19 CO 752/2021-87 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Napadeným rozsudkem zamítl soud prvního stupně žalobu o zaplacení o 19 635 Kč co do částky 13 125 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení 1 893,96 Kč, s kapitalizovaným úrokem 3 492,84 Kč, s úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 11 410,37 Kč od 21. 1. 2020 do 30. 4. 2020, s úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 4 900,37 Kč a s úrokem 20,9 % ročně z částky 11 410,37 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení (výrok v odstavci I.). Žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni 6 510 Kč s úrokem z prodlení 10 % ročně od 1. 5. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok v odstavci II.). Žalobu o zaplacení 36 981,20 Kč zamítl co do částky 24 139 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení 3 270 Kč, s kapitalizovaným úrokem 5 700,75 Kč, s úrokem 29 % ročně z částky 20 277,33 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení (výrok v odstavci III.) a žalované uložil zaplatit žalobkyni 12 842,20 Kč s úrokem z prodlení 10 % ročně od 1. 5. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok v odstavci IV.). Žalobu o zaplacení 62 439 Kč zamítl co do částky 28 874 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení 7 287,66 Kč, s kapitalizovaným úrokem 8 405,07 Kč, s úrokem 29 % ročně z částky 40 285,25 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení (výrok v odstavci V.) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni 33 565 Kč s úrokem z prodlení 10 % ročně od 1. 5. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok v odstavci VI.). O nákladech řízení rozhodl tak, že žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává (výrok v odstavci VII). Doplňujícím rozsudkem ze dne 20. 10. 2021, č. j. 7 C 45/2021-65 rozhodl o tom, že výrok rozsudku shora uvedeného se doplňuje tak, že za slova ročně z částky 4 900,37 Kč se doplňuje od 1. 5. 2020 do zaplacení, výrok III. rozsudku tak, že za slova do zaplacení se doplňuje s úrokem z prodlení 8 % ročně z částky 20 277,33 Kč od 21. 1. 2020 do 30. 4. 2020 a s úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 7 435,13 Kč od 1. 5. 2020 do zaplacení a výrok V. rozsudku tak, že za slova do zaplacení se doplňuje s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z částky 40 285,25 Kč od 21. 1. 2020 do 30. 4. 2020 a s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z částky 6 720,25 Kč od 1. 5. 2020 do zaplacení. Žalobkyně se po žalované domáhala celkem zaplacení částky 119 055,20 Kč s příslušenstvím jako nároků vyplývajících z postoupených nároků ze smluv o zápůjčkách, které se žalovanou uzavřela společnost [právnická osoba] Se žalovanou byly uzavřeny tři smlouvy o zápůjčce. Na základě smlouvy ze dne 11. 11. 2017 poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované částku 15 000 Kč, na základě smlouvy ze dne 5. 8. 2017 částku 30 000 Kč a ze smlouvy ze dne 1. 5. 2017 částku 50 000 Kč Tyto pohledávky byly žalobkyni postoupeny, postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno a žalované byla doručena i předžalobní výzva ze dne 23. 4. 2020. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, podle žalobkyně porušila své závazky ze smlouvy, a proto se žalobkyně domáhala z každé ze smluv zaplacení dlužné jistiny, dlužného poplatku, kapitalizovaného úroku a úroku smluvního ve výši 29 % a dále úroku z prodlení. Soud prvního stupně s odkazem na rozsudek Soudního dvora EU ve věci C -679/18/ z úřední povinnosti zkoumal platnost předmětných úvěrových smluv, jejichž stranou byla žalovaná jako spotřebitelka. Učinil závěr o tom, že právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalované, řádně nevyhodnotila její dosavadní úvěrové zatížení, kdy všechny smlouvy byly uzavřeny už v době existujících závazků žalované ve výši téměř 2 000 000 Kč. Nepostupovala s odbornou péčí a nezohlednila práva a zájmy spotřebitele (§ 75, § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Soud učinil závěr o tom, že za této situace jsou smlouvy neplatné podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a žalobě vyhověl pouze ve výši nesplacených jistin a úroků z prodlení, kdy žalovaná se do prodlení dostala dnem 1. 5. 2020. Přiznaný byl proto i úrok z prodlení, jehož výše vyplývá podle soudu z nařízení vlády č. 351/2013. Pokud jde o smlouvu ze dne 11. 11. 2017, [číslo] žalobkyně se domáhá částky 19 635 Kč, podle soudu žalovaná zaplatila celkem částku 8 490 Kč, a proto k zaplacení jistiny zbývá částka 6 510 Kč. Ze smlouvy ze dne 5. 8. 2017, [číslo] se žalobkyně domáhá částky 36 981,20 Kč, podle soudu žalovaná zaplatila částku 17 157,80 Kč, a proto žalobkyni byla přiznána částka 12 842,20 Kč. V případě smlouvy ze dne 1. 5. 2017, [číslo] se žalobkyně domáhá zaplacení částky 78 874 Kč a za situace, kdy podle soudu žalovaná zaplatila 16 435 Kč, žalobě vyhověl co do částky 33 565 Kč. Co do zbytku, jak bylo shora uvedeno, žalobu zamítl. 2. Proti tomuto rozsudku, proti výroku I., co do částky 1 890 Kč s příslušenstvím a výroku III., co do částky 2 147,80 Kč s příslušenstvím, se žalobkyně odvolala. Nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně o tom, že na smlouvu [číslo] uhradila žalovaná částku 8 490 Kč a na smlouvu [číslo] částku 17 157,80 Kč. V žalobě žalobkyně výslovně uvádí, že na smlouvu [číslo] žalovaná do postoupení pohledávky uhradila celkem částku 6 600 Kč a za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby ničeho a ke smlouvě [číslo] že žalovaná do postoupení pohledávky zaplatila celkem částku 15 010 Kč a po postoupení pohledávky ničeho. Součástí žaloby byl i přehled plateb k výše uvedeným smlouvám. Žalobkyně tvrdila a doložila, kolik bylo uhrazeno, soud z doložených dokladů nevycházel a sám si přepočítal poskytnutý úvěr minus žalovanou částku, čímž může dojít k jinému výsledku než to, co žalobce tvrdil a prokázal. Domáhal se tedy ze smlouvy [číslo] bezdůvodného obohacení ve výši 1 890 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně jdoucím z této částky od 1. 5. 2020 do zaplacení a ze smlouvy [číslo] částky 2 147,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 1. 5. 2020 do zaplacení. 3. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací shledal, že odvolání žalobkyně má náležitosti uvedené v ustanovení § 205 odst. 1 o. s. ř., jako odvolací důvod je uveden odvolací důvod podle ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř. Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a je přípustné, přezkoumal odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadené části podle ust. § 212, § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. 4. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ustanovení § 87 odst. 1, zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věrou druhou, je smlouva neplatná. Podle ustanovení § 2588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 5. Odvolací soud sdílí závěr soudu prvního stupně o tom, že úvěruschopnost žalované nebyla zkoumána řádně a s odbornou péčí, právní předchůdce žalobkyně nedostál své povinnosti uvedené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a úvěrové smlouvy shora uvedené jsou ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutně neplatné. Ze smlouvy ze dne 11. 11. 2017 poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované zápůjčku ve výši 15 000 Kč, z tabulky umoření předložené žalobkyní vyhotovené dne 27. 1. 2020 bylo zjištěno, že na tuto smlouvu zaplatila žalovaná částku 6 600 Kč a nikoliv částku 8 490 Kč, jak uzavřel (nesprávným výpočtem) soud prvního stupně. Žalovaná je tak povinna z titulu bezdůvodného obohacení žalobkyni zaplatit částku 8 400 Kč a za situace, kdy soudem prvního stupně již byla přiznána částka 6 510 Kč, je odvolání žalobkyně důvodné, a proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku v odstavci I. změnil a žalované uložil částku 1 890 Kč zaplatit, a to i s úrokem z prodlení jdoucím z této částky od 1. 5. 2020 do zaplacení. Žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení již od 21. 1. 2020 (8,5 % ročně), a proto odvolací soud nemohl přiznat úrok vyšší, než byl žalován. Pokud jde o bezdůvodné obohacení z titulu neplatné smlouvy