19 CO 959/2022-759 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Okresní soud napadeným částečným rozsudkem (předmětem tohoto řízení je jak nárok na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví ke společným nemovitostem účastnic, dále nárok žalobkyně na finanční náhradu za vyloučení z užívání společných věcí) zrušil spoluvlastnictví účastnic ke společným nemovitostem (pozemek parc. [číslo] pozemek parc. [číslo] budova [adresa], vše v [katastrální uzemí] [anonymizováno] [obec]) a spoluvlastnictví vypořádal tak, že všechny tyto nemovitosti přikázal do výlučného vlastnictví žalované (výrok I.). Řízení o vzájemném návrhu žalované pro jeho zpětvzetí zastavil (výrok II.), dále rozhodl o tom, že o zbývajícím nároku bude rozhodnuto v konečném rozsudku (výrok III.). Obě spoluvlastnice souhlasily se zrušením a vypořádáním spoluvlastnictví, v první fázi tohoto řízení byla mezi nimi shoda i ohledně způsobu vypořádání, a to přikázáním nemovitostí do výlučného vlastnictví žalované, v pokročilejší fázi tohoto řízení žalobkyně změnila svůj postoj a nadále navrhuje, aby nemovitosti byly přikázány do jejího výlučného vlastnictví. Okresní soud měl za splněné podmínky pro zrušení a vypořádání spoluvlastnictví vzhledem k existující žalobě na zrušení a vypořádání, když podle zákona nelze žádného spoluvlastníka nutit, aby proti své vůli setrval ve spoluvlastnickém vztahu. Žádné zvláštní okolnosti svědčící pro zachování spoluvlastnictví okresní soud neshledal a ani nebyly účastníky tvrzeny. Dále se okresní soud zabýval možnými způsoby vypořádání zrušeného spoluvlastnictví, a to nejprve otázkou reálného rozdělení věcí. V této otázce převzal závěry soudního znalce [titul] [příjmení], že rozdělení rodinného domu sice není nemožné, ale bylo by spojeno s nutností rozsáhlých stavebních úprav i omezení vlastnických práv a současně poukazuje na to, že žádná z účastnic tento způsob vypořádání nenavrhuje. Z uvedeného je zřejmé, že okresní soud tuto formu vypořádání považuje za nevhodnou. Za možné a vhodné považoval okresní soud vypořádání spoluvlastnictví ve formě přikázání do výlučného vlastnictví jedné ze spoluvlastnic, když v dobé rozhodování soudu v této otázce nebyla shoda mezi stranami sporu, když každá z účastnic požadovala přikázání věcí do svého výlučného vlastnictví. Okresní soud v této souvislosti přihlédl k závěrům konstantní soudní judikatury ohledně relevantních kritérií při posouzení, komu ze spoluvlastníků nemovitostí přikázat do výlučného vlastnictví. Prvním z kritérií je velikost podílu spoluvlastníků, v tomto případě mají účastnice stejný podíl na pozemcích, avšak žalovaná má většinový podíl (3/4) na budově rodinného domu. Okresní soud dále přihlédl k tomu, že je to žalovaná, která v rodinném domě dlouhodobě bydlí a také přihlédl k tomu, že dům pro své užívání také zrekonstruovala. Dále poukázal na to, že je to žalovaná, která konzistentně od počátku tohoto řízení má zájem na přikázání společných věcí do výlučného vlastnictví, oproti žalobkyni, která toto požaduje až v pokročilé fázi řízení. K otázce rekonstrukce domu provedené žalovanou okresní soud dále uvedl, že tato je podstatná i s ohledem na to, že žalovaná vzala zpět svůj návrh na úhradu podílu žalobkyně na investicích do společné věci a nelze jí tedy v tomto řízení tuto náhradu přiznat. Pokud jde o výši vypořádacího podílu, vyšel okresní soud ze závěru soudní znalkyně [titul] [jméno] [příjmení], která stanovila hodnotu spoluvlastnických podílů účastnic jako cenu obvyklou na základě metody porovnávací. 2. Proti tomuto rozsudku, a to pouze proti části výroku v odstavci I. podala odvolání žalobkyně, za odvolací důvody uvádí důvody ve smyslu § 205 odst. 2 písm. c), e), g) o. s. ř. a navrhuje, aby odvolací soud částečný rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Žalobkyně předně opakuje námitku proti závěrům znalkyně [titul] [příjmení], která má údajně zastávat názor, že pro určení ceny nemovité věci je rozhodující zastavěná plocha domu, nikoliv užitná či obytná plocha, tedy znalkyně ohodnocuje stejnou hodnotou nemovitou věc bez ohledu na to, kolik má podlaží. Toto činí její znalecký posudek nepoužitelným. Žalobkyně se obává, že napadený rozsudek je trestem pro ni za to, že její právní zástupce uplatnil v řízení procesní prostředky proti nečinnosti soudu a namítal vady řízení a vady postupu okresního soudu. Odvolatelka dále obsáhle cituje z odborné literatury, z níž vyplývá, že bez ohledu na to, jakou formu vypořádání spoluvlastnictví strany sporu navrhují, je soud povinen se vypořádat i s jinými formami možného vypořádání, a to podle pořadí forem vypořádání, jak vyplývají ze zákona. Nepostačuje tedy, jak uvádí okresní soud v rozsudku, že určitý způsob strany sporu nenavrhují, je povinností soudu v souladu se zásadou iura novit curia vyrozumět účastníky o tom, jaké jsou zákonné možnosti, jak o nich smýšlí tak, aby se strany mohly vyjádřit, zda určité řešení, například rozdělení domu na bytové jednotky, by bylo řešením stávající situace či nikoliv. Těmto zásadám okresní soud nedostál. Další vytýkanou vadu žalobkyně spatřuje v tom, že mělo dojít ze strany soudu ke zvýhodňování žalované pro její procesní neúspěch ohledně toho, že okresní soud přihlédl při závěru o tom, komu ze stran sporu přikázat společné nemovitosti, k tomu, že žalovaná vzala zpět svůj návrh na vypořádání investic do společných věcí. Odvolatelka dále považuje za nesprávný závěr soudu, že náklady na rozdělení domu„ by automaticky neznamenaly zhodnocení nemovitosti, spíše naopak“. Tento závěr podle odvolatelky nemá oporu v provedeném dokazování a je v rozporu s tvrzením soudní znalkyně, která se omezila na konstatování, že mezi vývojem cen bytů a vývojem cen rodinných domů není žádná vazba. Při odvolacím jednání strana žalující rozšířila důvody podaného odvolání a poukazovala na blíže nespecifikovanou změnu právní úpravy oceňování. Dále poukazovala na delší dobu, která uběhla od vypracování znaleckého posudku ke stanovení ceny spoluvlastnických podílů (listopad 2021) a poukazovala na zvýšenou míru inflace od doby vypracování rozsudku. V této souvislosti žalobkyně navrhovala, že soudu sdělí spisové značky řízení, ve kterých v poslední době došlo k oceňování nemovitostí a na základě toho má soud posoudit navýšení ceny předmětných nemovitostí. 3. K odvolání žalobkyně se vyjádřila žalovaná, odvolání nepovažuje za důvodné, napadený částečný rozsudek považuje za věcně správný a navrhuje jeho potvrzení. Otázkou dělení rodinného domu na jednotky se zabýval znalec [titul] [příjmení] a toto shledal za zcela nevhodné. Dále je třeba přihlédnout ke konstantní soudní judikatuře týkající se možného rozdělení domu na bytové jednotky v rámci vypořádání spoluvlastnictví, když podle judikatury toto není možné za situace špatných vztahů účastníků, když právě takový vztah mezi stranami tohoto sporu existuje. Úvahy a závěry okresního soudu v dalších otázkách považuje strana žalovaná za správné. 4. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací shledal, že odvolání žalobkyně má náležitosti podle § 205 odst. 1 o. s. ř. Po zjištění, že odvolání žalobkyně bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu, ve kterém byl odvoláním napaden (výrok I.), podle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 5. Podle § 1140 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu, nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků. 6. Podle § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků. 7. Podle § 1144 odst. 1 o. z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota. 8. Podle § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky. 9. První skupina odvolacích námitek se týká závěru okresního soudu ohledně vypořádání spoluvlastnictví. První z nich vytýká okresnímu soudu, že se řádně nezabýval všemi možnostmi vypořádání spoluvlastnictví, tedy i těmi, které účastníci nenavrhovali, například rozdělení domu na bytové jednotky. Odvolatelka v této souvislosti odkazuje na odbornou literaturu, podle níž soud musí posoudit možné způsoby vypořádání spoluvlastnictví podle pořadí způsobů uváděných v právním předpise, tedy na prvním místě reálným rozdělením věci, eventuálně zvláštním způsobem vypořádání, a to rozdělení domu na bytové jednotky. Tato námitka je důvodná pouze zčásti. Okresní