19 CO 184/2022-72 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Napadeným rozsudkem zamítl soud prvního stupně žalobu o zaplacení 23 831,15 Kč co do částky 12 283 Kč s kapitalizovaným úrokem 687,79 Kč, s úrokem z prodlení 9 % ročně z částky 1 792,70 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a s úrokem 29 % ročně z částky 13 340,85 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení (výrok v odstavci I.). Žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni 11 548,15 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení 1 567,55 Kč a s úrokem z prodlení 9 % ročně z částky 11 548,15 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok v odstavci II.). O nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok v odstavci III). Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 23 831,15 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení 1 567,55 Kč, s kapitalizovaným úrokem 687,79 Kč, s úrokem z prodlení 9 % ročně a s úrokem 29 % z částky 13 040,85 Kč od [datum] do zaplacení s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel dne 23. 9. 2018 s žalovanou smlouvu o zápůjčce [číslo] ve výši 14 000 Kč, ve které se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně tuto částku navýšenou o částku 12 283 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 504 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 5 652 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 127 Kč. Pohledávka byla žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], což bylo žalované oznámeno. Od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradila žalovaná částku 900 Kč, do doby sepisu žaloby již ničeho. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, což žalovaná neučinila. Soud prvního stupně s odkazem na rozsudek Soudního dvora EU ve věci C -679/18 OPR-Finance z úřední povinnosti zkoumal platnost předmětné úvěrové smlouvy, jejíž stranou byla žalovaná jako spotřebitelka. Učinil závěr o tom, že právní předchůdce žalobkyně nepostupoval v souladu s ustanovením § 86 zákona č. 257/2016 o spotřebitelském úvěru a neposoudil řádně úvěruschopnost žalované. Vycházel z neúplných a nepřiměřených informací (příjem domácnosti, nereálné nízké měsíční výdaje). Nepostupoval s odbornou péčí a nezohlednil práva a zájmy spotřebitele. Za daného stavu je smlouva neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto soud vyhověl žalobě v části nesplacené jistiny z titulu vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. občanského zákoníku. Učinil závěr o tom, že žalovaná zaplatila částku 2 451,85 Kč, a proto žalobě vyhověl co do částku 11 548,15 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení 1 567,55 Kč a úrokem z prodlení 9 % ročně z částky 11 548,15 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. 2. Po vyhlášení rozsudku vzala žalobkyně žalobu zpět o částku 1 500 Kč a soud prvního stupně usnesením ze dne 18. 10. 2021, č. j. 7 C 188/2021-57 rozsudek ze dne 26. 8. 2021, č. j. 7 C 188/2021-40 ve výroku I. co do částky 1 500 Kč zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil. 3. Proti rozsudku, co do částky 1 551,85 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 1 551,85 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, se odvolala žalobkyně s tím, že nenapadá závěr soudu prvního stupně o neplatnosti smlouvy, namítá však, že soud dospěl k nesprávnému skutkovému zjištění, že žalovaná zaplatila celkem 2 451,85 Kč a tudíž jí zbývá na dluh zaplatit částku 11 548,15 Kč. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že žalovaná do postoupení pohledávky uhradila částku 900 Kč a za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo uhrazeno ničeho. Žalobkyně má za to, že má nárok na zaplacení částky nesplacené jistiny zápůjčky (bezdůvodného obohacení) ve výši 13 100 Kč (14 000 Kč minus 900 Kč) se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 9 % do 21. 1. 2020 do zaplacení. Žádá proto, aby rozsudek soudu prvního stupně byl v napadené části změněn a žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 551,85 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od 21. 1. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. 4. Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací, že odvolání žalobkyně má náležitosti uvedené v ustanovení § 205 odst. 1 o. s. ř., jako odvolací důvod je uveden odvolací důvod podle ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř. Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a je přípustné, přezkoumal odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení § 212 a § 212 o. s. ř. a shledal, že odvolání je důvodné pouze v části. 5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle ustanovení § 2588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 6. Odvolací soud sdílí závěr soudu prvního stupně o tom, že úvěruschopnost žalované byla posouzena formálně, nebyla provedena řádně a s odbornou péčí. Žalobkyně nedostála své povinnosti uvedené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a za této situace je úvěrová smlouva ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutně neplatná. Žalovaná je tak povinna vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., výši bezdůvodného obohacení však soud prvního stupně nesprávně stanovil. Jeho zjištění o tom, že žalovaná zaplatila částku 2 451,85 Kč, není správné, z tabulky umoření vystavené dne 27. 1. 2020 vyplývá, že žalovaná zaplatila žalobkyni pouze částku 900 Kč Odvolací soud však přihlédl při vyčíslení bezdůvodného obohacení, které je žalovaná ve smyslu shora uvedeného ustanovení povinna žalobkyni vydat i k tomu, že žalovaná po rozhodnutí soudu prvního stupně zaplatila dne 30. 8. 2021 žalobkyni částku 1 500 Kč. Bezdůvodné obohacení, které je žalovaná povinna žalobkyni vydat tak činí 11 600 Kč. Za situace, kdy napadeným rozsudkem byla přiznána částka 11 548,15 Kč s příslušenstvím je odvolání žalobkyně důvodné pouze co do částky 51,85 Kč s příslušenstvím, 9 % úrokem jdoucím z této částky od 1. 3. 2020 do zaplacení a co do úroku z prodlení 9 % jdoucího z částky 1 500 Kč od 1. 3. 2020 do 30. 8. 2021. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení pohledávky výzvou ze dne 20. 1. 2020, která však byla dána na poštu, jak vyplývá z podacího lístku, dne 14. 2. 2020. Tato výzva byla ve smyslu ustanovení § 573 občanského zákoníku doručena třetí pracovní den po odeslání, tedy 19. 2. 2020. Ve výzvě byla žalované poskytnuta 20 denní lhůta pro zaplacení pohledávky běžící od doručení výzvy, tedy do 29. 2. 2020, a proto se žalovaná dostala do prodlení se zaplacením bezdůvodného obohacení až 1. 3. 2020 Odvolací soud zohlednil i skutečnost, že žalovaná zaplatila žalobkyni dne 30. 8. 2021 částku 1 500 Kč a se zaplacením této částky byla žalovaná v prodlení od 1. 3. 2020 do 30. 8. 2021, proto jí byla uložena povinnost zaplatit i úrok z prodlení jdoucí z této částky (částky 1 500 Kč) od 1. 3. 2020 do 30. 8. 2021. 7. Žalobkyně zaslala dne 6. 9. 2021 soudu návrh na schválení smíru ze dne 26. 7. 2021, tento návrh smíru však byl zaslán až po rozhodnutí soudu, a proto nebylo rozhodováno o jeho schválení a nemá tedy účinky pravomocného rozsudku. Žalovaná je tak povinna zaplatit žalobkyni kromě částek uvedených ve výroku v odstavci II. rozsudku soudu prvního stupně, který nabyl samostatně právní moci, pouze částku 51,85 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % jdoucím z této částky od 1. 3. 2020 do zaplacení a úrok z prodlení v téže výši z částky 1 500 Kč od 1. 4. 2020 do 30. 8. 2021, ne