důsledku některé ze skutečností uvedených v § 5. 11. Podle § 5 písm. a) tohoto zákona skutečností, v jejímž důsledku došlo v rozhodném období k majetkovým křivdám, je odnětí věci bez náhrady postupem podle zák. č. 142/1947 Sb., o revizi první pozemkové reformy, nebo podle zák. č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě (trvalé úpravě vlastnictví k zemědělské a lesní půdě). 12.