19 CO 954/2022-79 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně určil, že okamžité zrušení pracovního poměru dané žalobci dopisem žalovaného datovaným a doručeným dne 17. 2. 2021 je neplatné (výrok v odstavci I.) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci na nákladech řízení před soudem prvního stupně 12 164 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce. Soud prvního stupně rozhodl rozsudkem pro uznání podle ust. § 153a odst. 3 o. s. ř., neboť měl za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal. Soud prvního stupně usnesením ze dne 5. 5. 2022, č. j. 12 C 97/2022-50 vyzval ve smyslu ust. § 114b odst. 1 o. s. ř. žalovaného, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení usnesení k žalobě písemně vyjádřil ve věci samé s tím, že ve vyjádření je povinen uvést, zda uplatněný nárok uznává, popřípadě zda nárok uznává jen zčásti nebo co do základu s tím, že jestliže nárok uplatněný v návrhu zcela neuzná, je povinen ve vyjádření vylíčit rozhodující skutečnosti o věci samé, na nichž staví svoji obranu proti žalobě a označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Současně byl žalovaný poučen o tom, že pokud se bez vážného důvodu ve věci samé písemně nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, bude mít soud za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává, a rozhodne ve věci rozsudkem pro uznání (§ 153a odst. 3 o. s. ř.). Usnesení obsahující výzvu bylo žalovanému doručeno dne 10. 5. 2022, žalovaný na výzvu nereagoval. V důsledku toho, že žalovaný ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení usnesení podle ust. § 114b odst. 1 o. s. ř. se písemně ve věci samé nevyjádřil, ani ve stanovené lhůtě nesdělil, jaký vážný důvod mu v tom brání, nastala podle soudu zákonná fikce uznání žalovaného nároku. Skutková tvrzení uvedená v žalobě jsou podle soudu úplná a žalobní nárok z nich zcela vyplývá. Soud proto rozhodl rozsudkem pro uznání. 2. Proti tomuto rozsudku se žalovaný odvolal, odkazuje na závěry uvedené v nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3964/17 ze dne 20. 3. 2018 týkající se použití ust. § 114b o. s. ř., je toho názoru, že v daném řízení bylo vydání kvalifikované výzvy předčasné, takovou výzvu lze zaslat pouze v případě, kdy žaloba netrpí nedostatky a je bez dalšího projednatelná. V daném případě žaloba trpí závažnými vadami, které bylo nutno odstranit výzvou k opravě žaloby. Jedná se především o část nároku týkajícího se náhrady mzdy, kdy žalobce vůbec neuvedl požadovanou částku, což je samotná podstata žaloby o zaplacení. Soud si byl tohoto nedostatku vědom, proto vyloučil žalobu o náhradu mzdy k samostatnému projednání. Takový postup se však jeví protiústavně, kdy je uměle vytvářen prostor pro vydání rozsudku pro uznání. Navíc usnesení o vyloučení části nároku k samostatnému projednání bylo vydáno spolu s rozsudkem, tudíž v okamžiku vydání rozsudku nebylo dosud účinné. Soud tudíž rozhodoval rozsudkem pro uznání pouze ohledně části uplatněného nároku. Použití institutu uznání z důvodu nevyjádření, kdy o jednom nároku je rozhodnuto z důvodu uznání a druhý nárok je vyloučen k samostatnému projednání se zjevně vymyká účelu výzvy podle § 114b odst. 1 o. s. ř. Účelem tohoto institutu je vyřešení sporu v případě nečinnosti žalovaného, nikoliv záměr, aby část sporu byla vyřešena kontumačně a nadále pokračovalo řízení o zbývajícím nároku. Pokud jde o další podmínky pro vydání kvalifikované výzvy, z předešlé komunikace účastníků je zřejmé (a uvádí to i žalobce v žalobě), že žalovaný trval na tom, že okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné. Soud mohl tudíž předpokládat, že žalovaný bude aktivní i v soudním řízení. Charakter sporu o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru sice podle soudní judikatury nevylučuje uzavření smíru, avšak nebývá to příliš obvyklé. Rozhodnutí o určovací žalobě kontumačním rozsudkem je přitom nevhodné, neboť tu určí právní vztahy, aniž by se zabýval podstatou věci. Navíc nečinnost v soudním řízení se nedala předpokládat už z toho důvodu, že na straně žalované stojí školské zařízení. Žalovaný je toho názoru, že nebyl důvod učinit kvalifikovanou výzvu z hrozbou vydání rozsudku pro uznání. Nebyly tedy splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání. 3. Žalobce nepovažoval odvolání žalovaného za důvodné, dovozuje-li žalovaný, že v daném případě nebyly splněny podmínky pro vydání kvalifikované výzvy podle § 114b odst. 1 o. s. ř., neboť to nevyžadovala povaha věci nebo okolnosti případu, s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu je žalobce toho názoru, že tento závěr žalovaného není správný. V souzené věci bylo žádoucí, aby se žalovaný, tj. ten, kdo předmětné jednání učinil, ve věci vyjádřil, tvrdil významné skutečnosti a označil důkazy, a to tím spíše, že ve shodě se zmíněnou věcí posuzovanou Nejvyšším soudem pod sp. zn. 21 Cdo 2981/2016 je jen například z obsahu žaloby zřejmé, že se názory účastníků na řadu podstatných skutečností značně odlišují. Vydání kvalifikované výzvy odpovídalo povaze i okolnostem případu a soud postupoval správně, pokud tuto výzvu ve smyslu ust. § 114b o. s. ř. učinil. Z podaného odvolání nevyplývají žádné skutečnosti, které by mohly účinně zpochybnit vydání a doručení kvalifikované výzvy nebo prokázat, že na straně žalovaného byly vážné důvody bránící mu ve vyjádření či sdělení soudu. Žalobce uplatnil dva nároky se samostatným skutkovým základem a fikce uznání nároku mohla nastat pouze ohledně jednoho z nich. 4. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací shledal, že odvolání žalovaného bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou. Rozsudek pro uznání je možné, vedle vad uvedených v § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř., přezkoumat jen z hlediska naplněnosti zákonem stanovených předpokladů pro vydání rozsudku pro uznání ve smyslu ust. § 153a o. s. ř. V případě, že rozsudek pro uznání byl vydán na základě fikce uznání, jsou formálními předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání předpoklady, za nichž tato fikce uznání vzniká (§ 114b o. s. ř.). Jsou-li tyto předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání splněny, právní posouzení věci se omezuje v zásadě jen na to, zda nejde o věc, při níž nejde uzavřít nebo schválit smír, zda nejde o věc uvedenou v § 120 odst. 2 o. s. ř., případně zda nejde o řízení, které je podle § 118b odst. 1 o. s. ř. koncentrováno ze zákona. V odvolacím řízení jsou vyloučeny ty odvolací důvody, které míří do správnosti a úplnosti skutkových zjištění soudu prvního stupně. 5. Rozsudek pro uznání byl vydán na základě fikce uznání za situace, kdy žalovanému byla doručena výzva podle § 114b odst. 1 o. s. ř., lhůta k vyjádření byla stanovena v souladu s ust. § 114b odst. 2 o. s. ř. 30 dnů od doručení výzvy, usnesení obsahující výzvu bylo žalovanému řádně doručeno dne 10. 5. 2022, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil a ani soudu nesdělil, jaký vážný důvod mu v tom brání. Usnesení s výzvou podle § 114b o. s. ř. je institutem přípravy jednání před soudem prvního stupně, jejímž smyslem je určit, které právně významné skutkové okolnosti jsou mezi účastníky sporné a budou předmětem dokazování, a které jsou nesporné a zůstanou stranou dokazování, aby tak bylo možno věc rozhodnout zpravidla při jediném jednání (§ 114a odst. 1 o. s. ř.). Povinnost tvrdit všechny pro rozhodnutí významné skutečnosti mají podle § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. všichni účastníci. Žalobce je povinen rozhodující skutkové okolnosti vylíčit v žalobě (§ 79 odst. 1 o. s. ř.) a rovněž žalovaný je zavázán již ve fázi přípravy jednání vyjádřit se ve věci, neboť bez jeho součinnosti nelze vymezit okruh sporných skutečností. Podmínky, za nichž soud přistoupí k výzvě podle § 114b odst. 1 o. s. ř., jsou zákonem formulovány tak, že tento postup vyžaduje povaha věci a okolnosti případu. Vydání rozsudku pro uznání nepředchází žádné dokazování a jsou-li splněny všechny zákonné podmínky fikce, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován (§ 114b odst. 5 o. s. ř.), uznává, je soud povinen rozhodnout o nároku, který je předmětem sporu podle této zákonné fikce uznání. K vydání rozsudku pro uznání je třeba ve smyslu judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu přistupovat uvážlivě a restriktivně, fikci uznání nebude možné použít, pokud žalovaný není k žalobě lhostejný, obstrukčně pasivní (rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 2693/16, I. ÚS 1024/15). Žalovaný však lhostejný k žalobě byl, a proto marným uplynutím soudem stanovené lhůty nastala fikce uznání nároku. Soud prvního stupně nepochybil, když v dané věci rozhodl rozsudkem pro uznání, neboť povaha řízení o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru jednostranným jednáním a o náhradu mzdy z neplatného rozvázání pracovního poměru nevylučuje, aby předseda senátu učinil výzvu podle § 114b o. s. ř. Výzva obsažená v usnesení ze dne 5. 5. 2022, č. j. 12 C 97/2022-50 obsahovala veškeré zákonem předepsané náležitosti a byla žalovanému řádně doručena dne 10. 5. 2022. S nevyjádřením se na tzv. kvalifikovanou výzvu podle § 114b odst. 1 o. s. ř. (při splnění všech podmínek) ust. § 114b odst. 5 o. s. ř. automatick